Leonard Bernstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leonard Bernstein
Leonard Bernstein v roce 1971
Leonard Bernstein v roce 1971
Základní informace
Rodné jméno Louis Bernstein
Přezdívky Lenny, Lenjuška
Narození 25. srpna 1918[1]
v Lawrence (Massachusetts), USA[2]
Původ New York City, New York, USA[2]
Úmrtí 14. října 1990 (ve věku 72 let)[1]
v New York City, USA[3]
Žánry crossover, muzikál, klasická hudba, orchestrální hudba a další[4]
Povolání dirigent[5], hudební skladatel[6], učitel hudby[7], pianista[8]
Nástroje piáno[3]
Aktivní roky 1943-1990[2][3]
Významná díla Jeremiah
The Age of Anxiety
Kaddish
West Side Story
Ocenění Cena Grammy za celoživotní dílo (1985)
Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Praemium Imperiale
Velká zlatá medaile za zásluhy o Rakouskou republiku
Čestný prsten města Vídně
… více na Wikidatech
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonard Bernstein (25. srpna 1918, Lawrence, Massachusetts, USA14. října 1990) byl americký dirigent, hudební skladatel, klavírista, pedagog, hudební popularizátor a televizní hvězda.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Louis Bernstein v Lawrence ve státě Massachusetts do rodiny ukrajinských Židů původem z města Rovno.[9][10][nenalezeno v uvedeném zdroji] Nebyl příbuzný filmového skladatele Elmera Bernsteina, ale byli přáteli a dokonce sdíleli určitou fyzickou podobnost.[11] Jako malý chlapec bral lekce na piano a navštěvoval Posádkovou a Bostonskou latinskou školu. Na Harvardově univerzitě studoval s Walterem Pistonem, Edwardem Burlingame-Hillem a A. Tillmanem Merrittem a mnoha dalšími. Absolvoval studium hudebních oborů na Harvardu (1939), poté studoval hru na klavír, dirigování a orchestraci na Curtisově institutu ve Filadelfii (1942), kde byl nejnadanějším žákem Fritze Reinera. V roce 1940 studoval pod vedením dirigenta Sergeje Kusevického v Tanglewoodu, berkshisrském letním středisku Bostonského symfonického orchestru, posléze se stal Kusevického asistentem.

Dne 14. listopadu 1943 fenomenálně „zaskočil“ za nemocného Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, kde působil od září 1943 jako asistent. Tento záskok odstartoval jeho velkolepou kariéru. V letech 1945-1947 byl hudebním ředitelem Newyorského Symfonického orchestru. Po smrti Sergeje Kusevického v roce 1951 se stal na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu. Na počátku roku 1947 Bernstein přijal pozvání Palestinského orchestru a přijel do Jeruzaléma v tehdejší britské mandátní Palestině (dnešní Izrael), aby dirigoval několik koncertů. O svých zážitcích z této cesty napsal Bernstein svému příteli:[12]

V těchto lidech je síla i oddanost, jež jsou obdivuhodné. Nikdy si nedají tuto zemi vzít, to by raději nejdřív zemřeli. A jejich zem je krásná tak, že se to nedá popsat.
Situace je napjatá a nepředvídatelná, orchestr výborný a plný nadšení (první zkouška dnes ráno). Mávl jsem taktovkou, a před koncertní síní zazněl jako doprovod hlučný výbuch. Klidně jsme pokračovali v práci. Tak to tady chodí. Včera večer z našeho hotelu unesli jednoho Angličana, dnes vyletěla do vzduchu policejní stanice, na náměstí byl zničen náklaďák – a život jde dál. Tančíme, hrajeme boogie-woogie, procházíme se kolem Středozemního moře (které je jako z pohádky) a doufáme v to nejlepší.

—Leonard Bernstein, v dopisech svému příteli

V letech 19581969 dosáhl nejvyššího postu, stal se hudebním ředitelem Newyorské filharmonie (831 koncertů). Poté až do své smrti hostoval u nejvýznamnějších orchestrů (Bostonský symfonický orchestr, Izraelská filharmonie, Londýnští symfonikové, Vídeňští filharmonikové), operních domů a na hudebních festivalech po celém světě a stal se jednou z nejzářivějších dirigentských hvězd 20. století. Svou osobní horlivostí oživil celosvětový zájem o díla Gustava Mahlera a Charlese Ivese

Na veřejnosti se velmi proslavil svými televizními popularizačními pořady o (vážné) hudbě. Tyto pořady, které získaly celou řadu televizních ocenění (např. 11 Emmy), z něj v 60. letech udělaly televizní hvězdu a jednu z nejvýraznějších kulturních osobností v USA. Byl to právě Leonard Bernstein, kdo přivedl mnoho Američanů k vážné hudbě.

Vše začalo pořadem „Omnibus“, který měl v letech 1954–1961 deset dílů. Poté, co se Bernstein stal šéfdirigentem Newyorské filharmonie, uskutečnil 15 programů pro dospělé (1958–1962) a především 53 programů pro mladé s názvem: „Young People's Concerts with the New York Philharmonic“ (1958–1973), které byly z Bernsteinových pořadů nejpopulárnější. Ve všech těchto programech Bernstein na televizní obrazovce zasvěcoval velké i malé diváky do různých tajů a „záhad“ hudby a představoval významné skladby a hudební skladatele. Vybrané scénáře Koncertů pro mladé publikum poté vyšly knižně – kniha se stala bestsellerem - (v českém překladu LB: O hudbě - Koncerty pro mladé publikum. Praha: NLN, 1996).

Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Autorka Bernsteinova životopisu Meryle Secrest hovoří o jeho bisexualitě a cituje též jeho přítelkyni Shirley Rhoades Perle, která uvedla, že "potřeboval muže sexuálně a ženy emocionálně".[13]

Na sklonku života nahrál s Vídeňskou filharmonií a spolu s Krystianem Zimermanem oba Brahmsovy klavírní koncerty a poslední tři klavírní koncerty od Ludwiga van Beethovena.

Pozdní období a smrt[editovat | editovat zdroj]

V sobotu 23. prosince 1989 odjel dirigovat po tři dny Beethovenovu Devátou, na oslavu pádu Berlínské zdi. Symfonie byla zvolena kvůli symbolice, protože sólisté a sbor zpívají slovo „Freiheit“ (svoboda), místo „Freude“ (radost) . Toto slovo Bernstein schválně zaměnil, kvůli oslavě bratrství a vzájemné svobody po svržení Berlínské zdi. Na koncertě se necítil dobře, jak je vidět i na nahrávkách, ale vydržel a po návratu domů se cítil úplně vyčerpaný. V mládí se stal náchylný na bolest zad, které i po dávkách lécích nyní neustupovaly, spíše naopak. Vyhledal proto lékaře, který jeho stav podceňoval, ale Bernstein trval na rentgenovém snímku. Zjistilo se, že má maligní tumor na okraji pohrudnice u levé plíce, mezoteliom. Po zhruba měsíční léčbě rakoviny se zdál čím dál tím slabší a navíc prodělal zápal plic a pásový opar.

Jeho poslední koncert proběhl v Tanglewoodu 19. srpna 1990. Hrála se Beethovenova Sedmá symfonie, tempa byla příliš pomalá, jakoby už upozorňovala na neodvratitelné. Leonard Bernstein zemřel ve své rezidenci Dakota House, zhruba o půl sedmé večer na srdeční záchvat. Již od druhé poloviny sedmdesátých let bral různé medikamenty a povzbuzující prostředky na svůj hektický dirigentský život.[13]

Charakteristika Bernsteina jako skladatele[editovat | editovat zdroj]

Jako skladatele ho lze považovat za postmodernistu už v 50. letech 20. století. Nerozlišoval mezi hudbou „vážnou“ a „populární“, ale mezi „dobrou“ a „špatnou“. Bernstein byl stylový syntetik a „eklektik“: nějaké umělecké škatulkování pro něj neplatilo: V artificiálních skladbách, v zásadě tonálních, používal latinskoamerické prvky, výrazný rytmus (synkopování, střídavé rytmy, nesouměrné metrum) a barvitou instrumentaci (časté využívání klavíru, vysoké polohy žesťů, početných, virtuózních perkusí); muzikálovou hudbu a formu pozvedl na vysokou úroveň (např. jazzová fuga v písni Cool) a znovu dokázal, že i díla populární kultury mohou být zároveň velmi hodnotná.

Mnoho jeho skladeb nejde vůbec zařadit do předem vymezených kategorií, protože jsou často polystylová a polyžánrová a obsahují „od všeho něco“. Náměty skladeb, duchovní i čistě světské, se neobracejí do minulosti, ale přímo reflektují svět, v němž jejich autor žil a tvořil: hledají víru ztracenou v moderní době nebo třeba opěvují radovánky a vyjadřují problémy soudobého New Yorku. Řada kompozic se zpěvem je vícejazyčná, často mísí angličtinu, hebrejštinu a různé další jazyky včetně latiny.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Divadelní a filmové skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Fancy Free – balet, 1944
  • On the Town – muzikál, 1944
  • Facsimile – balet, 1946
  • Peter Pan – písně, doprovodná hudba, 1950
  • Trouble in Tahiti – opera o jednom aktu, 1952
  • Wonderful Town – muzikál, 1953
  • On the Waterfront – filmová hudba, 1954
  • Candide – muzikál-opera, 1956
  • West Side Story – muzikál, 1957
  • Mass – muzikálové oratorium, 1971
  • Dybbuk – balet, 1974
  • 1600 Pennsylvania Avenue – muzikál, 1976
  • A Quiet Place – opera ve dvou aktech, 1983/1984 (obsahuje Trouble in Tahiti)
  • The Race to Urga – muzikál, 1987

Orchestrální koncertní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Jeremiah – Symfonie č. 1, 1942
  • Three Dance Episodes from „On the Town“, 1945
  • Three Dance Variations from „Fancy Free“, 1946
  • The Age of Anxiety – symfonie č. 2 (podle W. H. Audena), pro klavír a orchestr, 1949
  • Serenade – pro sólové housle, smyčcové nástroje, harfu a bicí nástroje, 1954
  • Prelude, Fugue and Riffs – pro sólový klarinet a jazzový ansámbl, 1955
  • Symphonic Suite from „On the Waterfront“ – symfonická suita z On the Waterfront, 1955
  • Symphonic Dances from „West Side Story“ – symfonické tance z West Side Story, 1960
  • Kaddish – Symfonie č. 3, pro orchestr, smíšený sbor, chlapecký sbor, recitátora a sopránové sólo, 1963
  • Dybbuk – suity č. 1 a 2, pro orchestr, 1974
  • Songfest: A Cycle of American Poems for Six Singers and Orchestra – Slavnost písní: Cyklus amerických básní pro šest hlasů a orchestr, 1977
  • Three Meditations from „Mass“ – tři meditace z „Mass“, pro for violoncello a orchestr, 1977
  • Divertimento for Orchestra – 1980
  • Halil – nokturné pro sólovou flétnu, bicí nástroje, harfu a smyčce, 1981
  • Concerto for Orchestra – 1989

Chorální skladby pro kostel nebo synagogu[editovat | editovat zdroj]

  • Hashkiveinu – pro sólový tenor, smíšený sbor a varhany, 1945
  • Chichester Psalms – 1965
  • Missa Brevis – pro smíšený sbor a vysoký tenor (mužský alt) s bicími nástroji, 1988

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sonáta - pro klarinet a klavír, 1942
  • Touches - pro klavír sólo, 1981
  • Thirteen Anniversaries - pro klavír sólo, 1988
  • Dance Suite - pro žesťový kvintet, 1989

Vokální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • I Hate Music: A cycle of Five Kids Songs for Soprano and Piano – Nenávidím hudbu: Cyklus pěti dětských písní pro soprán a klavír, 1943
  • La Bonne Cuisine: Four Recipes for Voice and Piano – Francouzská kuchyně: Pět receptů pro vokál a klavír, 1947
  • Arias and Barcarolles – Árie a barkaroly, pro mezzosoprán, baryton a čtyřruční klavír, 1988 (orchestrováno)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.leonardbernstein.com/lb.htm
  2. a b c http://www.pbs.org/wnet/americanmasters/episodes/leonard-bernstein/reaching-for-the-note/489/
  3. a b c http://www.notablebiographies.com/Be-Br/Bernstein-Leonard.html
  4. http://www.allmusic.com/artist/q7057
  5. http://www.leonardbernstein.com/conductor.htm
  6. http://www.leonardbernstein.com/composer.htm
  7. http://www.leonardbernstein.com/educator.htm
  8. http://www.leonardbernstein.com/works_piano.htm
  9. Dougary, Ginny."Leonard Bernstein: ‘charismatic, pompous – and a great father'", The Times, March 13, 2010. Ověřeno k March 12, 2010. 
  10. Oliver, Myrna."Leonard Bernstein Dies; Conductor, Composer Music: Renaissance man of his art was 72. The longtime leader of the N.Y. Philharmonic carved a niche in history with `West Side Story.'", Los Angeles Times, October 15, 1990. Ověřeno k March 12, 2010. 
  11. "Great Escape composer dies at 82", BBC News, August 19, 2004. 
  12. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 152-153.  
  13. a b SECREST, Meryle. Leonard Bernstein. Překlad Pavel Pokorný. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-153-0. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Publikace Leonarda Bernsteina

  • Findings (Nálezy) – Simon and Schuster, New York, 1982; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 0-385-42437-X.
  • The Infinite Variety of Music (Nekonečné proměny hudby) – Simon and Schuster, New York, 1966; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 0-385-42438-8.
  • The Joy of Music (Radost z hudby) – Pompton Plains, New Jersey, 1959; Amadeus Press edition, 2004 – ISBN 1-57467-104-9.
  • The Unanswered Question (Nezodpovězená otázka) – Harvard University Press, Cambridge, Mass, 1976 – ISBN 0-674-92000-7

Publikace o Leonardu Bernsteinovi

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]