Římskokatolická církev v Česku
Církev římskokatolická | |
![]() Dominik Duka, primas český, předseda České biskupské konference | |
Registrace v ČR | |
---|---|
Datum | 1. 9. 1991 |
Statutární orgán | |
Název | Česká biskupská konference |
Sídlo | Thákurova 676/3, Praha 6-Dejvice, 160 00 |
Člen | Dominik Duka OP (předseda České biskupské konference, od 3. 5. 2010) |
Odkazy | |
![]() | |
Rejstřík církví a náboženských společností Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Římskokatolická církev je největší organizovanou náboženskou skupinou v České republice. Při sčítání lidu v roce 2001 se k ní hlásilo 2 740 780 obyvatel (tj. 26,8 %). Podle sčítání lidu z roku 2011 se k ní hlásilo 1 083 899 obyvatel (tj. 10,37 %),[1] úbytek věřících ve statistice ovšem způsoben i tím, že mnoho lidí na otázku o náboženské víře neodpovědělo, protože byla nepovinná.[2] Podle sčítání účastníků bohoslužeb v roce 2019 minimálně jednou týdne chodí do kostela 375 tisíc obyvatel.[3] Největší zastoupení má v oblasti jižní a střední Moravy, nejmenší v severních Čechách.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Římskokatolická církev působí v České republice v rámci 8 diecézí sdružených ve 2 církevní provincie, v jejichž čele stojí arcibiskupové-metropolité. Česká církevní provincie v Čechách sestává z arcidiecéze pražské (arcibiskup pražský je metropolita České církevní provincie s čestným označením primas český) a diecézí českobudějovické, královéhradecké, litoměřické a plzeňské. V rámci Čech existuje i titulární Biskupství litomyšlské. Moravská církevní provincie na Moravě a ve Slezsku se skládá z arcidiecéze olomoucké (arcibiskup olomoucký je metropolita Moravské církevní provincie) a diecéze brněnské a ostravsko-opavské.
Zvláštní status má tzv. vojenský vikariát, který působí při jednotkách Armády České republiky po celém světě. Sídelní a pomocní biskupové diecézí obou provincií tvoří společně s biskupy apoštolského exarchátu pro katolíky východního obřadu Českou biskupskou konferenci, která má status právnické osoby a zastupuje celou katolickou církev v České republice.
Vzhledem ke svému masovému charakteru je římskokatolická církev jedinou církví v Česku, jejíž struktura farností funkčně pokrývá území celé země a která provozuje (ať už na úrovni celostátních, diecézních či řádových struktur) komplexní systém školských, charitativních a zdravotnických zařízení. Česká katolická charita je největší charitativní organizací České republiky. Římskokatolická církev či katolické řády a kongregace provozují řadu mateřských, základních a středních škol a případně mají patronát a podíl na vedení tří teologických fakult veřejných vysokých škol. Svatý stolec je u vlády České republiky diplomaticky zastoupen apoštolským nunciem.
Struktura diecézí a kněžstvo[editovat | editovat zdroj]
rok | diecézní | řeholní | celkem |
---|---|---|---|
1925[4] | 5985 | ||
1937 | 4226 | ||
# 1948 | 2934 | ||
* 1955 | 2576 | ||
* 1960 | 2321 | ||
* 1965 | 2143 | ||
* 1970 | 2022 | ||
* 1975 | 1890 | ||
* 1980 | 1739 | ||
* 1985 | 1529 | ||
* 1987 | 1462 | ||
1997[5] | 1170 | 483 | 1653 |
2000 | 1231 | 533 | 1764 |
2005 | 1296 | 626 | 1922 |
2008[6] | 1370 | 586 | 1956 |
2010[7] | 1850 | ||
2015 | 1750 | ||
# 737 německých kněží po 2.sv. v. vysídleno.[8] * Pouze kněží se státním souhlasem, v 50. letech byla asi čtvrtina kněží vězněna, většina řeholních kněží internována, za normalizace bylo dle StB ilegálně působících kněží cca 90.[9] |
Základní strukturní jednotkou diecéze jsou farnosti, které se pro usnadnění správy sdružují do svazků. U České církevní provincie se nazývají vikariáty, na území Moravské církevní provincie pak děkanáty. Ještě za první republiky byla samostatnou farností s vlastním knězem prakticky každá jen trochu významná obec, ovšem komunistický režim pronásledováním a omezováním možností výchovy nového kněžstva dosáhl značné sekularizace společnosti. To je jedním z důvodů dnešního nedostatku kněží. Ten je ještě zvýrazněn tím, že velkou část dnešního kněžstva tvoří starci, kteří přesluhují daleko do důchodu, což je třeba zohlednit při jejich úkolování. Uchazečů o kněžské povolání je málo a posily z Polska a Slovenska nejsou tak velké, aby tento fakt vyrovnaly.
Proto došlo (dokonce i v nejzbožnějších oblastech Moravy) k připojování menších a méně významných farností k větším – farář tak často má ke své hlavní farnosti na starost i několik menších v okolí. Zatímco na Moravě je toto sdružování prováděno spíše jako dočasné, diecéze v Čechách je často formalizují a jednotlivé farnosti ruší a slučují (viz např. plzeňská diecéze). Pomocné síly v podobě kaplanů mají pouze velké farnosti (obvykle ty ve městech). Částečně mimo strukturu farností a diecézí stojí katolické řády a řeholní kongregace, částečně ve farnostech řády vypomáhají.
Katoličtí duchovní působí i v ozbrojených silách ČR a českých věznicích: v roce 2010 šlo o 14 vojenských kaplanů (z toho 10 kněží a čtyři trvalí jáhni), 1 kněze určeného pro spolupráci s policií, 10 vězeňských kaplanů a téměř stovka dobrovolníků docházejících do věznic.[10]
Věřící[editovat | editovat zdroj]
Rok | Římských katolíků v ČR dle sčítání lidu[11] |
---|---|
1921 | 8 201 464 (81,97 %) |
1930 | 8 378 079 (78,49 %) |
1950 | 6 792 046 (76,35 %) |
1991 | 4 021 385 (39,03 %) |
2001 | 2 740 780 (26,79 %) |
2011 | 1 082 463 (10,37 %)[pozn. 1] |
Při posledním sčítání lidu z roku 2011 se k římskokatolické církvi v České republice přihlásilo 1 083 899 obyvatel (tj. 10,26 %)[12], což je proti sčítání z roku 2001 pokles o 1,6 milionu věřících (tj. 60,45 %)[13] a proti sčítání z roku 1991 pokles o 2,9 milionu věřících (tj. 73,04 %)[14]. Tento rozdíl je vysvětlován jednak poklesem popularity tradičních náboženství ve srovnání s polistopadovou euforií, která v roce 1991 ještě působila, jednak přirozenou obměnou obyvatelstva: nejstarší ročníky obyvatel vykazují vůči statistice celé české populace silně nadprůměrný podíl jak praktikujících katolíků, tak lidí formálně se ke katolické církvi hlásících,[15] jednak velkým množstvím respondentů, kteří při sčítání v roce 2011 nechali tuto otázku nezodpovězenou.
Rozložení katolíků na českém území není samozřejmě rovnoměrné. Obecně lze říci, že venkov je mnohem religióznější než velká města, a že katolická církev má mnohem silnější pozici na Moravě než ve zbytku republiky. Na území Moravské církevní provincie činí podíl katolíků na veškerém obyvatelstvu 37,65 % oproti 19,69 % na území České církevní provincie (dle sčítání lidu 2001). Podle téhož zdroje je nejkatoličtější obyvatelstvo olomoucké arcidiecéze (41,39 % obyvatel se deklaruje za katolíky), těsně v závěsu je brněnská diecéze (39,37 %). Protipólem s nejmenším podílem katolíků je diecéze litoměřická (zde se ke katolické církvi hlásí pouze 12,8 % obyvatel)[16]
Statistiky úkonů duchovní správy[editovat | editovat zdroj]
rok | relativní počty (podíl dle ČSÚ[17]) | absolutní počty | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
křty vč. dospělých
ku narozeným |
sňatky vč. zplatnění ku všem sňatkům # | pohřby do země i kremace ku všem pohřbům | křty vč. dospělých | sňatky vč. zplatnění # | pohřby do země i kremace | |
1951[18] | 49,08 % | 44 826 | ||||
1952 | 45,14 % | 35 471 | ||||
1953 | ||||||
1954 | 55,20 % | 43,60 % | 58,30 % | 92 958 | 30 834 | 58 088 |
1955 | 67,00 % | 51,50 % | 74,60 % | 111 136 | 36 700 | 69 602 |
1967 | 48,28 % | 28,74 % | 54,28 % | 66 843 | 25 065 | 59 147 |
1968 | 51,17 % | 29,72 % | 53,29 % | 70 327 | 26 494 | 61 387 |
1970 | 54,14 % | 31,18 % | 52,11 % | 80 054 | 28 257 | 64 266 |
1975 | 38,82 % | 19,85 % | 49,56 % | 74 447 | 19 329 | 61 610 |
1980 | 29,89 % | 13,34 % | 40,72 % | 45 971 | 10 451 | 55 191 |
1985 | 25,68 % | 11,20 % | 34,16 % | 34 894 | 9 033 | 44 969 |
1988 | 24,93 % | 10,70 % | 32,41 % | 33 074 | 8 716 | 40 737 |
1994[19] | 25,75 % | 11,57 % | 22,71 % | 27 439 | 6 760 | 26 658 |
1995 | 32,15 % | 11,60 % | 23,64 % | 30 892 | 6 376 | 27 871 |
2000[20] | 29,13 % | 13,71 % | 28,94 % | 26 478 | 7 582 | 31 544 |
2005 | 23,16 % | 12,44 % | 25,60 % | 23 668 | 6 449 | 27 632 |
2010[21][22][23] | 19,76 % | 11,50 % | 22,23 % | 23 150 | 5 376 | 23 750 |
2015 | 19,28 % | 11,37 % | 20,28 % | 21 350 | 5 479 | 22 550 |
2017 | 18,01 % | 10,65 % | 19,00 % | 20 600 | 5 600 | 21 173 |
2019 | 9,68 % | 18,37 % | 5 274[24] | 20 642[25] | ||
# Církevní sňatek je svatba dvou katolíků, katolíka a jinde pokřtěného, katolíka a bez vyznání a také zpětné zplatnění dřívějších civilních sňatků.
Od roku 1990 klesá sňatečnost populace až na polovinu v roce 2015. Od roku 1980 pomalu od roku 1990 strmě roste počet dětí narozených mimo manželství až na polovinu v roce 2015. Proto se podíl církevních sňatků okolo 10-13 % dlouhodobě nemění. |
Hojně diskutovanou otázkou je, nakolik je hlášení se k církvi spjato s praktikováním katolické víry a nakolik jde pouze o formální deklaraci. ČBK zorganizovala v letech 1999, 2004 a 2009 sčítání účastníků bohoslužeb o první povelikonoční nedělní mši, což může být vnímáno jako celkový obraz průměrné pravidelné návštěvnosti katolických kostelů. V roce 1999 zašlo na mši o první povelikonoční neděli 414 539 věřících (bez litoměřické diecéze), v roce 2004 pak 405 446 (s litoměřickou diecézí). Sčítání návštěvnosti v roce 2009 uveřejnily jen dvě diecéze (královéhradecká a litoměřická), které zaznamenaly pokles o 5,9, respektive 5,0 procenta oproti roku 2004. V jednotlivých měřeních je znatelná klesající tendence v řádu stovek, v některých diecézích v řádu tisíců, a není tak výrazná, jako je tomu u dat ze sčítání lidu, kde je rozdíl v řádu milionů. Regionální rozdíly v návštěvnosti bohoslužeb víceméně kopírují rozdíly v počtu lidí hlásících se k římskokatolické církvi ve sčítání lidu (tj. v oblasti, kde se hlásí k římskokatolické církvi více obyvatel, též více obyvatel navštěvuje bohoslužby a naopak.[26] Církev odhaduje, že její nedělní bohoslužby navštěvuje téměř 600 tisíc obyvatel, včetně malých dětí a těch, co se kvůli zaměstnání či chatrnému zdraví nemohou účastnit zcela pravidelně.[27]
V roce 2009, ve výzkumu agentury STEM, 30% dotazovaných, kteří se pokládají za římské katolíky, uvedlo, že církve považuje za neužitečné organizace.[28]
Katolická hnutí, organizace a akce[editovat | editovat zdroj]
Významná katolická hnutí a spolky[editovat | editovat zdroj]
- Asociace křesťanských sdružení mládeže
- Comunione e Liberazione
- Hnutí Fokoláre
- Hnutí Světlo-Život
- Hnutí za čistou lásku
- Hnutí za lepší svět
- Katolická charismatická obnova
- Kolpingovo dílo
- Komunita Emmanuel
- Mariánské kněžské hnutí
- Vysokoškolské katolické hnutí
- Schönstattské hnutí
- Řád Božího hrobu - česká magistrální delegace
Osobní prelatura[editovat | editovat zdroj]
Významné katolické akce[editovat | editovat zdroj]
- Celostátní setkání mládeže
- Cyrilometodějské oslavy (hlavní pouť na Velehradě)
- Katolická charismatická konference
- Národní svatováclavská pouť
- Tříkrálová sbírka
Hospodářská situace[editovat | editovat zdroj]

V důsledku čtyřicetiletého pronásledování ze strany komunistického režimu je hospodářská situace celé české církve velice špatná. Komunistický režim ji připravil o prakticky veškerý výdělečný majetek a finanční rezervy (částečně je zestátnil, částečně bez jakéhokoliv zákonného podkladu zabral). Církvi byla ponechána pouze většina kostelů a far. Od pádu komunismu byla zatím vrácen pouze nepatrný zlomek církevního majetku (většinou klášterní budovy), který byl zpravidla nevýdělečný a v katastrofálním stavu. Otázka restitucí dalšího majetku, včetně polností, lesů a dalších položek, je stále otevřená a dané položky chrání tzv. blokační paragraf.[29]
V současné jsou příjmy katolické církve v České republice tvořeny zejména státním příspěvkem na platy duchovních, státními příspěvky na opravu památek, dary od věřících a vlastním podnikáním. Obecně lze říci, že církev trpí obrovským nedostatkem financí. Jelikož však nehospodaří jako celek, ale převážně v rámci jednotlivých diecézí a řeholních společenství, existují zde velké místní rozdíly. Zatímco např. arcidiecéze olomoucká a diecéze brněnská těží z toho, že pokrývají oblasti s velkým podílem praktikujících věřících a jejich finanční situace je díky jejich pomoci únosná, jiné diecéze, zejména ty pokrývající silně ateistické oblasti (např. diecéze plzeňská a litoměřická) se neustále potácejí na hranici finančního kolapsu a nejsou schopny plnohodnotně udržovat ani klíčové církevní stavby či financovat základní náboženské činnosti.[30]

Některé české diecéze (českobudějovická, královéhradecká, plzeňská) začaly rozprodávat či pronajímat fary, pro něž nemají použití nebo (ještě častěji) na jejichž údržbu a opravy nemají peníze. V některých případech též převedly několik kostelů na nové majitele (obvykle občanská sdružení či obce), v případě plzeňské diecéze se jedná o desítky kostelů.[31]
Právě udržování církevních staveb, zejména kostelů, představuje pro většinu diecézí neúnosnou zátěž. Konec komunistického režimu zastihl církevní stavby většinou v katastrofálním stavu. Jelikož jde velmi často o významné kulturní památky, není možné je opravit svépomocí místních věřících a ceny oprav tak dosahují astronomických výšek, které si diecézní rozpočty nemohou dovolit. Ačkoliv stát je povinen na takovéto opravy přispívat, často tak nečiní, resp. tak sice činí, ale v naprosto nedostatečné míře. Dalším problémem je, že takovéto starší objekty už často nevyhovují zcela požadavkům kladeným na kostel v moderní době, ale jelikož jsou to památkově chráněné budovy, není možné je přestavovat a upravovat.[30]
Řády a řeholní kongregace[editovat | editovat zdroj]
Obecně lze říci, že řeholní život není v České republice v dobrém stavu. Většina řádů a kongregací se dosud nevzpamatovala z těžkého pronásledování ze strany komunistického režimu – trpí přestárlostí a nedostatkem členů a finančních prostředků a nutností zrestaurovat zničené kláštery a klášterní domy, navíc často zbavené hospodářského zázemí. Pro některé nevelké mužské řády s vyšším podílem kněží je též vysilující, že vypomáhají v duchovní správě farností, která trpí chronickým nedostatkem kněžstva.
Obecně lze říci, že dosud se v Česku vzpamatovalo a do plně funkčního stavu vrátilo jen malé procento řádů a kongregací a (pokud pomineme ty zcela nové) – žádné neobnovilo svou činnost v rozsahu a významu z první republiky, či let 1945–1948. V roce 2006 žilo v České republice asi 1900 řeholnic a 825 řeholníků o průměrném věku necelých 53 let[32] (v roce 1950 to bylo asi 7800 sester a 1500 bratrů[33]). Post biskupa-delegáta pro zasvěcený život zastává u ČBK Jiří Paďour, OFMCap.
V Česku působí řada mužských řeholí, jejichž nejvyšší představení tvoří Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice. Z nejvýznamnějších možno jmenovat například salesiány, jezuity, dominikány, premonstráty, františkány, karmelitány, křižovníky s červenou hvězdou a maltézské rytíře.
I početné ženské řehole působící v Česku vytvářejí zastřešovací a koordinační orgán, kterým je Konference vyšších představených ženských řeholí v České republice. Z aktuálně nejvýznamnějších řádů a kongregací je možno jmenovat františkánky, dominikánky, boromejky, vincentky, školské sestry Notre Dame, sestry svatého Kříže a paulínky.
Počty řeholníků a řeholnic v Českých zemích (České republice)[editovat | editovat zdroj]
rok | ženy | muži | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
řeholnice | domy | řády | řeholníci (z toho kněží) |
domy | řády | |
1950[34] | 7643 | 502 | 32 | 1509 | 151 | 26 |
1968[35] | 4569 | – | 33 | – | – | - |
1991[36] | 3192 | 960 (576) | ||||
1996 | 2668 | 980 (618) | ||||
2001[37] | 2326 | 65 | 858 (604) | |||
2006[38][39][40] | 1900 | 826 | ||||
2008[41] | 1609 | 702 (586) | ||||
2009[42] | 1693 | 166 | 72 | 765 (576) | 93 | 28 |
2011[43] | 1552 | 740 | ||||
2016[44] | 1120 | 689 |
Katolická média v Česku a českém jazyce[editovat | editovat zdroj]
Pozice katolické církve v oblasti médií je podstatně slabší než v okolních zemích, což v podstatě odpovídá i jejímu reálnému postavení ve společnosti.
České katolictví na internetu[editovat | editovat zdroj]
Krom oficiální stránek České biskupské konference existuje řada internetových projektů, které jsou zaměřeny buďto jen na katolictví, nebo na křesťanství obecně, přičemž ty samozřejmě mají velkou část agendy spjatou s katolictvím, které českému křesťanství dominuje.
I řada primárně neinternetových mediálních projektů má velkou část své aktivity soustředěné v internetovém světě, buďto proto, že to je běžné rozšíření služeb, nebo proto, že tím nahrazují klasické a pro ně příliš drahé mechanismy činnosti. Například pro převážně křesťansky a katolicky zaměřenou TV Noe je enormně důležité živé internetové vysílání, podstatně méně, ale výrazně je využívá též Radio Proglas. Poměrně nová je zde internetová on-demand televize TV-MIS, provozovaná katolicky orientovaným občanským sdružením A. M. I. M. S. Hojně navštěvované jsou i stránky České sekce Vatikánského rozhlasu. Největším a nejnavštěvovanějším katolickým webem je Vira.cz provozovaný Pastoračním střediskem Arcibiskupství pražského. Za zmínění stojí i Katolik.cz, který je provozovaný Pastoračním střediskem Biskupství brněnského, který je však v poslední době v krizi – řada jeho služeb, jako jsou dotazy a odpovědi, dlouhodobě nefunguje. Velký význam mají internetové stránky Karmelitánského nakladatelství. Významnou roli hraje též ekumenicky zaměřený ChristNet.cz, soukromý magazín specializující se mimo jiné na zpravodajství a publicistiku z křesťanského světa a zprostředkovávání informací o (zejména českých) křesťanských webech a akcích. Impozantní start zaznamenaly přepracované ekumenické stránky pro mladé věřící lidi Signály.cz (jejich třetí verze), odprezentované a zahájené na Celostátním setkání mládeže v Klokotech v létě 2007, které se krátce po svém spuštění na určitou dobu staly nejnavštěvovanějším náboženským webem v českém jazyce (mimo jiné i proto, že poskytovaly podrobný zpravodajský servis po dobu setkání). Samozřejmě se zhodnocením jejich role v rámci křesťanského internetu je třeba posečkat, nicméně vzhledem k jejich unikátní koncepci lze předpokládat, že si udrží současnou významnou[45] pozici.
Mimo tyto obecné weby a internetové stránky křesťanských a katolických médií existují též hojně navštěvované tematické katolické stránky, jako např. stránky o Svatém Hostýně, které byly v roce 2006 podle navrcholu.cz druhým nejnavštěvovanějším webem s tematikou náboženství a církve (s 286 165 návštěvami)[46] (nutno ovšem podotknout, že navrcholu.cz některé velké české náboženské weby (např. katolik.cz) vůbec neměřil).
Český katolický tisk[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnějším katolickým periodikem je oficiální týdeník české i moravské církevní provincie Katolický týdeník, poměrně velký vliv má též konzervativní týdeník Matice cyrilometodějské, Světlo – obojí zveřejňují své texty na internetu, stejně jako nejvýznamnější odborný teologický časopis Teologické texty. Dále zde existuje časopis Te Deum, jehož čtenáři jsou především tradicionalisté a skalní konzervativci, včetně těch shromážděných okolo Kněžského bratrstva sv. Pia X.
Z časopisů určených převážně mladým jsou nejdůležitější měsíčník Nezbeda, časopis pro dívky In!, časopis pro ministranty Tarsicius a na novou evangelizaci orientovaný časopis Milujte se!, který je zároveň věstníkem pro členy iniciativy Společenství čistých srdcí.
Velká katolická nakladatelství[editovat | editovat zdroj]
V Česku existují desítky křesťansky nebo rovnou katolicky zaměřených vydavatelství, nejvýznamnější z nich jsou Karmelitánské nakladatelství, Matice cyrilometodějská, Nakladatelství Cor Jesu, Paulínky, Vyšehrad, tiskový apoštolát A. M. I. M. S., Cesta a Trinitas, řadu katolické a křesťanství blízké literatury produkuje též salesiánské nakladatelství Portál.
Rádio a televize[editovat | editovat zdroj]
V Česku působí TV Noe a Radio Proglas – obojí představují křesťansky orientovaná média úzce spjatá s katolicismem – spolupracují s křesťanskými a katolickými médii ve světě a v jejich čele stojí katoličtí kněží. Proglas přejal též úkol přejímat české vysílání Radia Vatikán. Katoličtí kněží vedou i televizi TV-MIS s programem on-demand, který je dostupný pouze na internetu. Určitý menší počet pravidelných křesťanských pořadů lze nalézt ve vysílání České televize (např. Cesty víry) a Českého rozhlasu. Obě veřejnoprávní média též přenášejí významné křesťanské události – například požehnání Urbi et orbi.
Katolické školství[editovat | editovat zdroj]
Římskokatolická církev je jedinou náboženskou organizací, která společně s dalšími subjekty s ní spojenými provozuje na území České republiky rozsáhlou komplexní síť škol a školských zařízení, od mateřských po vyšší odborné. Podílí se též na řízení tří teologických fakult (Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého a Teologická fakulta Jihočeské univerzity). Katolické školy jsou otevřené žákům všech vyznání a řada z nich má pověst prestižních vzdělávacích ústavů (např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži)[zdroj?]. Mezi žáky a studenty katolických škol je výrazně vyšší podíl věřících žáků a studentů (obvykle 35-65 %, převážně katolíků). Mimo to katolická církev a další katolické subjekty provozují řadu výchovných a ubytovacích zařízení pro mládež (významnou roli zde hrají např. salesiáni a dominikánky).
K 31. prosinci 2007 římskokatolická církev zřizovala 14 mateřských, 22 základních a 13 středních odborných škol, 18 gymnázií, 5 vyšších odborných škol a 25 školských zařízení. Katolické školy navštěvovalo asi 14 700 žáků a studentů, školská zařízení evidovala ve svých prostorách cca 8 700 dětí a studentů. Zároveň římskokatolická církev zajišťovala vyučování nepovinného předmětu katolické náboženství, který na veřejných školách navštěvovalo 42 342 žáků a studentů.[47]
Sociální a zdravotní péče[editovat | editovat zdroj]
Charita Česká republika (do roku 2006 Česká katolická charita) zřizovaná Českou biskupskou konferencí je největším nestátním poskytovatelem zdravotnické a sociální péče v České republice.[48] Její hlavní náplní je pomoc potřebným v České republice, mimo to ale se též zabývá pomocí potřebným v zahraničí. Organizuje sbírky pro obyvatele oblastí postižených živelními katastrofami a jako první zavedla v ČR adopční programy na podporu vzdělávání dětí z chudých rodin v zahraničí, jichž je i dodnes největším českým organizátorem. Prostřednictví jednotlivých diecézních charit zprostředkovává adopce na dálku v Indii, Ugandě, Litvě, Ukrajině, Bělorusku, Bolívii a Paraguayi.
Česká katolická charita, řeholní společenství a katolické spolky provozují celou řadu domovů důchodců, hospiců, dětských domovů, ústavů pro mentálně postižené i nemocnic. Z posledních je nejznámější Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, která patří mezi pacienty nejlépe hodnocené nemocnice v České republice.[49]
Poutní místa[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnější poutní místa České republiky jsou Velehrad, Svatý Hostýn, Svatá Hora u Příbrami a Stará Boleslav. Velký význam pak dále mají Svatý Kopeček, Zlaté Hory a další…
Čeští a moravští svatí a blahoslavení[editovat | editovat zdroj]
Nejuctívanější světci, kteří působili na českém území, či se v něm narodili, vzešli ze středověkých časů, z období počátků křesťanství do českých zemí. Jde o věrozvěsty Cyrila a Metoděje, sv. Ludmilu, sv. Václava, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. Velký význam má též královská dcera sv. Anežka Česká a další šlechtična a léčitelka, sv. Zdislava z Lemberka. Dále jsou vysoce ctěni raně novověcí světci, z nichž nejznámější jsou sv. Jan Nepomucký a sv. Jan Sarkander. Z moderní doby je třeba zmínit sv. Jana Nepomuka Neumanna, biskupa filadelfského, posledního českého krále bl. císaře Karla Habsburského a oběti nacistického a komunistického teroru, např. bl. Marie Antonína Kratochvílová či bl. Metoděj Dominik Trčka. V současné době se schyluje k blahořečení kardinála a pražského arcibiskupa Josefa Berana. Vedle nich je zde celá řada méně významných lokálně uctívaných patronů – sv. Ivan, bl. Hroznata, sv. Radim (bratr sv. Vojtěcha), bl. Vintíř, znojemský rodák sv. Klement Maria Hofbauer. Středověk znal i další české patrony, dnes už takřka zapomenuté – např. Přemyslovny bl. Přibyslavu (sestra sv. Václava) či ct. Mladu (neteř sv. Václava) nebo bl. Podivena (služebníka sv. Václava) a další.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Definitivní výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011, online
- ↑ Vyšla analýza Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. Rozhlas [online]. 2014-04-05 [cit. 2020-05-22]. Dostupné online. (česky)
- ↑ CHYTIL, Daniel. V ČR chodí v neděli do kostela 8 % z pokřtěných. církev.cz [online]. 2020-02-05 [cit. 2020-05-22]. Dostupné online.
- ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S. 122
- ↑ Archivovaná kopie. publication.fsv.cuni.cz [online]. [cit. 2016-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08.
- ↑ http://domaci.ihned.cz/c1-38161060-kolik-je-v-cesku-katoliku-vatikan-a-statistici-se-v-poctu-rozchazeji
- ↑ https://www.cirkev.cz/cs/vyrocni-zpravy-cbk
- ↑ http://theses.cz/id/dey6s6/DP_Klalov_Lucie.pdf#page=33
- ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S. 123, 58
- ↑ Výroční zpráva Církve římskokatolické za rok 2010, dostupné: http://www.cirkev.cz/cirkev-v-cr/ceska-biskupska-konference/vyrocni-zpravy/ Archivováno 17. 3. 2012 na Wayback Machine
- ↑ http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/3D00462B10/$File/4032060119.pdf
- ↑ Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011, online. www.czso.cz [online]. [cit. 2011-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-04.
- ↑ Výsledky sčítání lidu z roku 2001. www.czso.cz [online]. [cit. 2007-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-03.
- ↑ Studie ČSÚ s názvem „Náboženské vyznání obyvatelstva“ - část Církev římskokatolická
- ↑ Dominik Duka, Michal Badal: Bílá kniha církve; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009; ISBN 978-80-7195-440-8 (str. 38-39)
- ↑ http://snem.cirkev.cz/download/Scitani_lidu_2001.htm
- ↑ Obyvatelstvo - roční časové řady. Obyvatelstvo - roční časové řady [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. (česky)
- ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S.214, absolutní počty výpočet
- ↑ http://snem.cirkev.cz/index0156.html?menu=156
- ↑ TICHÝ, Radek. Lidé, skupiny a praktiky v České katolické církvi 1997–2005. Praha: FSV UK, 2008. 35 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08.
- ↑ https://www.cirkev.cz/cs/vyrocni-zpravy-cbk
- ↑ Křty dospělých v ČR neklesají - Církev.cz. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Církevní pohřeb má v současnosti pětina zemřelých - Církev.cz. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. (česky)
- ↑ LUŠTINEC, Vít. Církevní svatby snoubenci odsouvají často až o rok / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Křesťan dnes [online]. 2020-11-02 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (česky)
- ↑ http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=161 Daniel Hůle: Víra deklarovaná x realizovaná
- ↑ Dominik Duka, Milan Badal: Bílá kniha církve; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009; ISBN 978-80-7195-440-8 (str. 41)
- ↑ MACH, Jiří. Jen třetina Čechů souhlasí s vyrovnáním s církvemi. Novinky.cz [online]. 2009-12-23 [cit. 2009-12-23]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Rajmund Tretera: Stát a církve v České republice; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, str. 125-127
- ↑ a b Jiří Rajmund Tretera: Stát a církve v České republice; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, str. 114-118
- ↑ http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=14762
- ↑ http://www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-6-2006/28479/Radove-zdravotnictvi-Bohata-minulost-nejista-pritomnost
- ↑ http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=3203
- ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S. 156, 177
- ↑ S. Balík, J. Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Brno 2013, S. 189
- ↑ http://studentka.sms.cz/index.php?P_id_kategorie=7630&P_soubor=%2Fstudent%2Findex.php%3Fakce%3Dprehled%26ptyp%3D%26cat%3D12%26idp%3D%26detail%3D1%26id%3D270%26view%3D1%26url_back%3D
- ↑ https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130094140/?lang=cs#page=32
- ↑ https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130094140/?lang=cs
- ↑ http://www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-6-2006/28479/Radove-zdravotnictvi-Bohata-minulost-nejista-pritomnost
- ↑ http://archive.is/DMeI#selection-985.347-985.541
- ↑ https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/090825-statisticke-udaje-o-katolicke-cirkvi-v-ceske-republice-2e4bd05a0d490c9076c022c3b68791
- ↑ http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=19034
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/reholnice-jsou-odkazane-na-pomoc-statu-dye-/domaci.aspx?c=A110315_132327_domaci_jj
- ↑ http://www.cirkev.cz/cs/aktuality/160420biskupove-jednali-na-105-plenarnim-zasedani-v-hejnicich
- ↑ http://navrcholu.cz/Zebricek/Instituce-urady/Nabozenstvi-cirkve/2007/
- ↑ http://navrcholu.cz/Zebricek/Instituce-urady/Nabozenstvi-cirkve/2006/
- ↑ Výroční zpráva Církve římskokatolické za rok 2007, dostupné: http://www.cirkev.cz/vyrocni-zpravy.html Archivováno 14. 3. 2008 na Wayback Machine
- ↑ http://www.domavcr.cz/dalsi-informace/adresar-kontaktu/6
- ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/nejlepsi-nemocnici-ma-mestec-kralove-rozhodli-pacienti_32398.html V anketě, kterou pořádal HealthCare Institute v roce 2006 skončila jako nejlepší, o rok později jako druhá nejlepší
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vypovídací hodnota údaje je znehodnocena obrovským podílem respondentů, kteří odmítli na otázku odpovědět.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Ateismus v Česku
- Církevní restituce v Česku
- Česká biskupská konference
- Česká katolická charita
- České katolické školství
- Dějiny římskokatolické církve v Česku
- Křesťanství v Česku
- Římskokatolická církev
- Sčítání účastníků katolických bohoslužeb v Česku
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Římskokatolická církev v Česku na Wikimedia Commons
- Stránky české biskupské konference
- Abeceda víry pro každého – nejnavštěvovanější oficiální katolický web
- 1. díl a 2. díl série článků mapujících situaci římskokatolické církve v České republice v roce 2000
- Katolická církev u nás po roce 1945 – video z cyklu České televize Historický magazín