Římskokatolická církev v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Církev římskokatolická
Jan Graubner,arcibiskup pražský a primas český .
Registrace v ČR
Datum1. 9. 1991
Statutární orgán
NázevČeská biskupská konference
SídloThákurova 676/3, Praha 6-Dejvice, 160 00
ČlenJan Graubner
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Rejstřík církví a náboženských společností
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolická církev je největší organizovanou náboženskou skupinou v České republice. Při sčítání lidu v roce 2021 se k ní hlásilo 741 tisíc obyvatel.[1] V roce 2001 se k ní hlásilo 2 740 780 obyvatel (tj. 26,8 %). Podle sčítání lidu z roku 2011 se k ní hlásilo 1 083 899 obyvatel (tj. 10,37 %),[2] úbytek věřících ve statistice ovšem způsoben i tím, že mnoho lidí na otázku o náboženské víře neodpovědělo, protože byla nepovinná.[3] Podle sčítání účastníků bohoslužeb v roce 2019 minimálně jednou týdne chodí do kostela 375 tisíc obyvatel.[4] Největší zastoupení má v oblasti jižní a střední Moravy, nejmenší v severních Čechách.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny římskokatolické církve v Česku.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Územní členění římskokatolické církve v České republice

Římskokatolická církev působí v České republice v rámci 8 diecézí sdružených ve 2 církevní provincie, v jejichž čele stojí arcibiskupové-metropolité. Česká církevní provincie v Čechách sestává z arcidiecéze pražské (arcibiskup pražský je metropolita České církevní provincie s čestným označením primas český) a diecézí českobudějovické, královéhradecké, litoměřické a plzeňské. V rámci Čech existuje i titulární biskupství litomyšlské. Moravská církevní provincie na Moravě a ve Slezsku se skládá z arcidiecéze olomoucké (arcibiskup olomoucký je metropolita Moravské církevní provincie) a diecéze brněnské a ostravsko-opavské.

Zvláštní status má tzv. vojenský vikariát, který působí při jednotkách Armády České republiky po celém světě. Sídelní a pomocní biskupové diecézí obou provincií tvoří společně s biskupy apoštolského exarchátu pro katolíky východního obřadu Českou biskupskou konferenci, která má status právnické osoby a zastupuje celou katolickou církev v České republice.

Vzhledem ke svému masovému charakteru je římskokatolická církev jedinou církví v Česku, jejíž struktura farností funkčně pokrývá území celé země a která provozuje (ať už na úrovni celostátních, diecézních či řádových struktur) komplexní systém školských, charitativních a zdravotnických zařízení. Česká katolická charita je největší charitativní organizací České republiky. Římskokatolická církev či katolické řády a kongregace provozují řadu mateřských, základních a středních škol a případně mají patronát a podíl na vedení tří teologických fakult veřejných vysokých škol. Svatý stolec je u vlády České republiky diplomaticky zastoupen apoštolským nunciem.

Struktura diecézí a kněžstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet kněží v Českých zemích (České republice)
rok diecézní řeholní celkem
1925[5] 5985
1937 4226
# 1948 2934
* 1955 2576
* 1960 2321
* 1965 2143
* 1970 2022
* 1975 1890
* 1980 1739
* 1985 1529
* 1987 1462
1997[6] 1170 483 1653
2000 1231 533 1764
2005 1296 626 1922
2008[7] 1370 586 1956
2010[8] 1850
2015 1750
2020 1739
# 737 německých kněží po 2.sv. v. vysídleno.[9]
* Pouze kněží se státním souhlasem, v 50. letech byla asi čtvrtina kněží vězněna, většina řeholních kněží internována, za normalizace bylo dle StB ilegálně působících kněží cca 90.[10]

Základní strukturní jednotkou diecéze jsou farnosti, které se pro usnadnění správy sdružují do svazků. U České církevní provincie se nazývají vikariáty, na území Moravské církevní provincie pak děkanáty. Ještě za první republiky byla samostatnou farností s vlastním knězem prakticky každá jen trochu významná obec, ovšem komunistický režim pronásledováním a omezováním možností výchovy nového kněžstva dosáhl značné sekularizace společnosti. To je jedním z důvodů dnešního nedostatku kněží. Ten je ještě zvýrazněn tím, že velkou část dnešního kněžstva tvoří starci, kteří přesluhují daleko do důchodu, což je třeba zohlednit při jejich úkolování. Uchazečů o kněžské povolání je málo a posily z Polska a Slovenska nejsou tak velké, aby tento fakt vyrovnaly.

Proto došlo (dokonce i v nejzbožnějších oblastech Moravy) k připojování menších a méně významných farností k větším – farář tak často má ke své hlavní farnosti na starost i několik menších v okolí. Zatímco na Moravě je toto sdružování prováděno spíše jako dočasné, diecéze v Čechách je často formalizují a jednotlivé farnosti ruší a slučují (viz např. plzeňská diecéze). Pomocné síly v podobě kaplanů mají pouze velké farnosti (obvykle ty ve městech). Částečně mimo strukturu farností a diecézí stojí katolické řády a řeholní kongregace, částečně ve farnostech řády vypomáhají.

Katoličtí duchovní působí i v ozbrojených silách ČR a českých věznicích: v roce 2010 šlo o 14 vojenských kaplanů (z toho 10 kněží a čtyři trvalí jáhni), 1 kněze určeného pro spolupráci s policií, 10 vězeňských kaplanů a téměř stovka dobrovolníků docházejících do věznic.[11]

Věřící[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sčítání účastníků bohoslužeb.
Rok Římských katolíků v ČR dle sčítání lidu[12]
1921 8 201 464 (81,97 %)
1930 8 378 079 (78,49 %)
1950 6 792 046 (76,35 %)
1991 4 021 385 (39,03 %)
2001 2 740 780 (26,79 %)
2011 1 082 463 (10,37 %)[pozn. 1]
2021 976 853 (9,28%)
Věková struktura Církve římskokatolické v České republice roku 2011

Při posledním sčítání lidu z roku 2021 se k římskokatolické církvi v České republice přihlásilo 741 000 obyvatel.[1] Při sčítání lidu z roku 2011 to bylo 1 083 899 obyvatel (tj. 10,26 %)[13], což byl proti sčítání z roku 2001 pokles o 1,6 milionu věřících (tj. 60,45 %)[14] a proti sčítání z roku 1991 pokles o 2,9 milionu věřících (tj. 73,04 %)[15]. Tento rozdíl je vysvětlován jednak poklesem popularity tradičních náboženství ve srovnání s polistopadovou euforií, která v roce 1991 ještě působila, jednak přirozenou obměnou obyvatelstva: nejstarší ročníky obyvatel vykazují vůči statistice celé české populace silně nadprůměrný podíl jak praktikujících katolíků, tak lidí formálně se ke katolické církvi hlásících,[16] jednak velkým množstvím respondentů, kteří při sčítání v roce 2011 nechali tuto otázku nezodpovězenou.

Rozložení katolíků na českém území není samozřejmě rovnoměrné. Obecně lze říci, že venkov je mnohem religióznější než velká města, a že katolická církev má mnohem silnější pozici na Moravě než ve zbytku republiky. Na území Moravské církevní provincie činí podíl katolíků na veškerém obyvatelstvu 37,65 % oproti 19,69 % na území České církevní provincie (dle sčítání lidu 2001). Podle téhož zdroje je nejkatoličtější obyvatelstvo olomoucké arcidiecéze (41,39 % obyvatel se deklaruje za katolíky), těsně v závěsu je brněnská diecéze (39,37 %). Protipólem s nejmenším podílem katolíků je diecéze litoměřická (zde se ke katolické církvi hlásí pouze 12,8 % obyvatel)[17]

Statistiky úkonů duchovní správy[editovat | editovat zdroj]

rok relativní počty (podíl dle ČSÚ[18]) absolutní počty
křty vč. dospělých

ku narozeným

sňatky vč. zplatnění ku všem sňatkům # pohřby do země i kremace ku všem pohřbům křty vč. dospělých sňatky vč. zplatnění # pohřby do země i kremace
1951[19] 49,08 % 44 826
1952 45,14 % 35 471
1953
1954 55,20 % 43,60 % 58,30 % 92 958 30 834 58 088
1955 67,00 % 51,50 % 74,60 % 111 136 36 700 69 602
1967 48,28 % 28,74 % 54,28 % 66 843 25 065 59 147
1968 51,17 % 29,72 % 53,29 % 70 327 26 494 61 387
1970 54,14 % 31,18 % 52,11 % 80 054 28 257 64 266
1975 38,82 % 19,85 % 49,56 % 74 447 19 329 61 610
1980 29,89 % 13,34 % 40,72 % 45 971 10 451 55 191
1985 25,68 % 11,20 % 34,16 % 34 894 9 033 44 969
1988 24,93 % 10,70 % 32,41 % 33 074 8 716 40 737
1994[20] 25,75 % 11,57 % 22,71 % 27 439 6 760 26 658
1995 32,15 % 11,60 % 23,64 % 30 892 6 376 27 871
2000[21] 29,13 % 13,71 % 28,94 % 26 478 7 582 31 544
2005 23,16 % 12,44 % 25,60 % 23 668 6 449 27 632
2010[22][23][24] 19,76 % 11,50 % 22,23 % 23 150 5 376 23 750
2015 19,28 % 11,37 % 20,28 % 21 350 5 479 22 550
2017 18,01 % 10,65 % 19,00 % 20 600 5 600 21 173
2019 9,68 % 18,37 % 19 932 5 274[25] 20 642[26]
2020 13,20 % 14 600[27]
2021 16,43 % 9,16 % 16,23 % 18 373 4 285 22 711
# Církevní sňatek je svatba dvou katolíků, katolíka a jinde pokřtěného, katolíka a bez vyznání a také zpětné zplatnění dřívějších civilních sňatků.

Od roku 1990 klesá sňatečnost populace až na polovinu v roce 2015. Od roku 1980 pomalu od roku 1990 strmě roste počet dětí narozených mimo manželství až na polovinu v roce 2015. Proto se podíl církevních sňatků okolo 10-13 % dlouhodobě nemění.

Hojně diskutovanou otázkou je, nakolik je hlášení se k církvi spjato s praktikováním katolické víry a nakolik jde pouze o formální deklaraci. ČBK zorganizovala v letech 1999, 2004 a 2009 sčítání účastníků bohoslužeb o první povelikonoční nedělní mši, což může být vnímáno jako celkový obraz průměrné pravidelné návštěvnosti katolických kostelů. V roce 1999 zašlo na mši o první povelikonoční neděli 414 539 věřících (bez litoměřické diecéze), v roce 2004 pak 405 446 (s litoměřickou diecézí). Sčítání návštěvnosti v roce 2009 uveřejnily jen dvě diecéze (královéhradecká a litoměřická), které zaznamenaly pokles o 5,9, respektive 5,0 procenta oproti roku 2004. V jednotlivých měřeních je znatelná klesající tendence v řádu stovek, v některých diecézích v řádu tisíců, a není tak výrazná, jako je tomu u dat ze sčítání lidu, kde je rozdíl v řádu milionů. Regionální rozdíly v návštěvnosti bohoslužeb víceméně kopírují rozdíly v počtu lidí hlásících se k římskokatolické církvi ve sčítání lidu (tj. v oblasti, kde se hlásí k římskokatolické církvi více obyvatel, též více obyvatel navštěvuje bohoslužby a naopak.[28] Církev odhaduje, že její nedělní bohoslužby navštěvuje 375 tisíc obyvatel, včetně těch, kteří se kvůli zaměstnání, vzdálenosti či chatrnému zdraví účastní jen v duchu či prostřednictvím médií.[29]

V roce 2009, ve výzkumu agentury STEM, 30% dotazovaných, kteří se pokládají za římské katolíky, uvedlo, že církve považuje za neužitečné organizace.[30]

Katolická hnutí, organizace a akce[editovat | editovat zdroj]

Významná katolická hnutí a spolky[editovat | editovat zdroj]

Osobní prelatura[editovat | editovat zdroj]

Významné katolické akce[editovat | editovat zdroj]

Hospodářská situace[editovat | editovat zdroj]

Poutní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně je jedna z těch církevních staveb, které se nedostatku péče a prostředků bát příliš nemusí.

V důsledku čtyřicetiletého pronásledování ze strany komunistického režimu je hospodářská situace celé české církve velice špatná. Komunistický režim ji připravil o prakticky veškerý výdělečný majetek a finanční rezervy (částečně je zestátnil, částečně bez jakéhokoliv zákonného podkladu zabral). Církvi byla ponechána pouze většina kostelů a far. Od pádu komunismu byla zatím vrácen pouze nepatrný zlomek církevního majetku (většinou klášterní budovy), který byl zpravidla nevýdělečný a v katastrofálním stavu. Otázka restitucí dalšího majetku, včetně polností, lesů a dalších položek, je stále otevřená a dané položky chrání tzv. blokační paragraf.[31]

V současné jsou příjmy katolické církve v České republice tvořeny zejména státním příspěvkem na platy duchovních, státními příspěvky na opravu památek, dary od věřících a vlastním podnikáním. Obecně lze říci, že církev trpí obrovským nedostatkem financí. Jelikož však nehospodaří jako celek, ale převážně v rámci jednotlivých diecézí a řeholních společenství, existují zde velké místní rozdíly. Zatímco např. arcidiecéze olomoucká a diecéze brněnská těží z toho, že pokrývají oblasti s velkým podílem praktikujících věřících a jejich finanční situace je díky jejich pomoci únosná, jiné diecéze, zejména ty pokrývající silně ateistické oblasti (např. diecéze plzeňská a litoměřická) se neustále potácejí na hranici finančního kolapsu a nejsou schopny plnohodnotně udržovat ani klíčové církevní stavby či financovat základní náboženské činnosti.[32]

Kostel sv. Petra a Pavla v osadě Dolany poblíž obce Hlince je jeden z kostelů, které plzeňská diecéze převedla do majetku příslušné obce. Postupně je opravován.

Některé české diecéze (českobudějovická, královéhradecká, plzeňská) začaly rozprodávat či pronajímat fary, pro něž nemají použití nebo (ještě častěji) na jejichž údržbu a opravy nemají peníze. V některých případech též převedly několik kostelů na nové majitele (obvykle občanská sdružení či obce), v případě plzeňské diecéze se jedná o desítky kostelů.[33]

Právě udržování církevních staveb, zejména kostelů, představuje pro většinu diecézí neúnosnou zátěž. Konec komunistického režimu zastihl církevní stavby většinou v katastrofálním stavu. Jelikož jde velmi často o významné kulturní památky, není možné je opravit svépomocí místních věřících a ceny oprav tak dosahují astronomických výšek, které si diecézní rozpočty nemohou dovolit. Ačkoliv stát je povinen na takovéto opravy přispívat, často tak nečiní, resp. tak sice činí, ale v naprosto nedostatečné míře. Dalším problémem je, že takovéto starší objekty už často nevyhovují zcela požadavkům kladeným na kostel v moderní době, ale jelikož jsou to památkově chráněné budovy, není možné je přestavovat a upravovat.[32]

Řády a řeholní kongregace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Katolické řády a řeholní kongregace.

Obecně lze říci, že řeholní život není v České republice v dobrém stavu. Většina řádů a kongregací se dosud nevzpamatovala z těžkého pronásledování ze strany komunistického režimu – trpí přestárlostí a nedostatkem členů a finančních prostředků a nutností zrestaurovat zničené kláštery a klášterní domy, navíc často zbavené hospodářského zázemí. Pro některé nevelké mužské řády s vyšším podílem kněží je též vysilující, že vypomáhají v duchovní správě farností, která trpí chronickým nedostatkem kněžstva.

Obecně lze říci, že dosud se v Česku vzpamatovalo a do plně funkčního stavu vrátilo jen malé procento řádů a kongregací a (pokud pomineme ty zcela nové) – žádné neobnovilo svou činnost v rozsahu a významu z první republiky, či let 1945–1948. V roce 2006 žilo v České republice asi 1900 řeholnic a 825 řeholníků o průměrném věku necelých 53 let[34] (v roce 1950 to bylo asi 7800 sester a 1500 bratrů[35]). Post biskupa-delegáta pro zasvěcený život zastává u ČBK Jiří Paďour, OFMCap.

Podrobnější informace naleznete v článku Mužské řehole v Česku.

V Česku působí řada mužských řeholí, jejichž nejvyšší představení tvoří Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice. Z nejvýznamnějších možno jmenovat například salesiány, jezuity, dominikány, premonstráty, františkány, karmelitány, křižovníky s červenou hvězdou a maltézské rytíře.

Podrobnější informace naleznete v článku Ženské řehole v Česku.

I početné ženské řehole působící v Česku vytvářejí zastřešovací a koordinační orgán, kterým je Konference vyšších představených ženských řeholí v České republice. Z aktuálně nejvýznamnějších řádů a kongregací je možno jmenovat františkánky, dominikánky, boromejky, vincentky, školské sestry Notre Dame, sestry svatého Kříže a paulínky.

Počty řeholníků a řeholnic v Českých zemích (České republice)[editovat | editovat zdroj]

rok ženy muži
řeholnice domy řády řeholníci
(z toho kněží)		 domy řády
1950[36] 7643 502 32 1509 151 26
1968[37] 4569 – 33 – – -
1991[38] 3192 960 (576)
1996 2668 980 (618)
2001[39] 2326 65 858 (604)
2006[40][34][41] 1900 826
2008[42] 1609 702 (586)
2009[43] 1693 166 72 765 (576) 93 28
2011[44] 1552 740
2016[45] 1120 689
2020 1048 139 633 93

Katolická média v Česku a českém jazyce[editovat | editovat zdroj]

Pozice katolické církve v oblasti médií je podstatně slabší než v okolních zemích, což v podstatě odpovídá i jejímu reálnému postavení ve společnosti.

České katolictví na internetu[editovat | editovat zdroj]

Krom oficiální stránek České biskupské konference existuje řada internetových projektů, které jsou zaměřeny buďto jen na katolictví, nebo na křesťanství obecně, přičemž ty samozřejmě mají velkou část agendy spjatou s katolictvím, které českému křesťanství dominuje.

I řada primárně neinternetových mediálních projektů má velkou část své aktivity soustředěné v internetovém světě, buďto proto, že to je běžné rozšíření služeb, nebo proto, že tím nahrazují klasické a pro ně příliš drahé mechanismy činnosti. Například pro převážně křesťansky a katolicky zaměřenou TV Noe je enormně důležité živé internetové vysílání, podstatně méně, ale výrazně je využívá též Radio Proglas. Poměrně nová je zde internetová on-demand televize TV-MIS, provozovaná katolicky orientovaným občanským sdružením A. M. I. M. S. Hojně navštěvované jsou i stránky České sekce Vatikánského rozhlasu. Největším a nejnavštěvovanějším katolickým webem je Vira.cz provozovaný Pastoračním střediskem Arcibiskupství pražského. Za zmínění stojí i Katolik.cz, který je provozovaný Pastoračním střediskem Biskupství brněnského, který je však v poslední době v krizi – řada jeho služeb, jako jsou dotazy a odpovědi, dlouhodobě nefunguje. Velký význam mají internetové stránky Karmelitánského nakladatelství. Významnou roli hraje též ekumenicky zaměřený ChristNet.cz, soukromý magazín specializující se mimo jiné na zpravodajství a publicistiku z křesťanského světa a zprostředkovávání informací o (zejména českých) křesťanských webech a akcích. Impozantní start zaznamenaly přepracované ekumenické stránky pro mladé věřící lidi Signály.cz (jejich třetí verze), odprezentované a zahájené na Celostátním setkání mládeže v Klokotech v létě 2007, které se krátce po svém spuštění na určitou dobu staly nejnavštěvovanějším náboženským webem v českém jazyce (mimo jiné i proto, že poskytovaly podrobný zpravodajský servis po dobu setkání). Samozřejmě se zhodnocením jejich role v rámci křesťanského internetu je třeba posečkat, nicméně vzhledem k jejich unikátní koncepci lze předpokládat, že si udrží současnou významnou[46] pozici.

Mimo tyto obecné weby a internetové stránky křesťanských a katolických médií existují též hojně navštěvované tematické katolické stránky, jako např. stránky o Svatém Hostýně, které byly v roce 2006 podle navrcholu.cz druhým nejnavštěvovanějším webem s tematikou náboženství a církve (s 286 165 návštěvami)[47] (nutno ovšem podotknout, že navrcholu.cz některé velké české náboženské weby (např. katolik.cz) vůbec neměřil).

Český katolický tisk[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějším katolickým periodikem je oficiální týdeník české i moravské církevní provincie Katolický týdeník, poměrně velký vliv má též konzervativní týdeník Matice cyrilometodějské, Světlo – obojí zveřejňují své texty na internetu, stejně jako nejvýznamnější odborný teologický časopis Teologické texty. Dále zde existuje časopis Te Deum, jehož čtenáři jsou především tradicionalisté a skalní konzervativci, včetně těch shromážděných okolo Kněžského bratrstva sv. Pia X.

Z časopisů určených převážně mladým jsou nejdůležitější měsíčník Nezbeda, časopis pro dívky In!, časopis pro ministranty Tarsicius a na novou evangelizaci orientovaný časopis Milujte se!, který je zároveň věstníkem pro členy iniciativy Společenství čistých srdcí.

Velká katolická nakladatelství[editovat | editovat zdroj]

V Česku existují desítky křesťansky nebo rovnou katolicky zaměřených vydavatelství, nejvýznamnější z nich jsou Karmelitánské nakladatelství, Matice cyrilometodějská, Nakladatelství Cor Jesu, Paulínky, Vyšehrad, tiskový apoštolát A. M. I. M. S., Cesta a Trinitas, řadu katolické a křesťanství blízké literatury produkuje též salesiánské nakladatelství Portál. Z tradičních nakladatelství jsou pak významné např. Dědictví svatováclavské, provozované kněžským bratrstvem Sv. Pia X. (FSSPX).

Rádio a televize[editovat | editovat zdroj]

V Česku působí TV Noe a Radio Proglas – obojí představují křesťansky orientovaná média úzce spjatá s katolicismem – spolupracují s křesťanskými a katolickými médii ve světě a v jejich čele stojí katoličtí kněží. Proglas přejal též úkol přejímat české vysílání Radia Vatikán. Katoličtí kněží vedou i televizi TV-MIS s programem on-demand, který je dostupný pouze na internetu. Určitý menší počet pravidelných křesťanských pořadů lze nalézt ve vysílání České televize (např. Cesty víry) a Českého rozhlasu. Obě veřejnoprávní média též přenášejí významné křesťanské události – například požehnání Urbi et orbi.

Katolické školství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku České katolické školství.
Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži je elitní školou olomoucké arcidiecéze.

Římskokatolická církev je jedinou náboženskou organizací, která společně s dalšími subjekty s ní spojenými provozuje na území České republiky rozsáhlou komplexní síť škol a školských zařízení, od mateřských po vyšší odborné. Podílí se též na řízení tří teologických fakult (Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého a Teologická fakulta Jihočeské univerzity). Katolické školy jsou otevřené žákům všech vyznání a řada z nich má pověst prestižních vzdělávacích ústavů (např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži)[zdroj?]. Mezi žáky a studenty katolických škol je výrazně vyšší podíl věřících žáků a studentů (obvykle 35-65 %, převážně katolíků). Mimo to katolická církev a další katolické subjekty provozují řadu výchovných a ubytovacích zařízení pro mládež (významnou roli zde hrají např. salesiáni a dominikánky).

K 31. prosinci 2007 římskokatolická církev zřizovala 14 mateřských, 22 základních a 13 středních odborných škol, 18 gymnázií, 5 vyšších odborných škol a 25 školských zařízení. Katolické školy navštěvovalo asi 14 700 žáků a studentů, školská zařízení evidovala ve svých prostorách cca 8 700 dětí a studentů. Zároveň římskokatolická církev zajišťovala vyučování nepovinného předmětu katolické náboženství, který na veřejných školách navštěvovalo 42 342 žáků a studentů.[48]

Sociální a zdravotní péče[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Charita Česká republika.

Charita Česká republika (do roku 2006 Česká katolická charita) zřizovaná Českou biskupskou konferencí je největším nestátním poskytovatelem zdravotnické a sociální péče v České republice.[49] Její hlavní náplní je pomoc potřebným v České republice, mimo to ale se též zabývá pomocí potřebným v zahraničí. Organizuje sbírky pro obyvatele oblastí postižených živelními katastrofami a jako první zavedla v ČR adopční programy na podporu vzdělávání dětí z chudých rodin v zahraničí, jichž je i dodnes největším českým organizátorem. Prostřednictví jednotlivých diecézních charit zprostředkovává adopce na dálku v Indii, Ugandě, Litvě, Ukrajině, Bělorusku, Bolívii a Paraguayi.

Česká katolická charita, řeholní společenství a katolické spolky provozují celou řadu domovů důchodců, hospiců, dětských domovů, ústavů pro mentálně postižené i nemocnic. Z posledních je nejznámější Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, která patří mezi pacienty nejlépe hodnocené nemocnice v České republice.[50]

Poutní místa[editovat | editovat zdroj]

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje, Velehrad - nejvýznamnější poutní místo České republiky.

Nejvýznamnější poutní místa České republiky jsou Velehrad, Svatý Hostýn, Svatá Hora u Příbrami a Stará Boleslav. Velký význam pak dále mají Svatý Kopeček, Zlaté Hory a další…

Čeští a moravští svatí a blahoslavení[editovat | editovat zdroj]

Nejuctívanější světci, kteří působili na českém území, či se v něm narodili, vzešli ze středověkých časů, z období počátků křesťanství do českých zemí. Jde o věrozvěsty Cyrila a Metoděje, sv. Ludmilu, sv. Václava, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. Velký význam má též královská dcera sv. Anežka Česká a další šlechtična a léčitelka, sv. Zdislava z Lemberka. Dále jsou vysoce ctěni raně novověcí světci, z nichž nejznámější jsou sv. Jan Nepomucký a sv. Jan Sarkander. Z moderní doby je třeba zmínit sv. Jana Nepomuka Neumanna, biskupa filadelfského, posledního českého krále bl. císaře Karla Habsburského a oběti nacistického a komunistického teroru, např. bl. Marie Antonína Kratochvílová či bl. Metoděj Dominik Trčka. V současné době se schyluje k blahořečení kardinála a pražského arcibiskupa Josefa Berana. Vedle nich je zde celá řada méně významných lokálně uctívaných patronů – sv. Ivan, bl. Hroznata, sv. Radim (bratr sv. Vojtěcha), bl. Vintíř, znojemský rodák sv. Klement Maria Hofbauer. Středověk znal i další české patrony, dnes už takřka zapomenuté – např. Přemyslovny bl. Přibyslavu (sestra sv. Václava) či ct. Mladu (neteř sv. Václava) nebo bl. Podivena (služebníka sv. Václava) a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b ČSÚ představil první výsledky Sčítání 2021, online
  2. ↑ Definitivní výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011, online
  3. ↑ Vyšla analýza Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. Rozhlas [online]. 2014-04-05 [cit. 2020-05-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ CHYTIL, Daniel. V ČR chodí v neděli do kostela 8 % z pokřtěných. církev.cz [online]. 2020-02-05 [cit. 2020-05-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S. 122
  6. ↑ Archivovaná kopie. publication.fsv.cuni.cz [online]. [cit. 2016-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08. 
  7. ↑ http://domaci.ihned.cz/c1-38161060-kolik-je-v-cesku-katoliku-vatikan-a-statistici-se-v-poctu-rozchazeji
  8. ↑ https://www.cirkev.cz/cs/vyrocni-zpravy-cbk
  9. ↑ http://theses.cz/id/dey6s6/DP_Klalov_Lucie.pdf#page=33
  10. ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S. 123, 58
  11. ↑ Výroční zpráva Církve římskokatolické za rok 2010, dostupné: http://www.cirkev.cz/cirkev-v-cr/ceska-biskupska-konference/vyrocni-zpravy/ Archivováno 17. 3. 2012 na Wayback Machine.
  12. ↑ http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/3D00462B10/$File/4032060119.pdf
  13. ↑ Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011, online. www.czso.cz [online]. [cit. 2011-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-04. 
  14. ↑ Výsledky sčítání lidu z roku 2001. www.czso.cz [online]. [cit. 2007-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-03. 
  15. ↑ Studie ČSÚ s názvem „Náboženské vyznání obyvatelstva“ - část Církev římskokatolická
  16. ↑ Dominik Duka, Michal Badal: Bílá kniha církve; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009; ISBN 978-80-7195-440-8 (str. 38-39)
  17. ↑ http://snem.cirkev.cz/download/Scitani_lidu_2001.htm
  18. ↑ Obyvatelstvo - roční časové řady. Obyvatelstvo - roční časové řady [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. 
  19. ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S.214, absolutní počty výpočet
  20. ↑ http://snem.cirkev.cz/index0156.html?menu=156
  21. ↑ TICHÝ, Radek. Lidé, skupiny a praktiky v České katolické církvi 1997–2005. Praha: FSV UK, 2008. 35 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08.  Archivováno 8. 8. 2014 na Wayback Machine.
  22. ↑ https://www.cirkev.cz/cs/vyrocni-zpravy-cbk
  23. ↑ Křty dospělých v ČR neklesají - Církev.cz. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. 
  24. ↑ Církevní pohřeb má v současnosti pětina zemřelých - Církev.cz. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ LUŠTINEC, Vít. Církevní svatby snoubenci odsouvají často až o rok / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  26. ↑ Křesťan dnes [online]. 2020-11-02 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  27. ↑ TZ Církev.cz: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210329na-krty-se-v-roce-pandemie-cekalo-dele-uskutecnit-se-jich-mohlo-jen-14-600
  28. ↑ http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=161 Daniel Hůle: Víra deklarovaná x realizovaná
  29. ↑ Sčítání účastníků bohoslužeb. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 21113261. 
  30. ↑ MACH, Jiří. Jen třetina Čechů souhlasí s vyrovnáním s církvemi. Novinky.cz [online]. 2009-12-23 [cit. 2009-12-23]. Dostupné online. 
  31. ↑ Jiří Rajmund Tretera: Stát a církve v České republice; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, str. 125-127
  32. ↑ a b Jiří Rajmund Tretera: Stát a církve v České republice; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, str. 114-118
  33. ↑ http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=14762
  34. ↑ a b http://www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-6-2006/28479/Radove-zdravotnictvi-Bohata-minulost-nejista-pritomnost
  35. ↑ http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=3203
  36. ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S. 156, 177
  37. ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S. 189
  38. ↑ http://studentka.sms.cz/index.php?P_id_kategorie=7630&P_soubor=%2Fstudent%2Findex.php%3Fakce%3Dprehled%26ptyp%3D%26cat%3D12%26idp%3D%26detail%3D1%26id%3D270%26view%3D1%26url_back%3D
  39. ↑ https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130094140/?lang=cs#page=32
  40. ↑ https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130094140/?lang=cs
  41. ↑ Archivovaná kopie. www.linet.cz [online]. [cit. 2012-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-29. 
  42. ↑ https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/090825-statisticke-udaje-o-katolicke-cirkvi-v-ceske-republice-2e4bd05a0d490c9076c022c3b68791
  43. ↑ http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=19034
  44. ↑ http://zpravy.idnes.cz/reholnice-jsou-odkazane-na-pomoc-statu-dye-/domaci.aspx?c=A110315_132327_domaci_jj
  45. ↑ http://www.cirkev.cz/cs/aktuality/160420biskupove-jednali-na-105-plenarnim-zasedani-v-hejnicich
  46. ↑ http://navrcholu.cz/Zebricek/Instituce-urady/Nabozenstvi-cirkve/2007/
  47. ↑ http://navrcholu.cz/Zebricek/Instituce-urady/Nabozenstvi-cirkve/2006/
  48. ↑ Výroční zpráva Církve římskokatolické za rok 2007, dostupné: http://www.cirkev.cz/vyrocni-zpravy.html Archivováno 14. 3. 2008 na Wayback Machine.
  49. ↑ Archivovaná kopie. www.domavcr.cz [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-20. 
  50. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/nejlepsi-nemocnici-ma-mestec-kralove-rozhodli-pacienti_32398.html V anketě, kterou pořádal HealthCare Institute v roce 2006 skončila jako nejlepší, o rok později jako druhá nejlepší

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Od tohoto sčítání došlo ke změně pojetí otázky po vyznání, která se stala dobrovolnou. To mělo za následek, že významné procento respondentů na ni přestalo odpovídat, což jednak podstatně snižuje výpovědní hodnotu získaného čísla, jednak je činí regulérně neporovnatelným s výsledky z předchozích sčítání.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolická církev v evropských zemích
Země mapa Evropy
Teritoria, kolonie
a zámořská území
Faerské ostrovy (Dán.) • Gibraltar (VB) • Guernsey (VB) • Jersey (VB) • Man (VB)
Území se sporným postavením: Abcházie • Jižní Osetie • Kosovo • Podněstří
Římskokatolická církev v Česku
Česká církevní provincie
Moravská církevní provincie
ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Římskokatolická_církev_v_Česku&oldid=21913826“