Albín Bráf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. JUDr. Albín Bráf

Albín Bráf roku 1911

19. ministr orby Rakouska-Uherska
Ve funkci:
15. listopadu 1908 – 1. října 1909
Předseda vlády Richard von Bienerth-Schmerling
Předchůdce Alfred Ebenhoch
Nástupce Josef von Pop

23. ministr orby Rakouska-Uherska
Ve funkci:
19. listopadu 1911 – 1. července 1912
Předseda vlády Karl von Stürgkh
Předchůdce Wacław Zaleski
Nástupce Franz von Zenker

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1895

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1905 – 1912

Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1893 – 1894
Předchůdce Matouš Talíř
Nástupce Jan Jaromír Hanel
Ve funkci:
1902 – 1903
Předchůdce Kamil Henner
Nástupce Leopold Heyrovský
Stranická příslušnost
Členství staročeši

Narození 27. února 1851
Třebíč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. července 1912 (ve věku 61 let)
Roztoky u Prahy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Právnická fakulta UK
Commons Kategorie Albín Bráf
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albín Bráf (27. února 1851 Třebíč[1]1. července 1912 Roztoky u Prahy) byl český právník, vysokoškolský profesor, národohospodář, politik a novinář.

Život a činnost[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl hospodářským úředníkem na třebíčském valdštejnském panství, matka pocházela z měšťanské rodiny Trávníčků, třebíčských barvířů sukna.[2]

Ve svých deseti letech byl poslán do Prahy studovat na Akademickém gymnáziu, kde se tehdy teprve zaváděl český vyučovací jazyk. Po úspěšném absolvování gymnázia vstoupil v roce 1869 na právnickou fakultu v Praze. Rodina se v tu dobu po otcově smrti ocitla v tíživých materiálních podmínkách a Albín Bráf byl nucen sám se vydržovat na studiích. Studoval velmi úspěšně a závěrečnou rigororózní zkoušku, jejíž hlavní obsah tvořilo národní hospodářství a finanční věda, složil jednomyslně s vyznamenáním v roce 1874.[3]

11. listopadu 1874 založil při Všehrdu národohospodářský odbor,[4] jehož se stal předsedou[3] a začal pracovat jako praktikant u trestního soudu. Díky prof. Eberhardu Jonákovi, ale i z materiálních důvodů připravoval ke zkouškám příslušníky několika hraběcích rodin. Styk s konzervativní českou aristokracií ovlivnil i jeho politické postoje. Jeho touha po učitelské dráze se v krátké době, a to ještě v roce 1874 splnila. Stal se totiž profesorem národního hospodářství a obchodní statistiky na Českoslovanské akademii obchodní v Praze. Roku 1877 byl na základě habilitační práce a vysoce hodnocené přednášky na téma „O vývoji svobody hospodářské“ jmenován jako soukromý docent národního hospodářství na pražské České technice. Byly mu svěřeny již honorované přednášky o zákonech stavebních a železničních. V roce 1879 po smrti prof. Eberharda Jonáka, byl Bráf schválen suplentem národního hospodářství a statistiky na České technice a to současně při činnosti na obchodní akademii, která pro něho byla hlavním hmotným zabezpečením a přípravou pro vysokoškolskou profesuru.[5] Na základě své práce „Studie o severočeských dělnických poměrech“ (1881) byl v lednu roku 1882 jmenován mimořádným profesorem národního hospodářství na právnické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1885 byl ve své funkci definitivně potvrzen a v roce 1890 byl jmenován řádným profesorem politické ekonomie. Stal se tak prvním českým profesorem ekonomie na obnovené české univerzitě Karlově-Ferdinandově v Praze a přednášel tam jako první v češtině.[6] Podílel se významnou měrou na vytvoření českého národohospodářského názvosloví[7] a je považován za zakladatele české národohospodářské školy. Sám sice nevytvořil své vlastní ekonomické teorie, ale byl prvním velikým praktikem ekonomie u nás. Vytvořil program Dovršení národního obrození, který byl charakterizován jako cesta od rovnocennosti k rovnomocnosti, což znamenalo vyrovnání se na poli ekonomiky s úspěchy v oblasti kulturní, jazykové a politické.

Politicky zakotvil u staročechů, pod ochranou svého tchána Františka Ladislava Riegra. Nebyl zdaleka tak konzervativní jako jeho strana, patřil již k jiné generaci, což se projevilo například při poradách českých a německých politiků o česko-německém vyrovnání. Chápal ekonomické souvislosti v plné šíři a všímal si zároveň sociálního postavení dělnictva. Postupně se stal nejvýznamnějším představitelem strany staročeské, což vedlo k tomu, že se stal předmětem četných útoků zejména ze strany mladočechů.[8]

Byl poslancem českého sněmu (18831895), členem zemského výboru a roku 1905 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny, kde patřil ke konzervativní pravici. V únoru roku 1909 byl jmenován ministrem zemědělství (tehdy orby) Rakousko-Uherské říše v Bienerthově vládě, kde mimo jiné sledoval výhody pro české hospodářství. Avšak již v listopadu téhož roku podal demisi na protest proti omezování českého vyučovacího jazyka v alpských zemích a vrátil se jako ministr na odpočinku a čestný profesor české univerzity k pedagogické činnosti. Pod velkým nátlakem shora přijal Bráf v listopadu 1911 opět funkci ministra orby, tentokráte již ve Stürgkhově vládě.[9] Stál při založení Zemské banky, v roce 1890 České akademie věd a umění, při níž založil Národohospodářský ústav, dále se zasloužil o zřízení třebíčské obchodní akademie. V resortu školství působil jako inspektor rakouského obchodního školství (od roku 1900). V roce 1903 vypracoval učební osnovy obchodního školství v podstatě platné až do roku 1948.[2]

Svou jedinečnou roli sehrál po roce 1896 v sociálně-demokratické Dělnické akademii, kde přednášel spolu s Masarykem a Kaizlem. V roce 1905 byl autorem národohospodářské části programu své strany a právě tato část je dodnes hodnocena z celého programu, co do kvality a velkorysosti, nejvýše.

Jeho aktivity byly velmi široké a dokázal vychovat řadu zdatných následovníků. Byl spoluzakladatelem družstevní záložny Důvěra, a až do své smrti působil jako její starosta.[10] Když 1. července 1912 jednašedesátiletý Bráf zemřel, jeho ekonomický národní program měl již řadu odborných zástupců. Pohřeb se konal 4. července 1912 na Vyšehradě za účasti představitelů císařského dvora, za široké účasti představitelů státního, hospodářského, vědeckého i literárního života.[9] Je pohřben v Praze na vyšehradském hřbitově,[11] ve 14.oddělení, hrob číslo 10.[12]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Oženil se s Libuší Riegerovou, dcerou Františka Ladislava Riegra. Spolu měli jediné dítě – syna Václava. Václav Bráf zemřel v roce 1908 ve věku 19 let.[13]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Většinu svých prací publikoval v časopisech (zejm. Athenaeum, Českomoravský národní hospodář, Osvěta, Právník, Schiften des Vereines für Sozialpolitik) a sbornících (např. Sborník věd právních a státních).[14] Hlavní jeho spisy byly vydány posmrtně v souborech Albín Bráf. Život a dílo (5 svazků, 1922–24), který obsahuje cenné Paměti a podrobnou autorovu biografii Josefa Grubera.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Albín Bráf (kreslil Jan Vilímek 1886, z archivu ÚČL AV ČR)
  • Finanční věda. Praha, 1900
  • Albín Bráf – Politické vědy v Čechách na sklonku věku osmnáctého a v první polovici devatenáctého. Nakladatelství Česká Akademie, Praha, 1906.
  • Spisy Dra. Albína Bráfa. Díl prvý, svazek I. Vydali Gruber, J. a Horáček C., Praha, 1913
  • Spisy Dra. Albína Bráfa. Díl prvý, svazek II. Vydali Gruber, J. a Horáček C., Praha, 1914
  • Spisy Dra. Albína Bráfa. Díl prvý, svazek III. Vydali Gruber, J. a Horáček C., Praha, 1915
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl první: Paměti. Vydal Gruber, J., Praha, 1922
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl druhý: Výbor statí z nauky národohospodářské. Vydal Gruber, J., Praha, 1923
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl třetí: Výbor statí z hosp. a soc. politiky. Vydal Gruber, J., Praha, 1923
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl čtvrtý: Rozličné stati. Vydal Gruber, J., Praha, 1923
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl pátý: Výbor statí z politiky a samosprávy. Vydal Gruber, J., Praha, 1924
  • Břímě, které se dá zmenšit, Praha, 1893
  • O dělnické otázce…, Praha, 1893
  • O nápravě měny, Praha, 1892
  • Samospráva (Česká politika, hlavy 2. část 4.), Praha, 1907
  • Studien über Nordböhmische Arbeiterverhältnisse, Praha, 1881

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Zpravodaj města Třebíče, 2/1982, str. 37
  3. a b ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 9.  
  4. HOLMAN, Robert, a kol. Dějiny ekonomického myšlení. Praha : C.H. Beck, 2005. 539 s. ISBN 80-7179-380-9. S. 500.  
  5. ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 10.  
  6. ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 11.  
  7. Srov. např. příspěvek k ustálení pojmů měna, číslo, kurz, hodnota v časopise Právník, 1877, str. 209
  8. ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 12.  
  9. a b ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 13.  
  10. Úmrtní oznámení Albína Bráfa. Národní listy. 3. července 1912, čís. 184.  
  11. NECHVÁTAL, Bořivoj. Průvodce vyšehradským hřbitovem. Praha : Správa národní kulturní památky Vyšehrad, 1981. 77 s. S. 28.  
  12. KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 61.  
  13. Úmrtní oznámení Václava Bráfa. Národní politika. 27. května 1908, čís. 149, s. 28.  
  14. Zejda et al., l. c., str. 18.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 47.  
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 69.  
  • ŠIMEK, Robert. Albín Bráf: co je české, to je hezké. Profit. duben 2012, roč. 23, čís. 15, s. 52–55.  
  • ŠMEJKAL, Miroslav. In Významní čeští národohospodáři. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1993. ISBN 80-7079-195-0.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 131.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha : Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 120–122.  
  • ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2000. ISBN 80-7268-104-4. 231 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]