Valais

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kanton Valais
Canton du Valais
Kanton Wallis
VignesSion.jpg
Kanton Valais – znak
znak
Kanton Valais – vlajka
vlajka
Geografie
Karte Lage Kanton Wallis 2023.png
Hlavní městoSion
Souřadnice
Rozloha5 224,63 km²
Nejvyšší bodDufourspitze (4634 m n. m.)
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel353 209 (31.12.2021)
Hustota zalidnění67,6 obyv./km²
Jazykfrancouzština, němčina
Správa regionu
Nadřazený celekŠvýcarsko
Druh celkukanton
Vznik1815
VládaConseil d'Etat /
Staatsrat (5 členů)
ParlamentGrand Conseil /
Grosser Rat (130 členů)
Podřízené celky122 obcí
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2CH-VS
NUTSCH012
Označení vozidelVS
Oficiální webwww.vs.ch
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valais (francouzsky) či Wallis (německy) je kanton na jihu Švýcarska. Na jihu hraničí s Itálií, na jihozápadě pak s Francií. Vedle převažující francouzštiny je zde úředním jazykem také němčina. V západní části kantonu žije francouzsky mluvící (částečně frankofonní), ve východní části převážně německy mluvící obyvatelstvo. Valais tedy patří jak k francouzsky mluvícímu Švýcarsku, tak také k německy mluvícímu Švýcarsku. Hlavním městem je Sion. Rozlohou je Valais třetím největším švýcarským kantonem (po Graubündenu a Bernu) a leží celý v Alpách.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Dufourspitze, nejvyšší hora Švýcarska

Valais (s výjimkou menších oblastí za průsmyky Simplon a Gemmi) tvoří zejména údolí Rhôny (Rotten) od Rhônského ledovce po Ženevské jezero a boční údolí Rhôny. Na severu se rozkládají Bernské a Vaudské Alpy, na jihu Walliské Alpy s nejmohutnějšími a nejvyššími horskými masivy Alp (Monte Rosa, Mischabel a Weisshorn). Padesát zdejších vrcholů převyšuje 4 000 metrů. Nejvyšší hory ve Walliských Alpách a zároveň i ve Švýcarsku jsou Dufourspitze 4634 m n. m. (nejvyšší hora Švýcarska, a tedy i kantonu), Nordend 4609 m n. m., Zumsteinspitze 4563 m n. m., Signalkuppe 4554 m n. m., Dom 4545 m n. m. (nejvyšší hora ležící celá na švýcarském území), Liskamm 4527 m n. m., Weisshorn 4505 m n. m., Täschhorn 4490 m n. m., Matterhorn 4478 m n. m., Parrotspitze 4432 m n. m., Dent Blanche 4357 m n. m., Ludwigshöhe 4341 m n. m., Nadelhorn 4327 m n. m., Grand Combin 4314 m n. m. a Lenzspitze 4294 m n. m.[1] Ve Valais se nacházejí tři největší ledovce v Alpách: Aletschský ledovec, Gornerský ledovec a Fiescherský ledovec.[2]

Hlavní údolí horního Valais, stejně jako údolí Vispertal, je díky ochraně okolních hor výrazně suché a teplé, se stepním klimatem. Zásobování vodou je na mnoha místech zajištěno vodovody, tzv. Suonen nebo Bissen, které v oblastech s nízkými srážkami ve Valais pocházejí přinejmenším z římských dob.

Nejnižší bod ve výšce 372 m n. m. se nachází na břehu Ženevského jezera.

Valais sousedí na západě s Francií, na severozápadě s kantonem Vaud, na severu s kantonem Bern, na východě s kantony Uri a Ticino a jižní hranici sdílí s Itálií.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po roce 57 př. n. l. byla oblast dnešního Valais, kterou Římané nazývali Vallis Poenina, dobyta a stala se římskou provincií Alpes Poeninae. Kolem roku 888 se Valais stalo součástí Burgundského království. V roce 999 daroval burgundský král Rudolf III. hrabství Valais se všemi jeho právy a výsadami sionskému biskupovi. Od druhé poloviny 15. století až do roku 1798 bylo Valais rozděleno na sedm desátků, a proto se mu také říkalo Republika sedmi desátků. Tato republika si v 16. století vymohla nezávislost na sionské diecézi. V roce 1802 Napoleon Bonaparte vyhlásil oblast nezávislou republikou Valais a v roce 1810 francouzským departementem Simplon. V roce 1815 se Valais stalo 22. kantonem, který se připojil ke Švýcarské konfederaci.

Volební právo žen bylo v kantonu Valais zavedeno roku 1970. V roce 2000 došlo k velkým záplavám na řece Rhôně.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Katedrála v Sionu

K 31. prosinci 2021 žilo v kantonu Valais 353 209 obyvatel.[3] Hustota zalidnění 68 obyvatel na km² je výrazně pod švýcarským průměrem (212 obyvatel na km²). Podíl cizinců (obyvatel přihlášených k trvalému pobytu, avšak bez švýcarského občanství) činil k 31. prosinci 2021 23,2 %, zatímco v celé zemi bylo registrováno 25,7 % cizinců.[3] Ke konci roku 2021 činila míra nezaměstnanosti 2,9 %, na spolkové úrovni pak 2,1 %.[4]

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Východně od Sierre, v horním Valais, se mluví německy nebo walliským dialektem. Ve středním Valais a západně od Sierre a v dolním Valais se mluví francouzským nebo částečně francouzsko-provensálským dialektem. Jazykovou hranici severně od Rhôny tvoří malý potok Raspille mezi Sierre a Salgeschem. Jižně od řeky Rhôny se jazyková hranice táhne lesem Pfynwald. Úředními jazyky kantonu jsou francouzština i němčina, úředními jazyky obcí jsou francouzština nebo němčina.[5] V roce 2019 hovořilo 67,8 % obyvatel francouzsky a 24,6 % německy. Italštinu uvedlo jako svůj primární jazyk 4,6 procenta obyvatel.[6]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolická církev (diecéze Sion) a evangelická reformovaná církev ve Valais jsou veřejnoprávně uznány; kromě toho mohou být uznány i jiné denominace.

V roce 2017 se 77,2 % (263 484 osob) z celkového počtu obyvatel kantonu Valais hlásilo k římskokatolické církvi a 5,9 % (20 071 osob) k evangelické reformované církvi (100 %: 341 463 osob). V roce 2019 se 68,9 % z celkového počtu obyvatel kantonu Valais hlásilo ke katolickému vyznání, zatímco 5,6 % k protestantskému.[6]

Kromě římskokatolické a reformované církve nejsou od sčítání lidu v roce 2000 k dispozici žádné údaje o náboženské příslušnosti všech obyvatel kantonu Valais. Spolkový statistický úřad BFS však provádí výběrová šetření, v nichž jsou zaznamenána i další náboženská společenství v kantonu Valais. Ve výběrovém šetření z roku 2017 se 3,3 % respondentů starších 15 let v kantonu Valais hlásilo k jinému křesťanskému vyznání (ani k římskokatolickému, ani k evangelicko-reformovanému), 3,4 % k muslimskému vyznání, 0,7 % uvedlo, že jsou členy jiného náboženského společenství, a 15,3 % bylo bez vyznání.

Emigrace[editovat | editovat zdroj]

Mnoho lidí z alpských kantonů se alespoň dočasně stěhuje do městských center ve středním Švýcarsku. Tento migrační pohyb se týká i Valais. Každoročně opouští údolí řada převážně mladých lidí, kteří odcházejí za prací jinam nebo absolvují učňovské obory na vysokých školách (univerzity apod.), odborných školách (učiliště apod.) nebo v podnicích. Většina z nich to dělá proto, že možnosti ve Valais jsou omezené. Někteří obyvatelé, žijící mimo kanton, mají vlastní rekreační domy, které využívají k turistice nebo lyžování. Někteří z emigrantů se po několika letech nebo po vyučení vracejí do Valais. Zejména pro absolventy vysokých škol je často obtížné najít ve Valais práci, která by odpovídala jejich vzdělání. Podle statistických průzkumů z roku 2004 přibližně dva ze tří obyvatel Valais s vysokoškolským vzděláním po ukončení studia ve svém domovském kantonu nepracovali. Valais tak každoročně přichází o velký počet vysoce kvalifikovaných pracovníků, a tím i o kapitál (odliv talentů). Kanton ročně investuje přibližně 50 milionů švýcarských franků do vysokoškolského vzdělávání lidí, kteří budou v budoucnu pracovat a žít mimo kanton.[7][8]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Palais du Gouvernement v Sionu

Současná kantonální ústava pochází z 8. března 1907; od té doby prošla mnoha dílčími revizemi.[9]

Legislativa[editovat | editovat zdroj]

Zákonodárným orgánem (parlamentem) je Velká rada (francouzsky Grand Conseil, německy Grosser Rat). Má 130 členů volených občany na základě poměrného zastoupení na čtyřleté funkční období. Současně s poslanci se volí 130 náhradníků.

O zákonech přijatých Velkou radou se hlasuje, pokud o to do 90 dnů od jejich zveřejnění požádá 3 000 voličů (nepovinné referendum). Dílčí a částečné revize kantonální ústavy podléhají povinnému referendu. Lid má také právo požadovat vypracování, změnu nebo zrušení zákona nebo vypracování či změnu ústavy prostřednictvím lidové iniciativy. Pro zákonodárnou iniciativu je zapotřebí podpis 4 000 voličů, pro ústavní iniciativu 6 000 voličů.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšším výkonným a správním orgánem je Státní rada (francouzsky Conseil d'État), která se skládá z pěti členů. Je volena přímo občany většinovým hlasováním na čtyřleté funkční období. Tři ústavní regiony (Horní, Střední a Dolní Valais) mají nárok na nejméně jedno křeslo ve Státní radě. Klauzule o okresech brání tomu, aby byl jeden okres zastoupen ve Státní radě dvakrát.

Předseda vlády (francouzsky Premier titulaire), jakož i jeho zástupci (zástupci vlády na okresní úrovni) jsou jmenováni Státní radou.

Vláda zasedá v budově Palais du Gouvernement v Sionu.

Soudnictví[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšším kantonálním soudem je kantonální soud se sídlem v Sionu. Je odpovědný za občanskoprávní a trestní věci, jakož i za právo sociálního zabezpečení a správní právo. Pro občanskoprávní a trestní věci v prvním stupni existuje devět okresních soudů. Na komunální úrovni existuje komunální magistrát jako rozhodčí orgán a policejní soud.

Správní členění[editovat | editovat zdroj]

Sion, hlavní město kantonu

K 1. lednu 2021 tvořilo kanton Valais celkem 122 samostatných obcí, z čehož sedm obcí s více než 10 000 obyvateli, viz následující tabulka:

Obec Počet
obyvatel
Sion (hlavní město) 34 978
Martigny 20 276
Monthey 17 820
Sierre 16 819
Brig-Glis 13 221
Naters 10 290
Crans-Montana 10 218

Okresy[editovat | editovat zdroj]

Mapa okresů kantonu Valais

Valais má 13 okresů, které vznikly ze 13 menších správních celků. Na kantonálním znaku je znázorňuje 13 hvězd.

Dva „polookresy“ Westlich Raron a Östlich Raron tvořily dříve jeden správní celek a dnes nesou stejné číslo okresu přidělené Spolkovým statistickým úřadem (BFS).[10]

Region Okres Počet
obyvatel
Hlavní město
Oberwallis Goms 4377 Münster
Östlich Raron 11 098 Mörel-Filet
Westlich Raron Raron
Brig 27 360 Brig-Glis
Visp 28 547 Visp
Leuk 12 434 Leuk
Mittelwallis Sierre 49 427 Sierre
Sion 48 447 Sion
Conthey 29 424 Conthey
Hérens 10 953 Vex
Unterwallis Entremont 15 519 Sembrancher
Martigny 48 906 Martigny
Saint-Maurice 14 102 Saint-Maurice
Monthey 47 912 Monthey
Celkem (13) 348 503

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Terasovité zemědělství v nížinatých oblastech Valais

Nejdůležitějším hospodářským odvětvím ve Valais je cestovní ruch. Mezi hlavní turistické atrakce leží hora Matterhorn poblíž obce Zermatt, oblíbené jsou i další části zdejších hor. Vedle turistiky je stále důležité i zemědělství. Zejména vinařství, provozované v nížině Rhôny, v rámci Švýcarska velký význam.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Walliská černostrakatá koza

Na jižních svazích údolí Rhôny se vinná réva pěstuje v Dolním Valais (v celém regionu) a ve Středním Valais (částečně) a na některých místech v bočních údolích až do Horního Valais. Valais je s více než 5236 hektary vinic největší vinařskou oblastí ve Švýcarsku. Bylo prokázáno, že v kantonu Valais se pěstovala vinná réva již v letech 800 až 600 př. n. l. Kromě hlavní odrůdy Fendant se v poslední době stále více používají staré, místně typické odrůdy, jako je Humagne (bílá a červená), Petite Arvine, Amigne, Resi nebo Malvoisie. Ve Visperterminen se nachází nejvýše položená vinice severně od hlavního alpského hřebene, v nadmořské výšce 650 až 1150 m. Ve Val d'Anniviers se vyrábí ledovcové víno, oxidativní víno.

Ovoce se ve Valais pěstuje ve velkém měřítku; přibližně 95 % švýcarských meruněk a polovina hrušek pochází z tohoto kantonu. Zeleninou s největšími pěstebními plochami jsou v sestupném pořadí mrkev, květák, raná mrkev a cibule. Zejména pěstování chřestu nabylo v posledních deseti letech na významu; bílý a zelený chřest mají nyní dohromady třetí největší pěstitelskou plochu mezi zeleninou. Šafrán se v Mundu pěstuje již od středověku; předpokládá se, že se do Švýcarska dostal prostřednictvím poutníků nebo žoldnéřů. Při chovu dobytka se šafrán těší velké oblibě.[11]

V živočišné výrobě má vedle klasického chovu dojnic významné postavení chov ovcí a koz. Vysokohorské podmínky jsou stále častěji vnímány jako příležitost nabídnout vzácným a ohroženým druhům šanci na přežití, například kozorožcům nebo koze walliské černostrakaté. Dochází však ke konfliktům mezi chovem hospodářských zvířat a ochranou druhů, například v souvislosti s reintrodukcí vlka. Vlk migruje z Francie a Itálie do kantonu Valais již od 80. let 20. století, ale zemědělci, kteří se obávají o svá zvířata, a lovecká lobby jej nadále velmi ohrožují. V roce 2020 se odhadovalo, že v kantonu Valais žije 20 % švýcarské vlčí populace.[12]

V roce 2020 obhospodařovalo 20,6 % zemědělské půdy ekologickou formou 387 zemědělských podniků.[13]

Přehrady[editovat | editovat zdroj]

Přehrada Grande Dixence

Přehrada Grande Dixence na jezeře Lac des Dix je s výškou hráze 285 metrů jednou z nejvyšších na světě a nejvyšší v Evropě. Nádrž se nachází v nadmořské výšce 2365 m n. m. a má kapacitu 400 milionů metrů krychlových vody.[14] Druhou nejvyšší přehradou ve Švýcarsku je Lac de Mauvoisin s výškou hráze 250 metrů. Lac de Tseuzier se nachází v údolní kotlině obklopené horami do výšky 3200 m n. m. Lac de Moiry má světle tyrkysovou barvu a leží na trase závodu přes Alpy (Race across the Alps). Parc d'Attractions du Châtelard zpřístupnil oblast kolem jezera Lac d'Emosson a u jezera Lac du Vieux Emosson o 300 metrů výše se nachází více než 800 stop dinosaurů starých asi 250 milionů let. Severně od průsmyku Sanetsch bylo v letech 1959–1966 přehrazeno jezero Sanetsch.

Při stavbě přehrady u nádrže Mattmark v roce 1965 došlo k jedné z nejhorších nehod švýcarského stavitelství - 88 stavebních dělníků zahynulo, když se na jejich chatrč zřítil ledovcový splaz.[15] Griessee na hranicích s Itálií je napájeno ledovcem Gries, nádrž Ferden byla vybudována v roce 1975 a je dlouhá 1 km. Nad soutěskou Massa se nachází vodní nádrž Gibidum, kterou napájí největší alpský ledovec Aletsch.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Vlak Gornergratbahn pod Matterhornem

Přes Valais jezdí několik dálkových rychlíkových linek a stanice Visp a Brig-Glis jsou důležitými uzly. Stanice Brig leží na trati Ženeva – Lausanne – Milán (trať údolím Rhôny) a Basilej – Bern – Milán a vlaky pro přepravu automobilů odtud jezdí tunelem Simplon do Iselle di Trasquera. Lötschberský úpatní tunel byl zprovozněn v roce 2007 a stanice Visp se tak stala přestupní stanicí pro okolní města a obce. Vzhledem k nárůstu železniční dopravy a souvisejícím infrastrukturním projektům se počet obyvatel Vispu od jeho otevření výrazně zvýšil.

Mezi další tratě patří Lausanne–Simplon, Bern-Lötschberg-Simplon, Martigny – Orsières – Le Châble a Saint-Maurice – Saint-Gingolph.

Ve Valais se nachází několik úzkorozchodných železnic, z nichž některé jsou ozubnicové. Síť železnic společnosti Matterhorn Gotthard Bahn se skládá z bývalých železnic Brig-Visp-Zermatt-Bahn a Furka-Oberalp-Bahn. Železnice Furka-Oberalp vede přes kantony Graubünden, Uri a Valais přes průsmyky Furka a Oberalp do Brigu, odkud pokračuje železnice Brig-Visp-Zermatt do Vispu a na konečnou stanici v Zermattu. Kvůli rozdílnému rozchodu kolejí má společnost Transports de Martigny et Régions (dříve fungující pod názvem MO-MC) dvě samostatné železniční sítě; vznikla sloučením železnice Martigny-Orsières (MO) se standardním rozchodem kolejí Martigny-Châtelard (MC). Expres Saint-Bernard provozuje MO a jedná se o standardní železnici z Martigny přes Sembrancher s odbočkami do Orsières a Le Châble. MC provozuje Mont-Blanc Express s metrovým rozchodem a jednotlivými strmými úseky jako ozubnicovou železnici z Martigny přes Salvan VS až do Le Châtelard VS, odkud SNCF dále provozuje trať do Chamonix-Mont-Blanc. Železnice Aigle-Ollon-Monthey-Champéry je dráha taktéž s metrovým rozchodem, která vede z Aigle přes Ollon a Monthey do Champéry. Je jednou z pěti linek společnosti Transports Publics du Chablais. Ze Zermattu vede dráha Gornergratbahn na hřeben Gornergrat, kde se nachází konečná stanice v nadmořské výšce 3089 metrů.[16] Po Jungfraubahn je tak druhou nejvýše položenou horskou železnicí v Evropě.

Kromě toho je zde 78 poštovních autobusových linek, zajišťujících meziměstskou dopravu a městskou dopravu v aglomeracích Brig-Glis/Naters, Monthey/Collombey-Muraz, Sion a Martigny a mnoho turistických horských železnic.

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Silnice přes průsmyk Furka

Dálnice A9 prochází kantony Vaud a Valais a ve Valais je částečně směrově oddělená. V roce 2016 byl dokončen úsek v Horním Valais mezi obcemi Susten a Gampel.[17] Celá spojnice ze Siders Ost do Gamsenu stále není dokončena; mezi hlavní problémy patří úsek ze Siders Ost do Sustenu, který vede přes chráněný přírodní park Pfynwald, a tunel Visp, jehož dokončení je geologicky velmi obtížné. Dálnice není čtyřproudá a směrově oddělená.

Nejznámějšími a nejdůležitějšími průsmyky jsou Simplonský průsmyk a Velký Svatobernardský průsmyk z Itálie a Pas de Morgins a Col de la Forclaz z Francie. Pro ostatní kantony je to průsmyk Nufenenpass do Ticina, průsmyk Furka do Uri a v kantonu Bern průsmyky Grimsel a Sanetsch. Sanetschpass je však přístupný pouze ze strany Valais; výstavba z nedalekého Gsteigu u Gstaadu v kantonu Bern by byla kvůli strmému terénu příliš nákladná. V roce 2021 činila míra automobilizace (počet osobních automobilů na 1000 obyvatel) 651.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kanton Wallis na německé Wikipedii a Canton du Valais na francouzské Wikipedii.

  1. Mattertal [online]. Bundesamt für Landestopografie [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  2. Glaciology [online]. ETH Zürich [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b Struktur der ständigen Wohnbevölkerung nach Kanton, 1999-2021 [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2022-08-25 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  4. Arbeitslosenzahlen [online]. Staatssekretariat für Wirtschaft SECO, 2022 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  5. Ein Wallis - oder doch lieber zwei? [online]. Neue Zürcher Zeitung, 2006-05-15 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  6. a b Wallis [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2021 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  7. KRAFT, Ursula. Wegziehen – Bleiben – Zurückkehren. [s.l.]: Kanton Wallis, 2004. 161 s. Dostupné online. (německy) 
  8. Accueil: Entreprise [online]. VSlink [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. Verfassung des Kantons Wallis [online]. Fedlex Federal law [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  10. RIVA, Anton. Raron (Zenden, Bezirk) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2017-05-05 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  11. Safrandorf Mund [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  12. Geschichte [online]. Gruppe Wolf [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  13. Biologische Landwirtschaft [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2020 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  14. KONEČNÝ, Vratislav. U přehrady Grande Dixence se stanete téměř neviditelní [online]. Novinky.cz, 2011-10-22 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  15. RAAFLAUB, Christian. Mattmark: Dunkle Seite der Baugeschichte [online]. Swissinfo.ch, 2005-08-30 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  16. GOHL, Ronald. Gornergrat-Monte Rosa-Bahnen. [s.l.]: Bechtermünz Verlag, 1996. ISBN 3-86047-303-4. S. 90–101. (německy) 
  17. Offizielle Eröffnungsfeier der Teilstrecke Leuk/Susten– Gampel/Steg [online]. Kanton Wallis, 2016-11-25 [cit. 2023-01-22]. [Offizielle Eröffnungsfeier der Teilstrecke Leuk/Susten– Gampel/Steg Dostupné online]. 
  18. Motorisierungsgrad [online]. Bundesamt für Statistik BFS [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]