Moldavsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o současném státu. Možná hledáte: historické území Moldávie.
Moldavská republika
Republica Moldova
vlajka Moldavska
vlajka
znak Moldavska
znak
Hymna: Limba noastră
Motto: Limba noastră-i o comoară
(Náš jazyk je poklad)
Geografie

Location Moldova Europe.png Poloha Moldavska

Hlavní město: Kišiněv
Rozloha: 33 843 km² (135. na světě)
z toho 1,4 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Dealul Bălănești (430 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 47°15′ s. š., 28°31′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 4 048 523 (132. na světě, 2017 bez Podněstří)
Hustota zalidnění: 131 ob. / km² (76. na světě)
HDI: 0.660 (střední) (113. na světě, 2012)
Jazyk: Moldavština (Rumunština)
Národnostní složení: Moldavané, Rumuni, Ukrajinci, Rusové, Gagauzové
Náboženství: Pravoslaví
Státní útvar
Státní zřízení: Poloprezidentská republika
Vznik: 27. srpna 1991 (odtržením od SSSR)
Prezident: Igor Dodon
Předseda vlády: Pavel Filip
Měna: Moldavský leu (MDL)
HDP/obyv. (PPP): 5 049[1] USD (133. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 498 MDA MD
MPZ: MD
Telefonní předvolba: +373
Národní TLD: .md
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Moldavsko (moldavsky Republica Moldova, ukrajinsky Молдова, rusky Молдавия i Молдова) je východoevropský vnitrozemský stát ležící mezi Ukrajinou a Rumunskem. Žijí zde necelé 4 milióny obyvatel. Jeho hlavním městem je Kišiněv (Chișinău). Úřední jazyk se dříve nazýval moldavština, podstatná část obyvatel ho však považovala za dialekt rumunštiny. V prosinci 2013 nejvyšší soud rozhodl, že úředním jazykem země je rumunština. Užívá se též ruština, ukrajinština a gagauzština.

Současná Moldavská republika vznikla v roce 1991, po rozpadu Sovětského svazu. Navazuje na tradici v Moldavského knížectví, jež má kořeny ve 14. století. Severní část knížectví byla po záboru Rakouskem roku 1775 známa jako Bukovina. Po roce 1812 si zbylé území rozporcovali Rusové a Osmani a bylo poté známo jako Besarábie. Po první světové válce krátce existovala samostatná Moldavská demokratická republika, ale roku 1918 byla včleněna do Rumunska. Z druhé části území, kontrolované Sověty, vznikla Moldavská autonomní sovětská socialistická republika. V roce 1940 Sověti i zbytek Moldavska obsadili a začlenili ho do SSSR, jakožto Moldavskou sovětskou socialistickou republiku. Po rozpadu SSSR vyhlásila samostatnost. Znovupřipojení k Rumunsku Moldavané odmítli v referendu. Moldavsko bývá někdy nazýváno Moldávie, avšak zaujímá pouze část historické země Moldávie.

Na jihu Moldavska se nachází autonomní oblast Gagauzsko, kde žije obyvatelstvo turkického původu a na východě je autonomní oblast a mezinárodně neuznávaný stát Podněstří, obývané zejména etnickými Rusy. Podněstří, na rozdíl od Moldavska, netvoří historickou součást Moldávie ani předválečného „Velkého Rumunska“.

Moldavsko je členskou zemí Společenství nezávislých států a Organizace černomořské ekonomické spolupráce, ale zároveň usiluje o vstup do Evropské unie.[2][3] Ekonomika Moldavska je nejmenší v Evropě (HDP per capita)[4] a Moldavsko má rovněž nejnižší index lidského rozvoje na kontinentu.[5] Je nejméně navštěvovanou zemí turisty v Evropě.[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Moldavska.

Moldavská republika je poměrně nový stát, který vznikl až ve 20. století. Navazuje ale na historické království Moldávie, které se rozkládalo na celém území dnešního Moldavska a na části území dnešního Rumunska a Ukrajiny.

Počátky Moldavska a osmanské období[editovat | editovat zdroj]

Moldavský stát se zformoval v polovině 14. století, a to pod vlivem Uher. Roku 1359 se moldavský kníže Bohdan I. uherského vlivu zbavil a stal se tak prvním nezávislým knížetem. Později se Moldávie dostala do lenní závislosti na polském království. Nejvýznamnějším moldavským vládcem byl kníže Štěpán III. Veliký (14571504). Za jeho vlády bylo knížectví ohroženo agresí sousedního Polska, Uher, ale především osmanské říše. Proti ní se Štěpán snažil vytvořit alianci. Roku 1489 byl nakonec Turky donucen platit tribut. Jeho nástupce poté uznal lenní závislost své země na osmanské říši. Roku 1829 získala Moldávie od Osmanské říše autonomii.

19. století a 1. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Moldavské historické území

Území dnešního Moldavska zahrnuje převážnou část Besarábie – historické ruské gubernie mezi Dněstrem, Prutem a Černým mořem, vzniklé v důsledku připojení východní části Moldavského knížectví k Ruskému impériu v roce 1812, zatímco zbylé území Moldávie se později stalo součástí Rumunska.

V roce 1856, na základě rozhodnutí kongresu v Paříži, byla jihovýchodní část Besarábie s městy Bolhrad, Izmajl a Cahul připojena k Moldavskému knížectví a v roce 1859 se v důsledku spojení Moldavska a Valašska stala součástí Spojených knížectví Moldávie a Valašska (rumunsky Principatele Unite ale Moldovei și Țării Românești, od roku 1866 Rumunské knížectví); v roce 1878, na základě rozhodnutí kongresu v Berlíně, byla opět přičleněna k Rusku.

27. března 1918 byla Besarábie poprvé ve svých dějinách v celku připojena k Rumunsku, což potvrdila Versailleská mírová smlouva (1919), jejíž rozhodnutí však Sovětský svaz neuznával. V meziválečném období, pod správou rumunské administrace, bylo území Besarábie rozděleno na 13 žup. Hotin (Chotim), Soroca, Bălți, Orhei, Lăpușna, Tighina, Cahul, Cetatea Albă, Ismail (Izmail), Fălciu, Iași (Jasy), Botoșani a Dorohoi.

Od druhé světové války po současnost[editovat | editovat zdroj]

Mapa Velkého Rumunska mezi lety 1920 a 1940.

V roce 1940, na základě dohody uzavřené s Německem v srpnu 1939, SSSR obsadil celou Besarábii. Pod sovětskou správou byla severní a jižní část Besarábie (Budžak) připojena k Ukrajinské SSR, centrální část byla sloučena s Moldavskou autonomní SSR (Podněstřím). Ze sloučených oblastí vznikla Moldavská SSR. Poté, co roku 1941 Německo a Rumunsko zahájilo válku proti SSSR, obsadily Besarábii vojska fašistické koalice. Celá Besarábie se znovu ocitla pod rumunskou správou. Tento stav trval do roku 1944, kdy Rudá armáda vytlačila německá a rumunská vojska z Besarábie, jež se opět stala součástí SSSR.

Od roku 1944 do roku 1991 bylo Moldavsko součástí Sovětského svazu jako Moldavská SSR, která byla na území Besarábie vytvořena již v roce 1940. Roku 1991 získala Moldavská SSR samostatnost jako Moldavská republika.

V roce 1994 se uskutečnilo referendum, ve kterém většina obyvatelstva odmítla spojení s Rumunskem. Největším problémem současného Moldavska je Podněstří (moldavsky Nistreană, rumunsky Transnistria), oblast východního břehu řeky Dněstr s převahou rusky mluvícího obyvatelstva. Podněstří bylo součástí SSSR již od 20. let 20. století, v roce 1990 jako Podněsterská moldavská republika vyhlásilo nezávislost na Moldavské republice. Nezávislost Podněsterské republiky, která značně destabilizuje celý region, není mezinárodně uznávána.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Moldavská krajina s řekou Dněstr
Mapa Moldavska

Povrch Moldavska tvoří mírně vyvýšená a zvlněná rovina a nejvyšší bod je Dealul Bălăneşti (430 m. n. m.) v centrální části země (Moldavská pahorkatina, Kodra). Na severu a jihu Moldavska se rozprostírají nejzápadnější výběžky eurasijské stepi. Typickými prvky reliéfu jsou četné úžlabiny a doliny – výsledek erozní činnosti vody.

Pozoruhodností reliéfu jsou vyvýšeniny nazývané tovtre (toltre), které se nad okolím zvedají do výšky cca 100 m, ale nevznikly tektonickou činností. Jde o rify, podmořské útesy, vytvořené živočichy, kteří žili ve zdejších mořích před 20 miliony let. Oblast tovtrů leží na ukrajinsko-moldavském pomezí, na horním Prutu (cca 200 km od Kišiněva). Je protkána dolinami a kaňony přítoků horního Prutu (k nejkrásnějším patří např. průlom řeky Zbruč na Ukrajině).

Zvláštností reliéfu je i oblast Sto pahorků mezi Prutem a Dněstrem (asi 200 km od Kišiněva). Je zde asi 3500 pahorků, jejichž výše dosahuje od 1,5 do cca 30 m.

Až 75 % země pokrývá černozem; lesy jsou v důsledku intenzivní zemědělské činnosti vykácené (tvoří pouze 6 % plochy).

Země není bohatá na vodní zdroje – ani povrchové, ani podzemní. Dvě významné východoevropské řeky – Dněstr a Prut – tvoří její západní a východní hranici. Moldavsko má přístup i k Dunaji – asi 0,5 km úsek břehu na soutoku Prutu a Dunaje u vesnice Giurgiuleşti. V přilehlých oblastech je několik jezer a rozsáhlá bažinatá území.

Moldavsko má mírné kontinentální klima s teplým létem a poměrně chladnou zimou, kdy teploty klesají pod bod mrazu. Prší zejména v teplejších měsících, dešťové přívaly přicházejí v létě. Průměrná teplota v Kišiněvu v lednu -5 °C, v červenci 23 °C.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Gheorghe Ghimpu vyměnil sovětský prapor za rumunský, 27. dubna 1990

Moldavsko je unitární, parlamentní republikou. Základním dokumentem státu je ústava z roku 1994. Ústava může být měněna pouze dvoutřetinovou parlamentní většinou, a její změny nemůžou být provedeny během stavu nouze nebo války. Ústavní dodatky týkající se státní suverenity, nezávislostí nebo státní jednoty mohou být prosazeny pouze vůli většiny obyvatel v referendu.

Základním legislativním orgánem země je 101členný jednokomorový parlament, jehož poslanci jsou voleni každé čtyři roky. V parlamentních volbách z roku 2010 získala většinu 59 křesel Aliance pro Evropskou integraci tvořená Liberálně demokratickou stranou, Liberální stranou a Demokratickou stranou. Jedinou opoziční stranou je Komunistická strana Moldavské republiky, která drží 42 křesel.

Hlavou státu je moldavský prezident, který je volen parlamentem. Ke zvolení prezidenta je nutná většina tří pětin v parlamentu. Hlavou výkonné moci je premiér země. Moldavská ústava také ustanovuje nezávislý šestičlenný ústavní soud.

V listopadu 2014 byla ze tří největších bank v Moldavsku ukradena jedna miliarda dolarů, která představuje celou jednu osminu moldavského HDP.[7] V květnu 2017 byl kvůli podezření z korupce zatčen starosta Kišiněva a místopředseda proevropské Liberální strany Dorin Chirtoacă.[8]

Moldavsko-české vztahy[editovat | editovat zdroj]

Moldavsko je zařazeno mezi prioritní země české zahraniční rozvojové spolupráce. ČR zde působí především v sektorech ochrany životního prostředí, zásobování vodou a sanitace, státní správy a občanské společnosti, vzdělávání, sociální infrastruktury, zemědělství, lesnictví a rybolovu. Česká nevládní humanitární organizace Člověk v tísni se v oblasti mimo to soustředí zejména na předávání zkušeností představitelům samosprávy a rozvoj občanské společnosti, organizace Adra se zaměřuje na děti žijící na ulici.[9] Dále jsou na místě realizovány projekty Aid for Trade a moldavským studentům jsou nabízena česká vládní stipendia. Ve školním roce 2012/2013 v ČR studovalo celkem 36 moldavských vládních stipendistů.[10]

Moldavská republika s účinností od 1. ledna 2007 zrušila vízovou povinnost pro občany České republiky. Toto opatření umožňuje vstup a pobyt na území Moldavské republiky bez víz maximálně po dobu 90 dnů v průběhu 6 měsíců od data prvního vstupu. Od 6. dubna 2006 se provádí přímo na hraničních přechodech registrace o pobytu cizinců do státního registru, čímž je nahrazena dřívější přihlašovací povinnost.[11]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Mapa moldavských okresů
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Moldavska.

Moldavsko je rozděleno na 32 okresů, tři městské autonomní celky (Kišiněv, Bălți a Tighina), dva částečně autonomní regiony (Gagauzsko a Podněstří).

Moldavské okresy

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Moldavska.
Moldavský kupón – provizorní měna, nahrazující po odtržení od SSSR Sovětský rubl
Moldavský zemědělec s koňským povozem

I přes jistý pokrok v posledních letech je Moldavsko nejchudší zemí Evropy. Navzdory tomu se v poslední době pokouší o rozvoj drobného podnikání. Země má příznivé klima pro intenzivní zemědělství a pěstování některých subtropických plodin, zejména zeleniny, ovoce, tabáku a také vína. Naopak nedisponuje žádným významnějším nerostným bohatstvím. Od roku 2007 je Moldavsko členem Středoevropské zóny volného obchodu.

Podle Indexu lidského rozvoje je Moldavsko zdaleka nejméně rozvinutou evropskou zemí s HDI podobně vysokým jako má Egypt, Mongolsko či Botswana.

Většinu elektrické energie, stejně tak i paliva, musí Moldavsko dovážet. Země je v energetických otázkách zcela závislá na Rusku, které v zemi vlastní důležité elektrické rozvodny.[12] Obě země spolu mají vleklé spory ohledně cen ropy a zemního plynu. Důsledkem těchto sporů je ruský zákaz prodeje moldavského vína a zemědělských výrobků v Rusku a také zdvojnásobení ceny za dodávky ropy a zemního plynu. Ekonomika země je ovšem na kolísání cen těchto komodit velmi citlivá. Důsledkem je výrazné zpomalení růstu HDP v roce 2006. Přesto země za rok 2007 vykázala pozoruhodný růst ekonomiky o 6 %. Stát si ponechává kontrolu nad velkou částí hospodářství. Ekonomika trpí také poměrně velkou inflací a korupcí.

Průměrná mzda v Moldavsku v roce 2007 dosahovala pouze 100 USD.[13] Odhadem až 25 % práceschopného obyvatelstva pracuje v zahraničí. Proto je oficiální nezaměstnanost pouhé 2,3 %.

Moldavsko je prioritní zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. ČR se tak podílí na řešení některých problémů země, především v oblasti životního prostředí, vzdělání a prevence migrace.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

12 300 km dlouhá silniční síť je většinou vyasfaltovaná. Moldavské vnitrozemí má díky Dněstru přístup k Černému moři a přes Prut k Dunaji. Nejdůležitějšími vnitrozemskými přístavy jsou Tighina a Rybnica na Dněstru a Ungheni na Prutu. Mezinárodní letiště je v Kišiněvě, který má i přímé železniční spojení se zahraničím.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Hlavním střediskem slabě rozvinutého cestovního ruchu je hlavní město. Pozoruhodné jsou i pevnosti rozmístěné po celé zemi, především kruhové opevnění Soroca na Dněstru. Nejvýhodnějším obdobím na návštěvu země je vinobraní v říjnu, kdy se konají mnohé slavnosti vína.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Moldavska.
Mapa složení obyvatelstva(z roku 1989)
Ústřední tržiště v Kišiněvě
Suvorovovo náměstí v Tiraspolu

Podle údajů sčítání lidu z roku 2014 žije v Moldavsku (v oblastech kontrolovaných ústřední vládou) 2 998 235 obyvatel, což je pokles o 11,3% oproti údajům zjištěným při sčítání lidu v roce 2004. Míra urbanizace je 45%. V Podněstří (k říjnu 2015) žilo 475 665 obyvatel, což je rovněž pokles, o 14,3%, oproti číslu zaznamenanému při sčítání lidu v roce 2004. Míra urbanizace v Podněstří byla 69,9%. Emigrace je v Moldavsku masový jev a má zásadní dopad na demografickou situaci a ekonomiku země. Moldavská zpravodajská a bezpečnostní služba odhaduje, že 600 000 až 1 milion moldavských občanů (téměř 25% obyvatel) pracuje v zahraničí.[14]

Panují spory o to, zda jazyk, jímž mluví většina Moldavanů, je moldavštinou, nebo rumunštinou. Deklarace nezávislosti z roku 1991 označuje za úřední jazyk rumunštinu. Ústava z roku 1994 uváděla, že národní jazyk Moldavské republiky je moldavština. Ještě v roce 2003 vláda přijala prohlášení, že jednou z priorit národní politiky je zachování moldavského jazyka. V prosinci roku 2013 však Ústavní soud rozhodl, že deklarace nezávislosti má vyšší právní závaznost než ústava a státním jazykem je rumunština.[15] Při sčítání lidu v roce 2014 (které nezahrnovalo Podněstří) 54,6% obyvatel za svůj první jazyk označilo moldavštinu, 24 % rumunštinu. Ačkoli pouze 4,1% obyvatel jsou etničtí Rusové, ruštinu za svůj hlavní jazyk označilo 14,5% z celkového počtu obyvatel. Používají ji hlavně Ukrajinci, Gagauzové a Bulhaři. V roce 2013 se 60% dětí učilo ve škole jako svůj první cizí jazyk angličtinu.[16] Druhou nejčastější volbou byla francouzština, neboť vazby na Francii jsou, podobně jako v Rumunsku, silné kvůli tradiční francouzské sounáležitosti s národy mluvícími románskými jazyky.

Podle sčítání obyvatelstva z roku 2004 tvoří 93,3% obyvatel pravoslavní křesťané. V zemi působí dvě pravoslavné církve, Moldavská pravoslavná církev, jež je podřízená ruské pravoslavné církvi, a Pravoslavná církev Besarábie, jež je podřízená Rumunské pravoslavné církvi. Obě církve tvrdí, že jsou národní církví země. 1,9% populace tvoří protestanti, 0,9% připadá na jiné náboženství. Jen zanedbatelné množství obyvatel se deklaruje jako "bez vyznání".

Národnostní složení (2004)[editovat | editovat zdroj]

# Národnost Moldavská rep. % Podněsterská rep. % Moldavsko celkem %
1. Moldavané 2 564 849 75,8% 177 156 31,9% 2 742 005 69,6%
2. Ukrajinci 282 406 8,3% 159 940 28,8% 442 346 11,2%
3. Rusové 201 218 5,9% 168 270 30,3% 369 488 9,4%
4. Gagauzové 147 500 4,4% 11 107 2,0% 158 607 4,0%
5. Rumuni 73 276 2,2% chybí údaj -- 73 276 1,9%
6. Bulhaři 65 662 1,9% 11 107 2,0% 76 769 1,9%
7. ostatní 48 421 1,4% 27 767 5,0% 76 188 1,9%
8. celkem 3 383 332 100% 555 347 100% 3 938 679 100%

Nedaleko Cahulu na samém jihu země se nachází jediná česká vesnice v zemi, Huluboaia (česky Holubinka).

Města[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam moldavských měst.

Přehled větších měst a jejich vylidňování po rozpadu Sovětského svazu podává tabulka:

# Město Obyvatel 1989 Obyvatel 2004/5
1. Kišiněv 717 853 647 513
2. Tiraspol 181 639 158 069
3. Bălți 157 068 122 778
4. Tighina (Bendery) 129 606 97 027
5. Cahul 60 766 35 481
6. Ungheni 42 624 35 157
7. Soroca 40 489 28 407
8. Orhei 42 225 25 680

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Mihai Eminescu, národní básník moldavský i rumunský

V Moldavsku se narodil slavný básník Mihai Eminescu a jeden z nejslavnějších klavíristů historie Anton Rubinstein. V Sovětském svazu se prosadil filmový režisér Emil Loteanu, v Rumunsku básník Grigore Vieru. Nejpřekládanějším současným moldavským autorem ve světě je Ion Druce. Pěvkyní milánské La Scaly se stala Maria Bieșu, meziválečnou operní hvězdou byla Maria Cebotari. Autorem hudby k zahajovacímu i závěrečnému ceremoniálu olympijských her v Moskvě roku 1980 byl Eugen Doga. V populární hudbě se proslavila disco kapela O-Zone tvořená trojicí Dan Bălan, Radu Sîrbu a Arsenie Todiraş.[17] V pop-music Sovětském svazu byla mimořádně populární moldavská rodačka Sofia Rotaru. V oblasti elektronické hudby se prosadil kišiněvský rodák Andrew Rayel. Dětskou pěveckou hvězdou je Cleopatra Stratanová. Narodil se zde také raper Calin Panfili.[18]

V Moldavsku se narodil významný ruský architekt Alexej Ščusev. Byl klíčovým představitelem architektury stalinské éry, která je někdy nazývána stalinský imperiální styl či stalinský klasicismus. Jeho nejznámější stavbou je Leninovo mauzoleum v Moskvě.

Na území Moldavska se nachází jedna památka zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jde o Struveho geodetický oblouk, jenž byl řetězcem triangulačních bodů vybudovaným napříč deseti státy, od norského Hammerfestu až k Černému moři. 2820 kilometrů dlouhý systém byl vybudován ruským astronomem Friedrichem Georgem Wilhelmem von Struve v letech 1816-1855. Moldavsko tento zápis sdílí s Běloruskem, Estonskem, Finskem, Lotyšskem, Litvou, Norskem, Ruskem, Švédskem a Ukrajinou.[19]

K dalším významným historickým a architektonickým památkám patří jeskynní klášter ve vesnici Tipova. Jde o největší ortodoxní klášter celé východní Evropy. Další důležitý klášter se nachází ve vesnici Cipriana, v něm sídlí moldavská pravoslavná církev. Pověstmi je opředen klášter Svaté Trojice v Saharna.[20] Kišiněv je spjat s památkou Alexandra Sergejeviče Puškina, který sem rád jezdíval a trávil zde léto. Pozoruhodným dokladem střídání kultur a mísení vlivů na území Rumunska je město Orhei, v němž se dochovalo nejvíce historických budov, od muslimských mešit až po pravoslavné kláštery.

Věda[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem moldavské vzdělanosti byl v 16. století Grigore Ureche, který ve své kronice Letopiseţul Ţării Moldovei poprvé zaznamenal existenci moldavského jazyka a jeho románského původu. Rumunskou filologii 19. století povýšil Bogdan Petriceicu Hasdeu (rodák ze severní Besarábie, o niž Moldavsko přišlo). Lev Berg byl významným geografem a prezidentem Ruské geografické společnosti. V Moldavsku se narodil také slavný polský statistik Jerzy Neyman či chemik a otec teorie organické katalýzy Nikolaj Zelinskij. Politologem a odborníkem na geopolitiku je Oleg Serebrian.

Nejvýznamnějším vědeckými institucemi v zemi jsou Národní knihovna Moldavska (Biblioteca Naţională a Republicii Moldova) založená roku 1832[21], Moldavská státní univerzita v Kišiněvě (Universitatea de Stat din Moldova) a Moldavská akademie věd (Academia de Ştiinţe a Moldovei), obě posledně jmenované byly založeny roku 1946.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Samostatné Moldavsko se na olympijských hrách představilo prvně až roku 1996. A hned si přivezlo dvě medaile. Dvojice kanoistů Nicolae Juravschi a Viktor Reneysky vybojovala stříbro (jinak má na svém kontě dvě zlata ze sovětské éry) a zápasník Sergej Murejko přivezl bronz. Za čtyři roky na olympiádě v Sydney Moldavané tuto bilanci zopakovali, když stříbrnou medaili získal střelec Oleg Moldovan a bronzovou boxer Vitalie Grușac. Další medaili přivezl opět boxer, Veaceslav Gojan, a byl to znovu bronz. Tato medaile z olympijských her v Pekingu je zatím poslední v moldavské sbírce. Gojan je i mistrem Evropy z roku 2011. Před vznikem samostatného Moldavska ovšem vybojoval olympijské zlato vzpěrač Tudor Casapu.[22]

Lukostřelkyně Natalia Valeeva je mistryní světa, roku 1995 tento titul získala pro samostatné Moldavsko, další tři tituly už ovšem pro Itálii, kam odešla. Má i dva bronzy z olympijských her v Barceloně 1992, kde Moldavci startovali ještě za tzv. Sjednocený tým zemí právě rozpadlého Sovětského svazu. Také zápasník Lukman Džabrajilov má titul mistra světa, který získal v roce 1994 na istanbulském šampionátu. Zápas má v Moldavsku velkou tradici, lidovou verzí zápasu v Moldavsku je trânta.[23] Také další bojový sport, judo, má v Moldavsku slušnou základnu, Victor Florescu kupříkladu bral stříbro z mistrovství světa v roce 1997.

Dalším sportem, v němž dosáhli Moldavané již řadu úspěchů je vzpírání, Oleg Sîrghi je trojnásobným mistrem Evropy (2011, 2013, 2015).[24] Titul evropských šampionů mají rovněž Igor Bour (2007), Anatolie Cîrîcu (2012) a Cristina Iovu (2012), jež druhý titul (2016) získala již za Rumunsko. V zápase vybojoval evropské zlato dvakrát Ghenadie Tulbea (2001, 2005). Taekwondista Stepan Dimitrov je mistrem Evropy z roku 2014.

Moldavský původ má i cyklista Andrei Tchmil, v současnosti působící v Belgii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. Moldpres News Agency. web.archive.org [online]. 2008-04-30 [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. 
  3. EU mezi sebe vábí Moldavsko. Unie má zájem o bližší spolupráci. TÝDEN.cz. 2018-02-26. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (česky) 
  4. The 10 Most Poverty Ridden Countries In Europe. TheRichest. 2013-10-24. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (anglicky) 
  5. EuCham - European Chamber - 2015-01 Human Development Index in Europe. eucham.eu [online]. [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. The Ten Least Visited Countries in Europe - Page 2 of 2 - Traveler's Digest. Traveler's Digest. 2014-08-22. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (anglicky) 
  7. "Moldavsko: desetitisíce lidí žádaly odchod vlády". Týden. 27. září 2015.
  8. "Moldavsko je prolezlé korupcí, starosta metropole byl po razii zatčen". EuroZprávy.cz. 26. května 2017.
  9. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/moldavsko
  10. http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/dvoustranna_zrs_cr/programove_zeme/moldavsko/
  11. http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ID=5355
  12. Preasca, Ion. V roce 2010, 20,5% dovozu v Moldavsku zotavil energetických zdrojů. Adevărul
  13. businessinfo.cz
  14. Understanding Migration, Emigration from Moldova. web.archive.org [online]. 2011-05-14 [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. 
  15. Moldovan court rules official language is 'Romanian,' replacing Soviet-flavored 'Moldovan'. Fox News. 2015-03-25. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (anglicky) 
  16. English – the most preferred foreign language among Moldovan students | Moldova.org. web.archive.org [online]. 2014-03-07 [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. 
  17. O-Zone udělali hit, dobyli hitparády, vydělali prachy a skončili. Koule.cz. 2009-07-29. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (česky) 
  18. Raper: Hip hop je nový rock 'n' roll!. TÝDEN.cz. 2018-08-10. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (česky) 
  19. Moldavsko - dědictví UNESCO: Moldavsko: Můj průvodce. www.mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. (česky) 
  20. Další místa a pamětihodnosti Moldávie. HedvabnaStezka.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. 
  21. Biblioteca Naţională a Republicii Moldova (BNRM). Chisinau, orasul meu. 2011-11-16. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (anglicky) 
  22. BREZIANU, Andrei; SPÂNU, Vlad. The A to Z of Moldova. [s.l.]: Scarecrow Press 500 s. Dostupné online. ISBN 9781461672036. (anglicky) Google-Books-ID: SsF94kyuHs4C. 
  23. Trânta sportul național al moldovenilor care ne-a unit timp de sute de ani. Telegraph Moldova. 2017-10-03. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (rumunsky) 
  24. European Weightlifting Championships: Oleg Sirghi Wins 56-kg Class. www.ironmind.com [online]. [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]