Vodňany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vodňany
Náměstí Svobody
Náměstí Svobody
Znak města VodňanyVlajka města Vodňany
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0316 551953
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Vodňany
Okres (LAU 1) Strakonice (CZ0316)
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 7 028 (2020)[1]
Rozloha 36,36 km²
Nadmořská výška 398 m n. m.
PSČ 389 01
Počet částí obce 9
Počet k. ú. 6
Počet ZSJ 16
Kontakt
Adresa městského úřadu Městský úřad Vodňany
Náměstí Svobody 18/1
389 01 Vodňany
muvod@muvodnany.cz
Starosta Milan Němeček
Oficiální web: www.vodnany.eu
Vodňany
Vodňany
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodňany (německy Wodnian) jsou město v okrese Strakonice v Jihočeském kraji, 30 km severozápadně od Českých Budějovic na řece Blanici. Ve městě žije přibližně 7 000[1] obyvatel. Město je známé svou rybářskou a rybníkářskou tradicí.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město Vodňany vzniklo jako osada u zlatonosných rýžovišť, podle archeologických nálezů na přelomu 12. a 13. století. Přemyslovci, počínaje Václavem I., se v zakládání svých fundací zaměřili na jihočeské oblasti, kde byl jejich vliv do té doby malý. Přemysl Otakar II.[3] snahu svého otce znásobil, chtěje královskou moc posílit vůči mocnému rodu Vítkovců. Vodňany nesou shodný půdorys s jím zakládanými městy jako jsou České Budějovice, Písek nebo Bechyně. O založení města se nedochovaly žádné doklady, ale vzhledem ke shodnému půdorysu, pravidelné uliční síti a systémovými kroky stejnými jako u dalších založení lze předpokládat, že zakladatelem města byl právě Přemysl Otakar II.[4]

Kostel Narození Panny Marie
Opevnění

Roku 1327 král Jan Lucemburský zmínil mimo jiné také obyvatele obce Budnana.[5] Jako královské město jsou Vodňany uvedeny v roce 1336 v privilegiích, které městu udělil Jan Lucemburský. Město později proslulo jako jedno ze středisek jihočeského rybářství. Již roku 1400 toto město ještě s Pískem a s Českými Budějovicemi tvořilo oporu královské moci v jižní Čechách. O dvacet let později je dobyl Jan Žižka[6][7] a poté se přidalo k husitům. V druhé polovině 15. století se začaly zakládat rybníky, které jsou dnes typickým znakem okolní krajiny.

Na území Vodňanských Svobodných Hor mezi Bavorovem a Vodňany se těžily drahé kovy. V roce 1547 byly Vodňany povýšeny na královské horní město a tuto skutečnost dokládá i městský znak.[4]

Na počátku třicetileté války bylo město vypleněno, připraveno o majetek a v roce 1623 zastaveno donu Baltazarovi de Marradas, který je brzy prodal Schwarzenberkům.[7] Vyplacením zástavy město 1705[7] opět získalo svobodu.

Podle městské kroniky v letech 1722, 1757 a 1781[8] propukly ve Vodňanech požáry, kterým podlehlo mnoho domů i významných historických památek. Rozšíření města v polovině 19. století si vyžádalo zboření městských bran a opevnění tvořeného vodním příkopem, parkány a několika čtvercovými baštami.

V roce 1900 dosahoval počet obyvatel Vodňan 4412, o deset let později to bylo 4609.[9] Rozvoj města umožnila hlavně železnice (Železniční trať Číčenice – Nové Údolí). Díky ní přišel do jihočeského města průmysl. Vodňany však neměly štěstí na hlavní železniční trať, která se městu obloukem přes Číčenice vyhnula.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Jedním z největších podniků ve Vodňanech je firma A. Pöttinger, která vyrábí zemědělské stroje. Patří do společnosti, která sídlí v Rakousku.

Ve Vodňanech sídlí také společnost Vodňanská drůbež provozující velké drůbežárny, které produkují tzv. vodňanské kuře. Drůbežárny patří do koncernu Agrofert a zaměstnávají cca 650 lidí.[10] Podle zprávy Deníku Referendum z roku 2017 v tomto podniku pracovalo mnoho cizinců, kteří sem byli posíláni agenturami.[10]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vodňany leží na železniční trati 197 (ČíčeniceBavorovPrachaticeVolary). Železniční stanice Vodňany je situována poblíž centra města, asi 400 m jihovýchodně od náměstí. Na téže trati se v katastru města v místní části Pražák nalézá ještě železniční zastávka Pražák. Železniční dopravu zde zajišťuje společnost GW Train Regio.

Při severovýchodním okraji města se mimoúrovňově kříží silnice I/20 (do Písku a Českých Budějovic) se silnicí I/22 (do Strakonic). Tyto hlavní silnice město míjejí obchvatem po východní, respektive severní straně. Přímo skrze Vodňany prochází silnice II/141 (Týn nad Vltavou – Vodňany – Bavorov – Strunkovice nad Blanicí – Prachatice – Blažejovice – Volary.

Střední rybářská škola[editovat | editovat zdroj]

Historická budova střední rybářské školy

Střední rybářská škola ve Vodňanech (SRŠ) byla založena v roce 1920. Je to jediná škola nejen v České republice, ale i v mezinárodním měřítku, kde se vyučuje studijní obor rybářství.[11] Historická budova školy nese letopočet 1923. Vyučovat se v ní začalo od září 1924. V roce 1921 se začalo s budováním menších rybníků pro praktickou výuku žáků.[11] Až do roku 1953 byla škola dvouletá, tzv. mistrovská, od roku 1947 pak čtyřletá. V roce 1953 vzniklo Školní rybářství Protivín, na jehož rybnících probíhá praktická výuka žáků. Škola obhospodařuje také rybářské revíry Blanice 3 a Zlatý potok.[11] Až do roku 1992 působila SRŠ pro celé Československo. V roce 1996 byla při SRŠ zřízena Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Vodňanech.
  • Děkanský kostel Narození Panny Marie, v základech a presbytáři dochovaná gotická stavba, písemně uváděná od roku 1317. V letech 1894–1897 se uskutečnila novogotická přestavba chrámu do současné podoby podle plánů Josefa Mockera. Kostel dostal nové oltáře, nástěnné malby a okenní sklomalby byly vytvořeny podle kartonů Mikoláše Aleše (které se dochovaly v muzeu, stejně jako zbytky barokního zařízení). Křížovou cestu namaloval akad. malíř Josef Bosáček.[12] Věž je vysoká 64 metrů a je v ní zavěšeno 6 zvonů, nejstarší z nich Marek byl odlit roku 1725.
Dům U Čápů, ve kterém žil J.ulius Zeyer
Bývalá synagoga
  • Kostel svatého Jana Křtitele – dříve špitální a hřbitovní, písemně připomínaný k roku 1414, současná stavba je klasicistní vysvěcená roku 1848, oltářní obraz Křest Páně darovala rakouská císařovna Karolína Augusta Bavorská. Hřbitov byl v 80. letech 20. století zrušen a přeměněn v pietní zahradu, zůstala zachována jen děkanská hrobka a hrobky rodin Heritesových a Mokrých.
  • Kašna uprostřed náměstí: barokního původu, přestavěná roku 1928, alegorickou sochu Svobody vytesal Josef Kvasnička, na pilíři jsou štítky s emblémy rybářství, zemědělství a průmyslu.[13]
  • Dům čp. 1 s renesanční atikou je bývalá lékárna. Žil v něm spisovatel a novinář František Herites.[14]
  • Patrový dům U Čápů čp. 43 v Zeyerových sadech, kde žil Julius Zeyer, na fasádě je pamětní deska
  • Městské hradby se čtyřmi hranolovými baštami z 15. až první poloviny 16. století
  • Mlýnský náhon s kamenným můstkem a barokní sochou svatého Jana Nepomuckého
  • Bývalá židovská synagoga
  • Pomník Jana Žižky
  • V katastrálním území města leží přírodní rezervace Záhorský rybník (3,7 km západně) a přírodní památka Malý ústavní rybník (1,5 km severozápadně). Poblíž Záhorského rybníka rostou památné stromy Zeyerův dub a Heritesův dub a Lípa u rybářské školy severně od města.
  • Židovský hřbitov v Pražáku u Vodňan

Městské muzeum a galerie Vodňany[editovat | editovat zdroj]

Významná kulturně-historická instituce, založená jako výstava roku 1895 a otevřená jako stálá expozice roku 1905, sídlí v budově radnice na náměstí Svobody, vlastní téměř 14 tisíc sbírkových předmětů, počínaje archeologickými nálezy od pravěku po středověk (např. vodňanské zlato Chelčický poklad), barokní vybavení z děkanského kostela (např. socha Boha Otce od Lazara Widemanna), dále je obrazárna (mj. Vojtěch Hynais, Jan Zrzavý), sbírky nábytku, textilu a šperků, historické nádobí, pamětní síně Julia Zeyera a Františka Heritese s původním zařízením a knihovnou, sbírka sečných a palných zbraní, z přírodovědné sbírky vyniká krokodýl nilský. Další exponáty se objevují na pravidelných výstavách.[15]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Pomník Jana Žižky


Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. HARTMAN. Praktika v rybníkářství. 2. vyd. Vodňany: [s.n.], 2016. 375 s. 
  3. KOFRÁNKOVÁ, Václava. Zlatý král a chudý hrabě Přemysl Otakar II. a Rudolf Habsburský v historických tradicích. Praha: Lika klub, 2012. 158 s. ISBN 978-80-86069-77-7. 
  4. a b Historie [online]. Vodňany: Městský úřad Vodňany [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  5. Regesta diplomatice necno epistolaria regni Bohemiae et Moraviae, III, Pragae 1892, s. 507, č. 1297
  6. TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka z Trocnova. Praha: Dobrovský, 2014. 265 s. (Omega). ISBN 978-80-7390-108-0. 
  7. a b c MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém, Okres prachatický. Praha: Archaeogická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. S. 339. 
  8. MOSTECKÝ, Václav. Dějiny bývalého královského města Vodňan. Díl III. Praha: Zemědělská tiskárna Praha VIII. na Žertvách 560, 1940. S. 124. Dále jen Mostecký (1940). 
  9. Mostecký (1940), s. 178.
  10. a b ZUZANA, Vlasatá. Jak Andrej Babiš dává práci: ukrajinské agenturní mafii. Deník Referendum [online]. 2017-06-28 [cit. 2017-06-28]. Dostupné online. 
  11. a b c SRŠ Vodňany. www.srs-vodnany.cz [online]. [cit. 10-11-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-02-2015. 
  12. Archivovaná kopie. www.farnost-vodnany.cz [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-01. 
  13. http://www.vodnany.eu/vismo/dokumenty2.asp?u=18428&id_org=18428&id=34987&p1=213
  14. HERITES, František. Vodňanské vzpomínky. 2. vyd. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1941. 92 s. 
  15. https://www.muzeumvodnany.cz/muzeum-galerie
  16. ZEYER, Julius. Dům u tonoucí hvězdy. [s.l.]: Jiří Chvojka, 1996. 98 s. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Vodňany

k. ú. Vodňany (Vodňany I • Vodňany II • Pražák • Vodňanské Svobodné Hory) • Křtětice • Radčice • Čavyně • Újezd • Hvožďany