Karel Engliš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. JUDr. Karel Engliš
Karel Engliš (1931)
Karel Engliš (1931)

4. ministr financí Československa
Ve funkci:
25. května 1920 – 21. března 1921
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Vlastimil Tusar
Jan Černý
Předchůdce Kuneš Sonntag
Nástupce Vladimír Hanačík

9. ministr financí Československa
Ve funkci:
9. prosince 1925 – 25. listopadu 1928
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Antonín Švehla
Jan Černý
Předchůdce Bohdan Bečka
Nástupce Bohumil Vlasák

11. ministr financí Československa
Ve funkci:
7. prosince 1929 – 16. dubna 1931
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády František Udržal
Předchůdce Bohumil Vlasák
Nástupce Karel Trapl

1. rektor Masarykovy univerzity
Ve funkci:
1919 – 1920
Předchůdce funkce vznikla
Nástupce Pavel Ludvík Kučera

Rektor Karlovy univerzity
Ve funkci:
9. prosince 1947 – 26. února 1948
Předchůdce Bohumil Bydžovský
Nástupce Jan Mukařovský

2. guvernér Národní banky československé
Ve funkci:
23. února 1934 – 21. února 1939
Předchůdce Vilém Pospíšil
Nástupce Ladislav F. Dvořák

Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1913 – 1918

Poslanec Národního shromáždění
Ve funkci:
1920 – 1925
Stranická příslušnost
Členství ČsND (1918-1925)

Narození 17. srpna 1880
Hrabyně
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. června 1961 (ve věku 80 let)
Hrabyně
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Profese politik, ekonom, pedagog, spisovatel a vysokoškolský učitel
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Commons Kategorie Karel Engliš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Engliš (17. srpna 1880 Hrabyně[1]13. června 1961 tamtéž) byl český ekonom a politik, tvůrce teleologické hospodářské teorie,[2] několikanásobný prvorepublikový ministr financí, první rektor Masarykovy univerzity (1919–1920) a rektor Univerzity Karlovy (1947–1948).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny řezníka, protože byl ale z devíti dětí, jeho studia poznamenala chudoba.[3] Vystudoval české gymnázium v Opavě a po maturitě pokračoval ve studiích na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval roku 1904.[4] Studoval zde u Albína Bráfa, který rozpoznal jeho nevšední talent a doporučil ho do zaměstnání v Zemském statistickém úřadě, odkud v roce 1908 přešel na ministerstvo obchodu do Vídně. V roce 1910 se habilitoval na docenta národního hospodářství na české technice v Brně, roku 1911 se stal mimořádným a v roce 1917 řádným profesorem.[5] V letech 1913–1914 zde byl děkanem odboru kulturního inženýrství a v letech 1917–1918 děkanem odboru chemického inženýrství.[5][6] V letech 1913–1918 byl poslancem moravského zemského sněmu[7] za pokrokovou stranu Adolfa Stránského, v letech 1918–1925 byl členem národně-demokratické strany a v letech 1920-1925 byl za tuto stranu poslancem Národního shromáždění, dále pak i předsedou moravsko-slezského výkonného výboru Národně demokratické strany. Dne 2. září 1925 složil svůj poslanecký mandát a vystoupil z Národně demokratické strany.[8] Poté ještě v roce 1925 spoluzaložil Národní stranu práce. Spolu s Aloisem Rašínem se významně podílel na měnové reformě poválečného Československa, byl nicméně výrazným odpůrcem jeho deflační politiky. Působil jako ministr financí v šesti vládách, v letech 1920–1931, a poté v období 1934–1939 jako guvernér Národní banky Československé. Jako ministr financí se mj. zasloužil o stabilizování měny a zpřehlednění státního rozpočtu.[3] Jeho zásluhy ve vědním oboru národní hospodářství byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění, mimořádným členem se stal 19. března 1927, řádným 9. dubna 1946.[9] Vzápětí po Mnichovské dohodě (1. října 1938) inicioval převoz ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic, které měly připadnout Německu, do Prahy.[10]

V roce 1919 se stal profesorem a prvním rektorem nově založené Masarykovy univerzity v Brně, na jejímž založení se spolu s Františkem Weyrem a Aloisem Jiráskem podílel.[3][11] Byl profesorem národního hospodářství tamní právnické fakulty a v letech 1921–1922 a 1925–1926 i jejím děkanem. Založil zde vlastní teleologickou národohospodářskou školu, zabývající se posuzováním účelovosti chování všech ekonomických subjektů.[5] Od vzniku v roce 1929 byl členem Čs. statistické společnosti. V letech 1947–1948 byl rektorem Univerzity Karlovy. Po převratu v únoru 1948 abdikoval na všechny své univerzitní funkce a vynuceně se stáhl z veřejného života. V srpnu 1952 se musel na základě administrativní persekuce vystěhovat z Prahy. Englišovi se podařilo získat souhlas úřadů s tím, že se mohl vrátit do rodné Hrabyně.[12] V posledních letech života byl terčem řady omezujících opatření v osobním životě, jeho dílo bylo komunistickou propagandou silně kritizováno a jeho spisy byly zakázány a vyřazeny z veřejných knihoven.[13] Kvůli vytrvalé šikaně komunistické totalitní moci, která spočívala zejména v neustálých domovních prohlídkách a také v tom, že mu byl několikrát drasticky snížen původně velmi vysoký důchod až na naprosté minimum, zemřel po letech strádání ve velmi skromných podmínkách pouze za podpory rodiny a nejbližších přátel.[13]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

5. června 1906 se v Praze oženil s Marií Grögrovou (1880–??), dcerou berního inspektora z Uherského Brodu.[14][15] Dne 21. dubna 1907 se jim narodila dcera Vlasta (1907–2001), provdaná za brněnského architekta Františka Plhoně.[16][17] Karel Engliš byl v době svatby a narození dcery koncipistou zemské statistické kanceláře.[18] Manželství bylo v roce 1919 soudně rozvedeno od stolu a lože a 1921 rozloučeno.[14] Podruhé se Karel Engliš oženil 12. června 1921 v Brně (civilní sňatek) s Valerií Sovovou (1884–1964).[19][p 1]

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Ve svém teoretickém díle byl ovlivněn především novokantovstvím a inspiroval se normativní teorií Hanse Kelsena. Analyzoval teleologický způsob poznání a myšlení, neboť jednání člověka je vždy konáno za nějakým účelem.[21] V jakékoli hospodářské soustavě se vždy všechny subjekty snaží dosáhnout zlepšení své existence, proto také v ekonomii odmítal prostou kauzalitu. Ovšem zatímco v individualistických (kapitalistických) soustavách rozhoduje o uspokojení svých potřeb každý sám, v solidaristických (socialistických) jde o péči jiného, cizího subjektu, který už proto nemůže mít tak dobrý přehled. V praxi nicméně vždy dochází ke vzniku soustav smíšených. Sám Engliš nebyl příznivcem řízeného hospodářství, jeho opodstatněnost viděl jen v případech přechodných kritických situací.[5]

Ve svých národohospodářských názorech byl Engliš – podobně jako Rašín pod vlivem A. Bráfa – přívržencem Rakouské ekonomické školy. S Rašínem sice těsně spolupracoval, v řadě ohledů se však s ním výrazně rozcházel. Kritizoval jeho deflační politiku, úpornou snahu o zpevnění české měny i trvání na zlatém standardu. Měl k tomu dobré důvody: už mezi roky 1921 a 1923 se cenová hladina snížila o 43 %, ale export klesl o 53 % a nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob. Deflační politiku sice parlament už roku 1925 odvolal, vedení Národní banky na ní však dále trvalo, i když za hospodářské krize cena zlata prudce vzrostla a s ní i kurz koruny. Mezi roky 1930 a 1933 se cenová hladina sice snížila o 19 %, export však klesl o 64 % a nezaměstnanost vzrostla ze 105 na 736 tisíc osob. Teprve roku 1934 mohl Engliš prosadit devalvaci koruny o 16 %, což však bylo málo.[22]

Engliš byl svým založením perfekcionista zvládající složité verbální teoretické konstrukce. Charakteristické jsou pro něj obšírné polemiky s odpůrci, kde vyčerpávajícím způsobem rozebírá veškeré argumenty a protiargumenty. Jako přednášející obohacoval svá vystoupení hlubokými praktickými exkurzy.[2] V roce 1991 mu byl prezidentem Václavem Havlem in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.[23]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 byla v Praze založena Společnost Karla Engliše a v roce 1994 byla zřízena Masarykovou univerzitou v Brně Cena Karla Engliše, která byla každoročně udělována významnému ekonomovi.[24]

Každý rok uděluje rektor Univerzity Karlovy Cenu prof. JUDr. Karla Engliše jako jeden z typů Cen rektora nejlepším absolventům společenskovědních oborů (PF, FF, FSV, FHS).[25]

Po Karlu Englišovi je také pojmenována soukromá Vysoká škola Karla Engliše v Brně a ulice v Praze 5 na Smíchově a v Opavě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Základy hospodářského myšlení. Brno : Barvič & Novotný, 1922. 132 s.
  • Vybrané kapitoly z národního hospodářství. Praha : Státní nakladatelství, 1925. 200 s.
  • Finanční věda : nástin theorie hospodářství veřejných svazků. Praha : Fr. Borový, 1929. 407 s.
  • Teleologie jako forma vědeckého poznání. Praha: F. Topič, 1930. 162 s.
  • Ekonomie a filosofie. Praha : Fr. Borový, 1931. 55 s.
  • O nouzi v nadbytku. Praha : Fr. Borový, 1935. 104 s.
  • Soustava národního hospodářství : [věda o pořádku, v kterém jednotlivci a národové pečují o udržení a zlepšení života]. Svazek I. Praha : Melantrich, 1938. 891 s.
  • Soustava národního hospodářství : [věda o pořádku, v kterém jednotlivci a národové pečují o udržení a zlepšení života]. Svazek II. Praha : Melantrich, 1938. 724 s.
  • Národní hospodářství pro účely nejvyšších stupňů středních škol. Praha : Orbis, 1940. 304 s.
  • Hospodářské soustavy. Praha : Všehrd, 1946. 147 s.
  • Malá logika : věda o myšlenkovém řádu. Praha : Melantrich, 1947. 511 s.
  • Věčné ideály lidstva. Praha : Vyšehrad, 1992. 161 s. (Jedná se o text z pozůstalosti K. Engliše, dokončený 28. ledna 1956.)
  • Hrabyň mého mládí. Opava : Matice slezská, 1999. 108 s. ISBN 80-238-3394-4. 2. pozm. vyd. Opava : Matice slezská, 2010. 107 s. ISBN 978-80-86887-15-9.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1929 uvádí Pestrý týden fotografii Karla Engliše s druhou manželkou Valerií.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu [online]. Opava: Zemský archiv v Opavě, [cit. 2014-07-25]. Dostupné online.  
  2. a b HOLMAN, Robert, a kol. Dějiny ekonomického myšlení. Praha : C.H. Beck, 2005. 539 s. ISBN 80-7179-380-9. S. 504.  
  3. a b c KARFÍKOVÁ, Marie. Karel Engliš. In SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 576–581.
  4. Opavský týdenník, 28. 5. 1904, s. 4 (dostupné online v NK ČR).
  5. a b c d ŠMÍDOVÁ, Iva. Život a dílo prof. JUDr. Karla Engliše /. Brno : Masarykova univerzita, 1993. ISBN 80-210-0829-6. S. 3–6.  
  6. Akademičtí hodnostáři [online]. Vutbr.cz, [cit. 2016-08-08]. Dostupné online.  
  7. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, s. 167.
  8. VENCOVSKÝ, František. Karel Engliš. Brno : Nadace Universitas Masarykiana, Moravské zemské muzeum, Nakladatelství Albert, 1993. 164 s. ISBN 80-7028-006-9. S. 132.  
  9. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 69.
  10. MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. S. 211.  
  11. Fl, Menš. prof. JUDr. Karel Engliš [online]. Brno: Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2014-07-17, [cit. 2014-07-25]. Dostupné online.  
  12. VENCOVSKÝ, František. Karel Engliš a Hrabyně. In ENGLIŠ, Karel. Hrabyň mého mládí. Opava : Matice slezská, 1999. Dále jen Karel Engliš a Hrabyně. ISBN 80-238-3394-4. S. 96.
  13. a b ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 63.  
  14. a b Matrika oddaných, kostel sv. Ludmily, 1906–1908, snímek 35
  15. Opavský týdenník, 20. 6. 1906, s. 4 (dostupné online v NK ČR).
  16. Matrika N, kostel sv. Ludmily 1907–1909, snímek 48
  17. Kal, Menš. Vlasta Plhoňová [online]. Encyklopedie města Brna, rev. 2015-01-04, [cit. 2016-07-05]. Dostupné online.  
  18. Policejní přihlášky Praha, rodina Karla Engliše
  19. Fl, Menš, Kal. Valerie Englišová [online]. Encyklopedie města Brna, rev. 2015-06-24, [cit. 2016-07-05]. Dostupné online.  
  20. Pestrý týden, 14. 9. 1929, str. 3. Dostupné online.
  21. Slovník českých filosofů – Karel Engliš [online]. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-07-25]. Dostupné online.  
  22. Koderová et al., Teorie peněz, str. 260n.
  23. Karel Engliš a Hrabyně, s. 98
  24. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 293.  
  25. FIŠER, Radovan. Cena Karla Engliše: je to (opět) doma!. Sociál [online]. 2007-01-01 [cit. 2014-07-25]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 31–33.
  • DOLEŽALOVÁ, Antonie. Rašín, Engliš a ti druzí : konfrontace hospodářské politiky a praxe 1. československé republiky ve fiskální a měnové oblasti. Léta 1918-1928. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2002. 39 s. ISBN 80-238-9103-0.  
  • ENGLIŠ, Karel. Hrabyň mého mládí. Opava : Matice slezská, 1999. 108 s. ISBN 80-238-3394-4.  
  • JANČÍK, Drahomír. „Skládaje štěstí své budoucnosti do rukou Vaší Excelence...“ O vztahu žáka Karla Engliše k učiteli Albínu Bráfovi. In AMBROŽOVÁ, Hana, a kol. Historik na Moravě : profesoru Jiřímu Malířovi, předsedovi Matice moravské a vedoucímu Historického ústavu FF MU, věnují jeho kolegové, přátelé a žáci k šedesátinám. Brno : Matice moravská, 2009. ISBN 978-80-86488-57-8. S. 159-168.
  • Koderová - Sojka - Havel, Teorie peněz. Praha: Wolters Kluwer 2011
  • KOLAŘÍK, Jaroslav. Peníze a politika : Karel Engliš, bojovník o stabilisaci. Praha : František Borový, 1937. 597 s.  
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  
  • MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 167–170.  
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 292–293.  
  • VENCOVSKÝ, František. Englišova peněžní teorie a politika. Praha : Institut ekonomie České národní banky, 1994. 72 s.  
  • VENCOVSKÝ, František. Karel Engliš. Brno ; Boskovice : Nadace Universitas Masarykiana ; Moravské zemské muzeum ; Albert, 1993. 164 s. ISBN 80-7028-006-9.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha : Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 604–606.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]