Pramen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o vývěru vody. Další významy jsou uvedeny na stránce Pramen (rozcestník).
Přírodní rezervace "Modré prameny" ve městě Tomaszów Mazowiecki, Polsko

Pramen je soustředěný přirozený vývěr podzemní vody na zemský povrch. Prameny se podle způsobu vývěru dělí na sestupné, výstupné a přelivné. Za příznivých hydrogeologických podmínek se od pramene vytvoří vodní tok, který odvádí vyvěrající vodu dále do vodní sítě. Jiným zdrojem vody je prosak, kde voda v místě nevyvěrá, ale pouze prosakuje. Pokud se na jednom místě vyskytuje více pramenů z téhož podzemního zdroje, označuje se místo jako prameniště.

Některé prameny vyvěrají přímo do vodního toku, jezera, moře, označují se jako utajené prameny. Z některého pramene se může stát utajený pramen i lidskou činností (vyvěrá na dně rybníka).

V České republice je pozorovací síť pramenů. U pozorovaných pramenů se provádí měření vydatnosti, teploty a pH. Jednotkou vydatnosti pramenů je l·s−1, při velkých vydatnostech m3·s−1.[1] K měření vydatnosti pramenů se používají objemové a hydraulické metody. Objemové měření vydatnosti je přímé, voda je zachycována do měrných nádob. Hydraulické metody jsou postaveny na základě hydraulických rovnic a empirických vztahů.[2]

Dělení pramenů[editovat | editovat zdroj]

Základní typy pramenů

Podle způsobu vývěru[editovat | editovat zdroj]

  • sestupný – pramen je nejnižším bodem vodního sloupce:
    • vrstevní – voda stéká pod povrchem po nepropustné vrstvě a v jednom místě proniká na povrch
    • suťový – voda protéká pod sutí a na dolním konci suťoviště volně vytéká na povrch
    • vrstevně-suťový – voda nejprve stéká pod povrchem a proniká do suťové vrstvy, z níž vytéká na povrch
  • přelivný – voda se hromadí v podzemní zásobě, přes jejíž okraj přetéká na povrch
  • výstupný – nejnižší bod vodního sloupce je pod úrovní pramene, vývěr je důsledkem tlaku přitékající vody:
    • vrstevní – voda stéká pod povrchem a nepropustná vrstva se stáčí směrem vzhůru
    • zlomový – voda vytéká prasklinami v nepropustné vrstvě

Podle teploty[editovat | editovat zdroj]

  • prameny studené (s průměrnou teplotou nepřesahující 20 °C),
  • prameny teplé (s průměrnou teplotou vyšší než 20 °C):[1]
    • vlažné (hypotermální, do 37 °C),
    • teplé či teplice (termální, do 50 °C),
    • vřídla (termy, přes 50 °C).[1]

Prameny v mytologii[editovat | editovat zdroj]

Studánka se stříškou nedaleko Klíčavské přehrady.

V minulosti byly prameny často předmětem lidové úcty; v západním světě byly v pohanských dobách často spojeny s různými bohy, v dobách křesťanských pak bývaly některé prameny zasvěceny svatým a byly považovány za léčivé.

Studánky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Studánka (vodní dílo).

Pro prameny doopravdy „na počátku toku“ se též vžil výraz studánka. V případě, že voda ze zdroje byla pitná, stavěly se nad zdrojem různé stříšky, aby se omezil dopad nečistot do vody.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Netopil, Rostislav a kolektiv: Fyzická geografie I. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984. 273 s.
  2. Kříž, Vladislav a kolektiv: Hydrometrie. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1988. 176 s.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KÖSSL, Roman; CHÁBERA, Stanislav. Základy fyzické geografie : přehled hydrogeografie. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-348-9. S. 104. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]