Dana Němcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dana Němcová

poslankyně Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1990 – 1990

poslankyně Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1990 – 1992
Stranická příslušnost
Členství bezpartijní (OF)
OH

Narození 14. ledna 1934 (83 let)
Most
Choť Jiří Němec
Děti Ondřej Němec, Markéta Fialková
Alma mater Univerzita Karlova
Profese politička
Ocenění medaile Za zásluhy
Cena Arnošta Lustiga
Commons Kategorie Dana Němcová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dana Němcová (* 14. ledna 1934 Most) je česká psycholožka, kritička a disidentka komunistického režimu, jedna z prvních signatářek Charty 77, v níž později také vykonávala roli mluvčí a spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1992 poslankyní Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí.

V demokratickém zřízení se zasazuje zejména o psychologickou a právní pomoc uprchlíkům, je členkou správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (předtím působila i jako její předsedkyně). V roce 1998 jí bylo uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy I. stupně. Cenu Arnošta Lustiga obdržela za rok 2016.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny učitele. Dětství prožila postupně v Kladně a Novém Městě nad Metují. V 50. letech vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1979 byla šest měsíců vězněna na Ruzyni a následně podmínečně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za podvracení republiky. Poté, co nesměla vykonávat psychologickou praxi, pracovala jako uklízečka. K dalšímu zatčení došlo během tzv. Palachova týdne v lednu v roce 1989, kdy se účastnila vzpomínky u pomníku svatého Václava na Václavském náměstí.

K roku 1990 je uváděna jako důchodkyně, bytem Praha.[2]

V listopadu 1989 se stala spoluzakladatelkou Občanského fóra. Dne 30. ledna 1990 zasedla v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 1 – Praha 1, 2, 7) jako bezpartijní poslankyně, respektive poslankyně za Občanské fórum. Po volbách roku 1990 zasedla do Sněmovny lidu za Občanské fórum. Po rozkladu OF přešla v roce 1991 do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve federálním parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[3][4] [5]

Roku 1990 přijala cenu mezinárodního katolického mírového hnutí Pax Christi a v roce 2000 jí bylo udělena Středoevropská cena (Middle Europe Price). V rámci imigrační problematiky zřídila Poradnu pro uprchlíky a Centrum pro otázky migrace.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 se provdala za psychologa a katolického intelektuála Jiřího Němce (1932–2001), se kterým měla sedm dětí. Jiří Němec odešel v roce 1983 do exilu do Rakouska. Jejím synem je fotograf Lidových novin Ondřej Němec, zetěm Martin Palouš a byl jím také Mejla Hlavsa. Její dcera Markéta Fialková a syn Jakub již zemřeli.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cenu Arnošta Lustiga obdrží bývalá mluvčí Charty 77 Dana Němcová, ČT24
  2. Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky) 
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky) 
  5. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]