Římskokatolická církev ve Francii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mons. Olivier de Germay, arcibiskup lyonský a primas Galie (od r. 2020)
Mons. Éric de Moulins-Beaufort, arcibiskup remešský, předseda francouzské biskupské konference (od r. 2019)

Katolické vyznání, resp. římskokatolické, je hlavním francouzským náboženstvím. Ve Francii je 47 miliónů pokřtěných katolíků (77% populace), počet praktikujících je však nižší. Francie je rozdělena do 104 diecézí (93 diecézí na území kontinentální Francie, 9 v zámoří, vojenský ordinariát a prelatura Mission de France), které jsou seskupeny do 15 církevních provincií. Arcibiskupové v Paříži a Lyonu jsou obvykle jmenováni kardinály, často také arcibiskupové v Bordeaux a Marseille. Biskupové jsou organizovaní ve Francouzské biskupské konferenci, Svatý stolec je reprezentován apoštolským nunciem ve Francii. Biskupové diecézí v zámoří jsou organizováni v Pacifické biskupské konferenci (C.E.PAC.).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Během Velké francouzské revoluce došlo ve Francii k zestátnění veškerého církevního majetku a odluce církve od státu. Během vlády Napoleona Bonaparta pak konkordátem z roku 1801. Revoluční status byl potvrzen později zákonem z roku 1905. Všechny budovy a kostely, které církev užívala v roce 1905, se staly vlastnictvím státu, který je vlastním nákladem udržuje.[1] Specifická situace je v Alsasku-Moselsku, kde platí místní právo, které nezahrnuje zákony z roku 1905.

Církev ve 21. století[editovat | editovat zdroj]

Ve 21. století se kostely (zejména katolické) staly terčem vandalismu, devastace, úmyslně založených požárů apod. V roce 2017 bylo ve Francii registrováno 1038 případů antikřesťanského vandalství a profanace zaměřených proti kostelům a jiným křesťanským objektům (hřbitovům), nezřídka opakovaně.[2] O rok později to podle statistiky ministerstva vnitra bylo 1063 případů.[3]

Organizační struktura církve v kontinentální Francii[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie kontinentální Francie

Organizační struktura církve ve Francii byla naposledy reformována v roce 2002.[4]

Církevní provincie Besançon[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Bordeaux[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Clermont[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Dijon[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Lille[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Lyon[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Marseille[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Montpellier[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie pařížská[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Poitiers[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Remeš[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Rennes[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Rouen[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Toulouse[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Tours[editovat | editovat zdroj]

Diecéze bezprostředně podřízené Svatému Stolci[editovat | editovat zdroj]

Exarcháty a ordinariáty[editovat | editovat zdroj]

Církevní organizace ve francouzských zámořských teritoriích[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Fort-de-France[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Papeete[editovat | editovat zdroj]

Církevní provincie Nouméa[editovat | editovat zdroj]

Diecéze bezprostředně podřízené Svatému Stolci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAJETKOPRÁVNÍ ASPEKTY VZTAHU MEZI STÁTEM A CÍRKVEMI VE VYBRANÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  2. Vlna antikřesťanského vandalismu ve Francii [online]. Rádio Vatikán [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  3. Vlna antikřesťanského vandalismu ve Francii [online]. krestandnes.cz [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  4. Restrukturace církevních provincií ve Francii Archivováno 17. 11. 2008 na Wayback Machine., dekret Kongregace pro biskupy z 8. prosince 2002.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]