Ústava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Ústava České republiky.
Další významy jsou uvedeny v článku Ústava (rozcestník).

Ústava státu je základní zákon (nebo jejich soubor u ústavy polylegální) státu a nejvyšší právní norma jeho právního řádu. Ústava je právním výrazem existence státu a vytváří pravidla výkonu státní moci a zaručuje občanům základní lidská práva.[1] Zákony a podzákonné právní předpisy musejí být podle pravidla Lex superior derogat inferiori v souladu s Ústavou a ústavními zákony, které dohromady tvoří ústavní řád[2][3] (v České republice ústavní pořádek České republiky).[4][5][6] Na dodržování ústavního řádu dohlíží a případné rozpory prostých zákonů s ním řeší v právních státech obvykle ústavní soudy (výjimkou jsou státy anglosaského právního okruhu, kde tato pravomoc připadá obecným soudům). Ústavní řád může být též chápán jako subsystém práva tvořený nejdůležitějšími právními předpisy určitého právního řádu.[zdroj?]

Obsah ústavy[editovat | editovat zdroj]

Moderní ústavy obsahují zpravidla dvě hlavní části.[zdroj?] První se týká zejména rozdělení a výkonu státní moci ve státě a druhá stanoví postavení člověka vůči státu (což jsou zejména ústavou daná práva a povinnosti). Ústava by tak měla většinou určovat:

Malá ústava[editovat | editovat zdroj]

Malou ústavou se podle Michala Kubáta rozumí zákon omezující se pouze na vytyčení základních principů fungování jednotlivých mocenských institucí a vymezení vztahu mezi nimi.[7] Příkladem může být švédský Regeringsformen z roku 1634 nebo anglický Instrument of Government z roku 1653.[8]

Druhy ústav[editovat | editovat zdroj]

Prof. Jan Filip z Právnické fakulty MU rozlišuje mj. tyto typy ústav: [9]

Podle formy[editovat | editovat zdroj]

Podle původu[editovat | editovat zdroj]

  • původní – víceméně každá ústava
  • přenesená – jestliže je její platnost přenesena na nové území, např. německá ústava (Grundgesetz) po roce 1990 na území bývalé NDR

Podle způsobu přijetí[editovat | editovat zdroj]

  • oktrojovaná – jakákoliv ústava vydaná z rozhodnutí panovníka bez souhlasu zastupitelského orgánu. V českých dějinách se tak tradičně označuje Pillersdorfova ústava (dubnová oktrojovaná ústava, 1848) a Stadionova ústava (březnová oktrojovaná ústava, 1849)
  • revoluční – vyhlášená revolučně (za tu se dá považovat např. Prozatímní ústava z roku 1918)
  • dohodnutá – je výsledkem dohody či kompromisu převážné části společnosti, proto je stabilnější než třeba ústava revoluční

Podle jejího dodržování[editovat | editovat zdroj]

Podle způsobu změny[editovat | editovat zdroj]

  • flexibilní – ústavu lze měnit prostým zákonem
  • rigidní – změna ústavy je obtížnější než u jiných právních norem. Nejčastěji je pro odsouhlasení její změny potřeba větší množství hlasů členů zákonodárného sboru, než pro přijetí běžného zákona. Je také možné stanovit, že ústava smí být změněna například jen jednou za pevně daný počet let, nebo že po změně ústavy dojde k rozpuštění zákonodárného sboru, vypsání nových voleb a změna je platná teprve tehdy, když ji nový zákonodárný sbor schválí. Také je možné vázat platnost změny ústavy na referendum.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky 1. Brno : Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3254-5. Kapitola 2, s. 94 a násl. (česky) 
  2. PAVLÍČEK, Václav. Ústavní právo a státověda 1. Praha : Linde, 2007. ISBN 80-7201-141-3. Kapitola 2, s. 21. (česky) 
  3. Ústavní řád na European Informational Website
  4. Richard W. Fetter, Jak se tvoří zákon čili Malý legislativní průvodce - 1. část, ceskenoviny.cz, 11. října 2006
  5. Ústav státu a práva: K otázce souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a Ústavy ČR s ústavním pořádkem České republiky, str. 28
  6. Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury: Ústavní pořádek, ústavní inženýrství a parlamentní procedury
  7. KUBÁT, Michal. Demokracie v Polsku. Praha : Slon, 2005. ISBN 80-86429-46-6. S. 39. (česky) 
  8. FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky 1. Brno : Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3254-5. Kapitola 2, s. 80. (česky) 
  9. FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky 1. Brno : Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3254-5. Kapitola 2, s. 82 - 94. (česky) 
  10. ŠIMÍČEK, Vojtěch. Článek 95 Ústavy ČR jako prostor pro přímou aplikaci ústavních norem. in Dělba soudní moci v České republice. Brno : Masarykova univerzita a Mezinárodní politologický časopis, 2004. ISBN 80-210-3318-5. S. 172. (česky) 
  11. FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky 1. Brno : Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3254-5. Kapitola 2, s. 91. (česky) 
  12. Ústavní pořádek České republiky podle Ústavního soudu ČR

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]