Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Právnická fakulta
Masarykova univerzita
Facultas iuridica

Budova fakulty z ulice Veveří
Vedení fakulty
Děkanka (seznam) doc. JUDr. Markéta Selucká, Ph.D.[1]
Proděkanka JUDr. Jana Jurníková, Ph.D.[1]
Proděkan doc. JUDr. Mgr. Martin Škop, Ph.D.[1]
Proděkanka doc. JUDr. Věra Kalvodová, Dr.[1]
Proděkan doc. JUDr. Jan Svatoň, CSc.[1]
Proděkan doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D.[1]
Proděkan doc. JUDr. Ing. Michal Radvan, Ph.D.[1]
Předseda AS doc. JUDr. Ing. Josef Šilhán, Ph.D.[1]
Tajemnice Ing. Blanka Přikrylová[1]
Statistické údaje k 31. 10. 2015[2]
Akademičtí pracovníci 118
Studenti 3524
Studijní program
Bakalářský 737
Navaz. magisterský 138
Magisterský 2468
Doktorský 181
Základní informace
Barva
     fialová
Datum založení 1919
Datum zrušení 1950
Datum obnovení 1969
Status veřejná
Kontaktní údaje
Adresa Veveří 70
611 80 Brno
Telefon +420 549 491 211
E-mail studijni@law.muni.cz
Souřadnice
Oficiální web
www.law.muni.cz

Právnická fakulta Masarykovy univerzity (PrF MU) je jedna z devíti fakult Masarykovy univerzity. Založena byla spolu s celou univerzitou v Brně roku 1919. V meziválečném období se proslavila školou normativní teorie práva, v roce 1950 byla zrušena a obnovena roku 1969. Sídlí v klasicizující budově na Veveří, nabízí vysokoškolské právní vzdělání na bakalářské (Bc.), magisterské (Mgr. a JUDr.) i doktorské (Ph.D.) úrovni a ve srovnání všech čtyř českých veřejných právnických fakult je pravidelně hodnocena jako nejlepší z nich.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam děkanů Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Fakulta v letech 1919–1950[editovat | editovat zdroj]

Sídlo fakulty v letech 1919–1931 (dnes rektorát VUT)

Tradice univerzitní výuky práva na Moravě pochází z konce 17. století, v Brně se ale právo přednášelo jen v krátkém období 1778–1782, kdy sem byla přeložena olomoucká univerzita. Po zrušení její právnické fakulty v roce 1855 vznikla citelná potřeba existence nejen právnických studií, veškeré snahy o zřízení druhé české univerzity, která by byla situována do moravského hlavního města Brna a samozřejmě měla svou právnickou fakultu, v nichž se mj. angažoval tehdejší profesor a pozdější československý prezident T. G. Masaryk, však vyšly naprázdno. Bylo tomu tak zejména kvůli odporu Němců, kteří chtěli zachovat převážně německý charakter města, pouze některé právní obory byly vyučovány na české technice.[3] Až po vzniku československé republiky mohla být tato myšlenka uskutečněna, roku 1919 vznikla Masarykova univerzita se sídlem v Brně a její právnická fakulta spolu s lékařskou zahájily výuku ještě ve školním roce 1919/1920.[4]

Prvním děkanem se stal František Weyr, profesorský sbor dále tvořili Bohumil Baxa pro právní dějiny, Josef Vacek pro srovnávací pravovědu a církevní právo, Karel Engliš pro ekonomické nauky, Jaromír Sedláček pro občanské právo, Jaroslav Kallab pro trestní právo a Rudolf Dominik pro správní a zpočátku i římské právo.[5] Problémem však bylo umístění fakulty, své provizorní sídlo našla v budově bývalého alumnátu na Antonínské 1 v Brně (dnes rektorát VUT).[6] V plánu bylo vystavět na svazích Kraví Hory a souvisejících pozemcích mezi ŽabovřeskamiVeveřím celou akademickou čtvrť, která by navazovala na budovy české techniky a kde měla být umístěna nejen celá univerzita a univerzitní knihovna, ale také třeba konzervatoř nebo Nejvyšší soud.[3] Projekt však od počátku provázely značné průtahy a vzhledem k hospodářské krizi 30. let se z něj na zamýšleném Akademickém náměstí podařilo realizovat právě jen budovu právnické fakulty podle návrhu pražského architekta Aloise Dryáka.[7] Základní kámen byl položen za účasti prezidenta republiky, členů vlády a dalších významných osobností roku 1928 a o čtyři roky později[4] začala fakulta fungovat v nové klasicizující budově s vertikálně členěnou fasádou obloženou travertinem a červenými cihlami, která plně vyhovovala jejím potřebám. Byly zde přednáškové i seminární místnosti, pracovny profesorů, tělocvična a v přízemí celouniverzitní aula (auditorium maximum), jejíž čelní stěnu od roku 1938, s ukrytím během protektorátního období, zdobí obraz Antonína Procházky Prométheus přinášející lidstvu oheň. V budově byl umístěn také rektorát univerzity.[3][8]

Obraz Prométheus přinášející lidstvu oheň v aule fakulty (autor Antonín Procházka)

Fakulta byla v meziválečném období významným střediskem právní vědy, normativní teorie práva, kterou zde založil František Weyr, navazovala na vídeňskou normativní školu Hanse Kelsena a formovala mnoho právníků, kteří na brněnské fakultě vystudovali. Rozlišovala mezi skutečností a právní normou a na základě toho se snažila o čistou metodologii právní vědy, založenou jen na zkoumání závaznosti právních norem, tzn. toho, co má být. Vedle ní zde také vytvořil vlastní teleologickou národohospodářskou školu Karel Engliš. Kromě zakladatelského profesorského sboru na fakultě dále učil např. Zdeněk Neubauer ústavní právo, mezinárodní právo zde zaváděl Michal Arturovič Zimmermann, Jan LoevensteinVladimír Vybral učili finanční právo, František Rouček právo obchodní a směnečné, Vladimír Kubeš občanské právo, František Vážný, Adolf Procházka, Hynek Bulín nebo Karel Gerlich civilní řízení soudní, římské právo Jan Vážný, František Čáda právní dějiny, církevní právo Rudolf Wierer a statistickou vědu vyučoval Dobroslav Krejčí.[3]

Po německé okupaci a protestech českých studentů 17. listopadu 1939 byly všechny české vysoké školy uzavřeny a budovu brněnské právnické fakulty si zvolilo za své sídlo moravské zemské velitelství gestapa, které zde také vyšetřovalo a lidový soud zde vynášel rozsudky smrti. Profesor Jan Vážný zahynul v koncentračním táboře Mauthausen a Bohumil Baxa byl za heydrichiády popraven.[4] V poválečném období budovu chtěla naopak zabrat Rudá armáda, byla však právnické fakultě nakonec zachována, byť s problémy v technickém vybavení. Na škole navíc zůstali jen dva řádní (Weyr a Čáda) a tři mimořádní profesoři, bylo proto nutné učitelský sbor doplnit. Postupně se ale situace stabilizovala, pro právní filozofii byl profesorem Vladimír Kubeš, který zároveň vyučoval občanské právo, František Čáda se věnoval právním dějinám, František Weyr právu ústavnímu, správnímu právu Jaroslav Pošvář, mezinárodní právo vyučoval Bohumil Kučera a později Bohuslav Ečer, vědu a právo finanční Vladimír Vybral, Václav Chytil vedl ústav národního hospodářství, Hynek Bulín ústav civilního soudního řízení, Jiří Cvetler učil právo římské a František Kop právo církevní. Obnovit se nepodařilo pouze ústavy trestního práva, statistiky a kriminologie.[3]

Období stabilizace a slibného rozvoje, kdy se každoročně na fakultu zapisovalo kolem dvou tisíc posluchačů, ale netrvalo dlouho, po Únoru 1948 bylo suspendováno devět vyučujících, zejména profesoři Weyr a Kubeš byli vystaveni značné persekuci. Fakultní akční výbor tehdy vedl Jaromír Blažke, který převzal ústav občanského práva a poté se stal i děkanem fakulty. Studia musela z politických důvodů ukončit i řada studentů, téměř polovina jich byla po tzv. přešetření studijního prospěchu v roce 1949 vyloučena.[4] Politické čistky však nestačily, roku 1950 byla vládním nařízením celá fakulta zrušena[9] s tím, že studium práv má být soustředěno pouze do Prahy a Bratislavy. V život tak už ani nevstoupily v témže roce zřízené katedry. Většina profesorů byla převedena do Slovanského ústavu a budova fakulty byla později dána do užívání Vojenské akademii.[3]

Obnovená fakulta[editovat | editovat zdroj]

Sídlo fakulty v letech 1969–1990

K obnovení právnické fakulty mohlo dojít až na základě změněné politické situace během pražského jara, příslušné vládní nařízení bylo ovšem vydáno až v roce 1969,[10] téhož roku byla zahájena výuka. Z původních profesorů se ale vrátili už jen Vladimír Kubeš, Hynek Bulín, Jiří Cvetler a Jaroslav Pošvář, také budova nebyla vojenskou akademií fakultě vrácena, získala provizorní a ne zcela vyhovující sídlo na Zelném trhu 2/3, v budově bývalé Cyrilometodějské záložny.[4][11] Až do roku 1990 nesla označení podle už dříve přejmenované univerzity Právnická fakulta University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Děkanem se stal Vladimír Klokočka, který zároveň vyučoval ústavní právo, během normalizace ale musel odejít, stejně jako profesor Kubeš. Fakulta se v dalších letech zcela rozešla se svou tradicí svobodného vědecko-pedagogického pracoviště. V té době zde nicméně působil procesualista Josef Macur.[3]

Teprve po sametové revoluci mohlo dojít k obnovení původního samosprávného akademického stavu, obměnilo se vedení fakulty i jednotlivých kateder, na katedru ústavního práva a politologie se mj. vrátil profesor Vladimír Klokočka. Byla zcela změněna koncepce studia, které bylo navíc prodlouženo ze čtyř na pět let, fakultě byla také vrácena její budova na Veveří,[3] která je už od roku 1958 chráněna jako nemovitá kulturní památka.[12] Na fakultě byl založen a v letech 1990–1996 v jejím rámci působil Mezinárodní politologický ústav.

V 90. letech byla do vstupní haly instalována plastika Zákoník od Vladimíra Preclíka, kterou v 70. letech odmítli poslanci Federálního shromáždění jako práci, která je „typicky pravicově oportunistická“.[13] 10. dubna roku 2010 pak byla před budovou fakulty slavnostně odhalena socha prezidenta Edvarda Beneše, replika originálu od Karla Dvořáka, o což se zasloužili především členové Československé obce legionářské a Sdružení československých zahraničních letců 1939–1945.[14]

Symboly[editovat | editovat zdroj]

Právnickou fakultu MU při slavnostních příležitostech typu imatrikulace nebo promoce symbolizují akademické insignie, a to žezlo Právnické fakulty z roku 1938, na jehož hlavici je alegorická postava Spravedlnosti s mečem, a řetěz děkana Právnické fakulty z roku 1936, přičemž na medaili je na aversu poprsí Albína Bráfa a na reversu liktorské pruty se sekyrou a nápis „Lex dura sed lex“. K označení diplomů a jiných dokumentů fakulta používá historické pečeti.[15] Barvou fakulty je fialová (Pantone 2593 C),[16][17][18] v této barvě je např. provedeno logo fakulty, na němž je vyobrazena postava Spravedlnosti s mečem a paprsky a kolem ní je v kruhu nápis „Universitas Masarykiana Brunensis. Facultas iuridica“.[19]

Studium a věda[editovat | editovat zdroj]

Plastika Zákoník ve vstupní hale (autor Vladimír Preclík)

Fakulta umožňuje získat kvalifikaci právníka. Nabízí studium:[20]

  • v tříletém bakalářském programu Právní specializace (titul Bc.), oborech Právní vztahy k nemovitostem, Právo a finance, Právo a mezinárodní obchod, Právo a podnikání, Právo sociálního zabezpečení, Teorie a praxe přípravného řízení trestního, Veřejná správa, Vyšší justiční úředník, Mezinárodněprávní obchodní studia a Obchodněprávní studia; a v tříletém bakalářském programu Veřejná správa, oborech Veřejná správa a Teorie a praxe trestního a správního procesu.
  • v pětiletém magisterském programu Právo a právní věda, oboru Právo (titul Mgr.; po absolvování studia je možné vykonat nepovinnou rigorózní zkoušku a získat titul JUDr.), a ve dvouletém navazujícím magisterském programu a oboru Veřejná správa (titul Mgr.).
  • ve čtyřletém doktorském programu Teoretické právní vědy (titul Ph.D.), oborech Dějiny práva a římské právo, Finanční právo a finanční vědy, Mezinárodní právo soukromé, Mezinárodní a evropské právo, Občanské právo, Obchodní právo, Pracovní právo, Správní právo a právo životního prostředí, Teorie práva, Trestní právo, Ústavní právo a státověda a Právo informačních a komunikačních technologií.

Přijímací řízení probíhá formou celouniverzitního písemného testu studijních předpokladů (TSP), který je rozdělen do šesti částí, a který rovnoměrně testuje verbální, numerické a kritické myšlení, analytické myšlení a úsudky, prostorovou představivost a kulturní přehled uchazečů.[21] Pro akademický rok 2014/2015 se do bakalářských programů Právní specializaceVeřejná správa hlásilo 912, resp. 847 uchazečů, přijato bylo 191, resp. 98 z nich. Do magisterského studijního programu Právo a právní věda bylo zaregistrováno 2798 přihlášek a přijato bylo 483 uchazečů, úspěšnost zde tedy činila 17 %.[21]

Magisterští studenti si mohou během studia vybrat mezi více povinně volitelnými předměty, které jsou zaměřené na simulovaná soudní jednání či rozhodčí řízení, konstrukci smluv, tvorbu práva apod., nebo které ve formě právních klinik umožňují seznámit se s praxí různých institucí (např. veřejného ochránce práv). Kromě toho musí v závěru studia absolvovat odbornou praxi.[22] Studenti mohou v rámci programu Erasmus+ vyjíždět studovat na zahraniční fakulty,[23] mohou se také zúčastnit řady mezinárodních soutěží Moot court[24] a soutěžit se svými pracemi v rámci Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) nebo v soutěžích IUS et SOCIETAS a Cena Františka Weyra.[25] Fakulta se účastní operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a koná se zde také mnoho workshopů a mezinárodních vědeckých konferencí, každoročně např. Dny práva, zaobírající se aktuálními právními problémy, Cyberspace, zaměřená na právo v IT, nebo COFOLA, mezinárodní konference pro mladé vědce.[26][27]

Na fakultě je také možno absolvovat dvouleté mezinárodní praktické programy zaměřené na obchodní právo nebo veřejnou správu a získat od britské Nottingham Trent University tituly LL.M. nebo MPA. Fakulta dále realizuje celoživotní vzdělávání[28] a nabízí také zpracování posudků a expertiz v oblasti práva a osobní konzultace s akademickými pracovníky, nikoli však bezplatné právní poradenství pro veřejnost. Veřejnosti je přístupna i Ústřední knihovna s půjčovnou a čítárnou, v jejímž rámci působí Evropské dokumentační středisko, které shromažďuje informace jak o Evropské unii, tak o Radě Evropy. Kromě řady odborných monografií fakulta vydává Časopis pro právní vědu a praxi, Masaryk University Journal of Law and TechnologyRevue pro právo a technologie.[29]

Ze srovnání všech českých právnických fakult, které uskutečnily Hospodářské noviny v roce 2011, vyšla jako nejlepší.[30] Stejného výsledku dosáhla téhož roku a také v roce 2012 ve srovnání Lidových novin.[31][32] V roce 2013 ze srovnání Hospodářských novin vyšla opět na prvním místě,[33] o dva roky později klesla na třetí místo, ale roku 2016 byla Hospodářskými novinami opět hodnocena jako nejlepší.[34]

Organizace fakulty[editovat | editovat zdroj]

Hlavním samosprávným orgánem fakulty je dvacetičlenný akademický senát, který reprezentuje celou akademickou obec fakulty, protože 10 členů je voleno z řad akademických pracovníků (komora akademických pracovníků) a 10 členů z řad studentů (studentská komora). Řádné zasedání senátu se dle statutu fakulty musí konat nejméně dvakrát za semestr,[15] v akademickém roce 2014/2015 se řádná zasedání senátu konala vždy každé druhé pondělí v měsíci[21] (na Masarykově univerzitě působí rovněž Akademický senát Masarykovy univerzity, kde v akademickém roce 2014/2015 měla právnická fakulta zastoupení v počtu tří učitelů a dvou studentů[21]).

V čele fakulty ovšem stojí děkan, kterého na návrh akademického senátu fakulty na čtyřleté funkční období jmenuje a odvolává rektor Masarykovy univerzity a který rozhoduje a jedná jménem univerzity ve věcech týkajících se právnické fakulty. K dispozici má jako poradní orgán kolegium děkana, složené z proděkanů, tajemníka fakulty, který řídí hospodářskou a vnitřní správu fakulty, a z předsedy akademického senátu. Jednotliví proděkani jsou jmenováni děkanem a zastupují jej ve svěřeném úseku činnosti, disciplinární přestupky studentů projednává disciplinární komise. Dlouhodobý vzdělávací a vědecký záměr fakulty formuluje její vědecká rada, jejíž členy se souhlasem akademického senátu jmenuje a odvolává děkan z řad významných představitelů právních oborů, přičemž nejméně třetina z nich je externích.[15]

Fakulta je rozčleněna na katedryústavy, které zajišťují výuku jednotlivých předmětů, dále na účelová zařízeníděkanát, jenž je administrativním centrem. Tyto pracoviště se mohou nadále dělit do oddělení či jiných útvarů zřizovaných vedoucím pracoviště po předchozím souhlasu děkana. Také zde působí oddělení celouniverzitního Centra jazykového vzdělávání. Katedry jsou základní organizační složkou fakulty pro řízení a rozvoj vzdělávací a tvůrčí činnosti, v každé katedře působí alespoň tři akademičtí pracovníci. Katedry působící na Právnické fakultě MU jsou katedra dějin státu a práva, katedra právní teorie, katedra občanského práva, katedra obchodního práva, katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, katedra ústavního práva a politologie, katedra správní vědy a správního práva, katedra trestního práva, katedra mezinárodního a evropského práva, katedra finančního práva a národního hospodářství a katedra práva životního prostředí a pozemkového práva. Ústavy zde působí dva, Ústav práva a technologií a Ústav dovednostní výuky a inovace studia. Katedry zabezpečují výuku předmětů v jednotlivých studijních programech a jsou tvořeny akademickými i neakademickými pracovníky. Mezi akademické pracovníky patří učitelé (profesoři, docenti, odborní asistenti, asistenti, lektoři) a další vědečtí a výzkumní pracovníci, stejně jako interní studenti doktorského studia, kteří mohou být lektory. Každá katedra má děkanem jmenovaného vedoucího, který je vybírán zejména z profesorů či docentů, a to po projednání katedrou a akademickým senátem fakulty. Mezi účelová zařízení patří Ústřední knihovna, Centrum informačních technologií a Centrum celoživotního vzdělávání.[15]

katedry a ústavy vedoucí profesoři a docenti
Katedra právní teorie prof. JUDr. PhDr. Miloš Večeřa, CSc. prof. JUDr. PhDr. Miloš Večeřa, CSc.
doc. JUDr. Jaromír Harvánek, CSc.
doc. PhDr. Tatiana Machalová, CSc.
doc. JUDr. Tomáš Sobek, Ph.D.
doc. JUDr. Mgr. Martin Škop, Ph.D.
doc. PhDr. Martina Urbanová, Ph.D.
Katedra ústavního práva a politologie doc. JUDr. Jan Svatoň, CSc. prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.
doc. JUDr. Mgr. Pavel Molek, Ph.D., LL.M.
doc. JUDr. Jan Svatoň, CSc.
doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.
doc. JUDr. PhDr. Robert Zbíral, Ph.D.
Katedra dějin státu a práva prof. JUDr. Ladislav Vojáček, CSc. prof. JUDr. Ladislav Vojáček, CSc.
doc. JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D.
doc. JUDr. Karel Schelle, CSc.
doc. JUDr. Bc. Jaromír Tauchen, Ph.D., LL.M.
doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.
Katedra správní vědy a správního práva doc. JUDr. Soňa Skulová, Ph.D. prof. JUDr. Petr Průcha, CSc.
doc. JUDr. Petr Havlan, CSc.
doc. JUDr. Soňa Skulová, Ph.D.
Katedra občanského práva prof. JUDr. Jan Hurdík, DrSc. prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
prof. JUDr. Jan Hurdík, DrSc.
doc. JUDr. Zdeňka Králíčková, Ph.D.
doc. JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D.
doc. JUDr. Markéta Selucká, Ph.D.
Katedra trestního práva doc. JUDr. Věra Kalvodová, Dr. prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, PhD., DSc., Univ. Priv. Prof.
doc. JUDr. Marek Fryšták, Ph.D.
doc. JUDr. Věra Kalvodová, Dr.
doc. JUDr. Josef Kuchta, CSc.
Katedra mezinárodního a evropského práva doc. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D. prof. JUDr. Jiří Malenovský, CSc.
prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc.
prof. JUDr. Vladimír Týč, CSc.
doc. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D.
Katedra obchodního práva prof. JUDr. Josef Bejček, CSc. prof. JUDr. Josef Bejček, CSc.
prof. JUDr. Jarmila Pokorná, CSc.
doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D.
doc. JUDr. Ing. Josef Šilhán, Ph.D.
Katedra finančního práva a národního hospodářství doc. JUDr. Petr Mrkývka, Ph.D. doc. Ing. Jiří Blažek, CSc.
doc. JUDr. Petr Mrkývka, Ph.D.
doc. JUDr. Ing. Michal Radvan, Ph.D.
Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení doc. JUDr. Milan Galvas, CSc. prof. JUDr. Zdeňka Gregorová, CSc.
doc. JUDr. Milan Galvas, CSc.
Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva doc. JUDr. Ilona Jančářová, Ph.D. doc. JUDr. Ilona Jančářová, Ph.D.
doc. JUDr. Ivana Průchová, CSc.
Ústav práva a technologií doc. JUDr. Radim Polčák, Ph.D. doc. JUDr. Radim Polčák, Ph.D.
Ústav pro otázky soudnictví JUDr. David Kosař, Ph.D., LL.M., J. S. D.

Vedení fakulty[editovat | editovat zdroj]

  • doc. JUDr. Markéta Selucká, Ph.D. – děkanka
  • JUDr. Jana Jurníková, Ph.D. – proděkanka pro magisterský studijní program
  • doc. JUDr. Mgr. Martin Škop, Ph.D. – proděkan pro bakalářské a navazující magisterské studium
  • doc. JUDr. Věra Kalvodová, Dr. – proděkanka pro doktorské studium a rigorózní řízení
  • doc. JUDr. Jan Svatoň, CSc. – proděkan pro strategii a rozvoj fakulty
  • doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D. – proděkan pro vědu a výzkum
  • doc. JUDr. Ing. Michal Radvan, Ph.D. – proděkan pro zahraniční a vnější vztahy
  • Ing. Blanka Přikrylová – tajemnice
  • doc. JUDr. Ing. Josef Šilhán, Ph.D. – předseda akademického senátu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i Kolegium děkanky [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.  
  2. Výroční zpráva o činnosti Masarykovy univerzity za rok 2015 [online]. Brno: Masarykova univerzita, [cit. 2016-04-18]. S. 110, 127. Dostupné online.  
  3. a b c d e f g h SCHELLE, Karel. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně 1992–1993. Brno : Masarykova univerzita, 1992. S. 8–16.  
  4. a b c d e Historické kalendárium [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 2008-10-19, [cit. 2008-10-19]. Dostupné online.  
  5. SCHELLE, Karel. Minulost a současnost Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Brno : Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0934-9. S. 30.  
  6. Lk. Rektorát Vysokého učení technického v Brně [online]. Brno: Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2012-01-21, [cit. 2015-03-08]. Dostupné online.  
  7. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Nerealizovaná výstavba univerzitního městečka [online]. Brno: Hvězdárna a planetárium Brno, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  8. Auditorium maximum (Celouniverzitní aula) [online]. Brno: Masarykova univerzita, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  9. § 3 odst. 1 bod 1. vládního nařízení č. 81/1950 Sb., o některých změnách v organisaci vysokých škol. Dostupné online.
  10. § 1 vládního nařízení ČSR č. 35/1969 Sb., o zřízení právnické fakulty na Universitě J. E. Purkyně v Brně a fakulty technologické na Vysokém učení technickém v Brně. Dostupné online.
  11. FOJTŮ, Martina. Zelný trh býval univerzitní. online.muni.cz [online]. 2014-06-17 [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  12. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2014-06-30]. Katalogové číslo 142846 : Universita – právnická fakulta. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  13. MŠ. Zákoník [online]. Brno: Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2012-09-17, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  14. Menš, Jis. Odhalení pomníku prezidenta Edvarda Beneše [online]. Brno: Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2014-04-06, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  15. a b c d Statut Právnické fakulty Masarykovy univerzity [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 2015-03-30, [cit. 2015-09-04]. Dostupné online.  
  16. JÍLEK, Pavel. manuál01: designmanuál jednotného vizuálního stylu [online]. EXACTDESIGN, [cit. 2015-11-05]. Kapitola 2.03 Barvy fakult, s. 18. Dostupné online.  
  17. Vizuální styl Masarykovy univerzity [online]. [Brno]: Masarykova univerzita, [cit. 2015-11-05]. Dostupné online.  
  18. Vizuální styl Masarykovy univerzity [online]. Brno: Masarykova univerzita, [cit. 2015-09-04]. Dostupné online.  
  19. Studium a vzdělávání [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  20. a b c d Výroční zpráva o činnosti, výroční zpráva o hospodaření Právnické fakulty Masarykovy univerzity za rok 2014 [online]. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, [cit. 2015-08-30]. Dostupné online.  
  21. Studijní plán oboru Právo v akademickém roce 2015/2016 [online]. Brno: Masarykova univerzita, [cit. 2015-12-10]. Dostupné online.  
  22. Stáže pro studenty [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  23. Mezinárodní moot courty [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  24. Cena Františka Weyra [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-09-04]. Dostupné online.  
  25. Soudobá vědecko-výzkumná činnost [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  26. Úplný seznam proběhlých konferencí (stav k 31. 12. 2011) [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  27. Celoživotní vzdělávání [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  28. Pro veřejnost [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-06-30]. Dostupné online.  
  29. MACHÁLKOVÁ, Jana. Studium práv: Univerzita Karlova poprvé ztratila nadvládu. Vítězí Brno. iHNed.cz [online]. 2011-02-08 [cit. 2014-04-06]. Dostupné online.  
  30. NĚMEČEK, Tomáš. Když na práva, tak do Brna. Lidové noviny. 7. únor 2011, s. 27. Dostupné online.  
  31. Která právnická fakulta je nejlepší? Brno předhání Prahu. Lidovky.cz [online]. 2012-01-30 [cit. 2014-04-06]. Dostupné online.  
  32. DAŇKOVÁ, Julie. Brněnská práva jsou už potřetí nejlepší v Česku. Praha je těsně druhá. iHNed.cz [online]. 2013-02-10, rev. 2013-02-18. Dostupné online.  
  33. KEMÉNYOVÁ, Zuzana. Masarykova univerzita v Brně předstihla Prahu. Studium práva je tam nejlepší v Česku. iHNed.cz [online]. 2013-01-21, rev. 2016-02-08. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]