Yehudi Menuhin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Yehudi Menuhin
YehudiMenuhinStageDoorCanteen.jpg
Základní informace
Narození 22. dubna 1916
USA New York, USA
Úmrtí 12. března 1999 (ve věku 82 let)
Německo Berlín, Německo
Žánry klasika, jazz
Aktivní roky 1923-1999
Významný nástroj
Giovanni Bussetto 1680
Giovanni Grancino 1695
Guarneri filius Andrea 1703
Soil Stradivarius
Prince Khevenhüller 1733 Stradivari
Guarneri del Gesù 1739
Lord Wilton 1742 Guarneri del Gesù

Yehudi Menuhin, Baron Menuhin of Stoke d'Abernon (* 22. dubna 1916, New York, USA12. března 1999, Berlín, Německo) byl v USA narozený houslový virtuos a dirigent, který strávil většinu svého života ve Spojeném království. V roce 1970 se stal občanem Švýcarska, v roce 1985 občanem Spojeného království.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině. Oba rodiče milovali hudbu, otec Mosche hrál na housle a matka Maruscha byla obstojná klavíristka. Na housle začal Menuhin hrát ve věku čtyř let pod houslistou Sigmundem Ankerem. Již v šesti letech poprvé vystoupil na koncertu Pacific Musical Society. V roce 1921 se stal studentem Louise Persingera. Ve studiu houslové hry pokračoval krátce (pouze jedna lekce) u belgického houslisty Eugena Ysaye a později u George Enesca, rumunského skladatele a houslisty.

Ve věku 12 let vystoupil v Berlíně pod taktovkou dirigenta Bruno Waltera hned ve třech technicky náročných koncertech J. S. Bacha, L. van Beethovena a Johannese Brahmse. Albert Einstein po tomto vystoupení prohlásil: " Vím, že bůh na nebi je."[zdroj?] Bruno Walter po mnoha letech konstatoval: " Ještě dnes vím, jak Yehudi hrál. Byl dítě a přece už muž a velký umělec. Podivuhodné nebylo, že hudbu technicky ovládal, nýbrž že ji také opanoval duchovně."[zdroj?]

V této době také začal s nahráváním. Mezi významné nahrávky předválečné éry patří především Elgarův koncert pro HMV v Londýně, který osobně dirigoval skladatel, dále některé nahrávky se sestrou Hephzibah Menuhin a také houslové koncerty J. S. Bacha se svým učitelem Enescem. Během 2. světové války pořádal koncerty pro vojáky v lazaretech a vojenských táborech.

Po válce podnikl mimo jiné také turné pro červený kříž. Začal také nahrávat s dirigentem Wilhelmem Furtwanglerem, který byl kritizován za své postoje v období nacistické zvůle. Menuhin však dirigenta obhajoval a tvrdil, že pomohl v tomto období mnoha židovským hudebníkům. V roce 1965 byl jmenován čestným rytířem (Řád britského impéria). Ve stejném roce mu věnoval houslový koncert Malcolm Williamson. V roce 1969 byl zvolen prezidentem mezinárodní hudební rady UNESCO. V této pozici pronesl o dva roky později v Moskvě projev, který vyvolal velký rozruch. Kritizoval v něm totiž tehdejší kulturní poměry v Rusku.

V roce 1983 založil Yehudi Menuhin mezinárodní soutěž pro mladé houslisty. Velkou část svého života věnoval také pedagogické činnosti. Mezi jeho nejslavnější žáky patří mimo jiné Nigel Kennedy.

Během své houslové kariéry vystupoval po celém světě a vystupoval s mnoha umělci zvučného jména. Jeho nahrávací smlouva s firmou EMI trvala 70 let. Neobyčejné jsou jeho nahrávky s Glennem Gouldem, Ravi Shankarem či Stephanem Grappellim. Poslední nahrávku uskutečnil ve věku 82 let v roce 1999. Kromě houslové hry se věnoval také meditaci a józe a byl vegetarián.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Menuhin, Diana (1984). Fiddler's Moll. Life With Yehudi. New York: St Martin's Press. ISBN 0-312-28819-0.
  • Menuhin, Yehudi (1977). Unfinished Journey. New York: Knopf. ISBN 0-394-41051-3.
  • Subramaniam, L.; Menuhin, Yehudi; Režie Jean Henri Meunier. (1999). Violin From the Heart (dokumentární film) [DVD].
  • Menuhin byl také několikrát zmíněn v novele Pata Conroye The Prince of Tides.

Filmy[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 - The Music of Man (televizní seriál)
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu