Přeskočit na obsah

Mník jednovousý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMník jednovousý
alternativní popis obrázku chybí
Mník jednovousý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaryby (Osteichthyes)
Podtřídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádhrdloploutví (Gadiformes)
Čeleďmníkovití (Lotidae)
Rodmník (Lota)
Oken, 1817
Binomické jméno
Lota lota
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mník jednovousý (Lota lota (Linnaeus, 1758)) je druh ryby z řádu hrdloploutví (Gadiformes), tedy skupiny ryb příbuzných treskám. Tento druh je výjimečný tím, že představuje jediného sladkovodního zástupce nejen čeledi mníkovitých (Lotidae), ale i celého řádu hrdloploutvých, jehož ostatní druhy jsou vázány převážně na mořské prostředí, případně na ústí řek.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Rodové i druhové jméno Lota lota pochází ze starofrancouzského názvu ryby lotte (taktéž barbot), přičemž tento název odkazuje na výraz barbe - „vous“. Pojmenování souvisí s charakteristickým singulárním hmatovým výběžkem na spodní čelisti mníka.[2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Tělo mníka je výrazně protáhlé, ze stran zploštělé a směrem k ocasu se zužuje. Mník svým tvarem připomíná sumce či úhoře.

Hlava mníka je široká a zploštělá. Ústa jsou široká, sahající až k zadnímu okraji očí, a vybavená množstvím drobných zubů.[3] Na dolní čelisti má mník jeden charakteristický dlouhý vous, který má hmatovou funkci. Na horní straně rypce se nachází nápadné trubicovité nozdry. Oči jsou uložené na vrchu hlavy a jsou velmi malé, což souvisí s převážně noční aktivitou mníka a životem v hlubších tmavých vodách.[2]

Ploutve postrádají tvrdé paprsky.[4] Dvojitá hřbetní ploutev má menší přední část a zadní je výrazně delší a spolu s řitní ploutví sahá až k ocasní ploutvi. Od té je oddělena jen úzkou mezerou. Prsní ploutve jsou krátké a zaoblené, břišní ploutve jsou předsunuty před prsní, pod oblast skřelí, a jejich tvar je protáhle zúžený. Mníkovy relativně malé ploutve odrážejí bentický způsob života, přizpůsobený klidným a pomalu tekoucím vodám.

Povrch těla je hladký s velmi drobnými, hluboko uloženými cykloidními šupinami.[4] Zbarvení je proměnlivé podle prostředí, obvykle hnědá s nepravidelnou tmavou kresbou. Abdominální strana je světlejší. Jedinci z hlubších vod bývají velmi tmaví až černí.

V tělní dutině se nachází plynový měchýř, který slouží k regulaci vztlaku.

Mník jednovousý běžně dorůstá délky 40 cm.[5] Zcela ojediněle dorůstá délky nad 80 cm a hmotnosti přes 5 kg.[6] Nejtěžší zaznamenaný jedinec byl uloven v roce 2010 na kanadském jezeře Diefenbaker a vážil 11,40 kg.[7] Říční populace bývají výrazně menší než jedinci z velkých jezer. Mník se obvykle dožívá 10–15 let, výjimečně až 20 let.[5]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Jeho areál výskytu zahrnuje sever Severní Ameriky, Evropu a sever Asie.

V několika evropských zemích, včetně Spojeného království a Belgie, mník z volné přírody vymizel. Zatímco v Belgii byl znovu lokálně vysazen, v Británii je považován za plně vyhynulého; poslední doložený úlovek pochází z roku 1969. Ohrožení populací je zaznamenáno i v dalších částech severní Evropy a Severní Ameriky. Mezi přední negativní faktory patří meliorační úpravy vodních toků, stavby přehrad, změny teplotních režimů vody, zhoršení kvality stanovišť, znečištění vod chemickými látkami a zvýšený tlak predátorů.[8]

Mník jednovousý je převážně sladkovodní druh, který se však občasně vyskytuje i v málo slaných vodách, zejména v pobřežních oblastech Baltského moře u finských břehů.[8]

V České republice se vyskytuje na celém území, avšak není zde hojně rozšířen. V mnoha oblastech Česka probíhají projekty zaměřené na návrat mníka jednovousého do jeho původních stanovišť, například do řeky Cidliny.[9]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Mník žije bentickým způsobem a preferuje čisté pomalu tekoucí vody lipanového a parmového pásma, ale také některé údolní nádrže s čistou chladnou vodou. Vyhovují mu výše položené toky v původních korytech s podemletými břehy, kamennými záhozy a kamenitým dnem.[10] Vyskytuje se nejen na otevřeném dně, ale také v norách ve březích řek, ve štěrbinách mezi kameny a v prostorech mezi kořeny pobřežních stromů.[11] Dokáže se přizpůsobit i bahnitým až písčitým sedimentům. Jelikož jsou aktivní především za snížených světelných podmínek za soumraku a za svítání, dospělí jedinci během dne vyhledávají, či si aktivně tvoří úkryty, jejichž přítomnost je pro jeho výskyt klíčový.

Aktivita mníka zároveň klesá se stoupající teplotou vody. Nejvyšší aktivitu vykazuje při teplotě vody kolem 5 °C. Za vyšších teplot může upadat do letargie, kdy omezuje aktivitu a příjem potravy.[10] Z tohoto důvodu býval v minulosti na pstruhových vodách vnímán jako škodlivý druh.

Mladí jedinci a jikry mníka jsou potravou pro mnoho dravých ryb, mezi které patří například štika, candát, sumeček, sumec velký či úhoři. Je tomu tak hlavně v období raného jara, kdy se mníci na určitých lokalitách vyskytují ve vysokých hustotách. S rostoucí velikostí se však role mníka v potravních řetězcích mění; dospělí mníci se sami stávají predátory.[12] Loví převážně korýše, jikry, červi, larvy vodního hmyzu a jiné ryby. Mník není dobrý lovec, ale dokáže polknout i poměrně velkou kořist. K hledání potravy využívá zejména čichové buňky, které má rozmístěné po celém těle.[10]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Tření mníků probíhá každoročně, zpravidla na přelomu ledna a února.[6] V tomto období se mníci přesouvají z větších hloubek do mělčích částí vodních ploch, v hloubkách od 0,5–1,5 m.[11][13]

Při rozmnožování se shromažďují do těsného shluku, v němž se může nacházet několik desítek, výjimečně sto i více jedinců. Vzniká tak pohybující se spleť těl, během níž ryby současně uvolňují jikry a mlíčí do vody.[12] Bylo zjištěno, že jikry se v průměru líhnou začátkem května.[14]

Rybolov

[editovat | editovat zdroj]

Mník je cílovou rybou hlavně pro sportovní rybářství v chladnějších částech vodních toků. Zde je totiž nejaktivnější. Nejčastěji se loví za šera a v nočních hodinách, a při zvýšeném vodním stavu. Jako nástraha se používají živé i mrtvé rybky nebo jejich části. Velmi účinné jsou rovněž žížaly, zejména žížala obecná a žížala hnojní. Podle rybářského řádu je mník jednovousý hájen od 1. ledna do 15. března a je na něj stanoven limit ponechaných ryb a minimální lovná délka 30 cm.[15] Mimo dobu hájení je jeho lov obecně povolen, pokud bližší podmínky na konkrétním revíru nestanoví přísnější omezení. Mezi sportovními rybáři je ulovený mník spíše výjimkou. Podle vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. je v Česku tato ryba řazena mezi chráněné druhy.[16]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Gastronomicky je mník velmi ceněnou rybou. Jeho maso je chutné a játra, která mohou tvořit až 15 % jejich celkové hmotnosti, jsou po tepelné úpravě považována za pochoutku.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b WHEELER, Alwyne; DUHEAUME, Valerie. The fishes of the British Isles and North-West Europe. London Melbourne: Macmillan 613 s. ISBN 978-0-333-05955-5. 
  3. ↑ KOTTELAT, Maurice; FREYHOF, Jörg. Handbook of european freshwater fishes. Cornol: Publications Kottelat ISBN 978-2-8399-0298-4. 
  4. ↑ a b NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry C.; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-1-118-34233-6, ISBN 978-1-119-17484-4. doi:10.1002/9781119174844. (anglicky) DOI: 10.1002/9781119174844. 
  5. ↑ a b Lota lota, Burbot : fisheries, aquaculture, gamefish, aquarium [online]. Příprava vydání Rainer Froese, Daniel Pauly. FishBase, 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b Baruš, V. a kol. Červená kniha 2 ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. Praha: 1989.
  7. ↑ IGFA Member Services. igfa.org [online]. [cit. 2026-01-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b EVERARD, Mark. Burbot: Conserving the Enigmatic Freshwater Codfish. Portland: 5m Publishing 1 s. ISBN 978-1-78918-145-6, ISBN 978-1-78918-162-3. 
  9. ↑ RYBARIKOLIN.CZ. Návrat vymizelého mníka jednovousého do volných vod Kolínska. Český rybářský svaz, MO Kolín [online]. [cit. 2026-01-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c Drobné vodní toky v ČR. Praha: Consult 295 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-905159-0-1, ISBN 80-905159-0-8. OCLC 897868461 
  11. ↑ a b Burbot: ecology, management, and culture. Příprava vydání Vaughn L. Paragamian, David H. Bennett, American Fisheries Society. Bethesda, Md: American Fisheries Society 270 s. (American Fisheries Society symposium). ISBN 978-1-888569-98-8. 
  12. ↑ a b PARAGAMIAN, Vaughn L. Burbot: ecology, management, and culture: proceedings of the "Second International Burbot Symposium" held in Anchorage, Alaska, USA, 13 September 2005. Bethesda, Maryland: American Fisheries Society 270 s. (American Fisheries Society Symposium). ISBN 978-1-888569-98-8. 
  13. ↑ COTT, P.A.; JOHNSTON, T.A.; GUNN, J.M. Sexual dimorphism in an under-ice spawning fish: the burbot (Lota lota). Canadian Journal of Zoology. 2013-10, roč. 91, čís. 10, s. 732–740. Dostupné online [cit. 2026-01-27]. ISSN 0008-4301. doi:10.1139/cjz-2013-0083. 
  14. ↑ HUDD, Richard; KJELLMAN, Jakob. Bad matching between hatching and acidification: a pitfall for the burbot, Lota lota, off the river Kyrönjoki, Baltic Sea. Fisheries Research. 2002-03-01, roč. 55, čís. 1, s. 153–160. Dostupné online [cit. 2026-01-27]. ISSN 0165-7836. doi:10.1016/S0165-7836(01)00303-4. 
  15. ↑ Mník jednovousý. Chyť a pusť [online]. [cit. 2026-01-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ Mník jednovousý - atlas ryb na www.chytej.cz. www.chytej.cz [online]. [cit. 2026-01-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mník_jednovousý&oldid=25641924“