Arvo Pärt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arvo Pärt
Arvo Pärt (2008)
Arvo Pärt (2008)
Základní informace
Narození 11. září 1934
Paide, EstonskoEstonsko Estonsko
Žánry současná klasická hudba
Povolání hudební skladatel, hudební režisér
Aktivní roky 1958
Vydavatel ECM Records
Významná díla
  • Für Alina (1976)
  • Fratres (1977)
  • Miserere (1989)
  • Litany (1994)
  • Lamentate (2002)
Ocenění
Web Arvo Pärdi Keskus
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Arvo Pärt (* 11. září 1935 Paide, Estonsko) je estonský hudební skladatel. Je často spojován s technikou hudebního minimalismu, která vznikla v 60. létech 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

V období 19581967 byl zaměstnán jako hudební režisér u nahrávací společnosti a skládal hudbu pro film a estonskou televizi. V průběhu těchto let studoval skladbu u Heina Ellera na Tallinnské konzervatoři, kde absolvoval v roce 1963. Jeho rané práce pocházející již ze studentských dob (smyčcový kvartety a neoklasické skladby pro klavír — 2 sonatiny a Partita) ukazují vliv ruských neoklasicistů, především Šostakoviče a Prokofjeva. Jeho pozdější skladby jsou silně ovlivněny jeho vírou. Spolu s Henrykem Góreckim bývá řazen ke „spirituálnímu minimalismu“.

Ve skladbách z prvního období používal dodekafonii, serialismus, aleatoriku, sonorismus, algoritmickou kompozici a podobné kompoziční postupy. Jeho první orchestrální skladba Necrolog z roku 1960 je pokládána za první estonskou dodekafonickou skladbu.

Po krátkém období v němž používal techniku koláže (Collage sür BACH) se na počátku 70. let věnoval studiu středověké hudby, chorálu a rané polyfonie. Tyto inspirace použil ve své 3. symfonii a poté se na nějaký čas odmlčel.

Od roku 1976 používá nově vytvořenou vlastní minimalistickou techniku, nazvanou tintinnabuli (z latiny — zvonky). On sám ji popisuje takto: „Zjistil jsem že stačí, když hezky zazní jediná nota. Tato nota, tichý zvuk nebo okamžik ticha je mi příjemný. Pracuji s několika málo elementy — jedním, dvěma hlasy. Stavím z jednoduchých materiálů — trojzvuků v jedné tónině. Tři tóny souzvuku jsou jako zvonky, proto používám název tintinnabuli.“ První veřejně uvedenou skladbou v novém stylu byla Für Alina z roku 1976.

Z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Nekrolog – Frankfurt 533 orchestra
  • Perpetuum mobile, op. 10
  • Collage sür BACH
  • Symphony No. 1, Polyphonic, op. 9, Leihmaterial orchestra
  • Symphony No. 2
  • Symphony No. 3, Leihmaterial orchestra
  • Für Alina
  • Cantus in Memory of Benjamin Britten
  • Tabula Rasa
  • Cantate Domino canticum novum (Psalm 95)
  • Missa Syllabica pro sbor, sólisty a varhany
  • De Profundis pro sbor, varhany a perkuse
  • 2 slovanské žalmy: Žalm 117 a 131
  • Stabat Mater
  • Miserere pro pět sólových hlasů, sbor a osm nástrojů
  • Litany pro sbor a orchestr
  • Memento
  • Nunc dimittis pro sbor a orchestr
  • Beatitudines pro sbor a varhany
  • Te Deum
  • Berliner Messe
  • Magnificat
  • Fratres

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]