Bern

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě ve Švýcarsku. Další významy jsou uvedeny v článku Bern (rozcestník).
Možná hledáte: Bärn.
Bern
Bern
Bern
Bern
Bern – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 542 m n. m.
Kanton: Bern
Okres: Bern
administrativní dělení: 26 okrsků
Bern
Red pog.png
Bern
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 51,60 km²
počet obyvatel: 139 381 (2015[1])
správa
starosta: Alexander Tschäppät
oficiální web: http://www.bern.ch
telefonní předvolba: 0351
PSČ: 3000–3030

Bern (francouzsky Berne, italsky a rétorománsky Berna, v místním švýcarskoněmeckém dialektu, bernštině Bärn) je hlavní město Švýcarska a kantonu Bern. Centrální historické město má asi 139 000 obyvatel, ve velké aglomeraci Bernu žije celkem asi 391 000 obyvatel[2].

Bern byl založen roku 1191 na skalním výběžku nad prudkou řekou Aare v podhůří Bernských Alp. V 14.16. století dosáhl Bern své největší slávy.

Pro měření času zde byla postavena zvonice s nádherným orlojem Zytglogge, kde se každou hodinu ukazují postavičky tančící na typické švýcarské písně. Zvonice zároveň tvořila nápadný střed města. Starou a moderní část spojují tři velké mosty. Nejzajímavější je Kornhausbrücke z devatenáctého století železné konstrukce. K největším stavbám patří Bundeshaus (budova Spolkového parlamentu), podobný spíše paláci a dostavěný roku 1902. Ke zkrášlení města přispěly i kašny, kterých má dnes Bern více než 100. Nejkrásnější je kašna Zähringrova a Simsonova. Dalšími významnými památkami jsou radnice, sýpka a klášterní chrám sv. Vincence, nejkrásnější pozdní gotická bazilika ve Švýcarsku. Z věže chrámu jsou při hezkém počasí dobře viditelné Bernské Alpy. Další turistickou atrakcí je Bärengraben - příkop s medvědy, symbolem kantonu Bern, pro které se bude brzo stavět přírodní park.

Řeka Aare s Kirchenfeldbrücke

Obyvatelé města si cení i uvolněnějšího životního stylu. Mezi slavnými návštěvníky je Casanova, který zde pobýval v lázních, ruská velkokněžna Anna Fjodorovna, jež si v Bernu založila romantickou zahradu a Lenin zde pobýval v exilu, než se odstěhoval do Curychu za lepší knihovnou.

Nádraží leží hned na okraji starého města, jímž není povoleno projíždět jinak než tramvají či autobusem. Bernská Marktgasse (Tržní ulička) byla jako významné tržiště v ochraně městských hradeb, již v raném středověku založena v šířce 24 metrů. Staré bernské domy mají celkem 6 km podloubí, díky nimž získal Bern již ve středověku to, co si většina pozdějších metropoli až v 19. století - pasáže, příjemné místo pro nákupy, kde jsou lidé skryti před nepříznivým počasím.

V Marktgasse, nejhezčí ulici Bernu, stojí řada domů, které působí tak uceleně, že je poznat, jak měli stavitelé stále na zřeteli celkový dojem. Na této ulici se nachází dům Alberta Einsteina, který zde během svého osmiletého pobytu vytvořil teorii relativity.[zdroj?]

Typicky bernskou specialitou jsou Berner Rösti. Rösti jsou uvařené a nastrouhané brambory, opečené na másle, nebo v luxusnějším vydání se špekem a to zapečené sýrem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ranné dějiny[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce mostu Untertor v Bernu, Tschachtlanchronik, pozdní 15. století

Doposud nebyl objevena žádný archeologický nález, který by poukazoval na to, že by byla oblast města obydlena mimo městské centrum před 12. stoletím.

Na "Engehalbinsel" severně od Bernu stálo starobylé keltské oppidum, opevněné od 2. století před Kr., (později La Tène- naleziště podle kterého se nazvala laténská kultura), je považováno za jedno z 12 oppid Helvétů (keltský kmen). V období Římské říše (toto území bylo součástí Horní Germánie - provincie Římské říše) byl na stejné straně také tzv. Galský-římský vicus, kde vicus Římané používali pro označení sousedství.

Bernská zinková tabule nese jméno Brenodor- "obydlí Breno". V ranním starověku bylo osídlení i v Bümplizi, dnešní městské části Bernu asi 4 km od středověkého města.

Středověké město bylo založeno rodinou Zähringer, jejíž moc začala vzrůstat v 12. století v Horním Burgundsku. Podle histografie 14. století (Cronica de Berno, 1309), byl Bern založen v roce 1191 Bertholdem V., vévodou ze Zähringenu.

V roce 1218, po smrti Bertholda bez dědice, se město stalo svobodným říšským městem Zlatou chartou Bernu(neměcky Die Goldene Handfeste von Bern), udělenou panovníkem Svaté říše římské Fridrichech II. Štaufským.

Stará Švýcarská Konfederace[editovat | editovat zdroj]

Bern v 1638

V roce 1351 se Bern připojil k Staré švýcarské konfederaci. Tak se stal jedním z osmi kantonů v období formování od 1353 do 1481.

V 1415 Bern vpadl do Aargau a dobyl ho. Podobně dobyl v roce 1536 Vaud a jiné menší teritoria, a tím se stal největším městským státem severně od Alp. V 18. století zahrnuje většinu dnešního kantonu Bernu a Vaud.

Postupně město začalo přerůstat západní hranici poloostrova tvořeného řekou Aare. V letech 1191 až 1256 západní hranici města označovali vystavěny dnešní astronomické hodiny, tzv. Zytglogge. Poté, do roku 1345, tuto roli převzali tzv. Käfigturm, a následně do roku 1622, tzv. Christoffelturm (v blízkosti kterých je dnes hlavní vlakové nádraží). Během Třicetileté války byly vybudovány 2 další opevnění nazývané Schanze na ochranu poloostrova.

Po obrovském požáru v roce 1405 byly původní dřevěné stavby zničeny a nahrazeny stavebním dřevem a trámovitými budovami a ještě později pískovcovými budovami. Ty dnes vytváří charakteristiku starého města. Navzdory šířícímu se moru v 14. století se město pomalu rozrůstalo díky přistěhovalectví z okolních oblastí.

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

Bern byl okupován francouzskými vojsky v roce 1798 během francouzského revolučního období, kdy přišel o některé své území. V roce 1802 Bern získal zpět území Oberland (jižně od Bernu). Po Vídeňském kongresu v roce 1814 získal také území Jura (francouzsky mluvící území), čímž se Bern stal opět největším kantonem konfederace. Tak tomu bylo v období restaurace až do roku 1979, kdy se odtrhla oblast Jura a vznikl kanton Jura. V roce 1848 se Bern stal federálním městem (což je oficiální název pro Bern jako de facto hlavní město) Švýcarské federace, která vznikla 12.9.1848 po 27-denní občanské válce.

V Bernu se konalo množství kongresů socialistů, hlavně během Druhé světové války, kdy bylo Švýcarsko neutrální (svou neutralitu si zajistilo už na Vídeňském kongresu).

Počet obyvatel města rostl z 5 000 v 15. století na 12 000 do konce 18. století a na přibližně 60 000 do konce 19.století. Počet 100 000 překročilo město během dvacátých let 20. století. Nejvyšší počet obyvatel mělo město v šedesátých letech, a to přibližně 165 000. Od té doby populace mírně klesala. V únoru 2015 tu žilo 139 211, z nichž 105 579 bylo Švýcarů a 33 802 (24 %) rezidentů bylo cizinců. V aglomeraci města žije přibližně 391 000 lidí.[3]

Hlavní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Centrum Bernu je převážně středověké a bylo uznáno za kulturní dědictví UNESCO. Možná nejznámější památkou jsou tzv. Zytglogge, což je orloj v bernské němčině. Jsou to propracované středověké věžní hodiny s pohyblivými loutkami.

V Bernu je také impresivní gotická katedrála z 15.století, tzv. Münster a také radnice z 15. století. Díky šesti kilometrům arkád se staré město může pyšnit jednou z nejdelších krytých obchodních promenád v Evropě.

Federální palác Švýcarska (Švýcarská parlamentní budova)
Zytglogge - orloj a městské středověké kryté promenády (Lauben)

Od 16.století má město medvědí park Bärengraben. Nová rozšířená ohrada má 4 medvědů. 2 starších a 2 mláďata.

Palác federace (Bundeshaus) byl postaven mezi lety 1857 až 1902. Zasedá v něm parlament, vláda a je v něm část federální administrativy. Je možné jít na prohlídku.

Albert Einstein žil ve městě v apartmánu na Kramgasse 49 od roku 1903 do 1905. V tom roce publikoval tzv. Annus Mirabilis. Jde o čtyři články, které významně přispěly k založení moderní fyziky a změnily názor na prostor, čas, hmotu a energie.

Růžová zahrada je jedno z velmi navštěvovaných míst. V roce 1913 byla přeměna v park z bývalého hřbitova. Poskytuje pěkný panoramatický výhled na středověké centrum.

Nejnovější zajímavost města je sada fontán před Federálním palácem, která byla slavnostně spuštěna v srpnu 2004.

Bern se vyznačuje mnohými důležitými historickými památkami.[4] Mimo Staré město to zahrnuje také místa jako Bärengraben, Gewerbeschule Bern (1937), Eidgenössisches Archiv für Denkmalpflege, Kirchenfeld honosná čtvrť (po 1881), Thunplatzbrunnen, Budova Federální mincovny, švýcarské národní archivy, Švýcarsku národní knihovnu, Historické muzeum (1894), Alpské muzeum, Muzeum komunikace a Přírodovědné muzeum.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nádraží

Hlavní nádraží je uzlem železniční, autobusové i městské dopravy. Po nádraží v Curychu je se 150.000 cestujícími za den druhým nejfrekventovanějším ve Švýcarsku [zdroj?]. Nádraží má 14 nástupištních hran, ke kterým přijíždí vlaky z celé země i zahraničí - EuroCity, Cisalpino, TGV, Talgo, ICE a CityNightLine, čtyři hrany slouží místnímu systému S-Bahn.

Vedle hlavního nádraží se na území města nachází menší nádraží, které slouží jako zastávky S-Bahn: Felsenau, Tiefenau, Wankdorf, Ausserholligen, Stöckacker, Bümpliz Nord, Bümpliz Süd, Brünnen, Riedbach a Weissenbühl.

S-Bahn Bern spojuje město 13 linkami s městy Thun, Biel, Solothurn, Neuenburg, Freiburg a Schwarzenburg, oblastí Emmental a dalšími aglomeracemi. S-Bahn v Bernu je provozován společnostmi BLS a Regionalverkehr Bern-Solothurn (RBS).

V Bernu jsou v provozu také malé soukromé dráhy Gurtenbahn, Marzilibahn a Mattenlift.

Tramvaje, trolejbusy a autobusy[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť společnosti Bernmobil tvoří pět tramvajových, tři trolejbusové a třináct autobusových linek. V širším okolí města jsou provozovány autobusové linky Postautoa RBS.

Přívozy[editovat | editovat zdroj]

Severně od Bernu jsou v provozu dva soukromé osobní přívozy přes řeku Aare: přívoz Reichenbach do Unterzollikofen a přívoz Zehndermätteli do Bremgartenu. Třetí přívoz Bodenacker u Elfenau již není na území města.

Letectví[editovat | editovat zdroj]

Regionální letiště Bern-Belp (IATA: BRN, ICAO: LSZB) se nachází 7 km jihovýchodně od centra Bernu. Provozuje pravidelné vnitrostátní i mezinárodní lety.


Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bern na německé Wikipedii a Bern (mesto) na slovenské Wikipedii.

  1. http://www.bern.ch/leben_in_bern/stadt/statistik/publikationen/monatsbericht
  2. Bundesamt für Statistik: Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach Agglomerationen
  3. municipal statistics,[1]
  4. Swiss inventory of cultural property of national and regional significance (1995), p. 103-105.


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]