Vatikán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Na tento článek je přesměrováno heslo Církevní stát. O dřívějším církevním státě pojednává článek Papežský stát.
Městský stát Vatikán
Status Civitatis Vaticanae
Stato della Città del Vaticano
vlajka Vatikánu
vlajka		 znak Vatikánu
znak
Hymna: Inno e Marcia Pontificale
Geografie

Europe location VAT.png Poloha Vatikánu
Hlavní město: Citta Del Vaticano
Rozloha: 0,44 km²
Časové pásmo: +1
Poloha: 41°54′14″ s. š., 12°27′11″ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 842
Hustota zalidnění: 1877 ob. / km² (7. na světě)
Jazyk: italština, latina
Náboženství: římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení: absolutní monarchie, ekleziologická a volená teokracie.
Vznik: 11. února 1929 (na základě Lateránských smluv)
Papež: František
Kardinál státní sekretář: Pietro Parolin
Měna: Euro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 336 VAT VA
MPZ: SCV
Telefonní předvolba: +39
Národní TLD: .va
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Vatikán (oficiálně Městský stát Vatikán) je vnitrozemský suverénní městský stát, enkláva uvnitř města Řím, hlavního města Itálie. S rozlohou přibližně 44 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Stát Vatikán vznikl roku 1929 na základě Lateránských smluv, které podepsal kardinál Pietro Gasparri jménem Svatého stolce a předseda vlády Benito Mussolini jménem království Itálie. Smlouvy o Vatikánu hovoří jako o novém útvaru (preambule a článek III.), nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (756–1870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870.

Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchický, kterému vládne doživotně volený římský biskup – papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Od svého návratu z Avignonského zajetí v roce 1377 papežové sídlí převážně v Apoštolském paláci, který se nyní nachází ve Vatikánu.

Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem pro 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Nezávislý městský stát vznikl roku 1929 na základě Lateránské smlouvy mezi Svatým stolcem a Itálií. Dokumenty Vatikánu se vydávají v italštině, která je i komunikačním jazykem Vatikánu, kdežto oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydány hlavně latinsky.

Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území se nacházejí významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple, Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 "patriarchální") sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo.

Pohled na náměstí sv. Petra
Mapa Vatikánu

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Vatikán pochází od pahorku Vaticanus Mons, na kterém se nachází, a je odvozeno ze starolatinského vates (věštec) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna. Bažinatá část pod pahorkem se nazývala Campus Vaticanus (Vatikánské pole) a obě byly ještě v dobách pozdního císařství vně Aurelianových hradeb.[1]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Části tohoto státu tvoří bazilika sv. Petra, Apoštolský palác, Sixtinská kaple a další přilehlé stavby.

Zahrady[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vatikánské zahrady.

Významnou část území tvoří Vatikánské zahrady, které zaujímají 23 ha celkové rozlohy státu. Tyto prostory byly vytvářeny během období renesance a baroka. Můžeme zde najít spoustu kašen a soch. Nejvyšší bod se nachází v 60 m. n. m. Zahrady jsou ohraničeny kamennou zdí.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Vatikán se nachází v oblasti mírného středozemního podnebí. Zimy jsou mírné, deštivé a probíhají od září do zhruba poloviny května. Letní, suché a horké období trvá od druhé poloviny května do září.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Papežský stát.

Na dnešním vatikánském území vznikla velmi brzy křesťanská svatyně u hrobu svatého Petra, který byl podle tradice v sousedním Neronově cirku umučen. Tento hrob by se měl nacházet v tzv. Vatikánské nekropoli pod kryptami chrámu svatého Petra, tedy v místech starověkého pohřebiště, které u Vatikánského pahorku vzniklo za časů císaře Caliguly. V 6. století byl zbudován vatikánský palác, nicméně až do roku 1308, kdy se z bezpečnostních důvodů odstěhovali do Avignonu, byl papežským sídlem většinou Laterán. Teprve od návratu roku 1377 je Vatikán stálým sídlem papežů.

Model Vatikánu ve Vatikánských muzeích

Dnešní vatikánský stát nahradil Papežský stát (Patrimonium sancti Petri, Stati pontifici), který se zformoval v polovině 8. století na základě tzv. Pipinovy donace jako území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou římského biskupa (papeže). Jeho územní rozsah se během století měnil. V roce 1860 byla většina území papežského státu připojena k Italskému království, město Řím až roku 1870. Papežský stát se ovšem snažil uchovat si diplomatické styky a postavení subjektu mezinárodního práva a většina států mu toto postavení nikdy neodepřela.

Od poloviny 9. století byl Vatikán začleněn do městských hradeb, které byly několikrát obnoveny v 16. a 17. století. Pahorek Vatikán a některá exteritorální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Itálií dne 11. února 1929 – tzv. Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již v 19. století, papežové však ještě doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984.

Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Vatikán má přes 800 občanů, z nichž většinu tvoří diplomaté (nunciové), kteří žijí v jiných zemích. Zbytek tvoří jednak kardinálové a hodnostáři papežských grémií, jednak úředníci a 101 členů Švýcarské gardy. Dalších asi 2 500 zaměstnanců, kteří zde pracují, žije v Římě a okolí.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Vatikán nemá stanovený úřední jazyk. Ale na rozdíl od Svatého stolce, který využívá latinu, se k běžné komunikaci používá italština. Švýcarská garda dostává povely v němčině. Každý příslušník této gardy pak skládá svou přísahu v mateřském jazyce např. v němčině, italštině, francouzštině.

Armáda a policie[editovat | editovat zdroj]

Jedním ze symbolů Vatikánu je Švýcarská garda, vojenská jednotka Svatého stolce, jejíž zodpovědností je osobní bezpečí papeže a lidí pobývajících na území městského státu. Papežská švýcarská garda vznikla na základě smlouvy s katolickými kantony Švýcarské konfederace z roku 1506. Její příslušníci se vyznamenali břehem Sacco di Roma roku 1527. Všichni rekruti musí být katolického vyznání, nesezdaní muži švýcarské národnosti, kteří dokončili základní vojenskou službu ve Švýcarské armádě, mezi 19 a 30 lety, a nejméně 174 cm vysocí. Členové gardy jsou vybaveni střelnými zbraněmi, tradičně také halapartnami, a vycvičení jako bodyguardi.

V minulosti k ozbrojeným složkám Papežského státu patřili také Papežští zuávové, Palatini, Jízdní garda a Korsická garda. Všechny vojenské složky s výjimkou Švýcarské gardy byly v roce 1970 papežem Pavlem VI. rozpuštěny a policie byla přesunuta z vojenské do civilní sféry.

Corpo della Gendarmeria je četnictvo, policie a bezpečnostní jednotka Města Vatikán a jeho exteritoriálních majetků. Jejím úkolem je dohled nad veřejným pořádkem, kontrola hranic, dodržování zákonů, dopravní kontrola a kriminální vyšetřování v Městském státu Vatikán včetně bezpečnosti papeže mimo území Vatikánu. Sbor má 130 členů a je na rozdíl od Švýcarské gardy podřízen vedení Městského státu Vatikán.

Soudy a kriminalita[editovat | editovat zdroj]

Vatikán představuje stát s poměrně vysokou kriminalitou (v přepočtu na obyvatele dvacetkrát vyšší než v Itálii[2]). V drtivé většině to způsobují kapsáři, kteří okrádají poutníky a turisty. Většina z nich se před soud nikdy nedostane, protože jsou obtížně odhalitelní a navíc hranice Vatikánu na náměstí sv. Petra jsou blízko a nestřežené, takže mají obvykle spolehlivou možnost utéct.

Pro případ, že jsou zločinci přistiženi, má Vatikán svého generálního prokurátora (aktuálně Nicola Picardi) a soudce (Gianluigi Marrone). Většinu jejich práce představují kauzy kapesních krádeží, ale výjimečně se objeví i jiné případy. U těch často může být problém v tom, že Vatikán nemá komplexní zákony, kauzy jsou pak řešeny často za použití mezinárodních smluv a některých velmi vágních ustanovení, které vatikánský trestní zákon obsahuje. Příkladem může být bývalý zaměstnanec Vatikánu (krátce před svým zadržením propuštěný pro trestní stíhání v Itálii), který byl přistižen při držení drog, což zákony Vatikánu neřeší. Byl odsouzen na 4 měsíce do vězení na základě mezinárodní protidrogové konvence a trestního zákona, který umožňuje udělit tento trest v případě jednání zákonem přímo nejmenovaného, pokud „ohrožuje zdraví, morálku a víru“.[3]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Vatikánu.

Ekonomika Vatikánu má unikátní nekomerční ráz. Oficiální měnou je od roku 1999 euro, které nahradilo vatikánskou liru. Vatikán razí vlastní typ euromincí, jejich produkce je však přísně limitována. Díky tomu jsou mince, podobně jako vatikánské známky, vyhledávány sběrateli.

Vatikán má vlastní banku IOR a dokonce i bankomat, pravděpodobně jediný s instrukcemi v latině. Jeho příjmy tvoří hlavně turistický ruch, pronájem nemovitostí, dary a příspěvky národních církví.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Apoštolský palác (za Berniniho kolonádou)
  • Vatikán chce „do roku 2020 pokrývat z 20 procent svou energetickou potřebu z obnovitelných zdrojů“, jak vytyčila Evropská unie. Prvním krokem byla instalace solárních panelů na střechu auly Pavla VI.. Dále dojde k omezení počtu automobilů, které mohou vjíždět na území Vatikánu a parkovat na něm. V budoucnu se uvažuje i o zabudování dalších solárních panelů na jiné budovy.[4]
  • Vatikán není členem OSN (jako jeden z mála států) a nepodepsal například "Všeobecnou deklaraci lidských práv" či "Konvenci o právech handicapovaných osob".
  • Vatikán není členem Evropské unie ani Evropské měnové unie, ale díky měnové unii s Itálií smí razit své originální euromince.


Vatikánské zahrady (vlevo nádraží a vládní budova, v pozadí vysílač

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1929 má Vatikán vlastní malé nádraží, které však slouží hlavně k přepravě nákladů a jen zcela výjimečně k osobní dopravě.

Podrobnější informace naleznete v článku Železniční doprava ve Vatikánu.

Městu slouží nezávislý moderní telefonní systém, vatikánská lékárna a pošta. Poštovní systém byl založen v roce 1929 a je občas označován za nejlepší na světě. Vatikán také disponuje vlastní internetovou doménou 1. řádu „.va“ a předponou Mezinárodní telekomunikační unie, která je občas využívána radioamatéry.

Radio Vatikán vysílá na krátkých, středních i velmi krátkých vlnách a na internetu. Jeho vysílače jsou umístěny na italském území. Televizní vysílání připravuje Vatikánské televizní centrum Telepace a italská veřejnoprávní televize RAI která vystupuje pod názvem Rai Vaticano.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Školní Atlas světových dějin, Kartografie n.p. Praha 1978, str. 9, mapa g
  2. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=337419
  3. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=417765
  4. ↑ http://interier.mise.cz/clanky/vatikan-zacne-vyuzivat-slunecnich-kolektoru.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Monarchie
Afrika
Evropa
Asie
Oceánie
Commonwealth
realm
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vatikán&oldid=15299835“