Maribor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maribor
Maribor
Maribor
Maribor – znak
znak
Maribor – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška262 m n. m.
StátSlovinskoSlovinsko Slovinsko
RegionPodrávský region
Městská občinaMaribor
Maribor
Maribor
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha40,98 km²
Počet obyvatel96 211 (2020)[1]
Hustota zalidnění2 347,8 obyv./km²
Správa
StarostaAndrej Fištravec
Oficiální webwww.maribor.si
PSČ2000
Označení vozidelMB
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maribor (německy Marburg an der Drau) je druhé největší město ve Slovinsku a sídlo stejnojmenné územně-správní jednotky (občiny). Je univerzitním, hospodářským, finančním, kulturním a turistickým centrem severovýchodního Slovinska. V Mariboru žije přibližně 96 tisíc[1] obyvatel. Je sídlem římskokatolické diecéze.[2]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město leží na úpatí horského masivu Pohorje, na jeho východním konci. Protéká jím řeka Dráva, která zde vstupuje do širokého údolí, přecházející na východní straně v otevřenou a rovinatou krajinu. Nachází se přibližně 60 km jižně od Grazu (Štýrského Hradce), 100 km severně od chorvatské metropole Záhřebu a 110 km severovýchodně od slovinského hlavního města Lublaně.

Klimatické poměry[editovat | editovat zdroj]

Průměrná roční teplota vzduchu v Mariboru činí 9,0 °C. Nejnižší průměrná teplota je v lednu, −2,3 °C, nejvyšší potom v červenci, 20,7 °C. Mírnější klima, než má většina Střední Evropy, dokládá v případě města Mariboru i dlouholetá vinařská tradice.

Průměrný roční úhrn srážek zde činí 1050 mm, nejvíce deště spadne v květnu, červnu a červenci. Na podzim prší zřídka. V létě je v průměru okolo 260 slunečných dní.

Název[editovat | editovat zdroj]

První německý historicky doložený název města zněl Marchburch a odkazoval na pevnost[3] vybudovanou na obranu tzv. marky. Později docházelo k jistým změnám názvu; v roce 1254 byl doložen název Marpurg, později Marburg, který je v německém jazyce užíván dodnes. Název Marburg an der Drau byl zvolen proto, aby nedocházelo k záměně s obdobně znějícím Marburgem v Hessensku v Německu.

Slovinský název vznikl poslovanštěním německého, nejprve jako Marprok. Dnešní název poprvé použil ve svém dopise slovinský básník Stanko Vraz, adresoval jej chorvatskému obrozenci Ljudevitu Gajovi[3] v roce 1836. Překlad učinil obdobně k páru Branibor/Brandenburg. Tento název se rozšířil mezi slovinskou veřejností ale až v 60. letech 19. století poté, co jej začal používat poslanec Lovro Toman, resp. jej použil v básni s názvem Mar i Bor.[3]

Historie a současnost[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší známé stopy osídlení v oblasti současného města Mariboru pocházejí z konce 5. tisíciletí př. n. l., tedy z doby úsvitu doby měděné. Při stavbě silničního obchvatu Mariboru u obce Radvanje byly objeveny pozůstatky rozsáhlého osídlení z druhé poloviny 44. až 42. století př. n. l. Stopy osídlení z přibližně stejné doby byly nalezeny také v bezprostřední blízkosti kostela ve vesnici Spodnje Hoče. Ze stejného období pocházejí i archeologické vykopávky pod Meljským vrchem u Malečniku. Keramické nálezy spojují všechna tři sídliště s lasinjskou kulturou.

Další archeologicky doložené sídliště v oblasti Mariboru se nachází pod Meljským vrchem u Malečniku a pochází z druhé čtvrtiny nebo poloviny 4. tisíciletí př. n. l. Náleží ke kultuře Retz-Gajary.

Intenzivní osídlení oblasti Mariboru nastalo na konci 3. tisíciletí př. n. l. s nástupem starší doby bronzové. Do tohoto období spadá např. nález džbánu z dnešní Smoletovy ulice.

V pozdní době bronzové, tj. ve 13.-12. století př. n. l., v době kultury žárových pohřebišť, která pokrývala téměř celý evropský kontinent, byla oblast Mariboru opět na nějakou dobu osídlena.

Kolem roku 1000 př. n. l. se podél Drávy mezi Ormožem a Rušami usadili noví přistěhovalci. Při výkopech v dnešní mariborské Mladinské ulici bylo objeveno žárové pohřebiště z tohoto období, které vyniká bohatou hrobovou výbavou, zejména zbraněmi, jako jsou bronzové hroty kopí, sekery a umělecky zpracované nože.

S nástupem nové doby železné a s ní i halštatské kultury se objevují nová sídla na vyvýšených místech. Mezi ně patřila např. Postštela, opuštěno bylo na konci 6. století př. n. l. a znovu osídleno v druhém nebo prvním století před našeím letopočtem.

V období existence Římské říše se v lokalitě dnešního Mariboru nacházela řada různých vesnic, vil a dalších prvků zemědělsky využívané a osídlené krajiny.

Ve 12. století byla oblast dnešního města součástí Východofranské říše a byla vystavena útoky Maďarů.[3] Roku 1164 zde byla postavena pevnost, která existovala pod německým názvem Marchburch.[3]

Veduta s Mariborem z roku 1681.

První písemná zmínka o Mariboru pochází z roku 1204. Městská práva obdržel Maribor v roce 1254. Prudký rozvoj města nastal poté, co Rudolf Habsburský zvítězil nad Přemyslem Otakarem II. a probíhal po celé 13. století.[4] V témže století se také usídlili v Mariboru první Židé. V písemných pramenech je jejich přítomnost doložena již roku 1274, věnovali se především obchodu. Svoji synagogu postavili až v 14. století. Stala se jednou z nejstarších v Evropě.[3] Místní katedrála vznikla rovněž v období středověku, a to ve 12. století.[5] Roku 1382 získalo město první špitál. V roce 1452 zde byla založena první soukromá škola.[6] Maribor odolal obléhání vojsky Matyáše Korvína v letech 1480 a 1481 a Osmanské říše v letech 1532 a 1683. Město zůstalo pod kontrolou habsburské monarchie až do roku 1918. Až do konce 18. století jej často postihovaly požáry, např. v letech 1700 a 1797.

Na počátku století devatenáctého žilo v Mariboru 2 200 lidí.

V období rozvoje železnice byla do Mariboru zavedena Rakouská jižní dráha, která tudy procházela z Vídně do Terstu. V roce 1846 byla otevřena trať do Celje; do Terstu vlaky vyjely z Mariboru až v roce 1857.[7] Pro její potřeby byla přemostěna řeka Dráva 200 m dlouhým nejprve dřevěným a od 60. let 19. století ocelovým mostem. Železnice umožnila rychlý růst města. Jen v závěru století zde bydlelo již 24 000 osob.

Na sklonku 19. století měl Maribor tři mosty, stála zde již katedrála, hrad, důstojnický dům, divadlo a další instituce nezbytné pro fungování města přelomu století. V té době bylo statutárním městem a vlastním okresem v rámci Štýrska. Elektřinu město získávalo postupně, nejprve bylo zavedeno elektrické osvětlení v průmyslových podnicích, a to roku 1883.[8] V roce 1882 zde založil Hermann Goethe vinařskou školu. Místní biskup, Anton Martin Slomšek, zde inicioval vznik bohosloveckého semináře.[9] Nacházelo se tu také gymnázium.[10] V roce 1865 zde vznikl tzv. Mariborský program, který prosazoval sjednocení všech zemí, obývaných Slovinci, do jednoho celku.[11][12] Od roku 1868 zde začal vycházet také tiskopis Slovenski narod.[13] O několik let později začal vycházet v Mariboru i časopis Slovenski gospodar.[14] Nejen deníky byly rozdělené na slovinské a německé; obdobná byla situace např. i v profesních a jiných organizacích ve městě. Od roku 1903 působí v Mariboru i historická společnost (slovinsky Zgodovinsko društvo).[15] Stejně jako v řadě dalších měst na území dnešního Slovinska byly v této době budovány také národní domy. Ten mariborský byl dokončen roku 1899.[16]

V roce 1888 se začalo na místních gymnáziích vyučovat také ve slovinském jazyce.[17] A to i přes to, že v období před první světovou válkou byla populace města tvořena z osmdesáti procent rakouskými Němci a z dvaceti procent Slovinci. Při sčítání lidu z roku 1910 zde bylo evidováno 81 % německých a 14 % slovinsky mluvících obyvatel (dle jazyka) z celkových 38 000. Většina městského dění byla pod rakousko-německou kontrolou. Okolí města však bylo osídleno téměř výhradně Slovinci. Během první světové války bojovali někteří místní vojáci v Itálii na frontě na řece Isonzo. Ve městě docházelo v nelehkých létech především ke konci války ke střetům mezi německým a slovinským obyvatelstvem.

Maribor v meziválečném období.

Po první světové válce byl Maribor nárokován Státem Slovinců, Chorvatů a SrbůNěmeckým Rakouskem. 1. listopadu 1918 se v meljských kasárnách uskutečnila jednání o osudu města. Jednání byl přítomen také major Rudolf Maister, etnický Slovinec. Ten byl Národní radou slovinského Štýrska povýšen do hodnosti generála a téhož dne začal organizovat slovinské ozbrojené jednotky k ovládnutí města. Rakouští vojáci a důstojníci byli demobilizováni a posláni do Rakouska. Městská rada na svém tajném zasedání však rozhodla učinit vše možné k připojení města k Německému Rakousku. Byly zřízeny ozbrojené oddíly Schutzwehr. Přibližně čtyři sta vyzbrojených příslušníků Schutzwehru se pokoušelo vyvolat nátlak na Maistera. Slovinské jednotky však Schutzwehr 23. listopadu odzbrojily. 27. ledna 1919 očekávali rakouští Němci na místním tržišti příjezd delegace USA. V tu chvíli byla na shromáždění zahájena palba, které padlo za oběť devět Němců. Dalších osmnáct Němců bylo těžce zraněno. Podle německých zdrojů nesly za tragédii, označovanou jako Mariborská krvavá neděle, odpovědnost Maisterovy oddíly, podle slovinských zdrojů však střelbě do davu předcházel útok Němců na slovinské vojáky chránící budovu radnice.

Protože byl Maribor pevně v rukou slovinských ozbrojených složek a okolní území bylo převážně slovinské, bylo město uznáno za součást Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po roce 1918 město opustilo mnoho rakouských Němců. V meziválečném období byla v Jugoslávii sledována politika kulturní asimilace německé menšiny, která však byla na sklonku třicátých let opuštěna, aby si Jugoslávii zajistila lepší diplomatické styky s Německem. V letech 19221929 byl Maribor hlavním městem tzv. Mariborské oblasti a po roce 1929 spadal pod Drávskou bánovinu se sídlem v Lublani. Jako město v rozvinutější části Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Maribor poměrně dobře v Jugoslávii prosperoval. Hospodářským tahounem byly průmyslové závody v lokalitě Melje, na břehu řeky. Stálo zde přes deset textilních továren. Maribor představoval jedno z nejvíce průmyslových měst celé tehdejší monarchie.

Hitler v Mariboru, duben 1941

V roce 1941 bylo po prohrané válce Dolní Štýrsko anektováno Německou říší.[18] Oddíly říšskoněmecké branné moci vstoupily do města 8. dubna 1941 v 9 hodin večer. Adolf Hitler navštívil město již 26. dubna 1941. Zanedlouho po okupaci začalo vysídlování Slovinců do Chorvatska a Srbska; zakázáno bylo užívání slovinského jazyka a přejmenovány ulice.[19] Od roku 1942 byly zakázány rovněž i bohoslužby ve slovinském jazyce. Místní významní Slovinci byli pozatýkání a drženi jako rukojmí ve věznicích v Mariboru a Štýrském Hradci. Nacisté řídili z Mariboru celou správu dolního Štýrska.[20] V oblasti se také zformoval organizovaný odpor. Již na konci dubna 1941 zorganizovala skupina Bogdana Ilicha útok na několik aut německé správy v centru města. Maribor, centrum zbrojního průmyslu[zdroj?], se stal v posledních letech války terčem spojeneckých náletů.

Po skončení druhé světové války bylo německé obyvatelstvo převážně odsunuto, stejně jako tomu bylo v případě většiny Němců na území tehdejší Jugoslávie. Velké válečné škody bylo nezbytné napravit ohromným úsilím. Zničeny byly továrny, dopravní infrastruktura a polovina bytového fondu. Maribor byl jedním z nejvíce poničených měst na území bývalé Jugoslávie.[zdroj?] V počtu bytů však dosáhlo měst předválečné úrovně již v roce 1954. Maribor však ze své příhraniční polohy těžil – stal se hlavním tranzitním a kulturním centrem oblasti a jedním z největších průmyslových měst v celé Jugoslávii. V rámci prvního pětiletého plánu zde byla zbudována na řece Muře vodní elektrárna.[21] Zdůrazněn byl rovněž i slovinský charakter města. Kulturní instituce byly v souladu s novou jugoslávskou národní politikou již v roce 1945 doplněny o přídomek slovinský.[22] V 80. letech počet obyvatel Mariboru překročil metu sta tisíc (ve sčítání lidu v roce 1981 bylo poprvé zdokumentováno 106 000 lidí). Podporován byl také i rozvoj dalšího průmyslu, např. barevných kovů nebo průmysl elektrotechnický. Rozvíjela se i turistika; v roce 1963 byl postaven hotel Slavija a později rozšířen hotel Turist.

Pro místní ekonomiku znamenalo vyhlášení samostatnosti Slovinska na Jugoslávii citelný otřes. Místní těžký průmysl byl orientován především na trhy ostatních jugoslávských republik. Nezaměstnanost dosáhla rekordních dvaceti pěti procent. Místní turistický průmysl byl rovněž orientován na příchozí z dalších pěti republik SFRJ. Ke zlepšení situace začalo docházet od poloviny devadesátých let, kdy došlo k rozvoji malých a středních podniků.

V nezávislém Slovinsku se stal Maribor druhým největším městem. Existuje jistá rivalita mezi ním a metropolí Lublaní.[23] Pro ekonomický rozvoj města po rozpadu Jugoslávie bylo klíčové dobudování dálnice z Lublaně a dále na sever do Rakouska. Ekonomický rozvoj dále umožnil vstup Slovinska do Evropské unie, resp. Schengenského prostoru, kdy se zlepšil přeshraniční styk s nedalekým Rakouskem. Město Maribor se nadále soustředilo na renovaci některých nevyužitých nebo zanedbaných částí města. Byl například připraven plán obnovy staroměstského břehu řeky Drávy apod.

Proces suburbanizace zde není tak výrazný jako u větších měst (např. v případě Budapešti). I zde však dochází k růstu obcí především jižně a jihovýchodně od Mariboru (např. Razvanje, Hoče, Dvorjane).

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Dům ve středu města

Ve městě působí významné divadlo a jsou zde také galerie, muzea a sportovní kluby. Sídlí zde např. Národní dům Maribor, je zde pobočka Slovinského národního divadla (SNG).

Nejvýznamnější muzeum ve městě je Oblastní muzeum (slovinsky Pokrajinski muzej), které se nachází v místním hradu. Dále zde stojí i Muzeum lidového osvobození Mariboru, které se věnuje tematice druhé světové války a Muzeum rádia. Muzeum mariborské arcidiecéze (slovinsky Muzej Nadškofije Maribor) schraňuje řadu historických a náboženských předmětů. V Mariboru se také nachází Galerie Media Nox, která sídlí v samotném středu města.

Hlavní kulturní událostí v Mariboru je letní Festival Lent. Nese název podle místního nábřeží; festival spočívá v přítomnosti umělců na nábřeží a různých performancí.

V roce 2000 byl Maribor vyhlášen Alpským městem roku a v roce 2012 Evropským městem kultury.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Maribor je se svými téměř sty tisíci obyvateli druhým největším městem Slovinska. Městská občina Maribor měla v roce 2014 celkem 112 088 obyvatel. Maribor je stejně jako většina velkých měst relativně atraktivním místem pro život a má pozitivní migrační saldo (v roce 2002 činilo 17 123 osob).[24]

Z národnostního hlediska je obyvatelstvo města v drtivé většině slovinské. V minulosti zde byli zastoupeni velmi hodně také Němci a do druhé světové války zde žila také i židovská komunita.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Hlavním průmyslovým podnikem je zde TAM s autobusy TAMBUS, který vyráběl až do roku 1996[25] autobusy pro celou Jugoslávii, i pro některé země východního bloku. Kromě toho závod vyráběl i tanky pro potřeby Jugoslávské lidové armády.

Obdobné ekonomické problémy měla i Mariborská textilní továrna (MTT), která se rovněž musela přizpůsobit globálnímu trhu. V areálu bývalé společnosti TAM se dnes nachází průmyslová zóna, kde působí další různé firmy. Obdobná se nachází i v lokalitě Melje, kde v současné době sídlí např. společnosti Mariborska livarna Maribor, Henkel, TMI Košaki, TVT, Mlinotest.

V roce 2016 byla ekonomický výkonnost města Mariboru na 82 % celoslovinského průměru a na 64 % průměru Evropské unie.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Maribor je univerzitní město.[26] Sídlí zde druhá největší[zdroj?] slovinská univerzita – Univerzita v Mariboru, založená v roce 1975. Doplňuje ji rovněž Univerzitní knihovna v Mariboru.

V roce 2014 bylo v Mariboru 4125 dětí ve školkách, 7602 žáků v základních školách a 3000 studentů škol středních. Město má dvě gymnázia (I. a II. gymnázium).

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Administrativní dělení města

Maribor je rozdělen do 11 místních částí. Většina z nich leží na jižním břehu Drávy. Se severními čtvrtěmi Center, Koroška Vrata a Ivana Cankar jsou spojeny lávkou pro chodce, čtyřmi silničními a jedním železničním mostem.
Seznam čtvrtí:

  • Brezje–Dogoše–Zrkovci
  • Center
  • Ivan Cankar
  • Koroška Vrata
  • Magdalena
  • Nova Vas
  • Pobrežje
  • Radvanje
  • Studenci
  • Tabor
  • Tezno

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Stara Trta[editovat | editovat zdroj]

Stara Trta v roce 2005
Mariánský sloup v centru města.

V roce 2004 byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů podle historicky dochovaných pramenů, dobových kreseb a analýz vzorků úředně nejstarší exemplář vinné révy na světě. je to tzv. Stara trta, které se nachází ve slovinském Mariboru na nábřeží u řeky Dravy. První písemný záznam o ní pochází z roku 1657.[26] Roste na jižní straně průčelí jednoposchoďové budovy. Kmen s průměrem 25 cm se ve výšce dvou metrů rozděluje na vodorovné vedení a její větve mají délku přes 15 m. Je to původní červená odrůda, je velmi plodná a je odolná proti nemocem a škůdcům.

Pyramida[editovat | editovat zdroj]

Pyramida je nízký kopec (386 m n. m.) a známé výletní místo s výhledem na město. Výstup na vrchol z parku trvá zhruba 20 minut. Dříve byl na kopci Mariborský horní hrad, který byl však v roce 1790 zničen a jeho trosky v následujících letech posloužily ke stavbě obelisku ve tvaru pyramidy, podle něhož je dnes kopec pojmenován. V roce 1821 byl obelisk nahrazen kaplí se sochou Panny Marie, která zde stojí i v současnosti, obklopená pozůstatky hradu a vinicí.

Vodní věž[editovat | editovat zdroj]

Vodní věž (slovinsky Vodni stolp) je středověká opevněná věž na břehu Drávy. Pozdně renesanční věž z roku 1555 byla postavena ve tvaru pětiúhelníku z masivních kamenných bloků protkaných střílnami. Jejím cílem bylo chránit jihovýchodní část města. V současnosti je ve věži nejstarší slovinský vinný sklep a specializovaný obchod s nejkvalitnějším slovinským vínem.

Bazilika Panny Marie milosrdné[editovat | editovat zdroj]

Bazilika Panny Marie milosrdné je nápadný kostel, který spadá pod nedaleký františkánský klášter. Postaven byl v novorománském stylu a dokončen roku 1900.

Památník osvobození[editovat | editovat zdroj]

Památník osvobození se nachází ve středu města na Náměstí svobody. Byl slavnostně otevřen v roce 1975. Svoji podobou připomíná historickou helmu nebo vězeňskou bránu a místní jej přezdívají Kojak.[26][3] Byl postaven na počest 700 lidí, kteří zemřeli v letech 19411945 v druhé světové válce.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Mariborské hlavní nádraží

Maribor je významnou křižovatkou dopravních tahů východního Slovinska. Prochází tudy hlavní dálnice z rakouského Štýrského Hradce do Lublaně (dálnice A1), odpojují se zde od ní dálnice A4 do chorvatského Záhřebu a A5 do Budapešti. Dálnice A1 obchází město po obchvatu východně od centra Mariboru a vede severo-jižním směrem. Kromě toho do samotného Mariboru vede ze severní a jižní strany silniční přivaděč, který zajišťuje napojení dálnice na město.

Maribor představuje i významný železniční dopravní uzel. Hlavní trať je bývalá Rakouská jižní dráha, která spojovala kdysi Vídeň s přístavy Habsburské monarchie na pobřeží Jaderského moře. Dnes se jedná o trať Maribor–Zidani most (na slovinském území) a má č. 30 v rámci slovinské železniční sítě. Vlaky vyjíždějí na sever do Rakouska a na jih do Lublaně. Kromě toho zde existuje ještě lokální trať údolím řeky Drávy k Rakouské hranici. Větším městem, které se na ní nachází, je Dravograd. Hlavní nádraží se nachází východně od středu města. Mezi další zastávky v Mariboru patří Maribor-Sokolska, Maribor-Studenci, Maribor-Tabor a Maribor-Tezno. Nákladové nádraží stojí na jižním okraji města.

Letiště Maribor se nachází deset kilometrů jižně od centra města, poblíž Slivnice. Větší počet spojů a atraktivnější destinace však zajišťuje letiště v Lublani.

Řeka Dráva není využívána pro lodní dopravu, v Mariboru se nenachází větší přístav.

Městskou dopravu v Mariboru zajišťují pouze autobusy. Autobusové nádraží zde bylo v současné podobě otevřeno v roce 1989 a je umístěno poblíž železniční stanice.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V Mariboru působí následující zdravotnické subjekty:

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 získal Maribor ocenění Alpské město roku (slovinsky Alpsko mesto leta), roku 2012 byl Evropským městem kultury a v roce 2013 Evropským městem mládeže.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Maribor na slovinské Wikipedii a Maribor na anglické Wikipedii.

  1. a b Prebivalstvo - izbrani kazalniki, naselja, Slovenija, letno. Dostupné online. [cit. 2021-04-28]
  2. COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 125. (angličtina) 
  3. a b c d e f g KONDŽA, Blaž. Dom najstarejše trte in prijaznih ljudi. Delo [online]. 2021-08-22 [cit. 2022-09-29]. Dostupné online. (slovinsky) 
  4. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 151. (angličtina) 
  5. BLAŽEVIĆ, Aleksandra. Gradovi koji nude najbolje na istoku zemlje: Maribor i Ptuj su dragulji Slovenije. ona.rs [online]. 2021-08-21 [cit. 2022-09-29]. Dostupné online. (srbsky) 
  6. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 155. (angličtina) 
  7. MELIK, Anton. Razvoj železnic na ozemlju Jugoslavije. [s.l.]: [s.n.], 1938. S. 120. (slovinština) 
  8. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 352. (angličtina) 
  9. COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 16. (angličtina) 
  10. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 269. (angličtina) 
  11. COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 17. (angličtina) 
  12. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 307. (angličtina) 
  13. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 305. (angličtina) 
  14. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 315. (angličtina) 
  15. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 360. (angličtina) 
  16. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 361. (angličtina) 
  17. COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 18. (angličtina) 
  18. COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. Předmluva. (angličtina) 
  19. Článek na portálu vecer.com (slovinsky)
  20. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 418. (angličtina) 
  21. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 113. (srbochorvatština) 
  22. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 462. (angličtina) 
  23. COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 142. (angličtina) 
  24. Vladimir Drozg: Regijsko mesto Maribor, str. 22 (slovinsky)
  25. COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 148. (angličtina) 
  26. a b c Poklady Mariboru. Nejstarší vinnou révu světa zachránila partyzánská akce. iDNES [online]. 2018-05-09 [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]