Postojna

Postojna
	; znak
Poloha
Souřadnice	45°47′ s. š., 14°13′ v. d.
Nadmořská výška	554 m n. m.
Stát	Slovinsko
Region	Přímořsko-vnitrokraňský region
Občina	Postojna
	Postojna
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	270 km²
Počet obyvatel	8 548
Hustota zalidnění	31,7 obyv./km²
Správa
Status	Město
Starosta	Jernej Vrbič
Oficiální web	www.postojna.si
Telefonní předvolba	(+386) 05
PSČ	6230
Označení vozidel	PO
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Postojna (česky Postojná^[1], německy Adelsberg), italsky Postumia) je město a zároveň občina v jihozápadním Slovinsku, vzdálená asi 45 km od Lublaně.

Přírodní poměry a poloha[editovat | editovat zdroj]

Městem protékají řeky Pivka a Nanoščica, které se v jeskyních spojují v podzemní řeku. Postojna leží mezi vnitrozemskou a přímořskou částí Slovinska, čemuž odpovídají i klimatické vlivy. Typické jsou velké teplotní rozdíly a mnoho srážek. Její okolí tvoří převážně lesy, hory a kopce. Vrcholky se pohybují s nadmořskou výškou mezi 600 až 1000 m n. m. Jeden z nich (Sovič) zasahuje přímo do samotného města. Navštěvován je také vrchol Pečna reber, poblíž města. Časté jsou silné větry.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Významné archeologické nálezy svědčí o osídlení Postojenských jeskyní již v době paleolitu. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1226. Církevní správu tehdy měl Akvilejský patriarchát, díky němu bylo v okolí (na území celé občiny) vystavěno několik kostelů. Roku 1432 obec obdržela tržní právo. Náležela ke Kraňskému vévodství a s ním od 16. století do roku 1918 k Habsburské monarchii. V 16. století byla oblast i s obcí obsazena osmanskými Turky.^[zdroj?] Od roku 1777 byl budován nový kostel a v roce 1794 se Postojna stala sídlem s vlastní farností.

V roce 1869 město vyhořelo. Na počátku 19. století byla pro rozvoj sídla velkou událostí výstavba silnice z Rijeky do vnitrozemí, která tudy procházela (a směřovala až do Lublaně).

Roku 1909 se Postojná stala městem. Jen o několik málo desetiletí dříve byly objeveny místní jeskyně, což odstartovalo rozvoj turistiky a také růst města.

V letech 1918–1945 nesla název Postumia (též se někde objevuje jako Postumia Grotte) a patřila do italské terstské provincie. V okolí města byly tehdy vybudovány vojenské bunkry. Město bylo v letech 1923 až 1928 městem okresním a těžilo mimo jiné z rozvoje turistiky a blízkosti tehdejší italsko-jugoslávské hranice. Několik desítek let italské nadvlády nicméně ovlivnily etnické složení ve městě.

Po druhé světové válce bylo v souvislosti se změnami hranic připojeno k Slovinsku. V poválečné Jugoslávii zde sídlil dřevovýrobní podnik s názvem Javor. Ten po rozpadu Jugoslávie zkrachoval.

Sídlí zde Speleologický institut Slovinské akademie věd.

Kultura a památky[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází Muzeum vnitřního Kraňska. Stojí zde rovněž i kulturní dům. Místní knihovna nese název podle Bena Zupančiče.

Kostel sv. Štěpána – zbudován ve 13. století pod správou Akvilejského patriarchátu, v 16. století vypleněn osmanskými Turky; současná dvouvěžová trojlodní bazilika je barokní z 18. století, je dominantou starého města, zařízení z 19. století
Kostel Nejsv. Trojice – románský, později přestavovaný, proti Turkům opevněn jako refugium
Dvorec Hošperk (německy Haasberg)
Pozůstatky postojenského hradu (německy Adelsberg)
Hřbitovní kaple sv. Lazara – barokní
Jamski dvorec u vyvěračky řeky Pivky spolu s hotelem a Modrijanovým mlýnem.

V okolí:

Postojnské jeskyně
Predjamský hrad (Grad Predjama) – románský hrad, přestavěný v 14.–15. století, leží asi 9 km severozápadně od města;
Veliko Ubeljsko – vesnice s románským kostelem sv. Oldřicha (sveti Urh)

Nedaleko města jsou Postojnské jeskyně, dvacetikilometrový systém jeskyní, ve kterých žije macarát jeskynní, tzv. lidská ryba. Jméno má podle své barvy, která je podobná lidské kůži. Macaráta má město ve svém znaku.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Dříve zde byl zastoupen již zmíněný dřevozpracující průmysl. Průmyslová oblast se nachází na jihozápadním okraji města v lokalitě Kazarje. Dnes je významným zdrojem pracovních příležitostí především turistika.^[zdroj?]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1856 vede městem trať někdejší Jižní dráhy, spojující Vídeň a Terst. Postojna je nejvýše položenou stanicí v celém Slovinsku (582 m).

Kousek od města východním směrem vede dálnice A1, která spojuje Lublaň s Koperem a s Itálií.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Camping – nedaleko města u jeskyně Pivka jama, je východiskem horské turistiky.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Na severním okraji města se nacházejí kasárny slovinské armády (Andreja Čehovina) a jihovýchodně od města potom vojenský vývcikový prostor (Vadbišče Poček).

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Luka Čeč (1785–1836) – slovinský speleolog, jako první prozkoumal, zmapoval a popsal Postojenské jeskyně
Samuel Žbogar (̈* 1962) – slovinský diplomat a politik
Rajmond Debevec (* 1963) – slovinský sportovní střelec
Borut Pahor (* 1963) – slovinský politik, 4. předseda vlády Slovinska
Tamara Zidanšeková (* 1998) – slovinská tenistka

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 64, 109.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Postojna na bosenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Postojna na Wikimedia Commons
Stránky města
Postojnské jeskyně

[1] BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 64, 109.

[1]