Václav Chytil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. JUDr. Václav Chytil

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1948

Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1970

Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
Členství Čs. str. lidová

Narození 3. listopadu 1907
Lukov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. září 1980
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Zdeňka Šutová
Děti Zdeňka Nováková
Zuzana Chitiová[1]
Alma mater Masarykova univerzita
Profese politik, pedagog a ekonom
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Chytil (3. listopadu 1907 Lukov15. září 1980 Praha[2]) byl český a československý národohospodář, vysokoškolský učitel, politik a člen Československé strany lidové, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR, České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění. Po roce 1948 a opět po roce 1968 byl politicky stíhaný komunisty.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1919–1927 vystudoval reálné gymnázium v Uherském Brodě, v letech 1927–1932 Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a v letech 1932–1933 ještě absolvoval studijní pobyt v Bernu, kde studoval politickou ekonomii u profesora Ammona. Působil pak na berní správě v Brně. V letech 1934–1939 byl tajemníkem viceguvernéra Národní banky Československé Karla Engliše, kde pak v letech 1940–1945 pracoval v oboru měnové politiky. Působil i jako vysokoškolský učitel. V roce 1939 byl jmenován profesorem národního hospodářství, národohospodářské nauky a politiky na Právnické fakultě Masarykovy univerzitě. Po obnově českých vysokých škol zastával tento post i v letech 1945–1949. V roce 1946 byl jmenován členem Národní rady badatelské pro obor věd hospodářských a téhož roku se stal členem Syndikátu českých spisovatelů.[3]

V roce 1945 se jako bezpartijní stal členem Zemského národního výboru v Moravskoslezské zemi. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za lidovce. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde působil i jako místopředseda a kde setrval do parlamentních voleb roku 1948, po nichž se stal poslancem Národního shromáždění za lidovce zvoleným za brněnský volební kraj. V těchto volbách konaných po únorovém převratu v roce 1948 již lidová strana kandidovala jako loajální součást komunistického režimu. Během převratu odmítl nabídku, kterou mu dal Klement Gottwald, aby se stal ministrem financí v jeho poúnorové rekonstruované vládě. Již po pár měsících ale v srpnu 1948 rezignoval na poslanecké křeslo a na jeho místo nastoupil Jarolím Leichman.[4][5][6][3]

Po únorovém převratu v roce 1948 byla jeho politická i profesní dráha přerušena. V roce 1949 byl vzat do vazby a pro trestný čin velezrady odsouzen na dobu 12 let. Celkem devět let pak strávil v trestních táborech v Jáchymově a Příbrami. Propuštěn byl v roce 1958 během amnestie. V letech 1958–1967 byl dělníkem v podniku Prefa Veselí nad Moravou. Až během Pražského jara se vrátil do společenského života. Byl plně rehabilitován a v letech 1969–1971 působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako profesor národního hospodářství.[3]

Na přelomu 60. a 70. let se znovu vrátil i do zákonodárných sborů. Sem ho přizval Josef Smrkovský, s nímž se znal z vězení. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za lidovce do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Zde působil do prosince 1971, kdy rezignoval. V letech 1969–1970 byl rovněž poslancem České národní rady za ČSL. Roku 1970 rezignoval. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byla jeho politická i profesní kariéra opět ukončena.[7] V roce 1971 ho Univerzita Karlova nuceně penzionovala.[8][9][3]

V roce 2001 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jis. Zuzana Chitiová [online]. Brno: Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2006-12-02, [cit. 2015-06-03]. Dostupné online.  
  2. Václav Chytil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.  
  3. a b c d e prof. JUDr. Václav Chytil [online]. encyklopedie.brna.cz, [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.  
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.  
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.  
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.  
  7. JUDr. Václav CHYTIL. Český dialog. 2003, čís. 12. Dostupné online.  
  8. 10. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.  
  9. 9. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-22]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Profesor Václav Chytil a uranové doly. Příprava vydání Pavel Klener. Praha : Univerzita Karlova, 2003. 214 s. ISBN 80-239-0740-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]