Stará švýcarská konfederace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Republika Švýcarů
Eidgenossenschaft
République des Suisses
Republica Helvetiorum
 Švábské vévodství
 Knížecí opatství svatého Havla
 Milánské vévodství
 Savojské vévodství
 Burgundské hrabství
cca 1300–1798 Helvétská republika 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Mapa Staré švýcarské konfederace
žádné
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
mateřská
(nadřazená)
země:
zánik:
1798 – francouzská invaze
Státní útvary a území
Předcházející:
Švábské vévodství Švábské vévodství
Knížecí opatství svatého Havla Knížecí opatství svatého Havla
Milánské vévodství Milánské vévodství
Savojské vévodství Savojské vévodství
Burgundské hrabství Burgundské hrabství
Nástupnické:
Helvétská republika Helvétská republika

Stará švýcarská konfederace či Staré spříseženství nebo zkráceně jen Stará konfederace (německy Alte Eidgenossenschaft), po reformaci také Republika Švýcarů (francouzsky République des Suisses, latinsky Republica Helvetiorum) jsou různá označení pro podobu švýcarské „konfederace“ od spojení „prakantonů“ Uri, Schwyz a Unterwalden v roce 1291 do takzvaného Věčného spolku až do příchodu Francouzů a vzniku Helvétské republiky v roce 1798.

Nešlo o národní stát ani o svazek států, ale o volné spolkové spojení jednotlivých kantonů. Z původního jádra, dnešního centrálního Švýcarska, se Konfederace rozšiřovala, takže do poloviny 14. století k ní patřily i oblasti měst Curych a Bern. Tento spolek či spříseženství byl bezprostředně podřízen Svaté říši římské.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Idealizovaná podoba složení přísahy při vytvoření Staré švýcarské konfederace roku 1291

Roku 1291 se kantony Uri, Schwyz a Unterwalden spikly proti Habsburkům. Jejich spojenectví, základ Staré švýcarské konfederace, bylo zaznamenáno ve Federální chartě, jež byla pravděpodobně sepsána až ve 14. století. Spolek byl úspěšný – v bitvách u Morgartenu roku 1315 a u Sempachu roku 1386 Švýcaři porazili habsburskou armádu a umožnili tak další existenci Konfederace ve Svaté říši římské.

Do roku 1353 se ke třem původním kantonům přidaly kantony Glarus a Zug a městské státy Lucern, Curych a Bern, čímž vznikla Stará konfederace, která v této podobě setrvala po většinu 15. století. Ve 40. letech 14. století byl Curych z konfederace načas vypuzen kvůli rozbrojům týkajícím se území Toggenburgu (takzvaná stará curyšská válka). Připojení dalších členů vedlo k významnému posílení moci a bohatství spolku, zejména díky vítězstvím nad burgundským vévodou Karlem Smělým během 70. let 14. století a také úspěchu švýcarských žoldnéřů. Od roku 1481 se ke spolku začaly připojovat další kantony.

Švýcarské vítězství nad Švábskou ligou roku 1499 přispělo k faktické nezávislosti na Svaté říši římské. V roce 1506 zavedl papež Julius II. stálou švýcarskou gardu, jež slouží Svatému stolci dodnes. Růst spolku a pověst neporazitelnosti jeho armády utrpěly první šrámy v prohrané bitvě u Marignana roku 1515.