Džamila Stehlíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
MUDr. Džamila Stehlíková
Džamila Stehlíková (2017)
Džamila Stehlíková (2017)

2. ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny ČR
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 23. ledna 2009
Předseda vlády Mirek Topolánek
Předchůdce Petr Mareš (do 2004)
Nástupce Michael Kocáb

Místopředsedkyně Strany zelených
Ve funkci:
25. září 2005 [1] – 17. února 2007 [2]

Místopředsedkyně LES
Úřadující
Ve funkci od:
25. června 2017

Zastupitelka města Chomutov
Ve funkci:
14. listopadu 1998 – 21. října 2010
Stranická příslušnost
Členství SZ (1998–2014)
LES (od 2014)

Narození 6. února 1962 (57 let)
Alma-Ata
Kazakh SSR Kazašská SSR
Choť rozvedená
Alma mater VŠ lékařská v Moskvě
Profese politička, lékařka, pedagožka a vysokoškolská učitelka
Webová stránka www.dzamilastehlikova.cz
Commons Kategorie Džamila Stehlíková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Džamila Stehlíková před zasedáním vlády 11. dubna 2007
Džamila Stehlíková na krajské konferenci SZ v Praze v roce 2007

Džamila Stehlíková (kazašsky Жәмилә Стеһликова, rozená Ordabajevová; * 6. února 1962 Almaty, Kazachstán) je lékařka, univerzitní pedagožka, blogerka a politička kazašské národnosti[3] žijící od roku 1988 v České republice. V letech 20072009 byla ministryní pro lidská práva a národnostní menšiny ČR ve druhé Topolánkově vládě a v letech 19982010 zastupitelka města Chomutov. Byla také místopředsedkyní a členkou Strany zelených, od roku 2017 je místopředsedkyní LES.

Život a práce[editovat | editovat zdroj]

Džamila Stehlíková vystudovala v roce 1986 obor všeobecné lékařství na První vysoké škole lékařské v Moskvě. V letech 19851988 pracovala jako vědecká pracovnice a pedagožka na katedře psychiatrie téže univerzity. Od února 1989 do srpna 1992 pracovala jako odborná lékařka-psychiatrička v Nemocnici s poliklinikou v Chomutově. Spolupracovala mj. s MUDr. Josefem Jonášem. V letech 1992–1997 pracovala jako vědecká pracovnice v Národním centru podpory zdraví v Praze a ve Státním zdravotním ústavu.

V letech 19982006 vykonávala soukromou lékařskou praxi v oboru psychiatrie v Chomutově. Po dvě desetiletí byla v Chomutově členkou zastupitelstva. Jako pedagožka působila na Fakultě životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, zabývala se výzkumem vlivu médií na hodnoty a chování obyvatel[zdroj?].

V roce 1988 uzavřela sňatek s klinickým psychologem PhDr. Miloslavem Stehlíkem a přestěhovala se do tehdejšího Československa. České státní občanství získala 17. února 1992 na přímluvu Václava Havla[zdroj?]. Od roku 1997 je rozvedená, má dvě děti.

Od roku 2010 se v Praze soustřeďuje především na soukromou lékařskou praxi v oboru psychiatrie (pomáhá mj. rizikovým pacientům, drogově závislým a v Domě světla pacientům postiženým HIV AIDS). K jejím léčebným metodám patří mj. skupinová terapie, zooterapie a arteterapie.

V letech 2009-2014 pracovala na částečný úvazek ve Státním zdravotním ústavu v Praze na pozici Národní manažerky programu HIV/AIDS. Během své praxe napsala desítky lékařských publikací i popularizujících statí, poslední jsou k dispozici v on-line verzi.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Svou politickou kariéru Džamila Stehlíková zahájila v roce 1998, kdy se stala členkou chomutovského zastupitelstva. Poslední dvě volební období byla městskou radní, od komunálních voleb v roce 2006 do roku 2009 zastupitelkou v Chomutově a předsedkyní Výboru pro národnostní menšiny. V roce 2006 neúspěšně kandidovala v senátorských volbách v obvodu č. 5 – Chomutov (7. místo, 3,67 % hlasů). Vykonávala funkci místopředsedkyně Strany zelených, předsedkyně ústecké krajské organizace SZ a členky republikové rady strany. V letech 19982014 byla členkou Strany zelených, ze strany vystoupila na sjezdu 25. ledna 2014.[4]

V roce 2001 založila občanské sdružení Relikty, které se zabývá projektem Paměti Krušnohoří. Jde o mapování osudů starousedlíků české a německé národnosti v příhraničních oblastech na severozápadu Čech.

Dne 9. ledna 2007 se stala ministryní pro oblast lidských práv a menšin. K významným krokům jejího rezortu patří vytvoření Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách a ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti ČR vytvoření Antidiskriminačního zákona o rovném zacházení a opravných prostředcích ochrany před diskriminací. Mezi jejími návrhy byly však také některé záměry veřejností vnímány kontroverzně. K nim patřil návrh na vytvoření zákona zakazujícího tělesné tresty na dětech.[5] Z funkce sama odstoupila 23. ledna 2009 při hromadné rekonstrukci vlády. Nahradil ji Michael Kocáb.[6]

Po sjezdu Strany zelených v lednu 2014 opustila Džamila Stehlíková stranu. Svoje rozhodnutí odůvodnila nedostatkem sebereflexe po prohraných parlamentních volbách v roce 2013 a přílišným vychýlením strany doleva.[7] Následně vstoupila do Liberálně ekologické strany a na ustavujícím sněmu 16. února 2014 byla zvolena do jejího předsednictva.[8][9][10] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 9. místě kandidátky Liberálně ekologické strany[11], ale neuspěla. Na sněmu Liberálně ekologické strany v červnu 2017 byla zvolena její místopředsedkyní.[12]

Je členkou Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva.[13] Dne 17. května 2016 získala cenu bePROUD za celoživotní přínos komunitě leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT).[14]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidovala jako členka LES na kandidátce TOP 09 v Ústeckém kraji, ale do poslanecké sněmovny se nedostala, TOP 09 v Ústeckém kraji nezískala jediný mandát.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zápis ze sjezdu Strany zelených, Pardubice, 24.-25.9. 2005 [online]. Strana zelených, 2005 [cit. 2014-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-02-2014. 
  2. Zápis z jednání sjezdu SZ, únor 2007 [online]. Strana zelených, 2007 [cit. 2014-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03. 
  3. Členové vlády České republiky [online]. Vláda ČR [cit. 2008-10-25]. Dostupné online. 
  4. STEHLÍKOVÁ, Džamila. Umění odejít z politiky. Blog Aktuálně.cz [online]. 2014-01-27 [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. 
  5. http://zpravy.idnes.cz/dzamila-stehlikova-ministryne-s-bezednou-studnici-napadu-p3v-/domaci.asp?c=A080724_153357_domaci_adb
  6. jw, lpo, adb (iDnes). Klaus jmenoval nové ministry. Nemáte sto dnů hájení, řekl jim [online]. iDnes, 2009-01-23 [cit. 2009-01-25]. Dostupné online. 
  7. Umění odejít z politiky, blog na Aktuálně.cz, 27.1.2013
  8. Předsedou LES se stal Martin Bursík Archivováno 28. 2. 2014 na Wayback Machine. Vede webové stránky strany.
  9. RED. V LESe se sešly Sommerová, Stehlíková, Jacques a Holubová. První zprávy.cz [online]. 2014-02-17 [cit. 2014-02-20]. Dostupné online. 
  10. DOSTÁL, Vratislav. Ustavující sněm LES: ve vedení Bursík a Sommerová. Strana půjde do eurovoleb. Deník Referendum [online]. 2014-02-17 [cit. 2014-02-20]. Dostupné online. 
  11. Kandidátky a kandidáti LES do Evropského parlamentu 2014 [online]. Liberálně ekologická strana [cit. 2014-04-04]. Dostupné online. 
  12. Sněm LES zvolil nové vedení strany [online]. Liberálně ekologická strana, 2017-06-26 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online. 
  13. http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/mirek-topolanek-2/mudr--dzamila-stehlikova-37579/
  14. http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cenu-beproud-za-prinos-homosexualum-dostala-dzamila-stehlikova/1351158
  15. Hejtmani, exministři i student s afrem. Podívejte se, kdo ve volbách spoléhá na kroužkování. Aktuálně.cz [online]. 2017-09-03 [cit. 2017-09-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 75 žen pro Václava Havla, připravila Bára Komersová; in: Mladá fronta Dnes. – Roč. 22, 2011, č. 230 (1. 10.), příl. Víkend, s. 4-11.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]