Želnavská hornatina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Želnavská hornatina
Knížecí stolec ze svahu Křemenné

Nejvyšší bod 1 236 m n. m. (Knížecí stolec)
Rozloha 179 km²

Nadřazená jednotka Šumava
Sousední
jednotky
Vltavická brázda, Prachatická hornatina, Českokrumlovská vrchovina
Podřazené
jednotky
Knížecí hornatina, Křišťanovská vrchovina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Horniny granulit, žula
Povodí Vltava
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky IB-1E
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želnavská hornatina je geomorfologický podcelek v severovýchodní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 179 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 921 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Vltavickou brázdou, na severu s Prachatickou hornatinou a na východě s Českokrumlovskou vrchovinou. Hornatina je plochá. Jedná se o homogenní vrásno-zlomový horský masív, se zbytky zarovnaného povrchu ve vrcholových partiích a s příkrými okrajovými svahy (na východě zlomový svah). Vyskytují se zde četné skalní útvary periglaciálního zvětrávání a odnosu žul.

Geologická stavba[editovat | editovat zdroj]

Želnavská hornatina je v severní části tvořena granulity moldanubika. V jižní části se nacházejí porfyrovité žuly moldanubického plutonu.

Nejvyšší vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 28 tisícovek[2].

V různých mapách bývají k vrcholům uvedeny pouze geodetické body, ty však nemusí být na skutečně nejvyšším místě vrcholu. Např. tak může být Lysá považována mylně za vyšší než Knížecí stolec.

Geomorfologické okrsky[editovat | editovat zdroj]

Hornatina se člení na dva geomorfologické okrsky:

Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

V Želnavské hornatině pramení Blanice a Olšina. Celé území tak patří do povodí Vltavy.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 
  2. FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky) 
  3. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.