Radim Palouš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. PhDr. Radim Palouš, dr. h. c.

504. rektor Univerzity Karlovy v Praze
Ve funkci:
1. února 1990 – 31. ledna 1994
Předchůdce Zdeněk Češka
Nástupce Karel Malý

Narození 6. listopadu 1924
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 10. září 2015 (90 let)
Choť Anna Paloušová
Rodiče Jan Palouš
Děti Martin Palouš
Jan Palouš
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Radim Palouš (6. listopadu 1924 Praha10. září 2015[1]) byl český filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990–1994 rektor Univerzity Karlovy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině novináře a aktivního sportovce Jana Palouše. Po maturitě v Praze byl vůdcem skautského vodáckého oddílu, za války totálně nasazen, od roku 1945 studoval filosofii na FF UK (mj. u J. Patočky) a v roce 1948 obhájil disertační práci Masarykovo filosofické mládí. Působil jako učitel a vystudoval obor chemie na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde od roku 1957 pracoval jako asistent. Habilitoval se v oboru pedagogika (práce Škola moderního věku), zabýval se dílem J. A. Komenského a moderní vyučovací technikou.[2] Svými příspěvky obohatil zejména filosofii výchovy.

Pořádal domácí filosofické semináře, vydával samizdat (mj. Spisy Jana Patočky), v roce 1976 podepsal Chartu 77 (po podpisu byl propuštěn z UK)[3] a v letech 1982–1983 byl jejím mluvčím. Od roku 1989 byl členem Masarykova demokratického hnutí. V listopadu 1989 se jako jeden z představitelů Občanského fóra účastnil schůzí a jednání, v lednu 1990 se stal rektorem Univerzity Karlovy. Podílel se na její obnově, na reformě vysokého školství a na obnovení mezinárodních styků UK. Hodně cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a získal devět čestných doktorátů (osm na zahraničních univerzitách a jeden v ČR). Za práci na vydávání Patočkových spisů byl vyznamenán Cenou ČSAV (1990), Scheideggerovou cenou (Holandsko 1992) a za celoživotní působení Řádem T. G. Masaryka III. třídy (1997).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

(„s“ za rokem vydání znamená samizdat)

  • Chemie pro uchazeče o studium na vysokých školách, 2. vyd. 1965;
  • Světověk, 1969s, 6. vyd. 1990 (německy Das Weltzeitalter, 1993);
  • Škola stáří, 1978s (německy 1979);
  • K Bolzanovu významu v duchovním vývoji a v národním povědomí, 1981s;
  • Čas výchovy, 1983s, 3. vyd. 1991;
  • Česká zkušenost, 1984s, 2. vyd. 1994;
  • Konverze, 3. vyd. 1988s;
  • Dopisy kmotřenci 1990;
  • K filosofii výchovy, 2. vyd. 1991;
  • Komenského Boží svět, 1992;
  • Osobnost a komunikace, 1990;
  • Comenius aus Patočka's Sicht, 1993;
  • Rokování o roku, 1994,
  • Totalismus a holismus, 1996.
  • Světověk a Časování, 2000.
  • Ars Docendi, 2004
  • O globalizaci, 2005
  • Heretická škola, 2008

Dále publikoval řadu odborných článků v Československu i v cizině.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel Radim Palouš, první rektor Univerzity Karlovy po roce 1989. České noviny [online]. 2015-09-11 [cit. 2015-09-11]. Dostupné online.  
  2. J. Beránek, Dobrodružství pobytu vezdejšího. Praha 2006.
  3. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 279.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • BERÁNEK, J. Dobrodružství pobytu vezdejšího. Rozhovory s R. Paloušem. Praha 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]