Dana Němcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dana Němcová
Dana Němcová (2019)II.jpg
Poslankyně Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Poslankyně Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
Členstvíbezpartijní (OF)
OH
Narození14. ledna 1934 (88 let)
Most
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJiří Němec (1932–2001)
DětiMarkéta Fialková (dcera)
Jana Hlavsová (dcera)
Pavla Paloušová (dcera)
Veronika Křížová (dcera)
David Němec (syn)
Ondřej Němec (syn)
Jakub Němec (syn)
PříbuzníMilan Hlavsa (zeť)
Martin Palouš (zeť)
SídloJečná a Braník
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitička a psycholožka
OceněníČestné občanství Prahy 2 (2010)
Cena 1. června (2011)
Ceny Paměti národa (2013)
Cena Arnošta Lustiga
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (1998)
Čestné občanství hl. m. Prahy (2021)
CommonsDana Němcová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dana Němcová, vlastním jménem Danuška Němcová,[1] (* 14. ledna 1934 Most) je česká psycholožka, kritička a disidentka komunistického režimu, jedna z prvních signatářek Charty 77, v níž později také vykonávala roli mluvčí a spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1992 poslankyní Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí.

V demokratickém zřízení se zasazuje zejména o psychologickou a právní pomoc uprchlíkům, je členkou správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (předtím působila i jako její předsedkyně). V roce 1998 jí bylo uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy I. stupně. V roce 2013 obdržela osvědčení o účasti ve třetím odboji. Cenu Arnošta Lustiga obdržela za rok 2016.[2] Den před státním svátkem Den boje za svobodu a demokracii 16. listopadu 2021 převzala čestné občanství hlavního města Prahy. Nejvyšší osobní vyznamenání udílené hlavním městem jí v Brožíkově sále Staroměstské radnice předal náměstek pražského primátora Petr Hlubuček. Byla oceněna za mimořádné činy spojené s osobním hrdinstvím v protikomunistickém odboji.[3]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny učitele. Dětství prožila postupně v Kladně a Novém Městě nad Metují. V 50. letech vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1979 byla šest měsíců vězněna na Ruzyni a následně podmínečně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za podvracení republiky. Poté, co nesměla vykonávat psychologickou praxi, pracovala jako uklízečka. K dalšímu zatčení došlo během tzv. Palachova týdne v lednu v roce 1989, kdy se účastnila vzpomínky u pomníku svatého Václava na Václavském náměstí.

V listopadu 1989 se stala spoluzakladatelkou Občanského fóra. Dne 30. ledna 1990 zasedla v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 1 – Praha 1, 2, 7) jako bezpartijní poslankyně, respektive poslankyně za Občanské fórum. Po volbách roku 1990 zasedla do Sněmovny lidu za Občanské fórum. Po rozkladu OF přešla v roce 1991 do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve federálním parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[4][5][6]

Roku 1990, kdy již žila v důchodu v Praze,[7] přijala cenu mezinárodního katolického mírového hnutí Pax Christi. V roce 2000 jí bylo udělena Středoevropská cena (Middle Europe Price). V rámci imigrační problematiky zřídila Poradnu pro uprchlíky a Centrum pro otázky migrace.


Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 se provdala za psychologa a katolického intelektuála Jiřího Němce (1932–2001), se kterým měla sedm dětí. Jiří Němec odešel v roce 1983 pod nátlakem v rámci akce Asanace do exilu do Rakouska.[8] Jejím synem je fotograf Lidových novin Ondřej Němec, zetěm Martin Palouš a byl jím také Mejla Hlavsa. Její dcera Markéta Fialková a syn Jakub již zemřeli.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Trestný čin položení květin po dvaceti letech dokonán. Aktuálně.cz [online]. 2009-01-16 [cit. 2020-04-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ Cenu Arnošta Lustiga obdrží bývalá mluvčí Charty 77 Dana Němcová, ČT24
  3. ↑ Disidentka Dana Němcová byla oceněna čestným občanstvím Prahy. Náš region [online]. A 11, 17. 11. 2021 [cit. 2021-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-20. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  7. ↑ Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ Věčný úsměv Dany Němcové - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dana_Němcová&oldid=22079636“