Dana Němcová

Dana Němcová
	Dana Němcová
Poslankyně Federálního shromáždění (SN)
	Ve funkci:; 30. ledna 1990 – 5. června 1990
Poslankyně Federálního shromáždění (SL)
	Ve funkci:; 7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
Členství	bezpartijní (OF); OH
Narození	14. ledna 1934 (87 let) ; Most; Československo
Choť	Jiří Němec (1932–2001)
Děti	Markéta Fialková (dcera); Jana Hlavsová (dcera); Pavla Paloušová (dcera); Veronika Křížová (dcera); David Němec (syn); Ondřej Němec (syn); Jakub Němec (syn)
Příbuzní	Milan Hlavsa (zeť); Martin Palouš (zeť)
Sídlo	Ječná; Braník
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	politička a psycholožka
Ocenění	Čestné občanství Prahy 2 (2010); Cena 1. června (2011); Ceny Paměti národa (2013); Cena Arnošta Lustiga; medaile Za zásluhy 1. stupeň (1998)
Commons	Dana Němcová
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dana Němcová, vlastním jménem Danuška Němcová,^[1] (* 14. ledna 1934 Most) je česká psycholožka, kritička a disidentka komunistického režimu, jedna z prvních signatářek Charty 77, v níž později také vykonávala roli mluvčí a spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1992 poslankyní Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí.

V demokratickém zřízení se zasazuje zejména o psychologickou a právní pomoc uprchlíkům, je členkou správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (předtím působila i jako její předsedkyně). V roce 1998 jí bylo uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy I. stupně. Cenu Arnošta Lustiga obdržela za rok 2016.^[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny učitele. Dětství prožila postupně v Kladně a Novém Městě nad Metují. V 50. letech vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1979 byla šest měsíců vězněna na Ruzyni a následně podmínečně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za podvracení republiky. Poté, co nesměla vykonávat psychologickou praxi, pracovala jako uklízečka. K dalšímu zatčení došlo během tzv. Palachova týdne v lednu v roce 1989, kdy se účastnila vzpomínky u pomníku svatého Václava na Václavském náměstí.

V listopadu 1989 se stala spoluzakladatelkou Občanského fóra. Dne 30. ledna 1990 zasedla v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 1 – Praha 1, 2, 7) jako bezpartijní poslankyně, respektive poslankyně za Občanské fórum. Po volbách roku 1990 zasedla do Sněmovny lidu za Občanské fórum. Po rozkladu OF přešla v roce 1991 do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve federálním parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.^[3]^[4] ^[5]

Roku 1990, kdy již žila v důchodu v Praze,^[6] přijala cenu mezinárodního katolického mírového hnutí Pax Christi. V roce 2000 jí bylo udělena Středoevropská cena (Middle Europe Price). V rámci imigrační problematiky zřídila Poradnu pro uprchlíky a Centrum pro otázky migrace.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 se provdala za psychologa a katolického intelektuála Jiřího Němce (1932–2001), se kterým měla sedm dětí. Jiří Němec odešel v roce 1983 do exilu do Rakouska. Jejím synem je fotograf Lidových novin Ondřej Němec, zetěm Martin Palouš a byl jím také Mejla Hlavsa. Její dcera Markéta Fialková a syn Jakub již zemřeli.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

O slavnosti a hostech (1965)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Dana Němcová při setkání s ukrajinským spisovatelem Borisem Chersonským a Džamilou Stehlíkovou, Knihovna Václava Havla, Praha 28.11.2018

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Trestný čin položení květin po dvaceti letech dokonán. Aktuálně.cz [online]. 2009-01-16 [cit. 2020-04-24]. Dostupné online.
↑ Cenu Arnošta Lustiga obdrží bývalá mluvčí Charty 77 Dana Němcová, ČT24
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky)
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky)
↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. (česky)
↑ Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dana Němcová na Wikimedia Commons
Osoba Dana Němcová ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dana Němcová
Rozhovor s Danou Němcovou na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů
Dana Němcová na stránce Paměť národa
Dana Němcová, disidentka, domovnice, iDNES.cz, 19.3.2010
Rozhovor v Katolickém týdeníku 51/2013
Rozhovor v Katolickém týdeníku 51/2004

[1] Trestný čin položení květin po dvaceti letech dokonán. Aktuálně.cz [online]. 2009-01-16 [cit. 2020-04-24]. Dostupné online.

[2] Cenu Arnošta Lustiga obdrží bývalá mluvčí Charty 77 Dana Němcová, ČT24

[3] jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky)

[4] jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky)

[5] Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. (česky)

[6] Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]