Černá Hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o státě v jihovýchodní Evropě. Další významy jsou uvedeny na stránce Černá Hora (rozcestník).
Černá Hora
Црна Гора
Crna Gora
vlajka Černé Hory
vlajka
znak Černé Hory
znak
Hymna: Oj, svijetla majska zoro‬
Geografie

Europe-Montenegro.svg Poloha Černé Hory

Hlavní město: Podgorica (Подгорица)
Rozloha: 13 812 km² (156. na světě)
Nejvyšší bod: Zla Kolata (2534 m n. m.)
Časové pásmo: SEČ (UTC+1)
SELČ (UTC+2; letní čas)
Poloha: 42°46′ s. š., 19°13′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 629 052 (166. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 49 ob. / km² (164. na světě)
HDI: 0,791 (vysoký) (52. na světě, 2012)
Jazyk: dle ústavy černohorština, italština
Náboženství: pravoslaví, islám (10 %)
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 3. června 2006 (vyčlenění z unie Srbsko a Černá Hora na základě referenda)
Prezident: Filip Vujanović
Předseda vlády: Duško Marković
Měna: euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP): 15 464[1] USD (75. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 499 MNE ME
MPZ: MNE
Telefonní předvolba: +382
Národní TLD: .me
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Černá Hora (srbsky: Црна Гора, Crna Gora do 22. října 2007 černohorsky Republika Černá Hora) je republika v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánií a Kosovem. Má rozlohu 13 812 km² a čítá 666 000 obyvatel. Metropolí Černé Hory je Podgorica (173 000 obyvatel). Černá Hora je od června 2017 členem Severoatlantické aliance a je kandidátskou zemí Evropské unie.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Černé Hory.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Území Černé Hory bylo osídleno v raných dobách po přelomu letopočtu Ilyry, kteří však byli po stěhování národů vytlačeni Slovany na jih do dnešní Albánie. Od 10. století tu existovalo po několik dalších století knížectví Zeta, než je v 15. století dobyli Turci. Část obyvatel Zety se s tím nesmířila a uprchla do nepřístupných horských oblastí, kde založila samotný stát Černá Hora, nezávislý na Osmanské říši. Izolace od okolního světa tak státeček sice ochránila, na druhou stranu však brzdila jakýkoliv společenský a technický pokrok. Společnost byla rozdělená na klany. Černohorci museli často odrážet útoky osmanských Turků, kteří Černou Horu nikdy zcela neovládli.

Černohorské knížectví[editovat | editovat zdroj]

Poslední Černohorský král Nikola I.

Až do roku 1852 tu vládli pravoslavní metropolité se sídlem v Cetinji. V tomto roce se země stala světským knížectvím pod vládou dynastie Petrovićů-Njegošů. Definitivní nezávislost na Osmanské říši a mezinárodní uznání získala Černá Hora roku 1878 po rusko-turecké válce.[2] Knížectví bylo roku 1910 povýšeno na království. Na rozdíl od ostatních balkánských zemí, které podlehly islamizaci, Černá Hora žádnými většími změnami v náboženském složení neprošla. Účastnila se rovněž i první světové války spolu se Srbskem na straně Dohody, kdy však byla v lednu 1916 obsazena rakousko-uherskou armádou. Poté byla Černá Hora roku 1918 připojena ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.[3].

Srbskem ustavená Podgorická skupština 26. listopadu 1918 vydala usnesení jímž vyhlásila připojení Černé Hory k Srbsku, s nímž se poté stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, avšak nadále existovala jako samostatná správní jednotka. Od roku 1922 byla většina území původního Černohorského království spojena s Bokou Kotorskou do nově zřízené Zetské oblasti, zatímco menší severní část bývalého království (přibližně území moderních měst Pljevlja a Bijelo Polje) byl začleněn do nově zřízené Užické oblasti. Při administrativní reformě Jugoslávie roku 1929 přestaly hranice původního království zcela existovat a celé území moderní Černé Hory bylo spolu s územím někdejší Republiky Dubrovník, Hercegovinou, jihozápadem dnešního Srbska a severem dnešního Kosova začleněno do Zetské bánoviny, zatímco cíp původního Černohorského království, v okolí dnes kosovského města Peć, byl začleněn do Vardarské bánoviny. Tento stav vydržel až do roku 1941, kdy byla Jugoslávie obsazena jednotkami nacistického Německa a Mussoliniho Itálie.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Ukořistěné lodě původně jugoslávského královského námořnictva v Boce Kotorské, 1941

V letech 19411944 bylo Černohorské království obnoveno jako loutkový stát Mussoliniho Itálie. Součástí státu se stala většina území moderní Černé Hory včetně okrajového území jihozápadního Srbska (Prijepolje a Sjenica), naopak k němu nenáležela Boka Kotorska (připojená k Itálii a později k Ustašovskému Chorvatsku) a okrajové jihovýchodní oblasti, připojené k Velké Albánii (rovněž ovládaná Itálií).

Černá Hora v Jugoslávii[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce se Černá Hora jako Lidová republika Černá Hora (od roku 1963 Socialistická republika Černá Hora) stala jednou z republik Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ). Součástí této republiky se stalo téměř celé území původního Černohorského království, existujícího před sloučením se Srbským královstvím, a Boka Kotorska, která součástí původního království nikdy nebyla. Části původního království se však v rámci Jugoslávie staly součástí obnoveného Srbska: jedná se například o město Brodarevo a Albánci osídlené širší okolí města Peć (města Pejë/Peć, Gjakovë/Đakovica, Deçan/Dečani, Burim/Istok), které se stalo v rámci Srbska součástí Kosova. Došlo také k přesunu hlavního města z dvacetitisícové Cetinje do Podgorice, která byla na počest vůdce země a partyzánského bojovníka Tita přejmenována na Titograd (toto jméno metropoli vydrželo až do roku 1992). Zároveň došlo k velkolepé přestavbě města v duchu socialismu.

Jako chudší ze zemí jugoslávské federace dostávala Černá Hora mnoho investičních prostředků od bohatších členů; to však skončilo s koncem 80. let a rozpadem SFRJ v roce 1992, jejíž zbytek se přejmenoval na Svazovou republiku Jugoslávie. Černá Hora se však od Jugoslávie na rozdíl od ostatních neodtrhla a zůstala jí věrná, nezapletla se přitom ve větší míře do války. Díky spojenectvím s Miloševićovým Srbskem ale musela nést jeho břemena, jako například embargo, bombardování silami NATO a ekonomickou krizi, což ještě více snížilo již tak nízkou životní úroveň.

Rozpad Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

Během celých 90. let tak začala postupně vzrůstat nespokojenost se severním sousedem; roku 2003 získala Černá Hora ještě vyšší autonomii vytvořením státního společenství Srbsko a Černá Hora transformací Svazové republiky Jugoslávie, o další tři roky později již plnou nezávislost.

Dne 21. května 2006 v zemi proběhlo referendum o dalším setrvání v unii se Srbskem, ve kterém se 55,4% voličů vyslovilo pro samostatnost země.

Dne 3. června 2006 ve 20.34 hod. parlament Černé Hory na svém mimořádném zasedání ratifikoval výsledky referenda a přijal Usnesení o vyhlášení nezávislosti Republiky Černá Hora a Deklaraci nezávislé Republiky Černá Hora. Jednalo se tak o formální vyhlášení nezávislosti podle mezinárodního práva. Dne 28. června 2006 se Černá Hora stala 192. členem Organizace spojených národů. Od roku 2007 je Černá Hora součástí Středoevropské zóny volného obchodu.

Premiér Milo Đukanović 15. prosince 2008 během návštěvy Paříže oznámil, že země formálně požádala o přijetí do Evropské unie.[4] 17. prosince 2010 Rada Evropské unie oficiálně udělila Černé Hoře status kandidátské země.[5] Přístupové rozhovory probíhají od roku 2012.

Již od získání samostatnosti se Černá Hora účastnila programu Severoatlantické aliance (NATO) Partnerství pro mír a postupně pracovala na sbližování se s aliancí. V roce 2014 vyjádřil premiér přání stát se členem NATO, což podpořili i představitelé Slovinska a Chorvatska. Formální pozvánku ke vstupu vydala aliance 2. prosince 2015.[6] Členem se stala 5. června 2017.[7]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Geografie Černé Hory.
Černá Hora

Černá Hora je velmi hornatý stát, celé území náleží k Dinárským horám. Nejvyšší vrcholky přesahují nadmořskou výšku 2500 m - Zla Kolata (2534 m), Dobra Kolata (2528 m), Rosni vrh (2524 m), Bobotov kuk (2523 m). Nejhlubší jeskyně je Iron Deep 1169 m, aktuálně zmapovaná délka je více než 3000 m[8]. Nejhornatější je sever a západ státu spolu s pruhem kolem pobřeží. Nížiny se vyskytují pouze v okolí Skadarského jezera.

Černá Hora leží v subtropickém podnebném pásu středozemního typu. Neteče zde žádná velká řeka, mezi významné se ale řadí: Zeta, Morača, Komarnica (Piva), Lim, Tara, Cetina, dominantní postavení mezi jezery má Skadarské jezero.

Černá Hora byla prohlášena „ekologickým státem“. Zřízeno zde bylo pět národních parků: Lovćen (považovaný za prapůvodní Černou Horu), Biogradska Gora, Skadarské jezero, Durmitor a Prokletije.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Černé Hory.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vláda Černé Hory.
Premiér Milo Đukanović podepsal protokol o přistoupení země k NATO 19. května 2016

Současným premiérem Republiky Černá Hora a předsedou vlády je Željko Šturanović. Vládní stranou je středolevá Demokratická socialistická strana (DPS, Demokratska Partija Socijalista Crna Gore) v koalici s Sociálně demokratickou stranou Černé Hory (SDP, Socijaldemokratska Partija Crne Gore).

Ke 2. říjnu 2009 měla Černá Hora celkem 23 mezinárodních státních velvyslanectví (celkem ve 23 zemích světa).

Parlament Republiky Černá Hora sídlí v hlavním městě Podgorice.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Prezident Filip Vujanović

Prezident Republiky Černá Hora je volen na pětileté funkční období v přímých volbách. Úkoly prezidenta jsou:

  1. reprezentovat Černou Horu doma a v zahraničí,
  2. schvalovat zákony,
  3. vyhlašovat volby do Skupštiny,
  4. jmenovat na návrh parlamentu předsedu vlády a předsedu a soudce Ústavního soudu,
  5. vyhlašovat na návrh parlamentu referendum,
  6. udělovat milosti osobám čelícím trestnímu stíhání,
  7. udělovat státní vyznamenání,
  8. vykonávat povinnosti uložené ústavou.

Prezident je členem Nejvyšší obranné rady.

Parlament[editovat | editovat zdroj]

Parlament Republiky Černá Hora (Skupština Republike Crne Gore) vytváří zákony Černé Hory, ratifikuje mezinárodní smlouvy, navrhuje předsedu vlády, ministry a soudce; schvaluje státní rozpočet a vykonává další povinnosti uložené ústavou. Parlament může vyjádřit nedůvěru vládě většinou členů. Každý ze 74 poslanců reprezentuje 6000 voličů. Současným předsedou Skupštiny je Ranko Krivokapić.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Černé Hory.
Sveti Stefan

Černá Hora patří mezi chudší evropské země, avšak je bohatší než všechny okolní státy s výjimkou Chorvatska. Tato země měla HDP na obyvatele v paritě kupní síly 14 666 USD (2013, MMF). Je členem Evropské banky pro obnovu a rozvoj. 18. ledna 2007 země vstoupila do Světové banky a MMF. Dále usiluje o Stabilizační a asociační dohodu s Evropskou unií, a v dlouhodobějším horizontu usiluje o plné členství. Což je ale v brzké době nereálné, zejména díky velice slabému výkonu ekonomiky, vysoké nezaměstnanosti a velké míře korupce a to i na nejvyšších úřednických postech. Po rozpuštění volné politické unie mezi Srbskem a Černou Horou země zaznamenává poměrně vysoký roční růst HDP (za rok 2007 podle CIA - The World Factbook 7,5 %), a tak by se ekonomická situace měla vylepšovat a stabilizovat. Což ovšem nepůjde bez nutných reforem, zejména ve státní správě, potlačení rozbujelé korupce a snížení vysokého dluhu veřejných financí. Země má velký ekonomický potenciál v cestovním ruchu a dále v těžbě a zpracování nerostných surovin, zejména hliníku, což je zde dominantní průmyslové odvětví.

Platidlem je od roku 2002 euro, předtím, od roku 1999, zde bylo oficiální platidlo německé marka, ačkoliv země byla tehdy členem Svazové republiky Jugoslávie.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

V Černé Hoře velmi rychle kvete cestovní ruch. Hlavní turistická letoviska se nacházejí u moře, jedná se o města Budva, Kotor, Ulcinj aj. ( Sveti Stefan, Sutomore , Bečići…)

Hlavní hospodářské ukazatele:

  • HDP - 7,03 mld. $(2011)
  • Růst HDP - 2,0% (2011)
  • HDP na obyvatele - 11 200 $ (2011)
  • Nezaměstnanost - 14,1% (2010)
  • Veřejný dluh - 38 % HDP (2006)
  • Inflace - 3,1 % (2011)

Hlavní vývozní komodity:

potraviny, tabák, hliník, ocel

Hlavní dovozní komodity:

Ropa a zemní plyn, pohonné hmoty, stroje a zařízení, textil, spotřební zboží

Korupce[editovat | editovat zdroj]

Milo Đukanović, který byl u moci od 90. let do roku 2016, byl obviňován z korupce a z napojení na organizovaný zločin.[9] Situaci v zemi ve zprávě z roku 2014 kritizovala i Evropská komise.[10] V roce 2015 v zemi vypukly protivládní protesty požadující boj proti korupci a organizovanému zločinu, které policie násilím rozehnala.[11] Odhaduje se, že jenom pašováním cigaret z Černé Hory do Itálie ve spolupráci s italskou mafií vydělal Đukanovićův režim přes miliardu dolarů.[12] Podle Českého rozhlasu Đukanović a jeho společníci po roce 2000 "vysáli" peníze ze státem vlastněných firem, což vedlo k tomu, že „průmysl Černé Hory, jehož hodnota se ještě v roce 1998 odhadovala na 4,5 miliardy dolarů, byl následně rozprodán za zhruba 735 milionů eur. Ze 198 firem privatizovaných mezi lety 1998–2014 jich 176 zkrachovalo. V přímém důsledku přišla o zaměstnání čtvrtina práceschopného obyvatelstva“.[9]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Černé Hory.
Etnická struktura Černé Hory podle sčítání lidu z roku 2011

Černou Horu lze označit za stát relativně multikulturní. Podle sčítání lidu v roce 2011 měla Černá Hora celkem 620 029 obyvatel, z nichž Černohorci tvořili pouze 45 %; další část tvořili Srbové (28,7 %), Bosňáci (8,6 %), Albánci (4,9 %), Muslimové (3,3 %), zbytek jsou jiné národnosti.[13] Odhaduje se, že každý druhý Černohorec žije mimo Černou Horu.[zdroj?] Při sčítání v roce 2011 se 72 % obyvatel země přihlásilo k Srbské pravoslavné církvi, 19,11 % jsou sunnitští muslimové, římských katolíků jsou v zemi necelá 3,44 %. V zemi je velmi malý počet ateistů, dohromady s lidmi jiného než výše řečených vyznání tvoří méně než 5 % obyvatelstva.[13]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Jako úřední jazyk slouží srbochorvatština, zde tradičně označovaná za srbštinu, a to její ijekavská varianta (užívaná ještě také v Bosně a Hercegovině), psaná rovnocenně latinkou i cyrilicí. Od osamostatnění Černé Hory od Srbska se postupně ustavuje jako černohorština.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Klasikem černohorské literatury je Mirko Petrović-Njegoš, jehož epická skladba Junački spomenik byla poprvé zveřejněna v roce 1864 v Cetinje, historickém hlavním městě a sídle černohorských vládců. Toto dílo oslavuje Černou Horu a Černohorce a vypráví o velkém vítězství černohorského národa nad Osmany. Mezi světovými válkami vynikl básník Radovan Zogović. V éře socialistické Jugoslávie se prosadili Mirko Kovač, Miodrag Bulatović nebo Ćamil Sijarić. V současnosti k nejznámějším černohorským autorům patří Borislav Jovanović.

Černohorcem byl i významný marxistický teoretik a "prominentní disident" Titova režimu Milovan Djilas. Vasilije Petrović položil základy černohorské historiografie, když napsal roku 1754 Dějiny Černé Hory.

K nejznámějším umělcům narozeným v Černé Hoře patří performer a provokatér Rambo Amadeus, dobře známý v celé bývalé Jugoslávii.

Ve sportu je národní pýchou Černohorců jejich ženská reprezentace v házené. Ta vyhrála v roce 2012 mistrovství Evropy a ve stejném roce získala stříbrnou medaili na olympijských hrách v Londýně. Šlo o první olympijskou medaili v historii samostatné Černé Hory (a dosud jedinou). K oporám slavného týmu patřili Jovanka Radičevićová či Milena Kneževićová. Již za časů Jugoslávie přivezl olympijské zlato a bronz černohorský házenkář Veselin Vujović.

Populární je v Černé Hoře také vodní pólo, mužská reprezentace získala stříbro na mistrovství světa v roce 2013 a zvítězila na mistrovství Evropy 2008. Ke známým vodním pólistům patří Aleksandar Ivović.

Srđan Mrvaljević vybojoval stříbro na mistrovství světa v judu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.  
  2. "Kořeny černohorské státnosti". Dějiny a současnost. 7/2006.
  3. http://www.montenegro.org/abolish.html
  4. Černá Hora oficiálně požádala o přijetí do EU
  5. závěry Evropské rady (16. a 17. prosince 2010) [online]. Evropská rada, [cit. 2010-12-22]. Dostupné online. (česky) 
  6. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1628898-cerna-hora-dostala-pozvanku-k-jednani-o-vstupu-do-nato
  7. ČTK. Černá Hora je novým členem NATO. Už za nás nebude nikdo rozhodovat, řekl premiér Marković [online]. Aktuálně.cz, 2017-06-05, [cit. 2017-06-05]. Dostupné online.  
  8. [Iron Deep 2012] Czech Speleological Society, ZO 6-14 Suchý Žleb [online]. . [1]. (anglicky) 
  9. a b "Protesty v Černé Hoře mají dvě příčiny: chudobu a nejdéle vládnoucího autokratického vůdce v Evropě". Český rozhlas. 31. října 2015.
  10. "Mocenské soupeření pokračuje: Černá Hora přistupuje k NATO". Armádní noviny. 29. prosince 2015.
  11. "Černohorci požadují demisi dlouholetého premiéra, trápí je chudoba a korupce". Novinky. 28. října 2015.
  12. "The Balkans’ Corrupt Leaders are Playing NATO for a Fool". Foreign Policy. 5. ledna 2017.
  13. a b Popis stanovništva, domaćinstava i stanova u Crnoj Gori 2011. godine - Census of Population, Households and Dwellings in Montenegro 2011 [online]. MONSTAT, [cit. 2015-03-01]. Dostupné online. (černohorsky (srbsky), anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]