Lublaň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lublaň
Ljubljana
Ve směru hodinových ručiček shora:Lublaňský hrad v pozadí a Františkánský kostel Zvěstování v popředí; kostel Navštívení Panny Marie na kopci Rožník; Kazinský palác na Kongresovém náměstí; jeden z draků na Dračím mostě; Lublaňská radnice; řeka LublaňkaTrojmostím vzadu
Lublaň – znak
znak
Lublaň – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 282 až 298 (hrad 340) m n. m.
Stát SlovinskoSlovinsko Slovinsko
Region Středoslovinský region
občina Městská občina Lublaň
Lublaň
Lublaň
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 275 km²
Počet obyvatel 280 940[1] (2018)
Správa
Status Město
Starosta Zoran Janković (PS)
Vznik 1144
Oficiální web www.ljubljana.si
Telefonní předvolba +386 1
Označení vozidel LJ
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lublaň (slovinsky Ljubljana, výslovnost [lʲubˈlʲana] IPA) je hlavním městem Slovinska, sídlem stejnojmenné městské občiny a je zároveň největší obcí ve Slovinsku. Je zeměpisným, kulturním, vědeckým, ekonomickým, politickým a administrativním centrem státu. Během celé historie ovlivnila Lublaň několik kultur, protože byla na křižovatce germánských, románských a slovanských národů, jejich jazyků, zvyků a obyčejů. Zaujímá plochu 275 km² a v roce 2018 zde žilo okolo 281 000 obyvatel.

Dopravní spojení, hustota průmyslu, vědecké a výzkumné instituce a obchodní tradice jsou faktory, které přispěly k vedoucí ekonomické pozici Lublaně. Lublaň je sídlem ústřední vlády, veřejné správy a všech slovinských ministerstev. Je také sídlem slovinského Národního shromáždění, slovinské vlády a prezidenta Slovinska, největší univerzity, Národního muzea, Slovinského etnografického muzea, Národní a moderní galerie a Slovenské akademie věd a umění.

Během starověku stálo v této oblasti římské město nazvané Emona.[2] Lublaň se poprvé zmiňuje v první polovině 12. století. Od středověku až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 byla pod nadvládou habsburské říše. Nachází se uprostřed obchodní cesty mezi severním Jaderským mořem a oblastí Dunaje, byla historickým hlavním městem Kraňska,[3] jedné z částí Habsburské monarchie obydlené Slovinci.[4]


Jméno a symboly[editovat | editovat zdroj]

fotografie starého rukopisu
Dokument z roku 1146 se slovansko-římským názvem Luwigana

Původ jména Lublaň je nejasný a existuje několik hypotéz. Podle jednoho vysvětlení pochází název od staroslovanského vodního božstva Laburus,[5] zatímco etnolog Robert Vrčon tvrdí, že slovo pochází z latinského termínu pro řeku, která se rozvodňuje (aluviana) a někteří míní, že pochází z německého Laubach (vlažný potok). Podobnost se slovem ljubljena (milovaný), poprvé zdůrazněné Antonem Tomažem Linharetem[6] je lidová etymologie, avšak je dobrým prostředkem k uznání, jelikož název země Slovinsko nese v sobě anglické slovo „love“ neboli láska.

Lublaň Nazývá se italsky Lubiana, německy Laibach, latinsky Labacum a slovensky Ľubľana; ve starověku se místo nazývalo Aemona.

Jedním z možných etymologických vysvětlení je, že město získalo své jméno od jména řeky Lublaňky (Lublanica).[6] Ve středověku byl starobylý německý výraz Laibach používán jak pro řeku, tak pro město – stojatou vodu, která způsobuje povodně. Jméno bylo oficiálně používáno až do roku 1918.[7] Jiní etymologové dříve vysvětlili, že jméno Lublaň bylo odvozeno od substrátového názvu leubgh, který označoval lebku, ve tvaru kopce, na kterém stojí Lublaňský hrad.[8] Moderní etymologie se vyhýbá interpretaci substrátových jmen vypůjčených od původních obyvatel. Silvo Torkar a Marko Snoj v Etymologickém slovníku slovinských geografických názvů vysvětlují etymologii jména Lublaň z osobního jména Ljubovid, který měl být zakladatelem sídla, ze kterého se stala Lublaň.[9] Jméno Ljubovid bylo zkráceno na Ljubid, z něhož vznikl název vodního toku (název řeky) Lubidj, z něhož vzniklo vodní jméno Ljubija (které je nyní používáno jako název pravého přítoku Lublaňky na západ od Vrhnika), což se mohlo později zkrátil na Ljubu. Obyvatelé osídlení podél řeky Ljub (ij) a byli nazýváni Ljubljani, které přešlo v dnešní (slovinský) název Ljubljana, která může být chápán jako kolektivní (slova vyjadřující kolektivnost často končí v slovinštině na -na, např. družina (rodina), dvorana (hala), občina (obec) nebo v důsledku jazykové asimilace. Torkarovo vysvětlení je založeno na skutečnosti, že vesnice a řeky byly často pojmenovány podle místních obyvatel.[10]

Symbol města je drak. Symbolizuje sílu, odvahu a velikost. Je vymalován na znaku nad opevněním, který představuje opevněné středověké město a čtyřikrát je zhmotněn na Dračím mostě, který je považován za nejkrásnější most vídeňského secese.[11] Lublaňský drak byl na vrcholu znaku pouhým ornamentem, teprve od baroka je velmi nápadný. Draka do znaku umístil Johann Weichard Valvasor, kraňský šlechtic. Měl by být symbolem zvědavosti. Dříve byl ve znaku jen lublaňský hrad, který se zmenšil, jak se na znaku objevil drak.[12]

Legenda říká, že první osada na místě, kde se dnes nachází Lublaň, byla založena Argonauty nebo starořeckým hrdinou Iásónem, který měl králi Aiétésovi ukrást zlaté rouno poté, co prchal s kamarády na lodi Argó, cestoval po Černém moři a pak podél Dunaje a Sávy dosáhl řeky Lublaňky. Argonauti zde loď rozebrali, přepravily ji na zemi mezi dvěma splavnými úseky a tak dosáhly Jaderského moře. Cestou k moři, u pramene řeky Lublaňka, se zastavili u velkého jezera v bažině, kde žila nestvůra. Iásón se s ní utkal, porazil ji a zabil. Tato nestvůra má být právě Lublaňský drak, který je dnes uznávaným symbolem města.[13][14]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast Lublaně byla osídlena už v době Římanů, kteří zde zřídili tábor nazvaný Emona. Roku 1144 dostala německý název Laibach a od 13. století byla pod nadvládou habsburské říše jako hlavní město Kraňska až do roku 1918, s výjimkou let 18091813, kdy byla sídelním městem Francouzi zřízených Ilyrských provincií. Při vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců byla kulturní metropolí Slovinců. Za II. světové války ji obsadili Italové (12. dubna 1941[15]). Metropolí Slovinska se Lublaň stala oficiálně roku 1963, nezávislé Slovinsko zde bylo vyhlášeno v červnu roku 1991.

Prehistorie[editovat | editovat zdroj]

Okolo roku 2000 př. n. l. se v bezprostřední blízkosti Lublaně usadily obyvatelé žijící v kůlových obydlích. Prehistorické kůlové obydlí a nejstarší dřevěné kolo na světě[16] nalezené v bažinách patří mezi nejvýznamnější archeologické nálezy. Toto jezerní obyvatelstvo se živilo lovem, rybařením a primitivním zemědělstvím. Na cestu přes bažiny používali Monoxyl, dlouhou kánoi, která byla vydlabána z vnitřku kmene stromu. Tyto archeologické nálezy, dnes umístěné v občině Ig, jsou od června 2011 vyhlášeny za místa světového dědictví UNESCO ve společné nominaci šesti alpských států.[17][18]

Oblast zůstala později průjezdním místem pro mnoho kmenů a národů, mezi nimi byli i Ilyrové, následované smíšeným národem Keltů a Illyrů, kteří se nazývali Iapidové a pak ve 3. století př. n. l. keltským kmenem Taurisků.[19]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Pohled na výkop základů starých domů, vzadu 3 bodovy
Výkopy na místě plánované nové Národní a univerzitní slovinské knihovny.[2]

Okolo 50 př. n. l. zde Římané postavili vojenský tábor, který se později stal trvalým sídlem nazvaným Julia Emona.[20][21][22] Tato opevněná pevnost byla obývána Legií XV Apollinaris.[23] V roce 452 ji na rozkaz Attily zničili Hunové,[20] a později Ostrogóti a Langobardi.[24] Emona měla 5 000 až 6 000 obyvatel a hrála významnou roli během mnoha bitev. Její omítnuté cihlové domy, které byly pomalovány různými barvami, byly již tehdy napojeny na systém odvodu odpadních vod.[20]

V 6. století se sem přistěhovali předchůdci Slovinců. V 9. století padla pod nadvládu Franků a zažívala časté maďarské nájezdy.[25] O osídlení Slovanů v době mezi pádem Emony a raným středověkem není známo mnoho.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Pergamenový list Nomina defunctorum („Jména mrtvých“), pravděpodobně napsaný ve druhé polovině roku 1161, se zmiňuje o šlechtici Rudolfu Tarcentovi, advokáta Akvileiského patriarchátu, který předal kanovníkovi do Patriarchátu 20 hospodářství u Lublaňského hradu (Castrum Leibach). Podle odhadu historika Petra Štiha se to stalo mezi lety 1112 a 1125, což představuje nejranější zmínku o Lublani.[26]

Území jižně od řeky Sávy původně vlastnila řada majitelů a to až do první poloviny 12. století, kdy se rozvíjející město Lublaň postupně stalo majetkem korutanské rodiny Vévodů z Sponheimu.[26] Městská osídlení v Lublani započalo v druhé polovině 12. století.[26] Okolo roku 1200 byla Starému trhu (Stari trg) udělena tržní práva;[27] staré náměstí bylo jedním ze tří čtvrtí, ze kterých vznikla Lublaň. Dalšími dvěma čtvrtěmi byla oblast nazvaná „město“ (Mesto), postavená kolem předchůdkyně dnešní Lublaňské katedrály na jedné straně řeky Lublaňky a Nového trhu (slovinsky) na druhé straně.[28] Franzův most, předchůdce dnešního Trojmostí, a Řeznický most spojovaly opevněná území s dřevěnými budovami.[28] Lublaň získala městská privilegia někdy mezi lety 1220 a 1243.[29] Ve středověku zde propuklo sedm požárů.[30] Řemeslníci byli zorganizováni do gild. V městě se usadili němečtí rytíři, příslušníci řádu německých rytířů a Františkáni.[31]

V roce 1270 Lublaň dobyl český král Přemysl Otakar II.[32] V roce 1278 se po Otakarově porážce stala spolu se zbytkem Kraňska majetkem Rudolfa I. Habsburského.[24][25] Od roku 1279 až do roku 1335 byla spravována gorickými hrabaty,[27][33] kdy se stala hlavním městem Kraňska.[25] Byla přejmenována na Laibach a až do roku 1797 byla vlastněna Habsburky.[24] V roce 1327 byla v Lublani založena židovská čtvrť se synagogou — nyní už jen zbytky "židovské ulice" (Židovska ulica) — ta trvala až do roku 1515, kdy císař Maxmilián I. podlehl středověkému antisemitismu a Židy z Lublaně vyhnal, za což požadoval určitou platbu od města.[27] V roce 1382 byla před kostelem sv. Bartoloměje v Šišce, v té době nedaleké vesnici, nyní součásti Lublaně, podepsána mírová dohoda mezi Benátskou republikou a Leopoldem III. Habsburským.[27]

Raná moderna[editovat | editovat zdroj]

Veduta- panoramatický, malovaný pohled z dálky na město na kopci a pod kopcem
"Laybach" (Lublaň) v práci Johanna Weikharda von Valvasora Sláva vévodství Kraňského z roku 1689

V 15. století se Lublaň stala proslulá uměním, zejména malířstvím a sochařstvím. Římská Arcidiecéze lublaňská byla založena roku 1461 a kostel sv. Mikuláše se stal diecézní katedrálou.[25] Po Idrijském zemětřesení v roce 1511[34][35][36][37] bylo město přestavěno v renesančním stylu a kolem byly postaveny nové hradby.[38]Po velkém požáru na Novém náměstí byly v roce 1524 zakázány dřevěné stavby.

V 16. století měla Lublaň 5 000 obyvatel, z nichž 70 % mluvilo slovinsky jako svým prvním jazykem, většina ostatních mluvila německy.[38] V Lublani byla otevřena první střední škola, veřejná knihovna a tiskárna a město se stalo důležitým vzdělávacím centrem.[39] Od roku 1529 měla Lublaň aktivní slovinskou protestantskou komunitu. V roce 1598 byli protestanti vyhoštěni a tento rok označuje za začátek protireformace. Katolický biskup Thomas Chrön nařídil veřejné spálení osmi fůr evangelických knih.[40][41]

V roce 1597 dorazili do města jezuité, následováni v roce 1606 kapucíni, aby jedni i druzí vymýtili protestantismus. Pouze 5 % všech obyvatel Lublaně bylo tehdy katolické vyznání, takže trvalo dlouho, než se zase stali katolíky. Jezuité ve městě uspořádali první divadelní představení, podpořili rozvoj barokní hudby a založili katolické školy. Uprostřed a v druhé polovině 17. století postavili zahraniční architekti v Lublani četné kláštery, kostely a paláce a uvedli barokní architekturu. V roce 1702 se ve městě usadili voršilky a hned další rok otevřeli veřejnou školu pro dívky, nejstarší ve slovanských zemích. O několik let později začala stavba Voršilského kostela Nejsvětější Trojice.[42][43] V roce 1779 hřbitov sv. Krištofa nahradil hřbitov sv. Petra jako hlavní hřbitov v Lublani.[44]

Pozdní moderna[editovat | editovat zdroj]

malovaný obraz, domy na břehu řeky, uprostřed řeka, vzadu na kopci hrad
Lublaň v 18. století
Malovaný obraz, dav na ulici, uprostřed průčelí domu, vzadu na kopci hrad
Slavnost během Lublaňského kongresu v roce 1821
Kolorovaná fotografie centra města z kopce, v popředí domy, vzadu zelené plochy
Lublaň kolem roku 1900
černobílá fotografie na domy a a jejich zbytky podpírané kůly, na ulici a na střechách osoby
Zemětřesení z roku 1895 zničilo většinu centra města a umožnilo rozsáhlý program renovace
Nejstarší zachovalé filmové nahrávky z Lublaně (1909) s vyobrazením ulic, tramvaje v Lublani a oslav. Společnost Salvatore Spina, Terst.[45]

Během napoleonského mezidobí od roku 1809 do 1813 byla Lublaň (pod jménem Laybach) hlavním městem Ilyrských provincií.[24][46] V roce 1813 se město znovu stalo rakouským a od roku 1815 do roku 1849 bylo správním centrem Ilyrského královstvíRakouském císařství.[47] V roce 1821 se zde konal Lublaňský kongres, který pro následující roky stanovil politické hranice v Evropě.[48][49] První vlak dorazil v roce 1849 z Vídně a v roce 1857 byla trať rozšířena až do Terstu.[46]

V roce 1895 postihla Lublaň, tehdy město s 31 000 obyvateli, série zemětřesení o maximální hodnotě 6,1 stupně Richterovy stupnice či 8–9 Mercalliho stupnice.[50][51][52][53] Přibližně 10 % z 1400 budov bylo zničeno, ačkoli obětí bylo málo.[50] Během následující rekonstrukce byla řada částí přestavěna do stylu Vídeňské secese.[46] Veřejné elektrické osvětlení se ve městě objevilo v roce 1898. Období přestavby mezi lety 1896 a 1910 se označuje jako „oživení Lublaně“ – kvůli architektonickým změnám, z nichž velké množství zůstalo až do dnešních dnů, a pro následnou reformu městské správy, zdravotnictví, vzdělávání a cestovního ruchu. Přestavbu a rychlou modernizaci města vedl primátor Ivan Hribar.[46]

V roce 1918 po skončení první světové války a rozpadu Rakousko-Uherska se region připojil ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.[24][54][55] V roce 1929 se Lublaň stala hlavním městem Drávské bánoviny a jugoslávské provincie.[56]

Během druhé světové války v roce 1941 bylo město obsazeno fašistickou Itálií a 3. května 1941 se tehdejší Lubiana stala hlavním městem italské Lublaňské provincie[57] s bývalým jugoslávským generálem Leonem Rupnikem jako starostou. Po italské kapitulaci v roce 1943 převzalo kontrolu nacistické NěmeckoSS-generáli Erwinem Rösenerem a Friedrichem Rainerem,[54] ale formálně zůstalo město hlavním městem italské provincie až do 9. května 1945. Okupační síly založily v Lublani pevnosti a velitelské středisko organizací Quisling, protikomunistickou dobrovolnickou milice v Itálii a slovinskou domácí gardu pod německou okupací. Od února 1942 bylo město obklopeno ostnatým drátem, později opevněnými bunkry, aby se zabránilo spolupráci s Osvobozeneckou frontou, která fungovala uvnitř i mimo plot.[58][59] Od roku 1985 připomíná pamětní stezka místo, kde kdysi stálo železné oplocení.[60] Poválečné represálie vyústily v Lublani v řadu masových hrobů.[61][62][63][64]

Po druhé světové válce se Lublaň stala hlavním městem Socialistické republiky Slovinsko, součásti Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Roku 1955 ji byl Josipem Titem udělen titul Město Hrdina, Tito zde v roce 1980 také zemřel. Tento status zůstal až do roku 1991, kdy se Slovinsko stalo nezávislým.[65]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Lublaň zůstala hlavním městem samostatného Slovinska, které v roce 2004 vstoupilo do Evropské unie.[54]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Výřez internetové mapy Lublaně a okolí, uprostřed nápis Lublaň, kolem dálniční prstenec
Mapa s městským dálničním obchvatem z mapy OpenStreetMap MapBox
Fotografie kopce, který vyčnívá nad rovinatou krajinou
Šmarna gora, nejvyšší hora v Lublani, s vrcholem Grmada dosahujícím výšky 676 m

Město s rozlohou 163,8 km2 se nachází v Lublaňské kotlině ve středním Slovinsku, mezi Alpami a Krasem. Lublaň leží asi 320 km jižně od Mnichova, 477 km východně od Curychu, 250 km východně od Benátek, 350 km jihozápadně od Vídně, 224 km jižně od Salcburku a 400 km jihozápadně od Budapešti.[66] Velikost Lublaně se za posledních 40 let významně změnila, a to zejména proto, že některé z okolních obcí se připojily k Lublani.[67]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Město se rozprostírá na naplaveninové pláni pocházející z období čtvrtohor. Okolní nedaleké hory jsou starší, pocházejí z mezozoika (Trias) nebo paleozoika.[68] Lublaň zničila řada zemětřesení, včetně těch z let 1511 a 1895.[53]

Topografie[editovat | editovat zdroj]

Lublaň má nadmořskou výšku 295 metrů.[69] Centrum města, ležící podél řeky Lublaňka, má výšku 298 metrů.[70] Lublaňský hrad, který se nachází na vrcholku hradního kopce (Grajski grič) jižně od centra města, dosahuje nadmořské výšky 366 metrů. Nejvyšší bod města, nazvaný Grmada, má nadmořskou výšku 676 metrů, o 3 metry více než blízká Šmarna gora, oblíbená turistická destinace.[71][72] Leží v severní části města.[71]

Pohled na jih z Lublaňského hradu s lublaňskými močály v pozadí. Hustota budov je vzadu podstatně nižší kvůli nevhodným pozemků pro stavby.
Pohled na jih z Lublaňského hradu s lublaňskými močály v pozadí. Hustota budov je vzadu podstatně nižší kvůli nevhodným pozemků pro stavby.
Pohled na Lublaň z Nebotičniku; Lublaňský hrad je nalevo
Pohled na Lublaň z Nebotičniku; Lublaňský hrad je nalevo
Pohled k severu z Lublaňského hradu s Karavankami (vlevo), Šmarnou gorou (ve středu), and Kamnicko-Savinjskými Alpami (vpravo) v pozadí
Pohled k severu z Lublaňského hraduKaravankami (vlevo), Šmarnou gorou (ve středu), and Kamnicko-Savinjskými Alpami (vpravo) v pozadí

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Řeka ve městě, kolmé břehy, na řece pluje loď
Řeka v centru Lublaně.
noční pohled na most přes řeku, osvícené světly, v pozadí domy a hrad, na mostě lidi.
Řada mostů přes Lublaňku jsou oblíbené turistické atrakce.
Fotka rybníku, vzadu stromy
Koseški rybník se používá na veslování, rybaření a v zimě na bruslení.

Hlavními vodními toky v Lublani jsou Lublaňka, Sáva, Gradaščica, Mali Graben, Iška a Iščica. Mezi čtvrtěmi Trnovo a čtvrtí Moste, kolem hradního kopce, Lublaňka částečně protéká Gruberským kanálem, postaveným podle plánů Gabriela Grubera mezi lety 1772 až 1780. U východního okraje města se stékají Lublaňka, Sáva a Kamniška Bistrica.[73][74] Nejnižší bod Lublaně, s nadmořskou výškou 261 metrů, se nachází na soutoku.[70]

Během své historie byla Lublaň zasažena i povodněmi. Poslední povodně přišly v roce 2010.[75] Jižní a západní části města jsou povodněmi více ohroženy než severní části.[76] Gruberský kanál částečně snížil nebezpečí povodní na Lublaňských bažinách (Ljubljansko barje), největších bažinách ve Slovinsku, ležících jižně od Lublaně.

V Lublani jsou dva velké rybníky. Koseški bajer se nachází v části Šiška a Tivolski ribnik se nachází v jižní části parku Tivoli.[77] Koseški bajer je domovem řady vzácných rostlinných a živočišných druhů a je oblíbeným místem setkávání a rekreace.[78] Rybník Tivoli je mělký rybník s malým objemem, který byl původně používán pro plavbu lodí a pro bruslení, ale byl v průběhu let opuštěn, a nyní se používá pouze pro rybolov.[79]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí v Lublani je oceánské (v Köppenově klasifikace podnebí Cfb), hraničící s vlhkou subtropickou klimatickou oblastí (Köppenova klasifikace podnebí Cfa), s kontinentálními charakteristikami jako jsou teplé léto a mírně chladná zima. Červenec a srpen jsou nejteplejší měsíce s denními maximami obecně mezi 25 a 30 °C a leden je nejchladnější měsíc s teplotami většinou oscilujícími okolo 0 °C. Ve městě je ročně 90 mrazových dní a 11 dnů s teplotami nad 30 °C. Srážky jsou poměrně rovnoměrně rozloženy po všechna roční období, ačkoli zimy a jara jsou spíše suchá oproti létu a podzimu. Roční srážky jsou kolem 1 400 mm, což činí z Lublaně jedno z nejvlhčích evropských hlavních měst. Bouřky jsou velmi běžné od května do září a mohou být občas velmi silné. Sníh je obyčejně od prosince do února; v zimě je v průměru zaznamenána sněhová pokrývka 48 dní. Město je známé svou mlhou, která se vyskytuje v průměru 64 dní v roce, většinou na podzim a v zimě, a může obzvláště přetrvávat v podmínkách teplotní inverze.[80] V létě je počasí ve městě pod vlivem středomořských proudů vzduchu, takže léto je slunečné a teplé.[81]

Lublaň – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Nejvyšší teplota [°C] 15,8 19,7 24,3 27,8 32,4 35,6 37,1 40,2 30,3 25,8 20,9 16,7
Průměrné maximum [°C] 3,4 6,4 11,4 16,1 21,4 24,6 27,3 26,7 21,6 15,9 8,8 3,8
Průměrná teplota [°C] 0,3 1,9 6,5 10,8 15,8 19,1 21,3 20,6 16 11,2 5,6 1,2
Průměrné minimum [°C] -2,5 -2 1,7 5,8 10,3 13,7 15,5 15,2 11,5 7,7 2,8 -1,1
Srážky [mm] 69 70 88 99 109 144 115 137 147 147 129 107
Deštivé dny 11 9 11 14 14 15 12 12 12 13 14 14
Zdroj: World Weather Information Service (ARSO)[82] (data pro roky 1981–2010) 2014–12–02
Další zdroj: Slovenian Environment Agency (ARSO)[83] (některé extrémy pro 1948–2013) 2014–12–02
Náměstí, uprostřed kostky vytvářejí kruh, hrající si děti, vzadu domy
Prešerenovo náměstí v centru Lublaně

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Architektura města je kombinací různých stylů. Navzdory přítomnosti velkých budov zejména na okraji města, zůstává v Lublani neporušené historické centrum. Ačkoli se nejstarší architektura zachovala od římského období, centrum města získalo svůj obrys ve středověku.[84] Po zemětřesení z roku 1511 byla Lublaň přestavěna v barokním stylu podle italského, zejména benátského vzoru.

Po zemětřesení v roce 1895 byla znovu přestavěna, tentokrát ve stylu Vídeňské secese, která je dnes poměřována se staršími stavbami v barokním slohu. Velkoplošné stavby v meziválečném období často nesou osobní stopu architektů Jože Plečnika[85] a Ivana Vurnika.[86] Ve druhé polovině 20. století byly části Lublaně předělány dle plánů Edvarda Ravnika.[87]

Hlavní památky[editovat | editovat zdroj]

Ústředním náměstím v Lublani je Prešerenovo náměstí (Prešernov trg), kde se nachází františkánský kostel Zvěstování (Frančiškanska cerkev). Postaven byl v letech 1646 až 1660 (zvonice následovali později), nahradil starý gotický kostel na stejném místě. Uspořádání má formu raně barokní baziliky s jednou lodí a dvěma řadami postranních kaplí. Barokní hlavní oltář je dílem sochaře Francesco Robba. Hodně z původních fresek bylo zničeny trhlinami v strope způsobené zemětřesením v roce 1895. Nové fresky maloval slovinský impresionistický malíř Matej Sternen.[88]

Lublaňský hrad je středověký hrad s románskými, gotickými a renesančními architektonickými prvky, který se nachází na vrcholu hradního vrchu a který dominuje centru města.[89] Oblast kolem dnešního hradu byla nepřetržitě obývaná od kolem roku 1200 př. n. l.[90] Hrad byl postaven v 12. století a byl sídlem markraběte, později tu sídlili Kraňští vévodové.[91] Pozorovací věž hradu pochází z roku 1848; ta byla obývána strážcem, jehož povinností bylo v případě požáru vypálit z děl varování pro město nebo oznamovat významné návštěvy nebo události; tyto dvě funkce si hrad stále drží.[90] Konají se tu také kulturní akce a svatby.[92] V roce 2006 lanová dráha propojila centrum města s hradem na kopci.[93]

kostel osvícen bočním narudlým sluncem
Lublaňská katedrála

Radnice (Mestna hiša, Magistrat), která se nachází na náměstí, je sídlem magistrátu města Lublaně. Původní budova byla postavena v gotickém stylu v roce 1484.[94] Mezi lety 1717 a 1719[85] budovu do barokního slohu s benátskou inspirací inspirací upravil architekt Gregor Mačeka.[95] Na náměstí blízko radnice stojí replika barokní Robbovi kašny. Originál byl v roce 2006 přemístěn do Národní galerie. Robbova kašna je zdobena obeliskem, na jehož podstavci jsou tři postavy z bílého mramoru, symbolizující tři hlavní řeky Kraňska. Je dílem Francesca Robby který ve městě navrhl řadu dalších barokních soch.[96]

Katedrála v Lublani (Ljubljanska stolnica), zvaná Mikulášská katedrála (Stolnica sv. Nikolaja), slouží Lublaňské arcidiecézi. Je snadno identifikovatelná díky zelené kopuli a dvojité věži a stojí na náměstí Cyrila a Metoděje (Ciril-Metodov trg), nazvaném po svatých Cyrilovi a Metodějovi, nedaleko Ústřední tržnice a radnice.[97] Lublaňská diecéze byla založena v roce 1461.[97] V letech 1701 až 1706 jezuitský architekt Andrea Pozzo navrhl barokní kostel s dvěma bočními kaplemi tvaru latinského kříže.[97] Dóm v centru byl postaven v roce 1841.[97] Interiér je zdoben barokními freskami namalovanými Giulio Quagliem v letech 1703–1706 a 1721–1723.[97]

Nebotičnik (česky mrakodrap) je třináctipatrová budova, která se zvedá do výšky 70 metrů. Kombinuje prvky architektury neoklasicismu a architektury Art deco. Převážně jako místo pro podnikání je Nebotičnik domovem řady obchodů v přízemí a prvním patře; různé kanceláře se nacházejí ve 2. až 5. patře. Šest až deváté patro jsou soukromé rezidence. V horních třech patrech se nachází kavárna, bar a vyhlídkové patro.[98] Nebotičnik navrhl slovinský architekt Vladimír Šubic. Stavba byla zahájena v červenci 1930 a budova byla otevřena 21. února 1933.[99]Po nějakou dobu byl nejvyšší obytnou budovou v Evropě.[99]

Parky a další zeleň[editovat | editovat zdroj]

Městský park Tivoli (Mestni park Tivoli) je největším parkem v Lublani.[100][101] Byl navržen v roce 1813 francouzským inženýrem Jeanem Blanchardem a nyní zaujímá plochu přibližně 5 km2.[100] Park byl postaven během francouzské císařské správy v Lublani v roce 1813 a pojmenován podle pařížské zahrady Tivoli.[100] Mezi lety 1921 a 1939 byl renovován slovinským architektem Jožem Plečníkem, který v roce 1929 na náměstí Republiky vztyčil sochu Napoleona a vytvořil širokou centrální promenádu Jakopičova promenáda (Jakopičevo sprehajališče), nazvanou po předním slovinském impresionistickém malíři Rihardu Jakopiči.[100][101] V parku jsou různé druhy stromů, květinové zahrady, řada soch a kašen.[100][101] V parku stojí několik pozoruhodných staveb, mezi nimi zámek Tivoli, Národní muzeum současných dějin a sportovní hala Tivoli.[100]

Krajinný park Tivoli, Rožnik in Šišenski hrib se nachází v západní části města.[102]

Botanická zahrada Lublaň (Ljubljanski botanični vrt) zabírá plochu 2,40 hektaru vedle křížení kanálu Gruber a řeky Lublaňky, jižně od starého města. Je centrální slovinskou botanickou zahradou a nejstarší kulturní, vědeckou a vzdělávací organizací v zemi. Začala fungovat v roce 1810 pod vedením France Hladnika. Z více než 4 500 druhů rostlin a poddruhů je zhruba třetina endemických pro Slovinsko, zbytek pochází z jiných evropských zemí a dalších kontinentů. Instituce je členem mezinárodní sítě Botanic Gardens Conservation International a spolupracuje s více než 270 botanickými zahradami po celém světě.[103]

V roce 2014 za své environmentální úspěchy získala Lublaň cenu Evropské zelené hlavní město pro rok 2016.[104]

Ulice a náměstí[editovat | editovat zdroj]

Ulice ve městě, pěší zóna, z obou stran domy, lidi kráčí po ulici
Čopova ulice
ulice v noci, z obou stran domy, vzadu na kopci zeleně nasvícený hrad
Stritarova ulice s Robbovou kašnou

Lublaňské centrální náměstí, Prešerenovo náměstí, existuje již od 18. století, ale moderní vzhled získalo až koncem 19. století. Po zemětřesení z roku 1895 navrhl Max Fabiani náměstí jako střed čtyř ulic a čtyř bank a v osmdesátých letech 20. století Edvard Ravnikar navrhl kruhový design a chodníky ze žulových bloků.[105] Uprostřed náměstí stojí[106] socha slovinského národního básníka France Prešerenamúzou. Prešerenský památník vytvořil v roce 1905 Ivan Zajec, zatímco podstavec navrhl Max Fabiani. Náměstí a okolí je od 1. září 2007 pěší zónou.[107] Každým dnem jezdí přes Prešerovo náměstí pouze turistický vlak, který vozí turisty na Lublaňský hrad.[107]

Náměstí Republiky, dříve Náměstí revoluce, je největším náměstím v Lublani.[108] V druhé polovině 20. století ho navrhl Edvard Ravnikar.[108] Dne 26. června 1991 zde byla vyhlášena nezávislost Slovinska.[108] Na severní straně stojí budova Národního shromáždění a na jižní straně Cankarův dům, největší slovinské kulturní a kongresové centrum.[108] Na jeho východní straně stojí dvoupodlažní budova Maximarketu, také dílo Edvarda Ravnikara. Nachází se zde jeden z nejstarších obchodních domů v Lublani a kavárna, která je oblíbeným místem setkávání, místem politických rozhovorů a vyjednání.[109]

Kongresové náměstí (Kongresni trg) je jedním z nejdůležitějších bodů města. Bylo postaveno v roce 1821 pro slavnostní účely, jako byl Lublaňský kongres, po kterém se jmenuje. Od té doby se stalo důležitým střediskem pro politické slavnosti, demonstrace a protesty, jako byla slavnost vzniku Království Jugoslávie, oslava osvobození Bělehradu, protesty proti jugoslávským orgánům v roce 1988 atd. Náměstí hostí také několik významných budov, jako je palác Univerzity v Lublani, Filharmonická síň, Voršilský kostel nejsvětější Trojice a budovu Matice slovinské. V centru náměstí leží Hvězdný park (Park Zvezda). V letech 2010 a 2011 bylo náměstí významně zrenovováno a nyní je většinou uzavřeno pro silniční dopravu na povrchu, ale je zde pět podlaží pro komerční účely a podzemní parkoviště.[110]

Čopova ulice (Čopova ulica) je hlavní třída v centru Lublaně. Ulice je pojmenována podle Matijovi Čopovi, literátovi z počátku 19. století a blízkém příteli slovinského romantického básníka France Prešerena. Vede od hlavní pošty (Glavna pošta) na Slovinské ulici (Slovenska cesta) směrem dolů na Prešerenovo náměstí a je lemované bary a obchody. Funguje jako pěší zóna a je považována za centrální promenádu hlavního města.

Mosty[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejznámější mosty v Lublani, vyjmenované od severu od jihu, patří Dračí most (Zmajski most), Řeznický most (Mesarski most), Trojmostí (Tromostovje), Rybářská lávka (Ribja brv), Čevljarski most (Šuštarski most), Hradecký most (Hradeckega most) a Trnovský most (Trnovski most). Posledně zmíněný most vede přes řeku Gradaščicu, zatímco všechny ostatní vedou přes řeku Lublaňku.

Dračí most[editovat | editovat zdroj]

detail plastiky zeleného draka na kamenném podstavci
Dračí socha na dračím mostě

Dračí most (Zmajski most) postavený v roce 1901 a zdobený dračími sochami[111] na podstavcích ve čtyřech rozích mostu[112][113] stal symbolem města[114] a je považován za jeden z nejkrásnějších příkladů mostů postavených ve stylu vídeňské secese.[11][115][114][116] Má rozpětí 33,34 metrů[11] a jeho oblouk byl tehdy třetí největší v Evropě.[112] Je chráněn jako technická památka.[117]

Řeznický most[editovat | editovat zdroj]

řada zavěšených zamčených zámků na řetězu, uprostřed červený zámek ve tvaru srdce
Zámky lásky na Řeznickém mostě

Ozdobený mytologickými bronzovými sochami, vytvořenými Jakovem Brdarem ze starověké řecké mytologie a biblických příběhů,[118] Řeznický most (Mesarski most) spojuje ústřední tržnici a Petkovškovo nábřeží (Petkovškovo nabrežje). V Lublani je také znám jako most zámků lásky.

Trojmostí[editovat | editovat zdroj]

řeka ve městě, kolmé nepřístupné břehy, po řece pluje loď s turisty
Scénické Trojmostí, zdobené kamennými zábradlími a kamennými lampami na všech třech mostech

Trojmostí (Tromostovje) je zdobeno kamennými balustrádami a kamennými lampami na všech třech mostech a vede k terasám, sledující řeku a topolové stromy. Zůstává centrálním bodem na ose východ-západ spojující městský park Tivoli s kopcem Rožník na jedné straně a Lublaňský hrad na druhé straně[119] a severo-jižní osou přes město, reprezentovanou řekou. Aby se odstranil úzký profil, byl zvětšen tím, že k historickému střednímu mostu byly přidány dva boční mosty pro pěší.[120]

Rybářská lávka[editovat | editovat zdroj]

Rybářská lávka nabízí krásný výhled na sousední Trojmostí na severu a na jih na Čevljarski most. Jde o průhledný skleněný most, který je v noci osvětlený vestavěnými LED diodami.[121] Od roku 1991 do roku 2014 byl most dřevěný a zdobený květinami, od jeho rekonstrukce v roce 2014 je vyroben ze skla. V roce 1895 plánoval Maks Fabiani stavbu mostu na tomto místě, v roce 1913 zde plánoval Alfred Keller schodiště, později ho Jože Plečnik zapracoval do vlastních plánů, které však nebyly realizovány.[122]

Čevljarski most[editovat | editovat zdroj]

Noční fotka mostu přes řeku, nasvíceno žlutě
Čevljarski most s korintskými a ionskými pilíři jako kandelábry

Čevljarski most či Šuštarski most (Šuštarski most, od německého Schuster – obuvník) z roku 1930 je další Plečnikovo dílo spojující dvě hlavní oblasti středověké Lublaně. Je vyzdoben dvěma typy sloupů, korintskými pilíři, které vymezují tvar samotného mostu, a ionickými pilíři sloužící jako stojany pro pouliční svítilny.[123]

Trnovský most[editovat | editovat zdroj]

fotografie mostu, na kterém rostou stromy
Trnovský most

Trnovský most (Trnovski most) je nejvýznamnějším objektem Plečnikovy rekonstrukce břehů Gradaščice. Nachází se před Trnovským kostelem, jižně od centra města. Spojuje blízké Krakovo a Trnovo, nejstarší lublaňská předměstí, známá svými zahradami a kulturními akcemi.[124] Byl postaven v letech 1929 až 1932. Je význačný svou šířkou a dvěma řadami bříz, které nese, protože měl sloužit jako veřejný prostor před kostelem. Každý roh mostu je uzavřen malou pyramidou, Plečnikovým podpisovým motivem, zatímco v polovině rozpětí se nachází dvojice mužských plastik ve stylu Art-Deco. Na mostě je také také socha sv. Jana Křtitele, patrona trnovského kostela. Socha byla navržena Nikolajem Pirnatem.

Hradecký most[editovat | editovat zdroj]

most přes řeku, železná konstrukce
Hradecký most, kloubový most

Hradecký most (Hradeckega most) je jedním z nejstarších zavěšených mostu na světě,[125] prvním[126] zachovaným litinovým mostem ve Slovinsku[127] a jedním z nejvýše hodnotných svými technickými vymoženostmi.[128][129] Je umístěn na prodloužení Hrenovi ulice (Hrenova ulica), mezi Krakovským nábřežím (Krakovski nasip) a Grudenským nábřežím Grudnovo nabrežje, spojujícím čtvrtě Trnovo a čtvrť Prule s centrální částí.[130] Hradecký most byl vyroben podle plánů vedoucího inženýra Johanna Hermanna z Vídně ve slévárně Auersperg ve Dvoru u Žužemberka[129] a instalován v Lublani v roce 1867 na místě dnešního Čevljarského mostu (a od té doby byl dvakrát přemístěn).[131][132]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Dialekt[editovat | editovat zdroj]

Lublaňský dialekt (ljubljanščina) je součástí skupiny horno gorenjských dialektů.[133] Lublaňský dialekt se také používal jako literární jazyk v románech, například v románu Nekdo Druk od Branka Gradišnika[134], nebo v básních jako je Pika Nogavička, slovinsky Pipi Dlouhá punčocha autora Andreje Rozmana – Rozy.[135]

V literární fikci[editovat | editovat zdroj]

Lublaň se objevuje v románu The Historian, napsaném Elisabeth Kostovou v roce 2005, kde je nazývána svým římským jménem (Emona).[136] Lublaň je také místem románu Paulo Coelho Veronika se rozhodla zemřít z roku 1998.[137]

Festivaly[editovat | editovat zdroj]

Každoročně se ve městě koná více než 10 000 kulturních akcí, včetně deseti mezinárodních divadelních, hudebních a uměleckých festivalů.[48] Lublaňský festival (věnovaný převážně vážné hudbě) je jedním z nejstarších festivalů v bývalé Jugoslávii (Dubrovnický letní festival byl založen v roce 1950 a Lublaňský festival v roce 1953). Mezi hosty patřili Dubravka Tomšičová, Marjan Lipovšeková, Tomaž Pandur, Katia Ricciarelliová, Grace Bumbry, Yehudi Menuhin, Mstislav Rostropovič, José Carreras, Slid Hampton, Zubin Mehta, Vadim Repin, Valeriy Gergiev, Andrew Davis, Danjulo Ishizaka, Midori, Jurij Bashmet, Ennio Morricone či Manhattan Transfer. Z orchestrů vystoupily Newyorská filharmonie, Izraelská filharmonie, britská Královská filharmonie, orchestr Velkého divadla z Moskvy, La Scala z Milána a Mariinské divadlo z Petrohradu. V posledních letech se uskutečnilo 80 různých typů akcí a navštívilo je 80 000 návštěvníků ze Slovinska a ze zahraničí. Dalšími kulturními dějišti jsou Križanke, Cankarská síň a Výstavní a kongresové centrum. Během Týdne knihy se každý rok na Světový den knihy konají různé akce a i prodej knih na Kongresovém náměstí. Bleší trh se koná každou neděli ve Starém městě.[138] Navečer Svátku práce se na kopci Rožník koná oslava s ohněm.[139]

Muzea a umělecké galerie[editovat | editovat zdroj]

řada parních lokomotiv v budově, ve velké místnosti
Interiér slovinského železničního muzea
průčelí historizující reprezentativní budovy
Hlavní budova Slovinské národní galerie

V Lublani je mnoho uměleckých galerií a muzeí. První účelová galérie umění v Lublani byl Jakopičův pavilon, který byl v první polovině 20. století ústředním výstavním místem slovinských umělců. Na začátku šedesátých let jej následovala Městská umělecká galerie v Lublani, která vystavuje řadu moderních slovinských i zahraničních umělců. K roku 2018 bylo v Lublani 13 muzeí a uměleckých galerií.[140] Je zde například architektonické muzeum, muzeum, železniční muzeum, sportovní muzeum, muzeum moderního umění, muzeum současného umění, pivovarské muzeum, Slovinské přírodopisné muzeum a Slovinské etnografické muzeum.[138] Národní galerie (Narodna galerija), založená v roce 1918,[54] a Muzeum moderního umění (Moderna galerija) ukazují nejvlivnější slovinské umělce. V roce 2006 muzea navštívilo 264 470 návštěvníků, galerie 403 890 a divadla 396 440.[140] Metelkovo muzeum současného umění (Muzej sodobne umetnosti Metelkova), otevřené v roce 2011, hostí[141] řadu souběžných výstav, výzkumnou knihovnu, archivy a knihkupectví.

Zábava a divadelní umění[editovat | editovat zdroj]

fotografie průčelí historické budovy
Průčelí Divadla opery a baletu
Fotografie nazelenalé historické budovy
Slovinské národní divadlo

Cankarův dům je největší slovinské kulturní a kongresové centrum s několika sály a velkým foyerem, v němž se konají umělecké festivaly, umělecká představení, knižní veletrhy a další kulturní akce.[142]

Kino[editovat | editovat zdroj]

Kino se v Lublani objevilo poprvé na přelomu 20. století a rychle mezi obyvateli získalo oblibu. Po druhé světové válce byla založena Kinofilmová společnost Lublaň později přejmenovaná na Jugoslovanska kinoteka, která spravovala řadu již fungujících kin v Lublani, včetně jediného dětského kina v celé Jugoslávii. V šedesátých letech se konala řada filmových festivalů a v roce 1963 se otevřela filmotéka. S příchodem televize, videa a nedávného internetu byla většina kin v Lublani uzavřena a kino se převážně přesunuto do Koloseje, multiplexu v obchodním centru BTC City. Obsahuje dvanáct filmových sálů. Zbývajícími kiny jsou Kino Komuna, Kinodvor, kde jsou vysílané umělecké filmy doprovázeny akcemi, a Slovenska kinoteka.[143]

Klasická hudba, opera a balet[editovat | editovat zdroj]

Slovinská filharmonie je ústřední hudební institucí v Lublani a ve Slovinsku. Pořádá koncerty vážné hudby domácích i zahraničních umělců, stejně jako vychovává mladé lidi. Byla založena v roce 1701 jako součást Academia Operosorum Labacensium a je jednou z nejstarších takových institucí v Evropě. Slovinské národní operní a baletní divadlo také sídlí v Lublani a uvádí širokou škálu domácích i zahraničních, moderních a klasických, operních, baletních a koncertních děl. Slouží jako národní operní a baletní dům. V Lublani se konají četné hudební festivaly, především evropské klasické hudby a jazzu, například Lublaňský letní festival (Ljubljanski poletni festival) a Trnfest.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Vedle hlavních divadel, s nejdůležitějším Slovinským národním divadlem (Slovensko narodno gledališče Drama Ljubljana), působí v Lublani řada drobných souborů, kteří se zabývají především fyzickým divadlem (např. Betontanc), pouličním divadlem (např. Ana Monro Theatre), Iiprovizační zápasy Impro League a improvizačním divadlem (např. Divadlo IGLU). Oblíbenou formou je loutkové divadlo, převážně v Loutkovém divadle Lublaň (Lutkovno gledališče Ljubljana). Divadlo má v Lublani bohatou tradici, počínaje prvním dramatickým představením ve slovinském jazyce v roku 1867.

Moderní tanec[editovat | editovat zdroj]

Moderní tanec byl poprvé předveden v Lublani koncem 19. století a od konce dvacátých let se rychle rozvinul. Od třicátých let, kdy byla v Lublani založena první škola moderního tance ve Slovinsku, taneční škola Mary Wigmanové,, byla tato oblast úzce spojena s rozvojem v Evropě a ve Spojených státech. Plesni teater Ljubljana je dnes jediným místem v Lublani věnovaným modernímu tanci. Přesto si v ulicích provozuje živý sociální tanec, který je velmi populární.[144]

Lidový tanec[editovat | editovat zdroj]

V Lublani působí několik tanečních lidových skupin.

Jazz[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2015 se v Lublani po čtyři dny konal 56. jazzový festival. Člen Evropské jazzové sítě se představil 19 koncertů představujících umělce z 19 zemí, včetně oslavy 75. narozenin Jamese Blood Ulmera.[145] V roce 2018 proběhl 59. ročník tohoto festivalu.[146]

Populární městská kultura a alternativní scéna[editovat | editovat zdroj]

umělecká fotografie nasvícené budovy a plechového přístřešku vepředu, vše barevně pomalováno
Budova Barn se nachází v Metelkova, což lublaňský ekvivalent kodaňské Christiánie

V 80. letech 20. století se v Lublani s nástupem subkultur začala rozvíjet také alternativní kultura, organizovaná kolem dvou studentských organizací.[147] Způsobil to příliv mladých lidí do centra města, vedlo to k politickým a společenským změnám a vedlo k založení alternativních center umění.[148]

Metelková a Rog

Lublaňský ekvivalent kodaňské Christiánie je samozvaná autonomní Metelkova čtvrť, která vznikla v bývalých rakousko-uherských kasárnách, které byly postaveny v roce 1882 (dokončeny v roce 1911).[149]

V roce 1993 bylo sedm budov a 12 500 m² ploch přeměněno na umělecké galerie, umělecká studia a sedm nočních klubů, včetně dvou homosexuálních, kde se hraje celé spektrum hudby od hardcore přes jazz, dub, až po techno. Nedaleko Metelkova se nachází Celica hostel[150] se všemi pokoji vyzdobenými uměleckými díly Metelkových umělců a nová část Muzea současného umění.[151] Další alternativní kulturní centrum se nachází v bývalé továrně Rog.

Kulturní čtvrť Šiška

Kulturní čtvrť Šiška hostí řadu uměleckých skupin a kulturních organizací věnovaných současnému a avantgardnímu umění. Součástí je také Kino Šiška Centrum pro městskou kulturu, kde se konají hudební koncerty indie, punk a rockových kapel, stejně jako výstavy. Muzej tranzitorne umetnosti (MoTA) je muzeum bez stálé sbírky nebo pevného prostoru. Místo toho se jeho program realizuje v různých lokalitách a kontextech v dočasných fyzických a virtuálních prostorech, které jsou zaměřeny na podporu výzkumu, produkce a prezentace přechodných, experimentálních a živých uměleckých forem. Každoročně MoTA pořádá festival Sonice. Umělecká a vědecká laboratoř Ljudmila (od roku 1994) se snaží spojit výzkumné postupy, technologie, vědu a umění.[152]

Sporty[editovat | editovat zdroj]

Kluby[editovat | editovat zdroj]

Napětí mezi německými a slovinskými obyvateli dominovalo vývoji sportu v Lublani v 19. století. Prvním sportovním klubem v Lublani byl Jižní gymnastický sokolský klub (Gimnastično društvo Južni Sokol), který byl založen v roce 1863 a byl následován v roce 1868 Lublaňským Sokolem (Ljubljanski Sokol). Byl to mateřský klub všech slovinských Sokolských klubů, stejně jako byl povzbuzením k založení Chorvatského sokolského klubu v Záhřebu. Členové byli také aktivní v kultuře a v politice, usilovali o větší integraci Slovinců z různých korunních zemí Rakousko-Uherska a za svou kulturní, politickou a ekonomickou nezávislost.[153]

V roce 1885 založili první sportovní klub na území dnešního Slovinska Němci, Laibacher Byciklistischer Club. V roce 1887 slovinští cyklisté založili Slovinský cyklistický klub (Slovenski biciklistični klub). V roce 1893 následoval první slovinský Alpský klub, nazvaný Slovinský alpský klub (Slovensko planinsko društvo), později ho následovala Alpská asociace Slovinska (Planinska zveza Slovenije). V Lublani působí několik poboček, z nichž největší je Alpský klub Lublaň (Planinsko društvo Ljubljana-Matica). V roce 1900 byl německými obyvateli města založen Lublaňský sportovní klub Laibacher Sportverein (Lublaňský sportovní klub) a fungoval až do roku 1909. V roce 1906 se Slovinci organizovali ve svém slovinském protějšku, Lublaňském sportovním klubu (Ljubljanski športni klub). Jeho členové se zajímali především o veslování, ale i plavání a fotbal. V roce 1911 začal ve městě působit první slovinský fotbalový klub Ilirija. Zimní sporty se začaly v oblasti dnešní Lublaně rozvíjet před druhou světovou válkou.[154] V roce 1929 byl založen první hokejový klub ve Slovinsku (tehdy v Jugoslávii) SK Ilirija.

Dnešní fotbalový tým města, který hraje ve slovinské první lize, je NK Olimpija Ljubljana. Lublaňské hokejové kluby jsou HK Slavija a HK Olimpija. Oba soutěží ve slovinské hokejové lize. Basketbalové týmy jsou KD Slovan a KK Olimpija. Ta druhá, která má jako svůj maskot zeleného draka, hostí své zápasy na stadionu Stožice pro 12 480 diváků od roku 2010. AMTK Ljubljana je nejúspěšnějším plochodrážním klubem ve Slovinsku. Sportovní klub Lublaň byl následován klubem Kajak kanu klub Ljubljana.[155]

Masové sportovní aktivity[editovat | editovat zdroj]

spousta běžců na ulici ve městě
Lublaňský maraton v roce 2006

Každý rok od roku 1957, se ve dnech 8. -10. května koná tradiční rekreační Pot ob žici (Cesta kolem drátů) na počet osvobození města 9. května 1945.[156] Při stejné příležitosti se běhá trojitá soutěž a o několik dní později se koná studentský běh z Prešerenova náměstí na Lublaňský hrad. Poslední neděli v říjnu probíhá Lublaňský maraton a několik menších běžeckých soutěží po městě. Akce každoročně přiláká několik tisíc běžců.[157]

Sportoviště[editovat | editovat zdroj]

voda tekoucí umělým sportovním vodním kanálem
Tacen kurz na divoké vodě na Sávě

Stadion Stožice, který byl otevřen v srpna 2010, se nachází ve Sportovním parku Stožice ve čtvrti Bežigrad a je největším fotbalovým stadionem v zemi a sídlem klubu NK Olimpija Ljubljana. Jedná se o jedno ze dvou hlavních hřišť Slovinského národního fotbalového týmu. V parku se také nachází krytá aréna, která se používá pro vnitřní sporty, jako je basketbal, házená a volejbal a mimo jiné je domácím místem pro KK Olimpija, RK Crimea a ACH Volley Bled. Kromě fotbalu je stadion také určen k pořádání kulturních akcí. Další stadion ve čtvrti Bežigrad je Bežigradský stadion, který je od roku 2008 uzavřen a chátrá. Byl postaven podle plánů Jože Plečnik a byl domovem NK Olimpija Ljubljana, zrušeného v roce 2004. Joc Pečečnik, slovinský multimilionář, plánuje jeho obnovu.[158]

Sportovní park Ljubljana se nachází ve Spodnja Šišce, součásti čtvrtě Šiška. Má fotbalový stadion s pěti hřišti, atletickou halu, venkovní atletické areály, tenisové kurty, hřiště na pétanque a hřiště na plážový volejbal. Většina soutěží je v atletice.[159] Dalším sportovním parkem ve Spodnji Šišce je Sportovní park Ilirija, známý především pro jeho plochodrážní stadion. Na severním konci Tivoliho parku stojí bazénový komplex Iliria, který byl postaven jako část plaveckého a atletického závodiště podle plánů Bloudka ve třicátých letech minulého století, který řadu let chátral, ale prošel renovací a byl v roce 2016 znovuotevřen.[160]

V parku Tivoli se nachází řada sportovišť. Venkovní bazén v Tivoli, postavený v roce 1929 Bloudekem, byl prvním bazénem olympijské velikosti v Jugoslávii. V současné době je rekreační středisko v Tivoli největším rekreačním střediskem v Lublani, jsou zde tři bazény, sauny, hřiště na koulové sporty, klub zdraví a další zařízení.[161] K dispozici jsou dvě kluziště, basketbalové hřiště, zimní stadion a deset venkovních tenisových kurtů.[162] Hala Tivoli skládá ze dvou hal. Ta menší hostí až 4 050 diváků a používá se pro basketbalové zápasy. Větší pojme 6 000 diváků a používá se hlavně pro hokej, ale i pro basketbalové zápasy. Haly se také používají pro koncerty a jiné kulturní akce. V budově sídlí Slovinský olympijský výbor.[163]

Kajak kanu center Tacen se nachází na toku řeky Sávy 8 kilometrů severozápadně od centra města; téměř každoročně hostí významnou mezinárodní kánoe nebo kajakovou slalomářskou soutěž, přičemž příklady jsou Mistrovství světa ve vodním slalomu v roce 1955, 1991 a 2010.[164]

Od 40. let 20. století funguje v severní části města[154] sjezdovka v Guncelji,[165].[166] Je dlouhá 600 metrů a má dva lyžařské vleky, maximální sklon je 60 ° a výškový rozdíl od vrcholu ke spodku je 155 metrů.[165] Poblíž stojí pět lyžařských skokanských můstků.[154] Trénovalo zde a soutěžilo několik slovinských olympijských a světových pohárových medailistů.[154][167] Kromě toho se ve čtvrti Šiška nachází areál Triglav se šesti skokanskými můstky.[168][169] Skokanský můstek, postavený v roce 1954 podle plánů Stanka Bloudka, se nacházel v Šišce poblíž Vodnikovi ulice (Vodnikova cesta) až do roku 1976. Konaly se zde mezinárodní soutěže Kongsberg Cup, kterých se zúčastnily tisíce diváků.[170] Kluziště v Lublani zahrnují Koseški bajer a Halu Tivoli. Tivolski ribnik a Kern, bažinaté louky v Trnově se ještě v 19. a na počátku 20. století používaly pro bruslení.[171]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Pohled na komplex nákupního centra
BTC City je největší nákupní centrum, sportovní, zábavní a obchodní oblast v Lublani

Průmysl zůstává nejdůležitějším zaměstnavatelem, zejména díky farmaceutickému, petrochemickému a potravinářskému průmyslu.[48] Další oblasti zahrnují bankovnictví, finance, dopravu, stavebnictví, kvalifikované obchody a služby a cestovní ruch. Veřejný sektor poskytuje pracovní místa ve vzdělávání, kultuře, zdravotní péči a místní správě.[48]

Lublaňská burza (Ljubljanska borza), koupená v roce 2008 Vídeňskou burzou,[172] se zabývá velkými slovinskými společnostmi. Některé z nich mají sídlo v hlavním městě: například maloobchodní řetězce Mercator, ropná společnost Petrol nebo telekomunikační koncern Telekom Slovenije.[173] Ve městě funguje více než 15 000 podniků, z nichž většina je v terciárním sektoru.[174]

V BTC City, největším obchodním, nákupním, rekreačním, zábavním a kulturním středisku ve Slovinsku, sídlí řada firem a více než 450 obchodů. Každoročně jej navštíví 21 milionů lidí.[175][176] Zabírá plochu 475 000 m2 a leží ve čtvrti Moste ve východní části Lublaně.[177][178][179]

Asi 74 % domácností v Lublani je připojeno na dálkové vytápění z elektrárny v Lublani.[180]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Město Lublaň je řízeno Magistrátem města Lublaně (Mestna občina Ljubljana, MOL), který je veden městský zastupitelstvem. Hlava městského zastupitelstva se nazývá starosta. Členové městského zastupitelstva a starosta jsou voleni v komunálních volbách, které se konají každé čtyři roky. Mimo jiné zastupitelstvo vytváří obecní rozpočet a pomáhá v oblasti zdraví, sportu, financí, vzdělávání, ochrany životního prostředí a cestovního ruchu.[181] Město je rozdělena do 17 okresů zastupované zastupitelstvy jednotlivých čtvrtí. Spolupracují s městským zastupitelstvem, aby se seznámili s návrhy obyvatel a připravovali aktivity na svém území.[182][183]

Mezi roky 2002 a 2006 byla starostou města Danica Simsic.[184] Od komunálních voleb dne 22. října 2006 až do jeho potvrzení za náměstka v Národním shromáždění Slovinska v prosinci 2011 byl starostou Lublaně Zoran Janković, předtím generální ředitel obchodního řetězce Mercator. V roce 2006 získal 62,99% hlasů.[185] Dne 10. října 2010 byl Jankovič znovu zvolen za další čtyřleté období se 64,79% hlasy. Od roku 2006 do října 2010 měla většinu městského zastupitelstva (23 z 45 míst) Lista Zorana Jankovića).[185] Dne 10. října 2010 získala Jankovičova Lista 25 z 45 míst v městském zastupitelstvu. Od prosince 2011, kdy Jankovićova Lista vyhrála předčasné parlamentní volby, byl náměstek primátora Aleš Čerin pověřen, aby vedl město. Čerin neudržel funkci starosty.[186] Poté, co Janković nebyl zvolen předsedou vlády v Národním shromáždění, 25. března 2012 se zúčastnil obecních voleb a byl zvolen již potřetí s 61 % hlasy. Přijal znovu vedení městské rady 11. dubna 2012.[187]

Veřejný pořádek v Lublani je prosazován policejním ředitelstvím v Lublani (Policijska uprava Ljubljana).[188] V Lublani je pět areálů policejních stanic a čtyř sektorových policejních stanic.[189] Veřejný pořádek a městská doprava jsou také pod dohledem dopravních strážců (Mestno redarstvo).[190] Lublaň má pověst klidného a bezpečného města.[189][191]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1869 mělo Lublaň přibližně 22 600 obyvatel,[192] toto číslo vzrostlo téměř na 60 000 do roku 1931[54] a na 280 000 k roku 2017.

Při sčítání lidu v roce 2002 bylo 39 % obyvatel Lublaně katolíků; 30 % nemělo žádné náboženství, neznámé náboženství nebo neodpovědělo; 19 % bylo ateistů; 6 % východně ortodoxních; 5 % muslimské; a zbývající 0,7 % protestantské nebo jiné náboženství.[193]

Přibližně 91 % obyvatel má slovinštinu jako svůj primární rodný jazyk. Druhým nejčastěji používaným jazykem je bosenština a třetí nejrozšířenější je srbochorvatština.[194]

Demografický vývoj[192][195][196][197][198]

1600 1700 1754 1800 1846 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1931 1948 1953 1961 1971 1981 1991 2002 2010 2013 2014 2015
6 000 7 500 9 400 10 000 18 000 22 593 26 284 30 505 36 547 41 727 53 294 59 768 98 599 113 340 135 366 173 853 224 817 258 873 267 008 271 885 282 994 277 554 278 789

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Základní vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

V Lublani v současnosti existuje více než 50 veřejných základních škol s více než 20 000 žáky.[140][199] Patří do toho také mezinárodní základní škola pro zahraniční žáky. Existují dvě soukromé základní školy: Waldorfská základní škola a Katolická základní škola. Kromě toho existuje několik základních hudebních škol.

Historicky první škola v Lublani patřila německým rytířům a byla založena ve 13. století. Původně přijímala pouze chlapce; dívky byly přijímány od počátku 16. století. Farní školy jsou doloženy v 13. století, v kostele sv. Petra a kostele sv. Mikuláše, pozdější Lublaňské katedrále. Od roku 1291 se v Lublani nacházely také soukromě zaměřené obchodní školy. Na počátku 17. století bylo v Lublani šest škol a později tři školy. Dívčí škola byla založena Chudými sestrami svaté Kláry, následovala v roce 1703 Voršilkami. Jejich škola byla asi 170 let jedinou veřejnou dívčí školou v Kraňsku. Tyto školy byly většinou soukromé nebo založené městem.[200]

V roce 1775 rakouská císařovna Marie Terezie zavedla povinné základní vzdělání a Lublaň měla svůj Učitelský ústav, určený jako učební místo pro učitele. V roce 1807 byla v Lublani založena první státní hudební škola.[201] V době Ilyrské provincie byla založena école primaire, jednotný čtyřletý program základních škol s větším důrazem na slovinštinu.[202] V roce 1868 se objevily první veřejné školy, které nebyly spojeny s náboženstvím.

Střední vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Fotografie průčelí historizující, široké, třípatrové budovy
V roce 1871 byla v Lublani založena první úplná reálka (technická střední škola)

V současné době se v Lublani nachází deset veřejných a tří soukromá gymnázia. Veřejné školy se dělí na všeobecná gymnázia a klasické gymnázia, které nabízejí latinu a řečtinu jako cizí jazyky. Některé obecné školy nabízejí mezinárodně orientované evropské oddělení a některé nabízejí sportovní oddělení, což studentům umožňuje lépe skloubit sportovní a školní povinnosti. Všechny státní školy jsou zdarma, ale počet studentů, které mohou přijmout, je omezen. Mezi soukromé střední školy patří i Katolické gymnázium a Waldorfské gymnázium. V Lublani jsou také odborné střední školy, které nabízejí ekonomické, technické nebo umělecké obory (výtvarné umění, hudba). Všechny střední školy jsou čtyřleté a ukončené maturitní zkouškou.

Historicky na základě návrhu Primože Trubara byla v období slovinské reformace v roce 1563 založena Kraňská škola (1563–1598). Vyučovala převážně v latině a řečtině, ale také v němčině a slovinštině a byla otevřená pro obě pohlaví a všechny společenské vrstvy. V roce 1597 jezuité založili jezuitskou kolej (1597–1773), jejímž cílem bylo předat všeobecné vzdělání. V roce 1773 se střední vzdělávání dostalo pod kontrolu státu.[203] V 19. století bylo provedeno několik reforem; byl kladen větší důraz na všeobecné znalosti a ze středních škol byla odstraněn náboženská výchova. V roce 1910 bylo v Lublani 29 středních škol, mezi nimi klasická a reálná gymnázia a Reálky (technické střední školy).

Terciární vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Průčelí honosné budovy
Hlavní budova Lublaňské univerzity, bývalé sídlo Kraňského parlamentu

V roce 2011 měla univerzita 23 fakult a tři akademie, které se nacházejí v různých částech Lublaně. Ve slovinštině nabízejí kurzy lékařství, aplikované vědy, umění, práva, administrativy, přírodních věd a dalších předmětů.[204] Univerzita má více než 63 000 studentů a asi 4 000 pedagogických pracovníků.[199] Studenti tvoří jednu sedminu obyvatel Lublaně a dávají městu mladistvý charakter.[199][205]

Historicky v Lublani byly během francouzské okupace slovinských zemí v letech 1810–11 otevřeny vyšší školy nabízející studium obecné medicíny, chirurgie, architektury, práva a teologie. Rakousko-uherská říše nikdy nepovolilo Slovinsku založit svou univerzitu v Lublani, takže Lublaňská univerzita, nejdůležitější slovinská univerzita, byla založena až v roce 1919 poté, co se Slovinci stali součástí Jugoslávie.[54][199] Když byla univerzita založena, skládala se z pěti fakult: práva, filozofie, technika, teologie a medicíny. Od počátku bylo sídlo univerzity na Kongresovém náměstím, v budově, která sloužila jako sídlo Kraňského parlamentu od roku 1902 do roku 1918.[206]

Knihovny[editovat | editovat zdroj]

Slovinská národní a univerzitní knihovna

Slovinská národní a univerzitní knihovna je slovinská národní a univerzitní knihovna. V roce 2011 se měla přibližně 1 307 000 knih, 8 700 rukopisů a řadu dalších textových, vizuálních a multimediálních zdrojů, celkem 2 657 000 svazků.[207]

Centrální technická knihovna

Druhou největší univerzitní knihovnou v Lublani je Centrální technická knihovna, národní knihovna a informační středisko pro přírodní vědy a techniku.

Městská knihovna a další knihovny

Městská knihovna v Lublani byla, založena v roce 2008 a je ústřední regionální knihovnou a největší slovinskou veřejnou knihovnou. V roce 2011 měla 1 657 000 svazků, z toho 1 432 000 knih a řadu dalších zdrojů ve 36 pobočkách.[208] Celkem se v Lublani nachází 5 všeobecných veřejných knihoven a více než 140 specializovaných knihoven.[140]

Vedle dvou největších univerzitních knihoven existuje řada knihoven na jednotlivých fakultách, odděleních a institucích Lublaňské univerzity. Největší z nich je Centrální humanistická knihovna v oblasti humanitních věd, Centrální společenskovědní knihovna, Centrální ekonomická knihovna v oboru ekonomie, Ústřední lékařská knihovna v oboru lékařských věd a Knihovny biotechnické fakulty v oblasti biologie a biotechnologie.[209]

Historie

Nejstarší knihovny v Lublani byly umístěny v klášterech. První veřejnou knihovnou byla knihovna Kraňská Estates, založená v roce 1569 Primožem Trubarem. V 17. století jezuitská knihovna shromáždila řadu prací, zejména o matematice. V roce 1707 byla založena Seminární knihovna; je první a nejstarší veřejnou vědeckou knihovnou ve Slovinsku. Kolem roku 1774 po zrušení Jezuitů byla ze zbytků jezuitské knihovny a několika klášterních knihoven vytvořena knihovna Lycea.[210]

Věda[editovat | editovat zdroj]

První společnost předních vědců a veřejných pracovníků v Kraňsku bylo Dismasovo bratrství (latinsky: Societas Unitorum), které se v Lublani zformovalo v roce 1688.[211] V roce 1693 byla založena Academia Operosorum Labacensium a existovala s přerušením až do konce 18. století. Další akademie v Lublani, Slovinská akademie věd a umění, byla založena až v roce 1938.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

několik autobusů na nádraží, vzadu široká budova železniční stanice
Autobusové nádraží v Lublani a budova Lublaňského vlakového nádraží v pozadí
pohled na železniční kolejiště, vzadu stojící soupravy vlaků
Železnice poblíž centrální dílny v Moste

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodního letiště Jože Pučnika (IATA kód LJU), ležící 26 km severozápadně od města (na území města Zgornji Brnik, u města Kranj), existují lety do mnoha evropských destinací. Mezi společnostmi, které od létají, jsou společnosti Adria Airways, Air France, Air Srbsko, easyJet, Finnair, Montenegro Airlines, Wizz Air a Turkish Airlines. Cíle jsou většinou evropské.[212] Toto letiště nahradilo původní letiště v Lublani, které fungovalo od roku 1933 do roku 1963.[213][214] Bylo umístěna v obci Polje (dnes čtvrť Moste), na rovině mezi řekami Lublaňka a Sáva, vedle železnice v Moste.[214] Mezi roky 1918 a 1929 bylo v Šišce vojenské letiště.[215]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

V železničním uzlu se v Lublani protínají panevropské železniční koridory číslo V (nejrychlejší spojení mezi severním Jadranem a střední a východní Evropou)[216] a X (spojující střední Evropu s Balkánem)[217] a hlavní evropské tratě E 65, E 69, E 70).[218] Veškeré mezinárodní tranzitní vlaky ve Slovinsku jezdí přes Lublaň a zastavují zde všechny mezinárodní vlaky pro přepravu osob.[219] V oblasti Lublaně je šest železničních stanic a devět zastávek.[220] Společnost Slovinské železnice nabízí cestujícím možnost zakoupit denního nebo měsíčního městského průkazu, který je možné použít k cestě mezi nimi.[221]Hlavní Železniční stanice v Lublani je ústředním nádražím. Železniční stanice Ljubljana Moste je největším slovinským železničním výpravním místem. Železniční stanice Ljubljana Zalog slouží jako centrální slovinské kolejiště.[219] V Lublani existuje řada průmyslových drah.[222] Na konci roku 2006 začala fungovat pozemní lanová dráha vedoucí na Lublaňský hrad.[223] Dráha vede z Krekova náměstí (Krekov trg) poblíž Lublaňské ústřední tržnice na Lublaňský hrad. Je zvláště populární mezi turisty. Celá cesta trvá 60 sekund.

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Lublaň se nachází v místě, kde se protínají dvě hlavní slovinské dálnice,[224] spojující dálnice z východu na západ, v linii s celoevropským koridorem V a dálnicí sever-jih, v linii celoevropského koridoru X.[225] Město je napojeno k jihozápadu dálnicí A1-E70 k italským městům Terst a Benátky a chorvatskému přístavu Rijeka.[226] Na sever vede A1-E57 do Mariboru, Grazu a do Vídně. Na východ ji spojují A2-E70 s chorvatským hlavním městem Záhřeb, odkud lze pokračovat do Maďarska nebo do důležitých měst bývalé Jugoslávie, jako je Bělehrad.[226] K severozápadu vede dálnice A2-E61 do rakouských měst Klagenfurt a Salcburk, která jsou důležitým výchozím bodem pro turisty ze severní Evropy.[226] Systém dálničních nálepek se používá od 1. července 2008 na Lublaňské okružní silnici.[227][228] Centrum města je obtížněji přístupné zejména v špičkových časech kvůli dlouhým kolonám na silnicích se semafory a velkému množstvím denně dojíždějících osob.[229] Jádro centra města je od září 2007 uzavřeno pro provoz motorových vozidel (s výjimkou obyvatel s povolením) a tvoří tak pěší zónu kolem Prešerenova náměstí.[230]

Historický tramvajový systém v Lublani byla vytvořen v roce 1901 a v roce 1928 byl nahrazen autobusy,[231] které byly v roce 1931 zrušeny a nahrazeny opět tramvajemi[231] v celkové délce kolejí 18,5 kilometrů v roce 1940[232] V roce 1959 byl systém tramvají zrušen ve prospěch automobilů;[233] koleje byly demontovány a tramvaje byly převezeny do Osijeku a Subotice.[234] Opětovné zavedení moderního tramvajového systému v Lublani bylo opakovaně navrhováno v nultých letech 21. století.[235][236]

Městské autobusy[editovat | editovat zdroj]

Kloubový městský autobus
Městský autobus v ulicích Lublaně

Autobusové nádraží v Lublani, hlavní lublaňské autobusové nádraží, se nachází hned vedle lublaňského vlakového nádraží. Městská autobusová síť, provozovaná společností Ljubljanski potniški promet (LPP), je nejrozšířenějším prostředkem veřejné dopravy v Lublani. Flotila autobusů je poměrně moderní. Počet vyhrazených autobusových spojů je omezen, což může způsobit problémy ve špičkách, kdy dochází k přetížení dopravy.[237] Jízdu autobusem lze platit pomocí platební karty Urbana (také se používá pro lanovku) nebo mobilním telefonem. Autobusy se někdy nazývají trole (s odkazem na trolejové vedení), jehož vznik se datuje do let 1951–71, kdy v Lublani právě trolejbusy jezdily.[238] V Lublani bylo pět trolejbusových linek, až do roku 1958 spolu s tramvajemi.[233] V městě existuje mnoho společností poskytujících taxislužby, ale jejich služby byly vyhodnoceny jako špatné.[239]

Dalším prostředkem veřejné silniční dopravy v centru města je Kavalír (Kavalir), elektrické vozidlo od května 2009 provozované společností LPP. V Lublani existují tři takové vozy. Jízda je zadarmo a neexistují stanice, protože je možné si ho nechat zastavit kdekoli. Pojme až pět cestujících; většina z nich jsou starší lidé a turisté.[240] Kavalír jezdí po pěší zóně v centru Lublaně. První trasa spojuje Čopovu ulici, Vlčí ulici a Hribar Embankment, zatímco druhá trasa spojuje Městské náměstí, Horní náměstí a Staré náměstí.[241] V Lublani jezdí také traktor s vagóny ozdobenými jako vlak pro turisty, který spojuje náměstí Cyrila a Metoděje v centru města s Lublaňským hradem.[242]

Jízdní kola[editovat | editovat zdroj]

řada zaparkovaných jízdních kol, všechna stejného typu
BicikeLJ, samoobslužná cyklistická síť založená v Lublani, první hodina použití je zdarma

V Lublani je silná cyklistická doprava, obzvláště v teplejších měsících roku. Je také možnost si kolo vypůjčit. Od května 2011 nabízí BicikeLJ, samoobslužný systém půjčování jízdních kol obyvatelům a návštěvníkům Lublaně 510 kol a více než 600 parkovacích míst na 51 místech v širším centru města. Denní počet pronájmů činí přibližně 2 500 osob.[243][244] Kolo bylo si možné pronajmout ještě před založením společnosti BicikeLJ.[245]

Stále však existují podmínky pro cyklisty v Lublani, které jsou doposud kritizovány jako nešťastné. To se týká cyklostezek v špatném stavu a konstruovaných tak, že je motorizovaná doprava privilegovaná. Existuje také mnoho jednosměrných ulic, které nelze použít jako alternativní trasu, takže je na kole obtížné legálně cestovat přes centrum města.[246][247] Během let byly některé zákazy částečně zrušeny označením cyklistického pruhu na chodníku.[248][249] Nicméně situace se neustále zlepšuje; v roce 2015 se Lublaň umístila na 13. místě v žebříčku nejvíce cyklopřátelských měst na světě.[250] V roce 2016 byla Lublaň na seznamu již osmá za Kodaní.[251]

Vodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Říční doprava na Lublaňce a na Sávě byla hlavním prostředkem nákladní dopravy do města a z města až do poloviny 19. století, kdy se začaly budovat železnice. Dnes je Lublaňka využívána množstvím turistických lodí, s přístavišti pod Řeznickým mostem, Rybářským náměstím, Dvorským náměstím, Bregem, Poljanski nasipem a jinde.[252]

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Lublaň má bohatou historii objevů v oblasti medicíny a v inovacích v lékařských technologiích. Většina sekundární a terciární péče se ve Slovinsku odehrává v Lublani. Lékařské centrum Lublaňské university je největším nemocničním centrem ve Slovinsku. Lékařská fakulta (Lublaňské univerzity) a Lublaňský onkologický institut jsou dalšími dvěma hlavními léčebnými zařízeními ve Slovinsku. Komunitní zdravotní středisko v Lublani je největším zdravotním střediskem ve Slovinsku. Má sedm poboček na 11 místech. Od roku 1986 je Lublaň součástí sítě Zdravých měst (pod WHO).[253]

Mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Lublaň má následující partnerská města:[254]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ljubljana na anglické Wikipedii a Ljubljana na slovinské Wikipedii.

  1. Prebivalstvo po naseljih, podrobni podatki, Slovenija, 1. januar 2018. www.stat.si [online]. [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. (slovinsky) 
  2. a b ŽUPANEK, Bernarda. Emona, Legacy of a Roman City – Culture of Slovenia. www.culture.si [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MEHLE MIHOVEC, Barbka. Kje so naše meje? [online]. Gorenjski glas, 19 March 2008 [cit. 2009-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31 May 2008. (slovinsky) 
  4. VUK DIRNBERK, Vojka; Tomaž Valantič. Statistični portret Slovenije v EU 2010. [s.l.]: Statistical Office of the Republic of Slovenia Dostupné online. (slovinsky, anglicky) 
  5. O Lublani
  6. a b O nastanku in pomenu krajevnega imena Ljubljana in njegove nemške oblike Laibach [online]. Mestna občina Ljubljana, September 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Zgodovina Ljubljane. www.visitljubljana.com [online]. [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. (slovinsky) 
  8. Od Oćenaša do Pizdine | MLADINA.si. Mladina.si. Dostupné online [cit. 2018-10-20]. (slovinsky) 
  9. Maja Prijatelj: Detektivka o miselnih vzorcih naših prednikov. Intervju s prof. dr. Markom Snojem, avtorjem Etimološkega slovarja slovenskih zemljepisnih imen. Polet, 10. december 2009.
  10. TORKAR, Silvo. O nastanku in pomenu in njegove nemške oblike. Ljubljana. 2008-09, čís. 8,9, s. 4-5. Dostupné online. ISSN 1318-797X. (slovinsky) 
  11. a b c C Abdunur. ARCH'01: Troisième conferénce internationale sur les ponts en arc. [s.l.]: Presses des Ponts, 2001. ISBN 2-85978-347-4. S. 124. 
  12. Skrivnostna zapuščina zmajev | Slovenski etnografski muzej. www.etno-muzej.si [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. (slovinsky) 
  13. Popis Jazonove poti [online]. [cit. 2009-06-06]. Dostupné online. 
  14. Zgodovina Ljubljane [online]. [cit. 2010-08-29]. Dostupné online. 
  15. PETAR-BRAJOVIĆ, Đuro. Jugoslavija u Drugom svetskom ratu. Beograd: Veljko Vlahović, 1986. S. 33. (srbochorvatština) 
  16. NOVISPLET.COM. Najstarejše kolo z osjo na svetu – 5150 let [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Prehistoric Pile Dwellings Listed as UNESCO World Heritage. Slovenia News. Government Communication Office, 28 June 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 27 April 2014. (anglicky) 
  18. Pile-dwellings in the Ljubljansko Barje on UNESCO List. Embassy Newsletter. Embassy of Slovenia in Washington, 14 October 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  19. First settlers [online]. [cit. 2009-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18 March 2010. (anglicky) 
  20. a b c The Times of Roman Emona [online]. [cit. 2018-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Roman Emona [online]. Ministry of culture of the republic of Slovenia [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Emona, Legacy of a Roman City [online]. Ministry of culture of the republic of Slovenia [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Hildegard Temporini a Wolfgang Haase, Aufstieg und Niedergang der römischen Welt. de Gruyter, 1988. ISBN 3–11–011893–9. Google Books, p. 343
  24. a b c d e Daniel Mallinus, La Yougoslavie, Ed. Artis-Historia, Brusel, 1988, D / 1988/0832/27, str. 37–39.
  25. a b c d Ljubljana in the Middle Ages [online]. [cit. 2018-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. a b c Peter Štih. Castrum Leibach: the first recorded mention of Ljubljana and the city's early history: facsimile with commentary and a history introduction. [s.l.]: City Municipality of Ljubljana, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  27. a b c d Darinka Kladnik. Ljubljana Town Hall. periodikum??. Ljubljana Tourist Board, October 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 15 September 2011. (anglicky) 
  28. a b Srednjeveška Ljubljana – Luwigana [online]. [cit. 2012-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. NERED, Andrej. Dežela – knez – stanovi: oblikovanje kranjskih deželnih stanov in zborov do leta 1518. [s.l.]: Založba ZRC, 2009. Dostupné online. Kapitola Kranjski deželni stanovi do leta 1518: Mesta, s. 170. (slovinsky) 
  30. KUŠAR, Domen. Vpliv požarov na razvoj in podobo srednjeveških mest. Urbani izziv [Urban Challenge]. 2003, roč. 14, čís. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016–05–16. (slovinsky) 
  31. MLINARIČ, Jože. Frančiškanski samostan od ustanovitve okoli leta 1240 do preselitve 1784 [online]. [cit. 2012-05-15]. Dostupné online. (slovinsky) 
  32. History of Ljubljana [online]. Municipality of Ljubljana [cit. 2018-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Marija Verbič. 700 let Novega trga v mestu Ljunbljani. Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino. 1967, roč. 15. Dostupné online. (anglicky) 
  34. BAVEC, Milos; CAR, Marjeta; STOPAR, Robert; JAMSEK, Petra. Geophysical evidence of recent activity of the Idrija fault, Kanomlja, NW Slovenia. Materials and Geoenvironment. 2012, roč. 59. (anglicky) 
  35. LIPOLD, Marc Vincenc. Bericht über die geologischen Aufnamen in Ober-Krein im Jahre 1856. Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt. 1857. (anglicky) 
  36. FITZKO, F.; SUHADOLC, P.; AOUDIA, A.; PANZA, G.F. Constraints on the location and mechanism of the 1511 Western-Slovenia earthquake from active tectonics and modeling of macroseismic data. Tectonophysics. Roč. 404, čís. 1–2, s. 77–90. DOI:10.1016/j.tecto.2005.05.003. (anglicky) 
  37. CUNNINGHAM, Dickson; GOSAR, Andrej; KASTELIC, Vanja; GREBBY, Stephen. Multi-disciplinary investigations of active faults in the Julian Alps, Slovenia. Acta Geodyn. Geomater.. 2007, roč. 4. Dostupné online [cit. 10 August 2014]. (anglicky) 
  38. a b Renaissance and Baroque [online]. [cit. 2009-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. MIHELIČ, Breda. Ljubljana City Guide. [s.l.]: State Publishing House of Slovenia, 1990. Dostupné online. S. 30. 
  40. Rajhman, Joze a Emilian Cevc. 1990. Tomaž Hren. Encyklopedija Slovenije, sv. 4, str. 50–51. Ljubljana: Mladinska knjiga.
  41. Lutar Ivanc, Aleksandra. 2006. Album slovenskih književnikov. Ljubljana: Mladinska knjiga, str.
  42. 1980: Ljubljana – Cerkev sv. Trojice [online]. Ministry of Culture, Republic of Slovenia [cit. 2012-10-29]. Dostupné online. (slovinsky) 
  43. Ljubljana.info – Ursuline Church Ljubljana [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. KLADNIK, Darinka. Mestna hiša v Ljubljani: pomembni dogodki v zgodovini mesta. [s.l.]: Viharnik, 1996. ISBN 9789616057059. S. 58. (slovinsky) 
  45. Dokumenti Slovenskega gledališkega in filmskega muzeja. periodikum??. Slovenski gledališki in filmski muzej [Slovenian Theatre and Film Museum], 1980, roč. 16–19, s. 128. Dostupné online. (slovinsky) 
  46. a b c d Ljubljana in the 18th and 19th Centuries [online]. [cit. 2009-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Ilustrirana zgodovina Slovencev. [s.l.]: Mladinska knjiga, 2000. ISBN 86–11–15664–1. Kapitola Ilirsko kraljestvo, s. 213. 
  48. a b c d Introducing Ljubljana [online]. [cit. 2009-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. JARRETT, Mark. The Congress of Vienna and its Legacy: War and Great Power Diplomacy after Napoleon. London: I. B. Tauris & Company, Limited, 2013. ISBN 978–1780761169. 
  50. a b Potresna aktivnost v Sloveniji: Močni potresi v preteklosti [PDF]. Environmental Agency of the Republic of Slovenia [cit. 2012-05-15]. aktivnost/Mo%c4%8dni_potresi_v_preteklosti.pdf Dostupné online. (slovinsky) 
  51. VERDINEK, Alenka. Ljubljanski potres v slovenskih literarnih delih. Slavistična revija [Journal of Slavic Linguistics]. 2005, roč. 53, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0350–6894. (slovinsky) 
  52. Dobnik, Jože. Planinski dom 2. grupe odredov na Jančah. [s.l.]: Društvo Domicilnega odbora kurirjev in vezistov NOV Slovenije., 2006. Dostupné online. ISBN 961–238–581–5. (slovinsky) 
  53. a b OROŽEN ADAMIČ, Milan. Earthquake Threat in Ljubljana. Geografski zbornik [Acta geographica]. 1995, roč. 35, s. 45–112. Dostupné online. ISSN 0373–4498. (anglicky) 
  54. a b c d e f Restless 20th century [online]. [cit. 2018-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Yugoslavia. Svazek Volume 32. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  56. Dans la Yougoslavie des Karageorgévitch [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné online. (French) 
  57. Davide Rodogno. Fascism's European empire: Italian occupation during the Second World War. [s.l.]: Cambridge University Press, 2006. ISBN 0–521–84515–7. S. 82. 
  58. VURNIK, Blaž. Kabinet čudes: Ljubljana v žičnem obroču. Delo.si. 22 April 2016. Dostupné online. (slovinsky) 
  59. HUDOLIN, Gašper; KERŠEVAN, Ana Nuša. Ljubljanske zgodbe: 60. obletnica Pohodov ob žici [online]. Ljubljana Municipal Library, 2016. Dostupné online. (slovinsky) 
  60. Pot spominov in tovarištva / The Path of Remembrance and Comradeship [online]. [cit. 2018-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. Booker, Christopher. 1997. A Looking-Glass Tragedy. The Controversy over the Repatriations From Austria In 1945. Londýn: Gerald Duckworth & Co. Ltd., str. 214.
  62. Vuletić, Dominik. 2007 "Kaznenopravni i povijesni aspekti bleiburškog zločina." Pravnik 41 (85): 125–150.
  63. Grahek Ravančić, Martina. 2009. "Izručenja i sudbine zarobljenika smještenih u savezničkim logorima u svibnju 1945. Journal of Contemporary History 41 (2): 391–416.
  64. Ferenc, Tone. 1999. "Šentvid." Enciklopedija Slovenije, vol. 13 (Š–T). Ljubljana: Mladinska knjiga, str. 28.
  65. Statistični letopis 2011. [s.l.]: Statistical Office of the Republic of Slovenia, 2011. Kapitola Volitve, s. 108. 
  66. Přibližné silniční vzdálenosti vypočítané pomocí aplikace Google Earth.
  67. Največja naselja po številu prebivalcev: Ljubljana [online]. Statistical Office of the Republic of Slovenia, 1 January 2010 [cit. 2011-02-05]. Dostupné online. (slovinsky) 
  68. Geological Map of Slovenia [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 11 August 2008. (anglicky) 
  69. Nadmorska višina naselij, kjer so sedeži občin [online]. Statistical Office of the Republic of Slovenia, 2002. Dostupné v archivu pořízeném dne 25 November 2012. (slovinština, angličtina) 
  70. a b Ljubljana, glavno mesto [online]. Statistics and Analysis Service, Information Center, City Administration, City Municipality of Ljubljana, June 2006 [cit. 2011-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19 March 2013. (anglicky) 
  71. a b Settlements: Ljubljana [online]. Geopedia.si [cit. 2012-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. BURGER, Boštjan. Šmarna gora [online]. [cit. 2012-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. Settlements: Ljubljana [online]. Geopedia.si [cit. 2011-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. Površinske vode [online]. Municipality of Ljubljana [cit. 2011-02-05]. Dostupné online. (slovinsky) 
  75. Vodna ujma minuli konec tedna ohromila dobršen del Slovenije [online]. Ljubljanske novice [cit. 2010-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 3 October 2011. (slovinsky) 
  76. Dobravc, Mina. Ocena ogroženosti mestne občine Ljubljana zaradi poplav [online]. 2007 [cit. 2010-09-20]. S. 7. Dostupné v archivu pořízeném dne 23 August 2011. (slovinsky) 
  77. Tivolski ribnik [online]. PVA, d. o. o. [cit. 2012-02-08]. Dostupné online. (slovinsky) 
  78. ZGONIK, Alenka. Dobimo se na Koseškem bajerju. Delo.si. 5 May 2011. Dostupné online. ISSN 1854–6544. (slovinsky) 
  79. KRELJ, Živa. Ekološki status ribnika Tivoli. [s.l.]: Department of Biology, Faculty of Natural Sciences and Engineering, University of Ljubljana, 2007. Dostupné online. (sl, English) 
  80. ARSO [online]. [cit. 2009-09-10]. in podatki/ljubljana.html Dostupné online. (anglicky) 
  81. Praktične informacije. www.visitljubljana.com [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. 
  82. Climate normals 1981–2010 [online]. ARSO [cit. 2014-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. Extreme values of measured yearly, monthly and daily values of chosen meteorological parameters in 1948–2011 [online]. ARSO [cit. 2014-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. SUHADOLNIK, Jože. Stavbni razvoj v Ljubljani (1144–1895) in arhivsko gradivo Zgodovinskega arhiva Ljubljana. Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino [The Chronicle: the Newspaper for the Slovenian History of Places]. Association of Slovenian Historical Societies, Section for the History of Places, 1994, roč. 42. Dostupné online. ISSN 0023–4923. (slovinsky) 
  85. a b Kamniti dokumenti ljubljanske zgodovine [online]. RTV Slovenija, 31 May 2006. Dostupné online. (slovinsky) 
  86. STOPAR, Ivan; PRELOVŠEK, Damjan. Walks in old Ljubljana: a guide to its culture and history. [s.l.]: Marketing 013 ZTP, 1992. Dostupné online. 
  87. BALANTIČ, Polona. Eden zadnjih univerzalnih arhitektov pri nas [online]. RTV Slovenija, 23 June 2008. Dostupné online. (slovinsky) 
  88. 20 metres above the floor, where Matej Sternen painted his masterpiece :: Prvi interaktivni multimedijski portal, MMC RTV Slovenija. www.rtvslo.si [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. 
  89. JAKIČ, Ivan. Vsi slovenski gradovi: leksikon slovenske grajske zapuščine. [s.l.]: Državna založba Slovenije [National Publishing House], 1997. Dostupné online. ISBN 9788634117714. S. 192. (slovinsky) 
  90. a b Ljubljanski grad / Ljubljana Castle [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2 May 2008. (anglicky) 
  91. Ljubljana Calling/Sightseeing/Ljubljana Castle February 2014/https://web.archive.org/web/20140202145822/http://www.ljubljana-calling.com/ENG/inCallingZnGrad.php Archivováno 2. 2. 2014 na Wayback Machine
  92. Festival Ljubljana [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. 5 Years of the Funicular Railway to the Castle [online]. City Municipality of Ljubljana, 28 December 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  94. SUHADOLNIK, Jože. Stavbni razvoj v Ljubljani (1144–1895) in arhivsko gradivo Zgodovinskega arhiva Ljubljana. Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino [The Chronicle: The Newspaper for the Slovenian History of Places]. Association of Slovenian Historical Societies, Section for the History of Places, 1994, roč. 42, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0023–4923. (slovinsky) 
  95. ŽVANUT, Katja. Meščani Ljubljane in njihova mestna hiša. Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino [The Chronicle: The Newspaper for the Slovenian History of Places]. Association of Slovenian Historical Societies, Section for the History of Places, 1999, roč. 47, čís. 1/2. Dostupné online. ISSN 0023–4923. (sl, English, German) 
  96. Baroque Ljubljana [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27 June 2008. (anglicky) 
  97. a b c d e Stolnica (Cerkev sv. Nikolaja) / The Cathedral (Church of St. Nicholas) [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. Ljubljana. si – Skycraper. Načteno 3. prosince 2007. June 2008/https://web.archive.org/web/20080606070329/http://www.ljubljana.si/en/sights/20th_century_ljubljana/skyscraper/ Archivováno 6. 6. 2008 na Wayback Machine
  99. a b Government Communication Office – Ljubljana's Neboticnik Is 70 Years Old. . Načteno 3. prosince 2007. March 2008/https://web.archive.org/web/20080305171128/http://www.ukom.gov.si/eng/slovenia/background-information/neboticnik/ Archivováno 5. 3. 2008 na Wayback Machine
  100. a b c d e f SLOVENIA.INFO. Ljubljana, Park Tivoli, Rožnik and Šišenski hill – Cultural and Historical Heritage – Slovenia – Official Travel Guide – [online]. 2011 [cit. 2011-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. a b c LJUBLJANALIFE.COM. Tivoli Park Ljubljana | Slovenia – Ljubljana Life [online]. 2011 [cit. 2011-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. LEŠNIK, Aleksandra. Poročilo: Inventarizacija dvoživk (Amphibia) v Krajinskem parku Tivoli, Rožnik in Šišenski hrib. [s.l.]: Center for Cartography of Fauna and Flora, 23 September 2003. Dostupné online. S. 8–9. (slovinsky) 
  103. BAVCON, Jože. Botanični vrt Univerze v Ljubljani – 200 let. Acta Biologica Slovenica. 2010, roč. 53, čís. 1, s. 3–33. 53_1–2010_Bavcon.pdf Dostupné v archivu pořízeném dne 19 October 2013. ISSN 1408–3671. (sl, English) 
  104. Environment: Ljubljana European Green Capital 2016 [online]. European Commission, 24 June 2014 [cit. 2014-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. Ljubljana, Tromostovje [online]. Slovenian Tourist Board [cit. 2012-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. MIHELIČ, Breda. Prešernov trg v Ljubljani. Zbornik za umetnostno zgodovino [Collection of Art History Papers]. 1999, roč. 35, s. 94–131. Dostupné online. (sl, English) 
  107. a b Nina Caf. Turizem kot del revitalizacije mestnega jedra Ljubljana. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  108. a b c d Bartulovič, Alenka."Trg republike". inŠmid Hribar, Mateja; Golež, Gregor; Podjed, Danet al.(in Slovenian).. http://www.dedi.si/dediscina/210-trg-republike. Retrieved 23 May 2012. 
  109. Bartulovič, Alenka."Veleblagovnica Maximarket". inŠmid Hribar, Mateja; Golež, Gregor; Podjed, Danet al.(in Slovenian).. http://www.dedi.si/dediscina/211-veleblagovnica-maximarket. Retrieved 23 May 2012. 
  110. Zgodbe, ki so se dogajale na Kongresnem trgu [online]. Radiotelevizija Slovenija [cit. 2011-10-09]. Dostupné online. (slovinsky) 
  111. Med mostovi slovenske prestolnice. MMC RTV Slovenia. RTV Slovenia, 28 March 2008. Dostupné online. (slovinsky) 
  112. a b [ZMAJKIMOS - DRAGON BRIDGE October 2011/https://web.archive.org/web/20111003134331/https://www.eccenet.org/News/2001/2001Supp2.htm Archivováno 3. 10. 2011 na Wayback Machine Eccenet.org
  113. Slovenia: The Bradt Travel Guide. [s.l.]: Bradt Travel Guides, 2008. Dostupné online. ISBN 1–84162–119–6. Kapitola What To See, s. 75. 
  114. a b Dragon Bridge December 2008/https://web.archive.org/web/20081211082312/http://www.ljubljana.si/en/sights/ljubljanica_bridges/dragon_bridge/default.html Archivováno 11. 12. 2008 na Wayback Machine
  115. FALLON, Steve. Slovenia. [s.l.]: Lonely Planet, 2004. ISBN 1–74104–161–9. S. 65. 
  116. Ljubljana – A lively city, safe under the wings of a dragon April 2008/https://web.archive.org/web/20080410061126/http://europe.iabc.com/eli2007/eli2007_welcome.pdf Archivováno 10. 4. 2008 na Wayback Machine International Associations of Business Communicators (IABC)
  117. HUMAR, Gorazd. World Famous Arch Bridges in Slovenia: The Dragon Bridge in Ljubljana (1901). In: Charles Abdunur. Arch'01: troisième Conférence internationale sur les ponts en arc Paris:. Paris: Presses des Ponts, September 2001. Dostupné online. ISBN 2–85978–347–4. S. 124–125.
  118. Tekst: Irena Brejc. Iz gline naredi dober kruh in ga razdeli med ljudi | Dnevnik [online]. Dnevnik.si, 15 September 2012 [cit. 2012-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  119. Triple Bridge [online]. Ljubljana Tourism [cit. 2012-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  120. The Triple Bridge. architectuul.com [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. 
  121. Ribja Brv Girder Bridge. Fleetwood Urban. Dostupné online [cit. 2018-10-19]. (anglicky) 
  122. Ribja brv v novi 'preobleki'. Prvi interaktivni multimedijski portal, MMC RTV Slovenija. Dostupné online [cit. 2018-10-19]. 
  123. Cobblers' Bridge (Čevljarski most) - KONGRES – Europe Events and Meetings Industry Magazine. KONGRES – Europe Events and Meetings Industry Magazine. 2017-05-30. Dostupné online [cit. 2018-10-19]. (anglicky) 
  124. Chapter: The Suburbs of Krakovo and Trnovo. [s.l.]: Ljubljana Tourism, February 2012. Dostupné online. S. 30. 
  125. HUMAR, Gorazd. World Famous Arch Bridges in Slovenia: 6. Cast Iron Single-Hinged Arch Bridge in Ljubljana (1867). In: Charles Abdunur. Arch'01: troisième Conférence internationale sur les ponts en arc Paris:. Paris: Presses des Ponts, September 2001. Dostupné online. ISBN 2859783474. S. 126.
  126. SLIVNIK, Lara. Zgradbe z železno oziroma jekleno konstrukcijo v Sloveniji. AR: Arhitektura, raziskave [Architecture, Research]. Inštitut za arhitekturo in prostor, Fakulteta za arhitekturo, Univerza v Ljubljani [Institute for Architecture and Space, Faculty of Architecture, University of Ljubljana], 2010, čís. 1, s. 38–39. Dostupné v archivu pořízeném dne 30 July 2013. ISSN 1581–6974. (sl, English) 
  127. Točke Poljanskega predmestja [online]. Synergise, d. o. o.. Dostupné online. (slovinsky) 
  128. Hradecki Bridge [online]. Municipality of Ljubljana, 12 May 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 19 March 2013. (anglicky) 
  129. a b TRBIŽAN, Milan. Tretje življenje mostu Hradeckega čez Ljubljanico. Delo.si. 12 May 2011. Dostupné online. ISSN 1854–6544. (slovinsky) 
  130. 365: Ljubljana – Hradeckega most [online]. Ministry of Culture, Slovenia [cit. 2012-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19 March 2013. (slovinsky) 
  131. HABIČ, Marko. Prestolnica Ljubljana nekoč in danes: Čevljarski most. [s.l.]: National Publishing House of Slovenia. Sinergise, d. o. o., 1997. Dostupné online. ISBN 8634120074. 
  132. Ljubljanski Projekti – Oživitev nabrežij Ljubljanice – Hradeckega most pri Gradaščici. ljubljanski.projekti.si [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. 
  133. Mehanizem jezikovnega prilagajanja in variantnost sodobne ljubljanščine. In: Simpozij Obdobja – Členitev jezikovne resničnosti [online]. Center for Slovene as Second/Foreign Language [cit. 2012-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31 October 2012. (anglicky) 
  134. Velemir Gjurin: Beseda avtorju. In: Nekdo drug [online]. [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  135. Ljubljanščina in druga stilna sredstva v besedilih Andreja Rozmana Roze na primeru Pike Nogavičke. In: Slovenska narečja med sistemom in rabo [online]. Znanstvena založba Filozofske fakultete [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  136. The Historian, výňatek z románu, str. 3–4
  137. ČERVENÝ, Radek. Knihovnice.cz. www.knihovnice.cz [online]. 2004–01–01 [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. 
  138. a b Museums [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31 December 2007. (anglicky) 
  139. Bonfires in Ljubljana. www.slovenianhouse.com. Dostupné online [cit. 2018–10–19]. (anglicky) 
  140. a b c d Ljubljana in Figures [online]. City Municipality of Ljubljana [cit. 2012-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19 April 2012. (anglicky) 
  141. Ginanne Brownell (2. prosince 2011), New Museum Opens for the Avant-Garde, New York Times
  142. Cankarjev dom (cultural and congress centre). www.visitljubljana.com [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. 
  143. Cinemas in Ljubljana. www.total-slovenia-news.com. Dostupné online [cit. 2018–10–19]. (anglicky) 
  144. Social dancing in Ljubljana. www.visitljubljana.com [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. 
  145. Ljubljana Jazz Festival – July 2015 – Europe Jazz Network [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  146. DROLC, Tadej. Uvodnik. www.ljubljanajazz.si [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. (slovinsky) 
  147. GRŽINIĆ, Marina; B. LENGEL, Laura. Culture and Technology in the New Europe: Civic Discourse in Transformation. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2000. Dostupné online. ISBN 978–1-56750–466–8. Kapitola Video as Civic Discourse in Slovenia and the Former Yugoslavia: Strategies of Visualization and the Aesthetics of Video in the New Europe: Ljubljana's Alternative or Subculture(e/al) Movement, s. 198–202. 
  148. DAWISHA, Karen; PARROT, Bruce. Serbia, Croatia and Slovenia at Peace and at War: Selected Writings, 1983–2007. [s.l.]: LIT Verlag Münster, 2008. Dostupné online. ISBN 978–3-03735–912–9. Kapitola Democratization in Slovenia–The Second Stage, s. 227. 
  149. Metelkova [online]. ljubljana-life.com [cit. 2012-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  150. Celica Hostel [online]. [cit. 2012-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  151. Lovely Ljubljana; Its name is hard to pronounce, but the city's easy to love and explore [online]. The Calgary Herald, 21 July 2012 [cit. 2012-08-07]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  152. Ljubljana Culture. www.triposo.com [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. (anglicky) 
  153. PAVLIN, Tomaž. »THE DUTY OF A SOKOL IS TO YET AGAIN STEP INTO THE NATIONAL FRONT LINE« [online]. Lublaň: Faculty of Sport, University of Ljubljana, 2013 [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  154. a b c d Zgodovina [online]. Sports Club Dolomiti [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  155. HABIČ, Marko. Prestolnica Ljubljana nekoč in danes. [s.l.]: National Publishing House of Slovenia, 1997. Dostupné online. ISBN 86–341–2007–4. Kapitola Ljubljanica se leno vije proti mestu. 
  156. Thousands Join Ljubljana Hike [online]. Slovenian Press Agency [STA], 10 May 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  157. 13th Ljubljana marathon – record participation! [online]. [cit. 2008-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26 October 2008. (anglicky) 
  158. Plečnika prerašča plevel, z velodromom se grejejo Romi. Slovenske novice. 6 May 2012. Dostupné online. (slovinsky) 
  159. O parku Šiška – Šport Ljubljana. www.sport-ljubljana.si [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. (slovinsky) 
  160. Swimming pool complex Ilirija renovated – historical monument in Ljubljana centre :: Prvi interaktivni multimedijski portal, MMC RTV Slovenija. www.rtvslo.si [online]. [cit. 2018–10–19]. Dostupné online. 
  161. Tivoli Sports Park [online]. Ljubljana Tourism [cit. 2012-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  162. Park Tivoli: O Parku Tivoli [online]. 2011 [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22 April 2012. (anglicky) 
  163. Hala Tivoli – športna dvorana [online]. [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28 January 2010. (slovinsky) 
  164. Tacen White Water Slalom Course [online]. [cit. 2009-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 6 October 2011. (anglicky) 
  165. a b Osnovni podatki smučišča [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné online. (Slovene) 
  166. Smučišče [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné online. (slovinsky) 
  167. Primož Peterka – prvi Slovenec, ki je preskočil magično mejo. Ventilator besed – revija za kulturo in izobraževanje. 14 October 2011. Dostupné online. (slovinsky) 
  168. Revija smučarskih skokov v Mostecu [online]. Sports Society of Ljubljana, 9 June 2011. Dostupné online. (slovinsky) 
  169. Vabilo na prireditve ob dnevu Četrtne skupnosti Šiška in evropske dnevu sosedov [online]. District Community of Šiška, 2011 [cit. 2012-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26 July 2012. (slovinsky) 
  170. Neverjetno: Orli nad Šiško. Dnevnik. Dnevnik.si, 25 February 2012. Dostupné online. (slovinsky) 
  171. SIČ, Albert. Kern – Trnovsko drsališče. Kronika slovenskih mest. 1939, roč. 6, čís. 4. Dostupné online. (anglicky) 
  172. Austrians Buy Ljubljana Stock Exchange [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 11 January 2009. (anglicky) 
  173. Ljubljanska borza d.d. [online]. [cit. 2008-07-31]. 8373&sid=qaKUUjazRohwRuAP Dostupné online. 
  174. Ljubljana: economic center of Slovenia [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 June 2008. (anglicky) 
  175. BTC City, Ljubljana [online]. Ljubljana.info [cit. 2010-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  176. Ljubljana Life: BTC City [online]. Lifeboat Limited [cit. 2010-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  177. 20 let od otvoritve prve trgovine na območju BTC CITY Ljubljana. Kapital. Kapital Publishing Company, 4 October 2010. Dostupné online [cit. 22 December 2010]. (slovinsky) 
  178. MARTINEK, Tomaž. Zgodovina nakupovalnih centrov. [s.l.]: Faculty of Social Sciences, University of Ljubljana, 2007. (slovinsky) 
  179. ŠULIN, Anja. Preobrazba industrijskih območij v Mestni občini Ljubljana. [s.l.]: Faculty of Arts, University of Ljubljana, 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 28 March 2014. (slovinsky) 
  180. District heating systems [online]. 19 June 2015 [cit. 2017-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  181. Boards of the City Council [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10 January 2008. (anglicky) 
  182. District authorities [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12 April 2008. (anglicky) 
  183. Spremembe in dopolnitve statuta Mestne občine Ljubljana. Official Gazette. Dostupné online. (slovinsky) 
  184. Danica Simšič 2002 [online]. City Municipality of Ljubljana [cit. 2012-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  185. a b The Mayor of the City of Ljubljana [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18 September 2008. (anglicky) 
  186. Čerin ljubljansko občino trenutno vodi v neskladju s statutom. Dnevnik.si. 1 February 2012. Dostupné online. (slovinsky) 
  187. Janković Sworn In as Ljubljana Mayor Again. English Service: News. Slovenian Press Agency, 11 April 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  188. Police directorate Ljubljana [online]. [cit. 2012-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20 June 2008. (anglicky) 
  189. a b Varnostne razmere na območju Mestne občine Ljubljana v obdobju 2005 – 2010 [online]. Police Directorate of Ljubljana, Ministry of the Interior, Republic of Slovenia, March 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 19 March 2013. (slovinsky) 
  190. City traffic wardens [online]. City Municipality of Ljubljana [cit. 2010-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18 March 2010. (anglicky) 
  191. Precautions to take [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18 November 2008. (French) 
  192. a b PIPP, Lojze. Razvoj števila prebivalstva Ljubljane in bivše vojvodine Kranjske. Kronika slovenskih mest. City Municipality of Ljubljana, 1935, roč. 2. Dostupné online. (slovinsky) 
  193. Population by religion, municipalities, Slovenia, Census 2002 [online]. [cit. 2008-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  194. Population by language usually spoken in the household (family), municipalities, Slovenia, 2002 Census [online]. [cit. 2011-09-04]. Statistični urad RS Dostupné online. (anglicky) 
  195. BOHNEC KOGOJ, Maja. Raba tal in spreminjanje meje Mestne občine Ljubljana. [s.l.]: Department of Geography, Faculty of Arts, University of Ljubljana, 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 30 July 2013. (slovinsky) 
  196. ŠORN, Mojca. Življenje Ljubljančanov med drugo svetovno vojno. [s.l.]: Institute of Modern History, 2007. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  197. Mestna naselja v Republiki Sloveniji. [s.l.]: Statistical Office of the Republic of Slovenia, 2004. Dostupné online. S. 53. (sl, English) 
  198. Največja naselja po številu prebivalcev [online]. stat.si [cit. 2014-01-01]. Dostupné online. (sl, English) 
  199. a b c d UNIVERSITY OF LJUBLJANA. University of Ljubljana [online]. 2011 [cit. 2011-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  200. RUDOLF, Dostal. Ljubljansko ljudsko šolstvo v terezijanski in jožefinski dobi. Kronika slovenskih mest [The Chronicle of Slovenian Cities]. City Municipality of Ljubljana, 1939, roč. 6, s. 21–28; 33–41. Dostupné online. (slovinsky) 
  201. Academy of Music - Culture of Slovenia. www.culture.si [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  202. SLOVENIJA (SI) [online]. Příprava vydání Janez Šumrada, Adrijan Kopitar. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. 
  203. PERISKOP, Kolektiv. 450 let klasično-humanističnega izobraževanja na Slovenskem (1563 - 2013) - Društvo klasikov. www.drustvoklasikov.com [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  204. Statutes of UL [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  205. UL history [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  206. Univerza v Ljubljani Archives - Zgodovina na dlani. Zgodovina na dlani [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. (slovinsky) 
  207. Poslovno poročilo 2011. [s.l.]: National and University Library of Slovenia, 28 February 2012. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 May 2012. S. 23. (slovinsky) 
  208. Statistics [online]. City Municipality of Ljubljana [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30 April 2012. (anglicky) 
  209. The Organisation and Activities of the UL Libraries [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  210. History | Narodna in univerzitetna knjižnica - spletna stran. www.nuk.uni-lj.si [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  211. Lavric AHAS 6 | Umetnostnozgodovinski inštitut Franceta Steleta [online]. Umzg.zrc-sazu.si [cit. 2011-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  212. Aerodrom Ljubljana, d.d. [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16 September 2008. (anglicky) 
  213. 7622: Ljubljana – Staro letališče [online]. Ministry of Culture, Slovenia [cit. 2011-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 6 July 2012. (slovinsky) 
  214. a b Staro Ljubljansko letališče: Zgodovina [online]. [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. (slovinsky) 
  215. ZAJEC, Anja. Sprejem in odprava potnikov na Letališču Jožeta Pučnika Ljubljana. [s.l.]: B&B education and training, May 2010. Dostupné online. S. 8–9. 
  216. Slovenia, a Country at the Crossroads of Transport Links [online]. Government Communication Office, Republic of Slovenia, November 2000. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 July 2012. (anglicky) 
  217. Siarov, Veselin. Ahmed, Moustafa. Corridor X – Case Study. . CODE–TEN, February 1999, roč. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 May 2013. (anglicky) 
  218. Network Statement of the Republic of Slovenia 2009. [s.l.]: [s.n.], December 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 February 2012. Kapitola Extent of PRI, s. 25. 
  219. a b LUZ, d. d. Državni prostorski načrt za Ljubljansko železniško vozlišče. [s.l.]: [s.n.], March 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 July 2012. (slovinsky) 
  220. BRKIĆ, Tanja. SŽ: Železniška postajališča niso zadovoljivo opremljena. Dnevnik.si. 7 August 2008. Dostupné online. (slovinsky) 
  221. City pass [online]. Slovenian Railways. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 February 2012. (anglicky) 
  222. 0800.03: Imenik železniških postaj, daljinar in kažipot za prevoz blaga po progah SŽ [online]. Holding Slovenske železnice, 16 April 2004. 8.pdf Dostupné v archivu pořízeném dne 15 August 2012. (slovinsky) 
  223. Urban Rail. Ljubljana's funicular tram [online]. 30 January 2007 [cit. 2009-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  224. ANDREJ, Černe. Pomen prometa za ljubljansko mestno aglomeracijo. Dela. Department of Geography, Faculty of Arts, University of Ljubljana, 2004, čís. 22, s. 78. Dostupné v archivu pořízeném dne 25 March 2007. (sl, English) 
  225. National motorway construction program (NMCP) in Slovenia (financing, impact on national economy and realisation). In: Highways: cost and regulation in Europe. [s.l.]: [s.n.], November 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 20 November 2012.
  226. a b c Michelin, Slovénie, Croatie, Bosnie-Herzégovine, Serbie, Monténégro, Macédoine, Cartes et manuály n ° 736, Michelin Zellik, Belgium, 2007 ISBN 978-2-06-712627-5
  227. Travel Report: Slovenia [online]. Foreign Affairs and International Trade Canada, 17 January 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  228. Slovenian Vignettes (Toll Stickers) [online]. Tourist Association Portorož [cit. 2012-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  229. KOZINA, Jani. Prometna dostopnost v Sloveniji. [s.l.]: ZRC Publishing House, 2010. S. 69–71. (slovinsky) 
  230. D'ANTONIO, Simone. How Ljubljana turned itself into Europe's ‘green capital’ - Citiscope [online]. 29 January 2016 [cit. 2017-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  231. a b 110 let mestnega potniškega prometa [online]. Municipality of Ljubljana, 6 September 2011. Dostupné online. (slovinsky) 
  232. Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino. Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino. Zgodovinsko društvo za Slovenijo (Historical Association of Slovenia), 1959, roč. 8–9, s. 64. Dostupné online. (slovinsky) 
  233. a b NEBEC, Damjan. Analiza plačilnega sistema v LPP. [s.l.]: B&B education and training, March 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 3 August 2012. S. 10–11. (sl, German) 
  234. Business.hr Editorial Office. Potencijalni gradonačelnici obećali tramvaj, stadion i džamiju. Business.hr. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  235. Tramvaj ponovno v Ljubljani? Zares želi, da odločitev o tirnem prometu pade že zdaj [online]. dnevnik.si [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  236. Vozilo, ki bi zanimanje vzbujalo še danes [online]. rtvslo.si [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  237. Study on Strategic Evaluation on Transport Investment Priorities under Structural and Cohesion funds for the Programming Period 2007–2013. [s.l.]: ECORYS Nederland BV, August 2006. Dostupné online. Kapitola Situation per mode of transport. 
  238. PATAKY, Nenad. Izgubljena Ljubljana. Dnevnik. 17 November 2010. Dostupné online. (slovinsky) 
  239. ŠINKOVC, Rok. Če je taksi ogledalo mesta, je Ljubljana daleč od lepotice. Delo.si. 16 November 2011. Dostupné online. ISSN 1854-6544. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  240. 'The Cavalier' on the Streets of Ljubljana [online]. City Municipality of Ljubljana, 30 March 2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10 September 2011. (anglicky) 
  241. Naj vas zapelje Kavalir [online]. City Municipality of Ljubljana, 13 May 2009. Dostupné online. (slovinsky) 
  242. Turistični vlakec na Ljubljanski grad [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné online. (slovinsky) 
  243. Ljubljana Rent-a-Bike Network Gaining in Popularity [online]. STA, 24 July 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  244. Ljubljana Launches Public Bike Project [online]. STA, 14 May 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  245. Ljubljana Bike [online]. [cit. 2008-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 9 October 2007. (anglicky) 
  246. Mateja Gruden. Delo (17. julij 2000): Razvajati kolesarje, ne avtomobiliste [online]. delo.si, 25 March 2012 [cit. 2012-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  247. Ljubljanska kolesarska mreža. Peticija za Fabianijev most [online]. kolesarji.org, 12 June 2012 [cit. 2012-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 August 2012. (anglicky) 
  248. Mladina (17. julij 2000): Kolesarski zmaji [online]. Web.archive.org, 9 January 2008 [cit. 2011-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 4 May 2001. (anglicky) 
  249. Ljubljanska kolesarska mreža (okt. 2010): Pobude za izboljšave v Ljubljanski kolesarski infrastrukturi, str. 2 [PDF]. [cit. 2011-12-10]. pobude za prijazno kolesarsko infrastrukturo.pdf Dostupné v archivu pořízeném dne 20 August 2011. (anglicky) 
  250. Survey Ranks Ljubljana World's 13th Most Bicycle-Friendly City [online]. 30 June 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  251. copenhagenizeindex [online]. copenhagenizeindex.eu, 21 June 2018 [cit. 2018-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  252. Ljubljana City Walk and Boat Cruise along the Ljubljanica. www.lonelyplanet.com [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  253. Organizacijske enote v sestavi: Odsek za zdravje [online]. City Municipality of Ljubljana, 2009 [cit. 2011-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 6 December 2011. (slovinsky) 
  254. Ljubljana’s twin cities [online]. [cit. 2013-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 11 June 2016. (anglicky) 
  255. MOL ima podpisane protokole / sporazume o sodelovanju z mesti [online]. Mestna občina Ljubljana [cit. 2017-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-26. 

Zdroje

  • JARRETT, Mark. The Congress of Vienna and its Legacy: War and Great Power Diplomacy after Napoleon. London: I. B. Tauris & Company, Limited, 2013. ISBN 978-1780761169. 
  • Jörg Stabenow, 2009. Capital Cities in the Aftermath of Empires: Planning in Central and Southeastern Europe. [s.l.]: Routledge. ISBN 978-1-135-16725-7. Kapitola Ljubljana, s. 223–240. 
  • Velušček, Anton (ed.) (2009). [https://books.google.com/books?id = KyG1YVVFDJIC Stare Gmajne Pile-Dwelling Settlement and its Era (dvojjazyčné anglické a slovinské vydání). Vydavatel Založba ZRC. ISBN 978-961-254-155-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Lublaň ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Lublaň ve Wikislovníku
  • City of Ljubljana (Oficiální městské stránky Lublaně). www.ljubljana.si [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Visit Ljubljana (Oficiální turistické stránky Lublaně). www.visitljubljana.com [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. 
  • SLOVENIJE, Boštjan Burger - prva slovenska spletna enciklopedija naravne in kulturne dediščine s poudarkom na območje. Ljubljana - virtual tour :: Virtualni sprehod po Ljubljani :: prostorski atlas (Lublaň: místa s panoramatickými fotografiemi). www.burger.si [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online.