Věznice Mírov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Věznice Mírov
Hrad Mírov s kostelem sv. Máří Magdalény - Mírov.JPG
Základní informace
Pojmenováno po Hrad Mírov
Poloha
Adresa Mírov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrad Mírov od západu

Věznice Mírov je věznice umístěná na bývalém středověkém hradě v obci Mírov (okres Šumperk). Jde o věznici se zvýšenou ostrahou, která má mimo jiné oddělení pro doživotně odsouzené, v němž jsou vězněni nejnebezpečnější vězni České republiky.

Jeho asi nejslavnějším vězněm byl Jiří Kajínek, jednak pro nejasnosti ve svém procesu, jednak (a zejména) kvůli tomu, že v roce 2000 z Mírova uprchl a byl dopaden až po několika týdnech. Kajínek byl zřejmě jediným vězněm, kterému se podařilo z věznice uprchnout. Spolu s ním měl utéci i další doživotně odsouzený vrah Martin Vlasák, ten se však zalekl střelby a vrátil se do cely.

Za protektorátu Čechy a Morava sloužila věznice jako „Ozdravovna pro plicně choré vězně slovanských národností“, zvláště Čechy a Poláky. Byli zde vězněni někteří odbojáři. Za komunistického režimu byla mírovská věznice považována za jedno z nejkrutějších vězení pro politické vězně, se kterými zde bylo zacházeno hůře než s nejtěžšími zločinci. Běžné bylo odepírání kontaktu s rodinou, odepírání léčby a léků a kruté mučení, které bylo příčinou úmrtí řady vězňů.

Seznam politických vězňů, kteří zemřeli na Mírově[editovat | editovat zdroj]

Úmrtí za 2. světové války (podle seznamu vězňů české národnosti)[1]

  • 1938–1940 – 5
  • 1941 – 4
  • 1942 – 10
  • 1943 – 33
  • 1944 – 75
  • 1945 – 20

Vězni komunismu[editovat | editovat zdroj]

Seznam doživotně odsouzených v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Věznice Mírov v umění[editovat | editovat zdroj]

Ve filmu Tmavomodrý svět byla věznice Mírov místem, kde si odpykávali své tresty letci z RAF po návratu do vlasti. Hlavní hrdina zde vzpomíná na válečná léta.

Na hradě byl v letech 1969–1974 vězněn i Vladimír Škutina, přední publicista období pražského jara. Škutina svůj pobyt mezi těžkými kriminálníky a psychopatickými bachaři zachytil ve své knize Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů.

Věznice se objevila i ve filmu Kajínek, mapujícím Kajínkův příběh.

Dalším dílem byl film Tichá bolest scenáristy Jiřího Křižana.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HÁJKOVÁ, Libuše. Mírov. Praha: Edvard FAstr, Praha XVI-2073, 1947. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]