Přeskočit na obsah

Tomáš Beránek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Milost
Mons. Tomáš Beránek
Tajný papežský komoří
Mons. Tomáš Beránek
Mons. Tomáš Beránek
Církevřímskokatolická
Diecézečeskobudějovická
Svěcení
Kněžské svěcení1919
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kaplan v Táboře (1920-1930)
  • administrátor ve Strmilově (1930)
  • kaplan ve Vodňanech (1930-1935)
  • děkan ve Vodňanech (1935-1950)
  • okrskový vikář vodňanského vikariátu (1939-1950)
  • asesor biskupské konsistoře v Českých Budějovicích (1947-1950)
Osobní údaje
ZeměČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum narození15. srpna 1897
Místo narozeníSušice,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí3. prosince 1954 (ve věku 57 let)
Místo úmrtíBrno,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtízánět ledvin
Místo pohřbeníHřbitov ve Vodňanech
Národnostčeská
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomáš Beránek (15. srpna 1897 Sušice[1]3. prosince 1954 Brno) byl český římskokatolický kněz, oběť komunismu a tajný papežský komoří.

Narodil se 15. srpna 1897 v Sušici, kde navštěvoval i obecnou školu. Poté studoval na českém gymnáziu v Českých Budějovicích. Po gymnáziu byl přijat do kněžského semináře v Českých Budějovicích. Na kněze byl vysvěcen roku 1919. Po vysvěcení působil jako kaplan farnosti Tábor, kde působil do roku 1930. Dále působil jako administrátor farnosti Strmilov, kaplan a později děkan farnosti Vodňany a biskupský vikář okrsku Vodňany.

Byl účastníkem odboje za německé okupace. V roku 1945 se stal členem národního výboru, ale v březnu roku 1948 byl z něho odvolán. V roce 1947 se stal asesorem českobudějovické biskupské konzistoře a ve stejný rok mu byl udělen titul tajného papežského komořího. Byl členem Československé strany lidové a spolku Orel.

Dne 8. února 1950 byl zatčen Státní bezpečností a dne 3. února 1951 byl Státním soudem ve vykonstruovaném procesu s dalšími osmi biskupskými sekretáři a knězi odsouzen k 11 letům odnětí svobody. Obviněn byl z letákové akce, nabádání kněží k protistátní činnosti, varování osob před zatčením a zneužití kostelní sbírky. Byl vězněn v Leopoldově a na Mírově.

Zemřel 3. prosince 1954 ve vězeňské nemocnici v Brně na následky zánětu ledvin. Pohřeb nebyl komunistickými orgány povolen a proto byl pohřben do společné šachty a poté do vězeňského hrobu č. 1357 v Brně. Roku 1968 byly jeho ostatky exhumovány a uloženy na hřbitově ve Vodňanech. Dne 14. srpna 1997 byla v Sušici slavnostně odhalena pamětní deska k 100. výročí jeho narození. Tato deska je umístěna na jeho rodném domě v Kostelní ulici.[2]

Žulový pomník Obětem komunistické zvůle ve Vodňanech, se jmény Mons. Františka Beránka a Aloise Rádla

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]