Jesenice (Slovinsko)
| Jesenice | |
|---|---|
 Jesenice | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°26′ s. š., 14°3′ v. d. |
| Stát |  Slovinsko |
| Region | Hornokraňský region |
| Občina | Jesenice |
  Jesenice | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 13 429 (2002) |
| Správa | |
| Starosta | Tomaž Tom Mencinger |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jesenice (německy Aßling) jsou město ve severozápadním Slovinsku, nedaleko hranic s Rakouskem a Itálii, pod pohořím Karavanky. Celé je vtěsnané do úzkého údolí řeky Sava Dolinka. Žije zde přibližně 13 tisíc[1] obyvatel, na celém území občiny s rozlohou 75,8 km² pak 21 620 osob. Město je známé ocelářským průmyslem a hokejovým klubem Acroni Jesenice, který hraje v rakouské lize.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o městě pod německým názvem pochází z roku 1004. Ve stejném dokumentu byl rovněž zmíněn i nedaleký Bled. Další připomínky existence sídla v období středověku se vztahují k těžbě železné rudy a jejímu zpracování. Systematické využívání rud se začalo ve velké míře objevovat v 18. století. Podílely se na nich místní rody (Zoisové a Ruardové), jak se ale zlepšovala úroveň průmyslové výroby, byly nezbytné investice nad jejich finanční možnosti. Společně se zahraničním kapitálem byla založena společnost Kranjska industrijska družba, která umožnila vznik nových železáren. S rozvojem průmyslové revoluce se následně staly Jesenice průmyslovým sídlem. V roce 1870 do města dorazila také železnice. V roce 1914 zde bylo otevřeno gymnázium. V posledních letech existence Rakousko-Uherska zde pracovali dělníci z celého mocnářství, včetně českých zemí.
Během první světové války podléhal místní průmysl potřebám rakousko-uherské válečné výroby. Město mělo výhodu, že se nacházelo relativně daleko od italské fronty a s výjimkou jednoho mimořádného leteckého útoku italským letectvem přestálo bez úhony.
Za druhé světové války místní zformovali Jesenicko-bohinjskou jednotku partyzánské armády.[2]
Po druhé světové válce byly podniky znárodněny; do té doby byla místní železárna akciová společnost se zahraničními vlastníky.[3] Jugoslávský komunistický režim investoval nemalé prostředky do dalšího rozvoje místních oceláren, což vedlo k zprovoznění dalších dvou pecí. Učiněno tak bylo v rámci tzv. prvního pětiletého plánu.[4] Došlo k zvýšení počtu obyvatel, postaveno bylo panelové sídliště (západně od středu města) a následně i dálnice na jižním okraji údolí. Během největší slávy místního průmyslu v polovině 70. let 20. století zaměstnávaly podniky okolo sedmi tisíc lidí. Přistěhovalo se sem také spoustu dělníků z území celé bývalé Jugoslávie.
Po roce 1991 a po vstupu Slovinska do EU v roce 2004 došlo k rozsáhlé rekonstrukci historického jádra města.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
V Jesenicích se nachází muzeum věnované regionu horního toku řeky Sávy. Dále zde stojí Divadlo Tone Čufara.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Kolem města vede dálnice A2 spojující slovinskou metropoli Lublaň a Villach v Rakousku.
Stejným směrem vede i hlavní železniční trať, z níž zde odbočuje regionální dráha Jesenice – Nova Gorica – Sežana.
Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Miha Baloh, (1928), herec
- Helena Blagne Zaman, (1962), zpěvačka
- Tone Čufar (1905 – 1942), spisovatel
- Anja Klinar (1988), plavkyně
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prebivalstvo - izbrani kazalniki, naselja, Slovenija, letno. Dostupné online. [cit. 2021-04-28]
- ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 68. (srbochorvatština)
- ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 105. (srbochorvatština)
- ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 142. (srbochorvatština)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jesenice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
