Martin Palouš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
doc. RNDr. Martin Palouš, Ph.D.
Martin Palouš (2012)
Martin Palouš (2012)

Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990

Ve funkci:
1990 – 1992
Ve funkci:
16. října 1998 – 24. září 2001

3. velvyslanec ČR v USA [1]
Ve funkci:
10. října 2001 – 2005
Předchůdce Alexandr Vondra
Nástupce Petr Kolář

Velvyslanec ČR při OSN v New Yorku
Ve funkci:
červenec 2006 – 2011
Předchůdce Hynek Kmoníček
Nástupce Edita Hrdá

Stranická příslušnost
Členství nestraník za OF

Narození 14. října 1950 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vztahy Jan Palouš (bratr)
Jiří Němec (tchán)
Dana Němcová (tchýně)
Markéta Fialková (švagrová)
Tobiáš Jirous (švagr)
David Němec (švagr)
Ondřej Němec (švagr)
Milan Hlavsa (švagr)
Rodiče Radim Palouš
Anna Paloušová
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze
Commons Kategorie Martin Palouš

Martin Palouš (* 14. října 1950 Praha) je český diplomat, pedagog, v letech 2011–2012 ředitel Knihovny Václava Havla, za normalizace signatář Charty 77, bývalý československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Martin Palouš (2012)

Na Karlově univerzitě vystudoval chemii, filozofii a sociální vědy. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1986 působil jako její mluvčí. V listopadu 1989 byl zakládajícím členem Občanského fóra. Profesně je k roku 1990 uváděn jako člen Koordinačního centra OF Praha.[2][3]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 45 – Karlovy Vary-Sokolov, Západočeský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.[4][5] Ve FS byl členem Výboru pro zahraniční věci.

V rámci Občanského fóra patřil ke skupině pražských aktivistů, kteří trvali na zachování OF coby širokého hnutí bez atributů politické strany a ideologického vymezování. Během roku 1990 se tato skupina dostávala do rozporu s představiteli pravice okolo Václava Klause i pravicově orientovanými regionálními předáky OF. Na hostivařském sněmu Občanského fóra 13. října 1990 kandidoval Palouš na předsedu OF a jeho protikandidátem byl Václav Klaus. Palouš byl považován za hlavního favorita. Nakonec ale poměrem 115 ku 52 hlasům zvítězil Klaus, který se tak stal předsedou OF.[6]

V letech 1990–1992 a znovu v období let 1998–2001 zastával funkci náměstka ministra zahraničí ČR.[7] Od roku 1990 pracoval na Karlově univerzitě jako pedagog. V roce 1994 se stal zaměstnancem Fakulty sociálních věd (mj. jako proděkan). Od roku 1994 působil v Centru pro teoretická studia a v letech 1994–1998 zastával post předsedy Českého helsinského výboru. Překládá díla Hannah Arendtové. Od července 2006 do roku 2011 byl mimořádným a zplnomocněným velvyslancem Stálé mise České republiky při OSN v New Yorku.[3]

Od června 2011[8] do června 2012 působil jako ředitel Knihovny Václava Havla. Pak ho vystřídala Marta Smolíková, přičemž Palouš přešel na post ředitele zahraničních aktivit této knihovny.[3][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Velvyslanci v minulosti [online]. Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu, [cit. 2014-05-20]. Dostupné online.  
  2. NÁVRH na volbu – nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c Tým knihovny [online]. vaclavhavel-library.org, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1496–1497. (česky) 
  7. Přehled ministrů a jejich náměstků od r. 1989 do r. 2009 [online]. Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, leden 2009, [cit. 2015-08-28]. Dostupné online.  
  8. sen, ČTK. Martin Palouš povede Havlovu knihovnu. ČT24 [online]. 2011-03-24 [cit. 2013-03-28]. Dostupné online.  
  9. Knihovnu Václava Havla vede po Paloušovi Smolíková [online]. tyden.cz, [cit. 2012-06-20]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]