Ivan Dérer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Ivan Dérer
Ivan Dérer.jpg

2. ministr pro správu Slovenska
Ve funkci:
25. května 1920 – 15. září 1920
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Vlastimil Tusar
Předchůdce Vavro Šrobár
Nástupce Martin Mičura

4. ministr unifikací Československa
Ve funkci:
26. září 1921 – 7. října 1922
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Edvard Beneš
Předchůdce Vladimír Fajnor
Nástupce Ivan Markovič

7. ministr unifikací Československa
Ve funkci:
5. ledna 1926 – 18. března 1926
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Antonín Švehla
Předchůdce Lev Winter
Nástupce Juraj Slávik

10. ministr školství a národní osvěty Československa
Ve funkci:
7. prosince 1929 – 14. února 1934
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády František Udržal
Jan Malypetr
Předchůdce Anton Štefánek
Nástupce Jan Krčmář

10. ministr spravedlnosti Československa
Ve funkci:
14. února 1934 – 22. září 1938
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Edvard Beneš
Předseda vlády Jan Malypetr
Milan Hodža
Předchůdce Alfréd Meissner
Nástupce Vladimír Fajnor

12. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa
(prozatímním správcem)
Ve funkci:
11. dubna 1938 – 10. května 1938
Prezident Edvard Beneš
Předseda vlády Milan Hodža
Předchůdce Vladimír Fajnor
Nástupce František Ježek

Poslanec Revoluční nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Poslanec Národního shromáždění
Ve funkci:
1920 – 1938
Stranická příslušnost
Členství ČSDSD

Narození 2. března 1884
Malacky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. března 1973 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Budapešťská univerzita
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Commons Kategorie Ivan Dérer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Dérer (2. března 1884 Malacky10. března 1973 Praha) byl slovenský právník, publicista, československý politik a předseda Československé sociálně demokratické strany dělnické na Slovensku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z právnické rodiny, jeho otec Jozef byl advokátem, bratři Jozef a Ladislav se ale stali lékaři. Ivan vystudoval gymnázium v Prešpurku. V roce 1907 dokončil svá studia práva na univerzitě v Budapešti. Od roku 1910 působil jako advokát v Bratislavě. V letech 1912–1914 byl jedním z redaktorů týdeníku Národný hlásnik. V první světové válce byl zraněn při bitvě u Ivangorodu v Rusku a do konce války žil jako cenzor ve Vídni, zároveň se však v jeho bytě potkávali budoucí představitelé samostatného Československa.

Politika[editovat | editovat zdroj]

První republika[editovat | editovat zdroj]

Před vznikem Československa nebyl sociálním demokratem. Byl tvrdým kritikem maďarského režimu v tehdejších Uhrách. V říjnu 1918 byl jedním z autorů a signatářů Martinské deklarace. Po celý život zdůrazňoval svou příslušnost ke skupině hlasistů, slovenským stoupencům T. G. Masaryka. Byl stoupenec čechoslovakismu a kritizoval tzv. ľuďácký separatismus a klerofašismus. V letech 1928–1929 se podílel na odhalení protistátní činnosti Vojtěcha Tuky, což pobouřilo slovenské nacionalisty.

V letech 1918–1935 zastával funkci jednoho z nejvýznamnějších představitelů Československé sociálně demokratické strany dělnické, v letech 1934–1938 byl místopředsedou jejího zemského výkonného výboru na Slovensku. V letech 1918–1938 byl poslancem Revolučního Národního shromáždění a později Národního shromáždění. Vykonával funkce ministra pro správu Slovenska (květen – září 1920), pro sjednocení zákonů (1921–1922 a 1926), školství a národní osvěty (1929–1934) a spravedlnosti (1934–1938). Byl rovněž krátce pověřeným ministrem zdravotnictví (1938).

Druhá republika a druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po vyhlášení slovenského státu 14. března 1939 byl vymazán z rejstříku slovenských advokátů, došlo ke zkonfiskování jeho bytu v Bratislavě a bylo mu odebráno slovenské občanství. Žil v Praze. V srpnu 1944 byl zatčen pro účast v protinacistickém odboji, a až do roku 1945 byl vězněn ve věznicích v Praze na Pankráci a terezínské Malé pevnosti.

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

V období Slovenského národního povstání projevoval nesouhlas se sloučením slovenských sociálních demokratů s komunisty, proto roku 1946 spoluzaložil Stranu práce. V poválečném období působil v letech 1946–1948 jako předseda Nejvyššího soudu.

Komunistický režim[editovat | editovat zdroj]

Jeho politická činnost byla ukončena únorem 1948. V letech 1954–1955 byl vězněn, roku 1968 byl rehabilitován. Naposledy veřejně vystoupil v roce 1968 k připravované federalizaci Československa, kterou kritizoval a vysloužil si tak nenávist Husákových stoupenců.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Hlinkovská autonomie není ničím jiným, než ústrojím na zachování tmy a nevědomosti… Ale ani šrobárovskou autonomii nechceme, neboť tato se snaží udržet osobní režim na Slovensku a zvrhla se na vladaření úzké společnosti osobní kliky.
— Ivan Dérer, říjen 1919

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Dérer
  • Československá otázka. Praha, Orbis, 1935
  • Naše problémy. Úvahy o základných otázkach Československa. Praha, Orbis, 1938
  • Slovenský vývoj a luďácká zrada, Praha, Kvasnička a Hampl, 1946
  • Antifierlinger I. Politické paměti 1945-1949, Praha, 1993
  • K diskusii o čechoslovakizme. Bratislava, Communio Minerva, 2015. Dostupné online.
  • Antifierlinger II. Politické pamäti 1914-1938, Bratislava, Communio Minerva, 2016. Dostupné online.
  • Antifierlinger III. Mníchov 1938. Bratislava, Communio Minerva, 2017. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GÁBRIŠ, Tomáš. Ivan Dérer. In SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 114–115.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 231.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha : Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 180.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]