Blanice (přítok Otavy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blanice
Blanice nedaleko Klokočína
Blanice nedaleko Klokočína
Základní informace
Délka toku 94,7 km
Plocha povodí 863,9 km²
Průměrný průtok Heřmaň 4,65 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-08-03-001
Pramen
u Zlaté v Želnavské hornatině
48°52′15,6″ s. š., 14°2′16,8″ v. d.
972 m n. m.
Ústí
do Otavy u Putimi
49°16′37,4″ s. š., 14°7′ v. d.
362 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Jihočeský kraj - Husinec, Bavorov, Vodňany, Protivín)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Otava

Blanice, nazývaná též Vodňanská Blanice (německy Flanitz, na dolním toku Blanitz), je jihočeská řeka, pravostranný a nejdelší i nejvodnější přítok Otavy. Délka toku činí 94,7 km[1][pozn 1] a je tak 26. nejdelší řekou v Česku. Plocha povodí měří 863,9 km².[2][pozn 2]

Jméno řeky[editovat | editovat zdroj]

Jméno vodního toku bylo odvozeno od přídavného jména blanná[3] ve smyslu protékající blaněmi. Staročeské slovo blaně znamená vlhká louka či pastvina.

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Horní tok řeky u zříceniny Hus

Pramení v Želnavské hornatině na severním svahu Lysé u bývalé osady Zlatá ve VVP Boletice ve výšce 972 m n. m. a teče severním směrem. U železniční zastávky Spálenec vtéká do Prachatické hornatiny, na jejímž západním okraji vytváří v úseku mezi Blanickým a Řepešínským mlýnem hluboké až kaňonovité údolí. V tomto úseku dosahuje svého největšího sklonu - mezi Blažejovicemi a Krejčovicemi je to 2,12%[4]. Nad Husincem na ní leží Husinecká přehrada. Pod Těšovicemi Prachatickou hornatinu definitivně opouští a protéká napříč Bavorovskou vrchovinou. U Krašlovic vtéká do Českobudějovické pánve, kde vytváří četné volné meandry, mrtvá ramena a tůně. Ústí zprava do Otavy u Putimi na říčním kilometru 32,8 v 362 m n. m.

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Blanice během katastrofálních povodní v roce 2002. Fotografováno z mostu přes Blanici před Protivínem
Kamenný most v Putimi z roku 1864
Soutok Otavy s Blanicí

Průměrný průtok Blanice u obce Heřmaň na 4,2 říčním kilometru činí 4,65 m³/s.[13]

Průměrné dlouhodobé měsíční průtoky Blanice (m³/s) ve stanici Heřmaň:[14]

Průměrné měsíční průtoky Blanice (m³/s) ve stanici Heřmaň v roce 2013:[14]

Hlásné profily:[15][16][17][18][13]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Blanický mlýn 77,10 85,47 km² 0,95 m³/s 111,0 m³/s
Podedvory 62,15 202,72 km² 2,04 m³/s 165,0 m³/s
pod VD Husinec 57,80 212,28 km² 2,10 m³/s 171,0 m³/s
Bavorov 37,90 500,60 km² 3,54 m³/s 250,0 m³/s
Heřmaň 4,20 841,33 km² 4,65 m³/s 300,0 m³/s

Využití[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Povodím řeky Blanice vedla jedna z nejstarších solných stezek na Šumavě, obchodní cesta z Pasova přes Prachatice do Písku a dále do Prahy, která sloužila lidem již v době předhistorické. V době historické byla využívána nejpozději od 10. století[19]. Nazývala se Via Bohemica a později Zlatá stezka (Via aurea). Blanici tato cesta překonávala u pozdější osady Cudrovice a hradu Hus a podél jejího toku vedla od TěšovicProtivínu. Z Volar od této trasy odbočovala pašerácká cesta, která se vyhýbala celnici v Prachaticích a vedla přes Mlynářovice, Krejčovice a odtud podél údolí Blanice až do Husince. V současnosti průběh bývalé Zlaté stezky z velké části kopíruje silnice II/141.

Mosty[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam mostů přes Blanici.

Rybářství[editovat | editovat zdroj]

Na Blanici je pstruhový revír Blanice Vodňanská 7[20] (20 km, od konce maximálního vzdutí vodní nádrže Husinec v místech pod dětským táborem Rechle až k železničnímu mostu zastávky Spálenec), a mimopstruhové revíry Blanice Vodňanská 6 - údolní nádrž Husinec[21] (5 km), Blanice Vodňanská 4[22] (9 km, od Rozboudovského mlýna u Svinětic až k druhému jezu nad mlýnem Blanice v k. ú. Blanice), Blanice Vodňanská 3[23] (14 km, od jezu nad betonovým mostem v Milenovicích až k bývalému Rozboudovskému mlýnu), Blanice Vodňanská 2[24] (12 km, od jezu Benešovského mlýna u železničního mostu trati Písek - Protivín až k jezu nad betonovým mostem v Milenovicích), Blanice Vodňanská 1[25] (6,6 km, od ústí do Otavy u Zátaví až k jezu Benešovského mlýna).

Vodáctví[editovat | editovat zdroj]

Pro vodáky je Blanice sjízdná od Spálence v délce 83 km. Za vodácky nejhezčí je považován horní úsek k vodní nádrži Husinec.[26] Obvyklý začátek splouvání je u mostu u Blažejovic, kde se Blanice mění z klidného meandrujícího toku v prudkou řeku s balvanitým korytem a s přehlednými kaskádami až WW III. Řeka v tomto úseku až k Záblatí protéká CHKO Šumava, ale plavba není nijak omezena a závisí tak pouze na stavu vody, který zde bývá příznivý jen na jaře a po deštích. K nebezpečím tohoto téměř 20 km dlouhého úseku patří balvanovité kaskády a popadané stromy, proto jej lze doporučit jen zkušeným vodákům.

Méně obtížný je střední úsek řeky od hráze vodní nádrže Husinec do Strunkovic nad Blanicí (délka 10 km, svižný tok s občasnými peřejemi do WW II). Navíc v závislosti na vypouštění z přehrady je sjízdný častěji než horní úsek. Ze Strunkovic lze pokračovat do Vodňan (délka 17 km, pěkný meandrující tok s postupně se snižujícím sklonem, WW I a ZWC). Určitou nevýhodu úseku Husinec - Vodňany představují četné jezy. Jsou to převážně staré klasické jezy s šikmou spádovou deskou, v horní části někdy i se sjízdnými propustmi. Zároveň s postupným uklidňováním toku přibývá na tomto úseku směrem po proudu vrbiček. Zhruba do Svinětic nečiní vegetace větší překážky, ale na posledních kilometrech mezi kempem Pražák a Vodňany se již vyskytuje i několik velmi obtížně průjezdných míst.

Od Vodňan až k ústí do Otavy protéká Blanice převážně regulovaným korytem a jsou na ní nesjízdné jezy a nízké stupně, pod kterými se mohou tvořit nepříjemné válce. Tento úsek tudíž už vodácky atraktivní příliš není.

Těžba zlata[editovat | editovat zdroj]

V řece Blanici se ve středověku rýžovalo zlato. V nivě Blanice jsou zachovány zbytky středověkých rýžovnických sejpů. V 16. století se v okolí Blanice provádělo dolování. Ještě v roce 1764 existoval zlatý důl sv. Antonín u Záblatí. Poslední pokusy o dolování se konaly v letech 1816–1820 u Zvěřenic, ale pro špatný výsledek byla těžba zastavena.

Osídlení[editovat | editovat zdroj]

Blanice protéká následujícími vesnicemi a městy: Arnoštov, Spálenec, Záblatí, Husinec, Těšovice, Strunkovice nad Blanicí, Blanice, Bavorov, Krašlovice, Vodňany, Milenovice, Protivín, Myšenec, Maletice, Heřmaň a Putim. Největšími městy na řece jsou Vodňany se 7 tisíci obyvatel a Protivín s 5 tisíci obyvatel.

Život v řece[editovat | editovat zdroj]

Blanice je řeka s největší populací perlorodky říční v České republice[27] a po německé řece Lutter druhou největší ve střední Evropě.[28] Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR žije v Blanici zhruba 20 tisíc kusů perlorodek z celkových asi 100 tisíc v Česku.[28] Hojnost perlorodek v Blanici je způsobena jednak čistotou vody – na horním toku v okolí Spálence a Arnoštova Blanice protéká krajinou s minimem osídlení a poměrně málo intenzívním zemědělstvím. Druhým důležitým faktorem je navzdory nadmořské výšce relativně teplá voda (v době rozmnožování musí být alespoň po dobu 10 dnů nad 15 °C). Dále je v řece protékající převážně luční krajinou dostatek potravy.[27] Obecně se perlorodky zachovaly ve vyšších polohách a v horních částech toků, Blanice patří k posledním pěti místům v Čechách, kde ještě žijí (dále na Malši, Teplé Vltavě, ve Zlatém potoce a v povodí Rokytnice na Chebsku).[28] Dalšími původními živočichy Blanice jsou pstruzi obecní, na jejichž žaberní oblouky se larvy perlorodek přichytávají a šíří se řekou. V minulosti žili perlorodky na Blanici i v Husinci, ale přehrada Husinecké nádrže je pro ně nepřekonatelnou překážkou.[27]

Zábrdský mlýn

V úseku mezi Horním Záblatím a Zábrdským mlýnem byl monitorován výskyt řady vzácných živočišných druhů – především vranka obecná, perlorodka říční, mihule potoční, střevle potoční, ledňáček říční a vydra říční, z dalších zvláště chráněných druhů živočichů byli zaznamenáni jelec jesen (v nadjezí Zábrdského jezu), mník jednovousý, pstruh potoční, ropucha obecná, ještěrka obecná (na lokalitě Zábrdská skála) a užovka obojková.[29]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Bývá též uváděna hodnota 93,3 km (Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže)
  2. Bývá též uváděna hodnota 860,5 km² (Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže)
  3. Dle mapy VÚV
  4. Společné ústí Malé Blanice a Skalského potoka u Heřmaně

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 374) [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné online.  
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné online.  
  3. LUTTERER, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod : nakladatelství Tobiáš, 1997. ISBN 80-85808-50-1. Kapitola Blanice, s. 48.  
  4. TESAŘ, Miroslav. Šumava - příroda, historie, život. Havlíčkův Brod : Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Hydrologie Šumavy, s. 147.  
  5. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 377) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online.  
  6. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 376) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online.  
  7. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 372) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online.  
  8. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 375) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online.  
  9. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 371) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online.  
  10. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 378) [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné online.  
  11. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 384) [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online.  
  12. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str.383) [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné online.  
  13. a b Evidenční list hlásného profilu stanice Heřmaň [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné online.  
  14. a b Povodí Vltavy – Bilance v dílčím povodí Horní Vltavy za rok 2013 (str. 73) [online]. [cit. 2015-05-14]. Dostupné online.  
  15. Evidenční list hlásného profilu stanice Blanický mlýn [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné online.  
  16. Evidenční list hlásného profilu stanice Podedvory [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné online.  
  17. Evidenční list hlásného profilu stanice Husinec [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné online.  
  18. Evidenční list hlásného profilu stanice Bavorov [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné online.  
  19. ANDRESKA, Jiří. Šumavské solné stezky. praha : Kentaur, 1994. ISBN 80-85285-55-X. Kapitola Zlatá stezka prachatická, s. 43.  
  20. Detail revíru Blanice Vodňanská 7 na www.mrk.cz
  21. Detail revíru Blanice Vodňanská 6 - údolní nádrž Husinec na www.mrk.cz
  22. Detail revíru Blanice Vodňanská 4 na www.mrk.cz
  23. Detail revíru Blanice Vodňanská 3 na www.mrk.cz
  24. Detail revíru Blanice Vodňanská 2 na www.mrk.cz
  25. Detail revíru Blanice Vodňanská 1 na www.mrk.cz
  26. Blanice na www.raft.cz
  27. a b c Blanice má nejvíce perlorodek
  28. a b c Nejvíce perlorodek v Česku je stále v řece Blanici
  29. Plán péče o přírodní památku Blanice

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice.... Putim : Nakladatelství Kalina, 2010. 151 s.  
  • PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice - Vodňansko. Putim : Nakladatelství Kalina, 2011. 216 s.  
  • PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice - k šumavskému prameni. Putim : Nakladatelství Kalina, 2012. 294 s.  
  • VLČEK, Vladimír. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha : Academia, 1984. 316 s. S. 62.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]