Dana Němcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dana Němcová
Dana Němcová (2019)
Dana Němcová (2019)
Poslankyně Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Poslankyně Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
Členstvíbezpartijní (OF)
OH
Rodné jménoDanuška Valtrová
Narození14. ledna 1934
Most
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. dubna 2023 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
ChoťJiří Němec (1932–2001)
DětiMarkéta Fialková (dcera)
Jana Hlavsová (dcera)
Pavla Paloušová (dcera)
Veronika Křížová (dcera)
David Němec (syn)
Ondřej Němec (syn)
Jakub Němec (syn)
PříbuzníMilan Hlavsa (zeť)
Martin Palouš (zeť)
SídloJečná a Braník
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitička, psycholožka a disidentka
Náboženstvíkatolická církev (od 1955)
Církev československá husitská
OceněníČestné občanství Prahy 2 (2010)
Cena 1. června (2011)
Ceny Paměti národa (2013)
Cena Arnošta Lustiga
medaile Za zásluhy, 1. stupeň (1998)
Čestné občanství hl. m. Prahy (2021)
PodpisDana Němcová, podpis
CommonsDana Němcová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dana Němcová (rozená Danuška Valtrová,[1][2] 14. ledna 1934 Most – 11. dubna 2023 Praha) byla česká psycholožka, kritička a disidentka komunistického režimu, jedna z prvních signatářek Charty 77, v níž později také vykonávala roli mluvčí, a spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1992 poslankyní Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí.

V demokratickém zřízení se zasazovala zejména o psychologickou a právní pomoc uprchlíkům, byla členkou správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (předtím působila i jako její předsedkyně). V roce 1998 jí bylo uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy I. stupně. V roce 2013 obdržela osvědčení o účasti ve třetím odboji. Cenu Arnošta Lustiga obdržela za rok 2016.[3] Čestné občanství hlavního města Prahy převzala 16. listopadu 2021, když byla oceněna za mimořádné činy spojené s osobním hrdinstvím v protikomunistickém odboji.[4][5]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny učitelů Růženy (rozené Ležákové) a Františka Valtra[1]. Dětství prožila postupně v Kladně a Novém Městě nad Metují. Po maturitě na gymnáziu rok učila na základní škole.[1] V 50. letech vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1979 byla 6 měsíců vězněna na Ruzyni a následně podmínečně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za podvracení republiky. Poté, co nesměla vykonávat psychologickou praxi, pracovala jako uklízečka. K dalšímu zatčení došlo během tzv. Palachova týdne v lednu 1989, kdy se účastnila vzpomínky u pomníku svatého Václava na Václavském náměstí.

Při setkání s ukrajinským spisovatelem Borisem Chersonským a Džamilou Stehlíkovou, Knihovna Václava Havla, 28. 11. 2018

V listopadu 1989 se stala spoluzakladatelkou Občanského fóra. Dne 30. ledna 1990 zasedla v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 1 – Praha 1, 2, 7) jako bezpartijní poslankyně, respektive poslankyně za Občanské fórum. Po volbách roku 1990 zasedla do Sněmovny lidu za Občanské fórum. Po rozkladu OF přešla v roce 1991 do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve federálním parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[6][7][8]

Roku 1990 přijala cenu mezinárodního katolického mírového hnutí Pax Christi, v roce 1998 jí Václav Havel udělil medaili Za zásluhy[1] a v roce 2000 Středoevropskou cenu (Middle Europe Price).

V roce 1993 spolu s Annou Grušovou založila Poradnu pro uprchlíky a Centrum pro otázky migrace s cílem zajišťovat psychologickou a praktickou pomoc uprchlíkům z Jugoslávie, Čečenska a jiných zemí žádajících o azyl.[1]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 se provdala za psychologa a katolického intelektuála Jiřího Němce (1932–2001), s nímž měla sedm dětí. Manžel byl donucen v rámci akce Asanace roku 1983 odejít do exilu do Rakouska.[9] Syn Ondřej Němec se stal fotografem Lidových novin. Jejími zeti byli Martin Palouš a Mejla Hlavsa. Dcera Markéta Fialková, česká velvyslankyně v Polsku a Albánii, zemřela v roce 2011. Rovněž syn Jakub Němec zemřel před úmrtím matky.

Zemřela 11. dubna 2023 ve věku 89 let v Praze.[10][11]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e WILSON, Paul. Dana Němcová obituary. theguardian.com [online]. Guardian News & Media Limited, 2023-05-07 [cit. 2023-05-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Trestný čin položení květin po dvaceti letech dokonán. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-01-16 [cit. 2020-04-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ Cenu Arnošta Lustiga obdrží bývalá mluvčí Charty 77 Dana Němcová, ČT24
  4. ↑ ČTK. Disidentka Dana Němcová byla oceněna čestným občanstvím Prahy. Náš Region [online]. 2021-11-17 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ Disidentka, ´máma undergroundu´ Dana Němcová má čestné občanství Prahy. PrahaIN [online]. 2021-11-18 [cit. 2023-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-21. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  9. ↑ Věčný úsměv Dany Němcové - iVysílání. [s.l.]: Česká televize Dostupné online. 
  10. ↑ VACEK, Martin. ÚMRTÍ: Disidentka a ochránkyně lidských práv Dana Němcová [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ Zemřela disidentka Dana Němcová. Seznam Zprávy [online]. [cit. 2023-04-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dana_Němcová&oldid=22790417“