Vodňany
| Vodňany | |
|---|---|
 Náměstí Svobody | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| LAU 2 (obec) | CZ0316 551953 |
| Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Vodňany |
| Okres (LAU 1) | Strakonice (CZ0316) |
| Kraj (NUTS 3) | Jihočeský (CZ031) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 49°8′53″ s. š., 14°10′31″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 6 995 (2021)[1] |
| Rozloha | 36,36 km² |
| Nadmořská výška | 398 m n. m. |
| PSČ | 389 01 |
| Počet částí obce | 9 |
| Počet k. ú. | 6 |
| Počet ZSJ | 16 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Městský úřad Vodňany Náměstí Svobody 18/1 389 01 Vodňany muvod@muvodnany.cz |
| Starosta | Milan Němeček |
| Oficiální web: www | |
  Vodňany | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 551953 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vodňany (německy Wodnian) jsou město v okrese Strakonice v Jihočeském kraji, 30 km severozápadně od Českých Budějovic na řece Blanici. Ve městě žije přibližně 7 000[1] obyvatel. Město je známé svou rybářskou a rybníkářskou tradicí.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Město Vodňany vzniklo jako osada u zlatonosných rýžovišť, podle archeologických nálezů na přelomu 12. a 13. století. Přemyslovci, počínaje Václavem I., se v zakládání svých fundací zaměřili na jihočeské oblasti, kde byl jejich vliv do té doby malý. Přemysl Otakar II.[3] snahu svého otce znásobil, chtěje královskou moc posílit vůči mocnému rodu Vítkovců. Vodňany nesou shodný půdorys s jím zakládanými městy jako jsou České Budějovice, Písek nebo Bechyně. O založení města se nedochovaly žádné doklady, ale vzhledem ke shodnému půdorysu, pravidelné uliční síti a systémovými kroky stejnými jako u dalších založení lze předpokládat, že zakladatelem města byl právě Přemysl Otakar II.[4]
Roku 1327 král Jan Lucemburský zmínil mimo jiné také obyvatele obce Budnana.[5] Jako královské město jsou Vodňany uvedeny v roce 1336 v privilegiích, které městu udělil Jan Lucemburský. Město později proslulo jako jedno ze středisek jihočeského rybářství. Již roku 1400 toto město ještě s Pískem a s Českými Budějovicemi tvořilo oporu královské moci v jižní Čechách. O dvacet let později je dobyl Jan Žižka[6][7] a poté se přidalo k husitům. V druhé polovině 15. století se začaly zakládat rybníky, které jsou dnes typickým znakem okolní krajiny.
Na území Vodňanských Svobodných Hor mezi Bavorovem a Vodňany se těžily drahé kovy. V roce 1547 byly Vodňany povýšeny na královské horní město a tuto skutečnost dokládá i městský znak.[4]
Na počátku třicetileté války bylo město vypleněno, připraveno o majetek a v roce 1623 zastaveno donu Baltazarovi de Marradas, který je brzy prodal Schwarzenberkům.[7] Vyplacením zástavy město 1705[7] opět získalo svobodu.
Podle městské kroniky v letech 1722, 1757 a 1781[8] propukly ve Vodňanech požáry, kterým podlehlo mnoho domů i významných historických památek. Rozšíření města v polovině 19. století si vyžádalo zboření městských bran a opevnění tvořeného vodním příkopem, parkány a několika čtvercovými baštami.
V roce 1900 dosahoval počet obyvatel Vodňan 4412, o deset let později to bylo 4609.[9] Rozvoj města umožnila hlavně železnice (Železniční trať Číčenice – Nové Údolí). Díky ní přišel do jihočeského města průmysl. Vodňany však neměly štěstí na hlavní železniční trať, která se městu obloukem přes Číčenice vyhnula.
V roce 1945 probíhala okolo Vodňan demarkační čára. Ve Vodňanech byly jednotky americké armády. Dne 12. května 1945 se v místní spořitelně setkali sovětští generálové Tichonov a Masovčuk s americkým generálem Brownem.[10][11]
Části města[editovat | editovat zdroj]
- Čavyně (k. ú. Čavyně)
- Hvožďany (k. ú. Hvožďany u Vodňan)
- Křtětice (k. ú. Křtětice)
- Pražák (k. ú. Vodňany)
- Radčice (k. ú. Radčice u Vodňan)
- Újezd (k. ú. Újezd u Vodňan)
- Vodňanské Svobodné Hory (k. ú. Vodňany)
- Vodňany I (k. ú. Vodňany)
- Vodňany II (k. ú. Vodňany)
Průmysl[editovat | editovat zdroj]
Jedním z největších podniků ve Vodňanech je firma A. Pöttinger, která vyrábí zemědělské stroje. Patří do společnosti, která sídlí v Rakousku.
Ve Vodňanech sídlí také společnost Vodňanská drůbež provozující velké drůbežárny, které produkují tzv. vodňanské kuře. Drůbežárny patří do koncernu Agrofert a zaměstnávají cca 650 lidí.[12] Podle zprávy Deníku Referendum z roku 2017 v tomto podniku pracovalo mnoho cizinců, kteří sem byli posíláni agenturami.[12]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Vodňany leží na železniční trati 197 (Číčenice – Bavorov – Prachatice – Volary). Železniční stanice Vodňany je situována poblíž centra města, asi 400 m jihovýchodně od náměstí. Na téže trati se v katastru města v místní části Pražák nalézá ještě železniční zastávka Pražák. Železniční dopravu zde zajišťuje společnost GW Train Regio.
Při severovýchodním okraji města se mimoúrovňově kříží silnice I/20 (do Písku a Českých Budějovic) se silnicí I/22 (do Strakonic). Tyto hlavní silnice město míjejí obchvatem po východní, respektive severní straně. Přímo skrze Vodňany prochází silnice II/141 (Týn nad Vltavou – Vodňany – Bavorov – Strunkovice nad Blanicí – Prachatice – Blažejovice – Volary.
Střední rybářská škola[editovat | editovat zdroj]
Střední rybářská škola ve Vodňanech (SRŠ) byla založena v roce 1920. Je to jediná škola nejen v České republice, ale i v mezinárodním měřítku, kde se vyučuje studijní obor rybářství.[13] Historická budova školy nese letopočet 1923. Vyučovat se v ní začalo od září 1924. V roce 1921 se začalo s budováním menších rybníků pro praktickou výuku žáků.[13] Až do roku 1953 byla škola dvouletá, tzv. mistrovská, od roku 1947 pak čtyřletá. V roce 1953 vzniklo Školní rybářství Protivín, na jehož rybnících probíhá praktická výuka žáků. Škola obhospodařuje také rybářské revíry Blanice 3 a Zlatý potok.[13] Až do roku 1992 působila SRŠ pro celé Československo. V roce 1996 byla při SRŠ zřízena Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Děkanský kostel Narození Panny Marie, v základech a presbytáři dochovaná gotická stavba, písemně uváděná od roku 1317. V letech 1894–1897 se uskutečnila novogotická přestavba chrámu do současné podoby podle plánů Josefa Mockera. Kostel dostal nové oltáře, nástěnné malby a okenní sklomalby byly vytvořeny podle kartonů Mikoláše Aleše (které se dochovaly v muzeu, stejně jako zbytky barokního zařízení). Křížovou cestu namaloval akad. malíř Josef Bosáček.[14] Věž je vysoká 64 metrů a je v ní zavěšeno 6 zvonů, nejstarší z nich Marek byl odlit roku 1725.
- Kostel svatého Jana Křtitele – dříve špitální a hřbitovní, písemně připomínaný k roku 1414, současná stavba je klasicistní vysvěcená roku 1848, oltářní obraz Křest Páně darovala rakouská císařovna Karolína Augusta Bavorská. Hřbitov byl v 80. letech 20. století zrušen a přeměněn v pietní zahradu, zůstala zachována jen děkanská hrobka a hrobky rodin Heritesových a Mokrých.
- Kašna uprostřed náměstí: barokního původu, přestavěná roku 1928, alegorickou sochu Svobody vytesal Josef Kvasnička, na pilíři jsou štítky s emblémy rybářství, zemědělství a průmyslu.[15]
- Dům čp. 1 s renesanční atikou je bývalá lékárna. Žil v něm spisovatel a novinář František Herites.[16]
- Patrový dům U Čápů čp. 43 v Zeyerových sadech, kde žil Julius Zeyer, na fasádě je pamětní deska
- Městské hradby se čtyřmi hranolovými baštami z 15. až první poloviny 16. století
- Mlýnský náhon s kamenným můstkem a barokní sochou svatého Jana Nepomuckého
- Bývalá židovská synagoga
- Pomník Jana Žižky
- V katastrálním území města leží přírodní rezervace Záhorský rybník (3,7 km západně) a přírodní památka Malý ústavní rybník (1,5 km severozápadně). Poblíž Záhorského rybníka rostou památné stromy Zeyerův dub a Heritesův dub a Lípa u rybářské školy severně od města.
- Židovský hřbitov v Pražáku u Vodňan
Městské muzeum a galerie Vodňany[editovat | editovat zdroj]
Významná kulturně-historická instituce, založená jako výstava roku 1895 a otevřená jako stálá expozice roku 1905, sídlí v budově radnice na náměstí Svobody, vlastní téměř 14 tisíc sbírkových předmětů, počínaje archeologickými nálezy od pravěku po středověk (např. vodňanské zlato Chelčický poklad), barokní vybavení z děkanského kostela (např. socha Boha Otce od Lazara Widemanna), dále je obrazárna (mj. Vojtěch Hynais, Jan Zrzavý), sbírky nábytku, textilu a šperků, historické nádobí, pamětní síně Julia Zeyera a Františka Heritese s původním zařízením a knihovnou, sbírka sečných a palných zbraní, z přírodovědné sbírky vyniká krokodýl nilský. Další exponáty se objevují na pravidelných výstavách.[17]
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Jan Campanus Vodňanský (1572–1622), latinsky píšící humanistický básník, rektor Karlovy univerzity
- Jan Neubauer (1813–1887), rakouský ministerský úředník a politik, poslanec Říšské rady
- Mauritius Wilhelm Trapp (1825–1895), archeolog a historik
- František Herites (1851–1929), lékárník, redaktor a spisovatel
- Marie Heritesová (1881–1970), houslistka
- Otakar Štorch-Marien (1897–1974), nakladatel a spisovatel
- Julius Zeyer (1841–1901), spisovatel zde prožil velkou část svého života[18]
- Josef Kvasnička (1868–1932), sochař, žil a zemřel ve Vodňanech
- Jan Zrzavý (1890–1977), malíř; rád v okolí města maloval
- Mikuláš Minář (* 1993), aktivista sdružení Miliony chvilek
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
- ↑ HARTMAN. Praktika v rybníkářství. 2. vyd. Vodňany: [s.n.], 2016. 375 s.
- ↑ KOFRÁNKOVÁ, Václava. Zlatý král a chudý hrabě Přemysl Otakar II. a Rudolf Habsburský v historických tradicích. Praha: Lika klub, 2012. 158 s. ISBN 978-80-86069-77-7.
- ↑ a b Historie [online]. Vodňany: Městský úřad Vodňany [cit. 2019-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Regesta diplomatice necno epistolaria regni Bohemiae et Moraviae, III, Pragae 1892, s. 507, č. 1297
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka z Trocnova. Praha: Dobrovský, 2014. 265 s. (Omega). ISBN 978-80-7390-108-0.
- ↑ a b c MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém, Okres prachatický. Praha: Archaeogická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. S. 339.
- ↑ MOSTECKÝ, Václav. Dějiny bývalého královského města Vodňan. Díl III. Praha: Zemědělská tiskárna Praha VIII. na Žertvách 560, 1940. S. 124. Dále jen Mostecký (1940).
- ↑ Mostecký (1940), s. 178.
- ↑ PECHA, Miloslav; VONDRA, Václav. Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939-1945. 2. vyd. České Budějovice: [s.n.], 2006. ISBN 80-239-6411-9. S. 230.
- ↑ Vzpomínka 60 let stará. Městské muzeum a galerie Vodňany [online]. [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b ZUZANA, Vlasatá. Jak Andrej Babiš dává práci: ukrajinské agenturní mafii. Deník Referendum [online]. 2017-06-28 [cit. 2017-06-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c SRŠ Vodňany. www.srs-vodnany.cz [online]. [cit. 10-11-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-02-2015.
- ↑ Archivovaná kopie. www.farnost-vodnany.cz [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-01.
- ↑ http://www.vodnany.eu/vismo/dokumenty2.asp?u=18428&id_org=18428&id=34987&p1=213
- ↑ HERITES, František. Vodňanské vzpomínky. 2. vyd. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1941. 92 s.
- ↑ https://www.muzeumvodnany.cz/muzeum-galerie
- ↑ ZEYER, Julius. Dům u tonoucí hvězdy. [s.l.]: Jiří Chvojka, 1996. 98 s.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 8. díl V-Ž. Praha: Libri, 2011. 896 s. ISBN 978-80-7277-410-4.
- ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II. král na rozhraní věků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 752 s. ISBN 978-80-7422-118-7. S. 362.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodňany na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Vodňany v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
| Město Vodňany | |
|---|---|
|
k. ú. Vodňany (Vodňany I • Vodňany II • Pražák • Vodňanské Svobodné Hory) • Křtětice • Radčice • Čavyně • Újezd • Hvožďany | |