Ostrogóti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Původní domovina Ostrogótů se nacházela v oblasti jižního Švédska

Ostrogóti (též Východní Gótové, latinsky Ostrogothi nebo Austrogothi) byli východogermánské etnikum, které výrazně zasáhlo do událostí doby stěhování národů. Pocházeli ze Skandinávie a jejich počátky sahají až do 3. století n. l. V 5. století se jim podařilo ovládnout výspu Západořímské říše, Apeninský poloostrov, a založit na na jejích troskách svou vlastní „Ostrogótskou říši“ (Ostrogótské království).

Ostrogóti v době stěhování národů[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Gótové a Foederati.

Po usídlení v severním Černomoří si východní Gótové (Greutungové, Ostrogóti) vytvořili říši, která dosáhla v polovině 4. století za vlády krále Hermanaricha obrovského rozmachu. Sahala od Černého moře až do Pobaltí a za řeku Volhu. Roku 375 však přivodil její konec vpád kočovných Hunů do černomořských stepí. Ostrogóti byli na hlavu poraženi a smrtelně raněný Hermanarich spáchal sebevraždu. Poté začali Ostrogóti ustupovat před tlakem Hunů na západ. Během několika let přesídlili do bývalé římské provincie Panonie. Hunské nadvládě však neunikli, neboť počátkem 5. století pronikli kočovníci až do této oblasti, vytvořili tu svoji říši a podmanili si nejen zdejší Góty, ale i ostatní v Panonii usídlené germánské kmeny Gepidy, Svéby, Skiry, Heruly i kočovné Sarmaty. Ti byli mimo jiné nuceni pomáhat Hunům v boji.

Po pádu hunské říše[editovat | editovat zdroj]

Orlí náušnice objevené u Ostrogótů

Roku 451 byli Hunové poraženi římskými vojsky a jejich barbarskými spojenci v bitvě na Katalaunských polích, panonští Gótové bojovali na straně kočovníků. Nedlouho nato, roku 453, zemřel hunský vůdce Attila a říše kočovníků se začala rozpadat. V bitvě na řece Nedao v roce 454 porazili Ostrogóti spolu s jinými podmaněnými germánskými kmeny Huny a osamostatnili se. Zároveň však ztratili možnost podílet se na každoročních hunských nájezdech a bohaté kořisti. Dobře vojensky organizovaní barbaři začali mezi sebou soupeřit o převahu v Karpatské kotlině.

Roku 474 se stal králem panonských Gótů Theodorich z rodu Amalů, (474 - 526), který vyrůstal jako rukojmí v Konstantinopoli a zaměřil jejich pozornost na Východořímskou říši. Na Balkáně se jejich hlavním soupeřem stala skupina gótských foederátů, usídlená v Thrákii, která zastávala vysoce privilegované postavení a měla blízko k panovnickému dvoru. V jejím čele stál Theodorich Strabón (473-481). Panonští a thráčtí Gótové bojovali, podněcováni císařem, proti sobě, vzápětí se spojovali proti císaři a pořádali ničivé nájezdy do vnitrozemí říše. Po Strabónově smrti v roce 481 se obě skupiny sjednotily pod vládou Theodoricha Amaly, a položili tak základy novému mocnému politickému i etnickému celku Ostrogótů. Roku 483 uzavřeli s císařem Zenonem, kterému nezbývalo než respektovat Theodorichovy úspěchy, dohodu, podle které byli usazeni v Dácii a Moesii.

Ostrogóti se však nestali spolehlivými císařovými spojenci. Roku 486 vyplenili Thrákii a o rok později oblehli samotnou Konstantinopol. Zenon se proto rozhodl dostat je pryč z území říše. Obratně využil jejich zájmu o Itálii - Theodorich již dříve navrhoval intervenci Gótů s cílem vrátit na trůn sesazeného císaře - a pověřil ho úkolem skoncovat s Odoakerem, jenž si mezitím začal počínat jako suverénní vládce. Císař jistě nepočítal s tím, že by prostřednictvím Ostrogótů mohl sám ovládnout Itálii. Centrum bývalé římské říše zůstalo v rukou barbarů, výsledkem Theodorichovy akce bylo pouze vystřídání jednoho germánského vládce druhým. Zenon však dosáhl toho, o co mu šlo nejvíce, jednou provždy zbavil Balkán gótských bojovníků.

Ostrogótská říše v Itálii[editovat | editovat zdroj]

Tento článek pojednává o kmeni. O říši Ostrogótů v Itálii pojednává článek Ostrogótské království.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]