Jugoslávská lidová armáda
Jugoslávská lidová armáda (srbsky Југословенска народна армија, chorvatsky Jugoslavenska narodna armija, slovinsky Jugoslovanska ljudska armada, makedonsky Jугословенската народна армија) byla hlavní ozbrojenou složkou Federativní lidové republiky Jugoslávie v letech 1945 až 1963 a Socialistické federativní republiky Jugoslávie v letech 1963 až 1992. Byla tvořena z 80% srbskými důstojníky.[1]
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
V roce 1945 byly tehdejší jednotky jugoslávských partyzánů, bojujících proti fašismu a osvobodivší velkou část obsazené země přejmenované na Jugoslávskou armádu (srbochorvatsky Jugoslovenska Armija), v roce 1951 pak byla přidána i část názvu lidová.
Za vlády prezidenta Josipa Broze Tita bylo v rámci politiky bratrství a jednoty v roce 1974 zakotveno v ústavě rovné právo všech národů státu pro vstup do armády, poměr mezi jejich příslušníky odpovídal národnostnímu rozložení v zemi. Do roku 1991 však již byla evidentně tato rovnost porušena; nejvíce byli ve vrchním velení zastoupeni Srbové, na rozdíl od ostatních národů, kteří zastávali většinou nižší hodnosti.[zdroj?]. Vedení armády podléhalo Předsednictvu SFRJ, přesněji předsedovi předsednictva. Na přelomu 80. a 90. let tak často docházelo k ostrým výměnám názorů. Například Válka ve Slovinsku, která trvala 10 dní a skončila mezinárodní diplomatickou intervencí[2] se odehrála plně v režii tehdejšího vedení státu bez ohledu na srbské stanovisko, které požadovalo mír a které mělo ve své době velkou váhu. Naopak v případě konfliktu v Chorvatsku došlo k nejkomplikovanější situaci; předsedu předsednictva Mesiće, který byl shodou okolností Chorvat, přestala armáda respektovat úplně a jugoslávský stát tak přestal fungovat v i těch nejvyšších funkcích.
Během rozpadu státu v letech 1990 až 1992 JNA mobilizovala a pokoušela se hájit ústavou zakotvenou celistvost a jednotnost země[zdroj?], jak se ale oddělovaly jednotlivé republiky tak se z ní stávala ale ryze srbská vojenská síla. Po roce 1992 se ideály Jugoslávie rozplynuly[zdroj?], a zbytek armády ochuzený o síly odtržených republik a těžce poničený válkou se stal obrannou silou pouze srbskou a černohorskou a místo problematiky společného státu se dostal do popředí spor o Kosovo. Během války v Bosně a Hercegovině sice nezasáhla JNA přímo[zdroj?], kvalitní[3]vojenská technika však byla předána vznikajícím VRS, což obrátilo poměr sil a zatlačilo Chorvaty a Muslimy v prvních fázích bojů do defenzivy[3].
Hodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Razvodnik
- Desetar
- Mlađi vodnik
- Vodnik
- Vodnik 1. klase
- Stariji vodnik
- Stariji vodnik 1. klase
- Zastavnik
- Zastavnik 1. klase
- Potporučnik
- Poručnik
- Kapetan
- Kapetan 1. klase
- Major
- Potpukovnik
- Pukovnik
- General-major
- General-potpukovnik
- General-pukovnik
- General armije
- Maršal (prvním a posledním Maršalem JNA byl pouze prezident Josip Broz Tito)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.valka.cz/clanek_13707.html
- ↑ Kniha "Collapse of Yugoslavia 1991-1999" (anglicky), str. 22
- ↑ a b The Collapse of Yugoslavia 1991-1999, str. 20 s popisky vojenského vybavení JNA (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jugoslávská lidová armáda ve Wikimedia Commons - (anglicky) Informace na stránkách vojska.net
