Šumavské pláně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šumavské pláně
Plochý povrch Šumavských plání: Jezerní slať, v pozadí Sokol
Plochý povrch Šumavských plání: Jezerní slať, v pozadí Sokol

Nejvyšší bod 1376 m n. m. (Blatný vrch)
Rozloha 670 km²

Nadřazená jednotka Šumava
Podřazené
jednotky
Kochánovské pláně, Kvildské pláně, Javornická hornatina, Svojšská hornatina, Knížecí pláně

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko, Německo Německo
Horniny rula, granodiorit, žula
Povodí Vltava, Dunaj
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky IB-1A
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šumavské pláně jsou geomorfologický podcelek ve střední části Šumavy. Rozprostírají se na ploše 670 km² (jsou tak nejrozsáhlejším geomorfologickým podcelkem Šumavy a zabírají 40 % její celkové rozlohy) a mají průměrnou nadmořskou výšku 980 m.[1] Na západě sousedí s Železnorudskou hornatinou, na severu se Svatoborskou a Vimperskou vrchovinou, na východě s Boubínskou hornatinou, Vltavickou brázdou a Trojmezenskou hornatinou. Mají charakter ploché hornatiny – zarovnaný povrch zabírající plochu asi 450 km²[2] se zde zachoval díky tomu, že sem dosud nepostoupila eroze vodních toků. Do neobvyklé výškové polohy (nad 1000 m n. m.) byl vysunut vrásno-zlomovými pohyby. Nad popsaný peneplén vyčnívají do výše přes 1200 m oblé vrcholky – suky, odlehlíky. Údolí jsou zde většinou mělká a otevřená, často vyplněná rašeliništi. Více rozčleněn je pouze severní okraj plání – především Svojšská hornatina, kterou rozčleňují kaňony Vydry a Křemelné.

Geologická stavba[editovat | editovat zdroj]

Šumavské pláně jsou tvořeny z injikovaných rul moldanubika s proniky granodioritů a žul moldanubického plutonu.

Geomorfologické okrsky[editovat | editovat zdroj]

Pláně se člení na pět geomorfologických okrsků:

Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:

Nejvyšší vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 83 tisícovek, nejvíce ze všech v Česku[4]. Nejvyššími vrcholy jednotlivých okrsků jsou:

Dalšími výraznými horami Šumavských plání jsou Křemelná, Poledník, Sokol (též Antýgl) nebo Stráž.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Šumavské pláně odvodňují zdrojnice Otavy – Vydra a Křemelná, horní Volyňka a horní Vltava. Malou pohraniční část území odvodňují přítoky Řezné (Regen) do Dunaje.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 
  2. KOLEKTIV AUTORŮ. Šumava. [s.l.]: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. (česky) 
  3. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
  4. FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky)