Karel Schwarzenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o předsedovi TOP 09. Další významy jsou uvedeny v článku Karel Schwarzenberg (rozcestník).
Karel Schwarzenberg
Karel Schwarzenberg
Karel Schwarzenberg

1. místopředseda vlády Petra Nečase
Ve funkci:
13. července 2010 – 10. července 2013

Ve funkci:
9. ledna 2007 – 8. května 2009
Předseda vlády Mirek Topolánek
Předchůdce Alexandr Vondra
Nástupce Jan Kohout
Ve funkci:
13. července 2010 – 10. července 2013
Předseda vlády Petr Nečas
Předchůdce Jan Kohout
Nástupce Jan Kohout

1. předseda TOP 09
Úřadující
Ve funkci od: 28. listopadu 2009
Předchůdce subjekt vznikl

Ve funkci:
13. listopadu 2004 – 28. května 2010
Předchůdce Jan Ruml
Nástupce Petr Bratský

Úřadující
Ve funkci od: 26. října 2013
Ve funkci:
29. května 2010 – 28. srpna 2013

Narození 10. prosince 1937 (76 let)

Praha
Československo Československo

Politický subjekt ODA (1996-2007)
nestraník za SZ (2007-2009)
TOP 09 (od 2009)
Choť Therese Schwarzenbergová
Náboženství římskokatolické
Podpis Karel Schwarzenberg, podpis
Příbuzenstvo
manželka Therese Schwarzenbergová
syn Johannes Nepomucenus Schwarzenberg
dcera Anna Carolina Morgan
nevlastní syn Karl Philipp Prinzhorn
otec Karel VI. Schwarzenberg
matka Antonie Schwarzenbergová
bratr Bedřich Karel Schwarzenberg
sestra Marie Eleonora von Bredow
sestra Anna Marie von Haxthausen
strýc František Schwarzenberg
strýc Radslav Kinský

Karel Schwarzenberg (* 10. prosince 1937 Praha-Bubeneč), v německojazyčném prostředí také Karl zu Schwarzenberg, celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu (německy Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg), je český politik, předseda TOP 09, poslanec, bývalý senátor, exministr zahraničí, bývalý místopředseda Nečasovy vlády, kancléř prezidenta Václava Havla a kandidát TOP 09 v prezidentské volbě v roce 2013.

V prvním kole přímé volby prezidenta v roce 2013 se umístil na druhém místě s 23,40 % hlasů za Milošem Zemanem. Ve druhém kole volby získal Karel Schwarzenberg 45,19 % odevzdaných hlasů. Pro vítězného kandidáta Miloše Zemana hlasovalo 54,80 % voličů.

Je příslušník české větve rodu Schwarzenbergů. Jeho dědičný šlechtický titul (v zemích, kde nebylo jejich užívání zákonem zrušeno či zakázáno) je „kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a landkrabě klettgavský“.[1]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2009 je předsedou strany TOP 09, kterou spoluzaložil, od května 2010 poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V minulosti působil jako vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla, byl ministrem zahraničních věcídruhé Topolánkově (nominovaným za Stranu zelených) a prvním místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí v Nečasově vládě (za TOP 09). V letech 2004–2010 byl senátorem Parlamentu ČR za Prahu 6. Jako své povolání pravidelně uváděl, že je lesník a hostinský („V občanském průkaze mám napsáno Forst und Gastwirt, tedy lesník a hospodský.“[2]), později také senátor[zdroj?].

Schwarzenberg má trvalý pobyt má na zámku Dřevíč v obci Sýkořice, v okrese Rakovník.[3] Je vlastníkem zámku Obermurau (též jen Murau) v rakouském Štýrsku, kde žijí jeho manželka Therese Schwarzenbergová a starší syn Johann, a rodového zámku Schwarzenbergbavorském Scheinfeldu. Má také byt v Praze a v paláci na vídeňském Schwarzenberském náměstí (Schwarzenbergplatz, Palais Schwarzenberg).

Označuje se za Středoevropana s českým a švýcarským pasem. Kromě českého občanství má také domovské právo kantonu Curych a tedy i občanství švýcarské. Tuto výsadu vlastní všichni příslušníci rodu Schwarzenbergů již od vlády knížete Ferdinanda Schwarzenberga, který zdědil v roce 1687 hrabství Klettgau a uzavřel spojenectví s Curychem proti Schaffhausenu.[4]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 10. prosince 1937 v Praze. Je nejstarším synem heraldika a historika Karla VI. knížete ze Schwarzenbergu (19111986) a jeho manželky Antonie, rozené princezny z Fürstenbergu (19051988). Pochází z mladší (sekundogeniturní), tzv. orlické větve rodu Schwarzenbergů, založené Karlem Filipem (17711820), mladším synem Jana Nepomuka, V. knížete ze Schwarzenbergu, a slavným vojevůdcem (vítězem tzv. Bitvy národůLipska v roce 1813). Své dětství strávil na zámcích OrlíkČimelice. V Čimelicích navštěvoval též národní školu. Po komunistickém převratu roku 1948 byl jeho rodině zabaven majetek orlické větve a i proto se uchýlili do emigrace do Rakouska.[5] Tam nejdříve žili nedaleko Salzburgu u jeho babičky z matčiny strany, která je i živila. O několik let později se přestěhovali do bytu v ulici Jacquingasse ve Vídni, který se brzy proměnil ve společenský salon. V mládí se Schwarzenberg čile věnoval vídeňskému kavárenskému životu.[6]

Již v roce 1962 byl Karel adoptován svým strýcem, členem starší (primogeniturní) hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, Jindřichem ze Schwarzenbergu.[5] Tato adopce pro něj znamenala finanční zajištění a dědictví v hodnotě až 400 milionů eur, které získal po strýcově smrti roku 1965.[6]

Erb orlické větve Schwarzenbergů

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Prošel tradiční rodinnou aristokratickou výchovou, kdy se od dětství učil etiketě a několika jazykům, a to zejména němčiněčeštině (jako tradičním rodovým jazykům), francouzštině (jako tradičnímu jazyku vzdělaneckých vrstev), a také angličtině (jako jednomu z rodových jazyků jeho matky).[7] Ovládá také italštinu a jeden další, šestý jazyk.[8]

V roce 1957 studoval gymnázium ve Vídni. Následně započal studia práv ve Vídni a poté ve Štýrském Hradci, a obor lesnictví v Mnichově. Dle jeho tehdejších známých nebyl nijak výrazným studentem.[6] Studia nedokončil, protože se musel začít věnovat správě rodinných panství v Německu a Rakousku poté, co jeho adoptivní otec Jindřich v roce 1965 zemřel.[zdroj?]

Manželství a děti[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou je lékařka MUDr. Therese Schwarzenbergová (* 17. února 1940), pocházející z rodu rakouských hrabat Hardegg (německy Grafen zu Hardegg auf Glatz und im Machlande), který se stal koncem 15. století majitelem hradu Hardegg na rakousko-moravském pomezí po původním rakouském a moravském panském rodu Hardeků. Její otec patřil k velkým stoupencům Adolfa Hitlera, byl členem v Rakousku ilegální nacistické NSDAP od roku 1930 a velitelem jednotek SA v Rakousku.[zdroj?] Sama Therese Schwarzenbergová se od nacismu v dospělosti důsledně distancovala.

Poprvé se setkali ve Vídni v roce 1957 na banketu pořádaném pro nezadané aristokraty. Sňatek uzavřeli v tyrolském Seefeldu 22.4. 1967. Po svatbě se přestěhovali na zámek Obermurau ve Štýrsku.[6] Therese Schwarzenbergová porodila v době manželství tři děti: Jana Nepomuka (* 13.12. 1967), Annu Karolínu (* 16.12. 1968, provdanou za Petera Morgana) a Karla Filipa (* 12.5. 1979). Roku 1987 se ukázalo, že Karel Filip je nemanželské dítě, které Therese měla s rakouským politikem a průmyslníkem Thomasem Prinzhornem, který ho i dohodou z roku 1987 (úředně zaevidovanou roku 1988) adoptoval. Kvůli této aféře se Schwarzenbergovi rozvedli v roce 1988, ale i nadále zůstali v kontaktu. Je známo, že Karel Schwarzenberg sám měl tehdy vztah k podstatně mladší maďarsko-italské markraběnce Zitě Pallavicini. O Vánocích 1992 utrpěla Therese Schwarzenbergová těžký úraz při lyžování, po kterém byla dlouho ochrnutá, ale dokázala se po rehabilitaci "opět postavit na nohy".

Karel a Therese Schwarzenbergovi se znovu vzali 22. srpna 2008; jejich druhá svatba se konala v tichosti na zámku Obermurau ve Štýrsku. Tento zámek byl postaven předkem rodu Schwarzenbergů v roce 1623 a dodnes jim patří.[9][10][11] Therese Schwarzenbergová později uvedla, že: „Rozvod byl potřebný a nám oběma bylo snad od začátku jasné, že jednou zase budeme spolu schopní žít“.

Dne 23. listopadu 2013 se Schwarzenberg na slavnostním vyhlášení hudebních cen Český slavík objevil v doprovodu 24leté Jany Vopěnkové, o čemž přinesla zprávu TV Nova.[12] O věkově nerovný pár se okamžitě začali zajímat novináři.[13][14][15][16]

Návrat do Československa[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 1989, po Sametové revoluci, se Karel Schwarzenberg vrátil do své rodné vlasti, kde se intenzivně zapojil do společenského, hospodářského i politického života. Prezident Václav Havel jej brzy poté jmenoval vedoucím své prezidentské kanceláře (kancléřem). Usídlil se na zámečku Dřevíč u obce Nižbor, který od státu odkoupil a na vlastní náklady opravil.[7]

Osobní názory[editovat | editovat zdroj]

Vyznává víru a nauku římskokatolického křesťanství.[17]

Věří v účinnost homeopatie, kterou se zabývá i jeho manželka Therese.[18]

Zdravotní stav[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k častým narážkám na jeho věk a zdravotní způsobilost Karel Schwarzenberg koncem prosince 2012, v době vrcholící kampaně před prezidentskými volbami, zveřejnil na svém blogu vyjádření přednosty interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole profesora Milana Kvapila, který po prostudování zdravotnické dokumentace Karla Schwarzenberga konstatoval, že jeho zdravotní stav není v žádném případě překážkou pro naplnění všech povinností, které jsou spjaty s funkcí prezidenta České republiky, a absolvovaná operace srdce je bez jakýchkoliv negativních následků.[19] K tomu byla připojena faksimile desetiřádkového strojopisného výpisu ze zdravotní dokumentace podepsaného MUDr. Jaroslavem Svobodou z 1. lékařské fakulty UK v Praze, datovaného 7. prosince 2012, podle níž je pacient dlouhodobě sledován po aplikaci aortální bioprotézy v únoru 2008 pro kombinovanou aortální vadu s převahou aortální stenózy (zúžení aorty) a dále je léčen pro arteriální hypertenzi (zvýšený krevní tlak), která je při léčbě plně korigována. Až na intermitentní bolesti páteře na podkladě vertebrogenního algického syndromu (blok krční páteře, lidově ústřel) je prakticky bez potíží a jeho stav je plně stabilizovaný, takže zvládá bez problémů i velkou zátěž spojenou s jeho aktuálními pracovními povinnostmi.[20] Hypnopatologickými, logopedickými ani gerontologickými hledisky se žádná z těchto zpráv nezabývala.

Majetek a podnikání[editovat | editovat zdroj]

Restituce[editovat | editovat zdroj]

Roku 1979 získal Karel Schwarzenberg dědictví hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů v Rakousku po svém adoptivním strýci Josefu Schwarzenbergovi. Stal se po jeho smrti hlavním představitelem rodu, přičemž v sobě spojil obě jeho větve i značnou část jejich majetku. Velmi obsáhlý majetek hlubocko-krumlovské větve v Československu respektive v České republice, zabavený zvláštním zákonem v roce 1947 (Lex Schwarzenberg, Zákon č. 143/1947 Sb., částka 66 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou), nebyl československým ani českým státem Karlu Schwarzenbergovi vydán, jelikož se restituce nevztahovaly na majetek zabavený před 25. únorem 1948 (den komunistického převratu v Československu).[7]

Jeho adoptivní sestra Alžběta Pezoldová (rozená Elizabeth Regina Schwarzenberg, provdaná von Pezold), dcera výše zmíněného Jindřicha Schwarzenberga, však veškerá dědická rozhodnutí napadla. Po dvanácti letech sporů, v listopadu 2012, rakouský Nejvyšší soud žalobu Pezoldové ve věci rakouského a bavorského majetku zamítl.[21] O správě tohoto majetku rozhoduje šestičlenná správní rada Schwarzenberské nadace, která je Schwarzenberským rodem zastoupena v osobě Jana Schwarzenberga, syna Karla Schwarzenberga.[7]

Alžběta Pezoldová se snažila jak o navrácení majetku v České republice, tak o navrácení dalšího majetku po svém strýci, knížeti Adolfu Schwarzenbergovi, do svých rukou.[22] Dědická rozhodnutí napadla jak v Rakousku, tak v roce 2000 u Ústavního soudu České republiky. Podala též stížnost k Evropskému soudnímu dvoru.[23] Alžběta Pezoldová dlouhodobě usiluje o navrácení majetku zabaveného před únorem 1948. Ústavní soud České republiky aktuálně její procesní žádosti vyhověl (I. ÚS 1332/10 z 21.11.2012).[24][25][26]

Karel Schwarzenberg po přesídlení do České republiky bez větších problémů získal u československých soudů v restituci majetek orlické větve Schwarzenbergů (zabavený po únoru 1948), do níž patřil po svých biologických rodičích. Šlo o zámky Orlík, Čimelice, Sedlec a Schwarzenberský palác ve Voršilské ulici v Praze.[7] V pozdější fázi restitucí jeden ze Schwarzenbergových oponentů, bývalý komunistický generální prokurátor Jaroslav Krupauer, který odmítal vydat hájenku ve Smetanově Lhotě, soudně zpochybnil jeho dědická práva vůči majetku biologických rodičů s poukazem na to, že byl roku 1960 v Rakousku adoptován svým strýcem do hlubocké větve, jež by k restituci oprávněna nebyla. Do kolize se tak dostalo československé a české právo, podle kterého dědická práva po biologických rodičích adopcí zanikají, a rakouské právo, podle kterého nezanikají. Celá věc byla navíc komplikována tím, že Schwarzenberg byl adoptován jako dospělý, což československé a české zákony tehdy neumožňovaly. Soud po vyslechnutí znalců mezinárodního práva stanovil, že směrodatné je v tomto případě rakouské právo, resp. že podle českého práva k žádné adopci nedošlo a že tedy Schwarzenbergova dědická práva nezanikla.

Správa rodového majetku a podnikání[editovat | editovat zdroj]

Do chvíle, než v souvislosti s převzetím úřadu ministra zahraničních věcí České republiky předal správu svého majetku synovi Johannesovi Schwarzenbergovi,[27][28] byla Schwarzenbergovým hlavním zaměstnáním správa zahraničního i v Československu restituovaného rodinného majetku, především lesů a několika budov. Také řídil Schwarzenberský penzijní fond, který jeho rod založil již dříve v Rakousku pro podporu svých minulých i současných zaměstnanců a jejich rodin, a to i v komunistickém Československu.[1] Po roce 1989 se tento fond podílel také na nutných opravách budov a jiného majetku vráceného v restituci. Mezi současné podniky Schwarzenbergova rodu patří dvě knížecí restaurace v Německu a budova Schwarzenberského paláce ve Vídni, která však nyní již není využívána jako hotel.[1] Svůj český majetek spravoval prostřednictvím firmy Orlík nad Vltavou s.r.o., do které vložil 27 milionů korun.[28]

Další firmy v České republice přímo nebo nepřímo související s Karlem Schwarzenbergem byly nebo jsou Rybárna, spol.s r.o., Salb, s.r.o., Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a.s., Patria Finance, a.s., a Respekt Publishing a.s.[29]

Mezi roky 1993 a 1996 byl Karel Schwarzenberg členem představenstva izolářské firmy Sládek Group, a.s. (dříve Stavební izolace Kutná Hora, a.s.).[30] V letech 1993 až 2010 byl spolumajitelem firmy Ringier Print s.r.o., dnes již zaniklé.[28] Mezi lety 1994 a 2002 spoluvlastnil pohostinskou firmu Rybárna, s.r.o. Od roku 1997 do roku 2007 vedl firmu Lesní správa Orlík nad Vltavou, která byla roku 2007 vymazána z obchodního rejstříku.[31]

V srpnu 1997 spoluzaložil konsorcium Salb s.r.o., které se stalo právním nástupcem firmy Value Bill, ve firmě získal 20% podíl (vkladem 20 000 Kč). Dalšími spoluvlastníky byly česká firma Patria Finance a francouzský nápojářský koncern Pernod Ricard. Mezi lety 1994 a 2002 byl předsedou představenstva firmy Patria Finance podnikatel Zdeněk Bakala; Schwarzenberg v ní mezi lety 2000 a 2002 figuroval jako člen dozorčí rady.[32] Konsorcium Salb s.r.o. se stalo klíčovým hráčem v privatizaci tehdy státního podniku Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a.s., kdy bylo druhou vládou Václava Klause vybráno za vítěze privatizace. Karlovarská Becherovka měla být privatizována ve dvou fázích, kdy měl být odprodán 89 % podíl celkem za 2 mld. korun. Šlo o druhou nejvyšší nabídku, kdy více nabízel jen podnik Stock z Plzně, ale dle posudku nabídl Salb lepší komplexní podmínky. V září roku 1997 bylo rozhodnuto o postupném prodeji nejdříve 30 % akcií za třetinu ceny, ale současně s tzv. řídícím právem.[33] První část privatizace byla zrealizována za vlády Josefa Tošovského. V květnu 1998 byl navýšen kapitál konsorcia Salb na 500 milionů korun, když Schwarzenbergův vklad činil 100 milionů korun, rovnal se tedy nadále 20 % podílu.[34] Roku 2001 firma Salb doprivatizovala Karlovarskou Becherovku, když od Fondu národního majetku odkoupila zbylých 59 % akcií. Doprodej byl schválen během účinkování vlády Miloše Zemana, a to konkrétně ministrem zemědělství Janem Fenclem a ministrem financí Jiří Rusnokem. Kupní cena za oněch 59 % akcií v druhé fázi privatizace podniku Karlovarská Becherovka činil 1,37 mld. Kč.[35][36] V letech 1998 až 2002 Schwarzenberg předsedal dozorčí radě ve firmě Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a.s. Firmu opustil roku 2002. Roku 2012 se konsorcium Salb sloučilo s firmou Jan Becher.[34]

V roce 2002 obcházel Schwarzenberg nařízení pro ochranu před kontaminací karcinogenní malachitovou zelení (prostředku na ochranu před plísní), podle kterého nebylo možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy, a ryby za několik milionů korun prodal nově zřízené firmě pod vedením dosavadního správce, na kterou se už onen zákaz nevztahoval.[37]

Roku 2002 podal žádost o státní dotace na opravy svých rybníků v rámci programu Obnova rybníků po povodni z roku 2002. Na tento účel obdržel v září 2003 částku 2,7 milionu korun na obnovu Kroupovského rybníka a o dva měsíce později částku 1,8 milionu korun na obnovu rybníka Ždír. U Kroupovského rybníka byl přesažen termín pro kolaudaci zhruba o 6 měsíců. Ministerstvo financí ČR prominulo podnikateli Schwarzenbergovi povinnost dotaci vrátit. Server iHNed.cz v souvislosti s tímto případem uvedl, že ministerstvo financí promíjí povinnost vrácení dotace 90 % lidí, kteří o to zažádají. Do obnovy rybníka Ždír vložil Schwarzenberg peněžní částku (70 tisíc Kč), jíž byla dotace podmíněna, s měsíčním zpožděním, a za toto pochybení mu byla ministerstvem financí řádně vyměřena a následně také vybrána sankce 60 tisíc Kč.[38]

Dlouhou dobu byl jediným vlastníkem společnosti R-Presse, která vydává týdeník Respekt, v roce 2006 však do dlouhodobě ztrátové společnosti vstoupil Zdeněk Bakala, který se stal v roce 2007 po navýšení základního jmění firmy majoritním vlastníkem s podílem 55,5 %. Schwarzenberg si podržel pouze menšinový podíl (44,5 %).[39]

V roce 2007, když se stal ministrem zahraničí, předal vedení veškerého podnikání svému synovi Johannesovi, od té doby již nepodnikal.[27][28] Johannes Schwarzenberg spravuje také záležitosti rodinné nadace (Fürstlich Schwarzenberg’sche Familienstiftung), která má sídlo ve Vaduzu.[40]

V Rakousku je v roce 1997 odhadován Schwarzenberský majetek na hodnotu 3,5 miliardy šilinků (tedy přes 6 miliard Kč).[41]

Veřejný život[editovat | editovat zdroj]

Podpora lidských práv a kancléřství[editovat | editovat zdroj]

Od mládí podporoval snahy o návrat demokracie do Československa. Po roce 1968, tedy po potlačení „Pražského jarasovětskými vojsky, podporoval československý disent. Například založil na rodinném zámku v bavorském Scheinfeldu společně s Vilémem Prečanem Československé dokumentační středisko (archiv tehdy zapovězené literatury – po roce 1989 tuto sbírku věnoval Národnímu muzeu a nyní je uložena v Praze). Od těch dob trvalo také jeho přátelství s pozdějším prezidentem Václavem Havlem. V roce 1984 byl zvolen předsedou Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, a tuto funkci vykonával do roku 1990. V roce 1989 byl společně s Lechem Wałęsou vyznamenán Cenou lidských práv Rady Evropy.[5]

10. července 1990 byl jmenován kancléřem prezidenta Václava Havla až do Havlovy abdikace v roce 1992. Jak uvádí na svých webových stránkách, v roce 1992 z funkce kancléře vedl první delegaci OBSE do Náhorního Karabachu po vypuknutí války mezi ArméniíÁzerbájdžánem.[5]

Stal se[kdy?] členem představenstva Fóra 2000,[42][43] založeného v roce 1996 Václavem Havlem společně s japonským filantropem Jóhei Sasakawou a nositelem Nobelovy ceny Eliem Wieselem. Je také členem poroty nadace Adalbert-Stiftung Krefeld,[zdroj?] založené již zemřelým německým průmyslníkem Paulem Kleinewefersem, která udílí mezinárodní cenu Adalbert-Preis.

V roce 2001 založil Respekt institut, o.p.s., institut pro rozvoj občanské společnosti. Zde také do roku 2009 předsedal dozorčí radě.[28] Společnost roku 2012 ukončila svou činnost.[44]

Nadační a kulturní činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 pomáhal založit Masarykovo demokratické hnutí, jehož je členem.

Roku 1999 zaštítil spolu s Michalem Lobkowiczem, Liborem Peškem, Lucií Pilipovou, Jiřím Rücklem, Richardem Salzmannem, Janem Švejnarem a Josefem Zieleniecem nadaci Bohemiae, která fungovala od roku 1992.[28] Nadace pod vedením Tomáše Bati a Petra Oslzlého byla v roce 2001 obviněna z chyb v účetnictví, kdy v letech 1996 až 1998 neplatila daně z poskytování reklamy (tehdy pod vedením Lucie Pilipové). Finančním úřadem byl vyměřen doplatek tři miliony korun, vzhledem k tomu, že nadační jmění činilo necelých pět milionů korun, podalo vedení nadace, po zaplacení doplatku, návrh na likvidaci.[45][46]

Od roku 1999 do roku 2004 byl členem správní rady společnosti Centrum pro současné umění – Praha, o.p.s.[28]

Mezi lety 2004 a 2006 byl členem správní rady Musea Kampy – Nadace Jana a Medy Mládkových.[47] Také byl spoluzakladatelem Knihovny Václava Havla, o.p.s. V letech 2004 až 2010 byl také členem správní rady Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.[48]

Od roku 2009 je členem správní rady institutu Vladimíra Dlouhého Prague Twenty, o.p.s.,[28] který pořádá vzdělávací akce v oblasti politiky, společenských věd a kultury.

Ve dnech 5.–8. června 2008 se zúčastnil v Chantilly ve Virginii v USA zasedání tzv. klubu Bilderberg (anglicky Bilderberg Group). Byl proto interpelován poslanci z KSČM a ČSSD, kteří po něm požadovali vysvětlení důvodu a financování jeho účasti.[49] V roce 2012 potvrdil, že byl na konferenci Bilderberg pozván celkem dvakrát, ale upozornil, že pouze jako soukromá osoba. V rozhovoru uvedl, že se jedná o klasickou konferenci ve formátu přednášek významných odborníků.[50]

Také se účastnil zasedání Trilaterální komise.[kdy?][zdroj?]

V říjnu 2012 v pražském Centru moderního umění DOX zahájil výstavu vídeňských akcionistů, která byla některými médii označena jako šokující, ačkoliv se akcionismus objevil již v 60. letech 20. století, kdy reagoval na konzervativní biedermeier.[51] Sexuální a často brutální násilné scény těchto umělců, při nichž je v některých případech dle církve znesvěcen kříž co by křesťanský symbol, odsoudily, společně s účastí Karla Schwarzenberga, i některé katolické servery.[52]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Senátor[editovat | editovat zdroj]

V senátních volbách v roce 2002 neúspěšně kandidoval, jako nestraník nominovaný za US-DEU, v obvodu Strakonice. V prvním kole volby skončil třetí s 6 371 hlasy.[53]

Roku 1997 se stal členem ODA, jímž byl až do jejího zániku v roce 2007.

V senátních volbách v listopadu 2004 jako člen ODA kandidoval ve volebním obvodu Praha 6 za US-DEU a byl zvolen. V prvním kole získal 10 547 hlasů a z prvního místa postoupil do druhého kola, kde obdržel 15 088 hlasů (58,16 %).[54]

Ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Karel Schwarzenberg, Mnichov, 2007
Karel Schwarzenberg a Condoleezza Riceová na tiskové konferenci v roce 2008

Dne 9. ledna 2007 byl Karel Schwarzenberg jmenován ve druhé Topolánkově vládě ministrem zahraničních věcí ČR za Stranu zelených, které toto ministerské křeslo dle koaliční dohody patřilo. Dne 8. července 2008 v této funkci podepsal s americkou ministryní zahraničních věcí Condoleezzou Riceovou smlouvu o umístění radarové základny USA na území Vojenského újezdu Brdy.

Značnou pozornost vyvolalo jeho rozhodnutí opustit vládu v případě, že v ní bude nadále působit vicepremiér Jiří Čunek, aniž by vysvětlil původ svého majetku v souvislosti s obviněním z korupce, které vyšetřovala policie. Proto si Schwarzenberg u americké detektivní agentury Kroll objednal audit finančního hospodaření rodiny Jiřího Čunka, jehož výsledky zveřejnil v červenci 2008.[55] Protože audit nepřinesl důkazy korupčních obvinění, Schwarzenberg se rozhodl ve vládě po Čunkově boku setrvat. Nedodržení slibu odůvodnil zprávou agentury Kroll.

Dne 1. listopadu 2007 na zasedání Valného shromáždění OSN Schwarzenberg za Českou republiku hlasoval proti návrhu [zdroj?], který vyžadoval, aby jednotlivé členské země OSN a relevantní mezinárodní organizace hledaly dopady použití zbraní a munice z ochuzeného uranu.[56][57] 2. prosince 2008 na jiném zasedání[58] hlasoval pro podobný návrh.[zdroj?] Schwarzenberg byl v tu dobu do funkce ministra zahraničních věcí jmenován Stranou zelených, která se jednoznačně staví proti nasazení zbraní a munice obsahující tento (radioaktivní) materiál.[59]

Byl proponentem uznání nezávislosti Kosova, které bylo vysloveno většinou členských států Evropské unie.[60] 21. května 2008 byl na jeho návrh[61] tento bod začleněn do programu jednání vlády. Kritiku ze strany některých politiků Schwarzenberg sklidil za okolnosti tohoto jednání a samotné rozhodnutí. Jednání probíhalo nikoli v Praze, ale v Teplicích, Schwarzenbergův návrh byl zařazen na poslední chvíli a mimo řádně stanovený program, podle některých poslanců z KSČM též v rozporu s usnesením poslanecké sněmovny parlamentu a v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.[62] Daniel Solis ze Strany zelených na jedné z demonstrací proti uznání Kosova zhodnotil tuto nominaci jako „přehmat“, řekl, že Schwarzenberg za jejich stranu „nefungoval, jak by měl“ a dodal, že v případě uznání bude ministr konat „v přímém rozporu s Ústavou České republiky“.[63]

Ve funkci ministra zahraničních věcí skončil 8. května 2009, kdy Topolánkovu vládu nahradil úřednický kabinet Jana Fischera.

Po volbách 2010, v nichž byl zvolen poslancem, se 13. července 2010 stal ministrem zahraničních věcí za TOP 09 v Nečasově vládě, v níž také vykonával funkci prvního místopředsedy. Skončil společně s tímto kabinetem 10. července 2013, kdy prezident Miloš Zeman jmenoval vládu Jiřího Rusnoka. Následně byla 28. srpna 2013 dolní komora Parlamentu prezidentem rozpuštěna, čímž skončil i Schwarzenbergův poslanecký mandát. Znovu byl zvolen v předčasných sněmovních volbách a v nové sněmovně se stal předsedou zahraničního výboru.

Předseda TOP 09[editovat | editovat zdroj]

11. června 2009 se Karel Schwarzenberg stal předsedou přípravného výboru nově vzniklé politické strany TOP 09. Na ustavujícím sněmu 28. listopadu 2009 byl zvolen předsedou TOP 09 ziskem 99,4 % hlasů, když byl jediným delegátem, který neodevzdal svůj hlas.[64]

Při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 získala TOP 09 pod jeho vedením 16,7 % hlasujících voličů a stala se tak 3. nejúspěšnější stranou, v parlamentu obsadila 41 křesel. Karel Schwarzenberg byl lídrem strany v Praze, kde získal také největší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů.[65]

Následně TOP 09 vstoupila do koaliční vlády Petra Nečase společně s ODS a Věcmi veřejnými. Karel Schwarzenberg se tak opětovně stal členem vlády na postu ministra zahraničních věcí a nově také jejím 1. místopředsedou.

Na 3. celostátním sněmu TOP 09 v Praze byl 8. prosince 2013 opět zvolen předsedou strany, když získal 160 hlasů ze 173 možných hlasů (tj. 92,5 %).[66]

Kandidatura na prezidenta ČR[editovat | editovat zdroj]

Podpora Karla Schwarzenberga v druhém kole volby

V září 2011 se s podporou své strany TOP 09 rozhodl kandidovat na prezidenta České republiky v historicky první přímé volbě konané roku 2013.[67] V létě 2012 uveřejnil stanovisko, že pokud neuspěje, tak v politice do roku 2014 skončí.

Dle zákona v průběhu kampaně zavedl transparentní účet u České spořitelny s číslem 2840392309/0800.[68] Z něj vyplynulo, že sám do kampaně vložil dva miliony korun. Další milion věnovala správní firma Orlík nad Vltavou s.r.o., jejímž jednatelem je Jan Schwarzenberg, syn Karla Schwarzenberga. Šest milionů věnovala jeho strana TOP 09, další milion přidali přidružení Starostové a nezávislí. Půl milionu korun daroval Zdeněk Bakala. Další částky věnovali blíže nespecifikovaní lidé, vždy jako soukromé osoby, a to například Václav Dejčmar (2,5 milionu), Viliam Sivek (2 miliony), Libor Winkler (5 milionů) a Petr Václavík (1,5 milionu).[68]

Mezi jeho mediální podporovatele patřila řada významných osobností, jako jsou filmoví režiséři Miloš Forman a Jiří Menzel, vědci (např. Helena Illnerová), dále Jiřina Šiklová a další umělci (např. Dan Bárta, David Černý, Marie Rottrová, Matěj Ruppert, Petr Sís). Ze zahraničních osobností ho podpořili profesor Oxfordské univerzity Timothy Garton Ash a profesor Bostonské univerzity Roger Scruton.[69] V neděli 4. listopadu 2012 byla pořádána celorepubliková série koncertů s názvem Noc s Karlem, kde na jeho podporu zdarma vystoupili např. David Koller, Václav Koubek, Vladimír Merta, Sunflower Caravan a další.[70] Dne 9. ledna 2013 se konal "Koncert za slušného prezidenta – Karel na Hrad", který proběhl v Praze na náměstí Jiřího z Poděbrad. Zdarma na něm vystoupili Tatabojs, Matěj Ruppert, Václav Koubek, David Koller & Band, Dan Bárta, Ester Kočičková, Michal Pavlíček, Michal Prokop, Michael Kocáb, Marie Rottrová, Zdeněk Svěrák & Jaroslav Uhlíř a další.[71][72] Dle odhadu pořadatelů se akce zúčastnilo 10 000 lidí, dalších 50 000 sledovalo přímý přenos na internetu.[73] Jeho kandidaturu také podpořily organizace jako Centrum současného umění DOX,[74] Svaz skautů a skautek ČR[75] a Pražský kulinářský institut.[76] Také byla vytvořena iniciativa "Hospody volí Karla", kam se k podpoře, prostřednictvím jejich majitelů, přidaly dvě stovky hospod a restaurací.[77]

V posledním týdnu před volbami zveřejnil web volimkarla.cz citace výroků na podporu Karla Schwarzenberga z různých českých médií. Citovány byly Hospodářské noviny (šéfredaktor Petr Šabata a citát bez udání autora), MF DNES (komentátor Martin Komárek), Lidové noviny (šéfredaktor Dalibor Balšínek a citát bez udání autora), Reflex (Jiří X. Doležal) a Aktuálně.cz (vyjádření za celou redakci).[78] Schwarzenberga podpořil v analytickém článku také týdeník Respekt.[79]

Setkání Karla Schwarzenberga a jeho příznivců po vyhlášení výsledků druhého kola volby. Palác Lucerna.

V prvním kole přímé volby, které probíhalo ve dnech 11. a 12. ledna 2013, získal Karel Schwarzenberg 1 204 195 hlasů (23,4 %) a skončil o necelých 42 000 hlasů na druhém místě za Milošem Zemanem. Oba zmínění kandidáti postoupili do druhého kola.[80] Největší úspěch zaznamenal v zahraničí, kde ho volilo 54,36 % z 5 549 voličů.[81] V České republice měl největší podporu v Praze, kde získal 43,19 % z 607 tisíců hlasů.[82] Naopak nejmenší podporu měl v Moravskoslezském kraji, a to 14,77 % z 566 tisíců hlasů.[83] Lze také říci, že Schwarzenberg měl vyšší podporu v jižníchstředních Čechách, dále též v Podkrkonoší. Naopak poměrně nízkou podporu zaznamenal v oblastech západních Čech a na celé Moravě. Nejsilnějším kandidátem byl ve velkých městech, například v Praze, BrněPlzni, naopak tomu bylo v malých městech.[84][85] Dle různých vyjádření novinářů a politologických odborníků v tzv. nových médiích pomohla Schwarzenbergovi k dobrému výsledku rozsáhlá propagační kampaň na sociálních sítích jako jsou Facebook či Twitter, kde jako jeden z prvních českých politiků plně využil jejich mobilizační sílu.[86][87][88]

Ve druhém kole přímé volby, které probíhalo ve dnech 25. a 26. ledna 2013, získal Karel Schwarzenberg 2 241 171 hlasů (45,19 %), čím skončil rozdílem 470 tisíc hlasů na druhém místě za Milošem Zemanem, který se stal novým zvoleným prezidentem.[80] Největší důvěru získal Schwarzenberg u voličů pobývajících v zahraničí, kteří pro něj odevzdali 6 471 hlasů (84,21 %).[81] U voličů na území České republiky byla jeho podpora stejně jako v prvním kole největší v hlavním městě Praze, kde obdržel 389 250 hlasů (66 %).[82]

Z předvolební analýzy agentury STEM/MARK bylo obecně vyvozeno, že Schwarzenberga nejspíše nejvíce volili lidé z Prahy, Čech, z obcí nad 100 tisíc a pod 5 tisíc obyvatel, ve věku 18 až 44 let a spíše lidé s maturitou a vyšším vzděláním, bez ohledu na pohlaví. Analogicky vyplynulo, že byl méně úspěšný u občanů z Moravy, z obcí mezi 5 a 99 tisíci obyvateli a u osob nad 45 let věku.[89]

Poslanec PČR[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 úspěšně kandidoval v Hlavním městě Praze jako lídr TOP 09 a STAN.[90] Ve volbách také získal nejvíce preferenčních hlasů ze všech kandidátů, a to 37 794 (6,44 % hlasů v kraji).[91][92]

Postoje a smýšlení[editovat | editovat zdroj]

Schwarzenberg se sám označuje za konzervativního člověka. Jiní ho považují za liberála, protože podporuje registrované partnerství homosexuálů a adopci dětí osobám žijícím v těchto svazcích, a protože jako ministr Topolánkovy vlády hlasoval pro rozšíření možnosti potratů.[93] Je zastáncem církevních restitucí, tedy navrácení majetku zabavenému církvím komunisty po roce 1948. Také prosazoval zelenou politiku – v roce 2005 hlasoval pro kontroverzní zákon o podpoře obnovitelné energie,[94] ale zároveň odmítl tzv. ekoterorismus.[95] Velký důraz klade na osobní české vlastenectví, které se u něj rozvinulo již v mládí pod vlivem jeho otce. Dlouhá léta bojoval za lidská práva a vždy se hlásil k humanistickému odkazu Tomáše G. Masaryka a později Václava Havla. Je zastáncem demokracie a odpůrcem totalitních režimů.[96] V neposlední řadě je zastáncem funkční Evropské unie, ovšem jako unie jednotlivých suverénních států.[97]

V červenci 2013 označil postup prezidenta Miloše Zemana v české vládní krizi za pokus o převzetí moci a přirovnal jej k uchopení moci nacisty v Německu v roce 1933 a komunisty v Československu 1948. Zároveň vyjádřil své odhodlání bojovat, v případě že Rusnokova vláda nezíská důvěru, všemi prostředky proti jejímu případnému setrvání u moci do řádných voleb v květnu 2014.[98]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Schwarzenberg přiznal, že na počátku 90. let 20. století přijal nabídku úředníka urychlit vyřízení restitucí za příslib protislužby. Tuto skutečnost potvrdil roku 2010 v rozhovoru pro Mladou frontu DNES. V reakci na zveřejnění tohoto svého počinu pak oznámil: „Nebyla to žádná suma. Nebyly to peníze. Bylo to něco jiného, jakási protislužba, kterou po mně ten úředník tehdy chtěl a kterou jsem pro něj měl udělat. Byla to výjimečná situace.“[99] Později upřesnil, že zmíněný úředník za zahájení restitučního řízení požadoval prodej pozemku.[100] Celý případ byl již při svém zveřejnění právně promlčený.

Schwarzenbergovi je také často vyčítána finanční podpora od podnikatele Zdeňka Bakaly.[101] Společně s Bakalou také ve výše popsané privatizaci zakoupil státní podnik Becherovka, firma se poté údajně ocitla v hluboké ztrátě.[102]

V roce 2011 byl propuštěn ředitel IT oddělení MZV Jakub Klouzal, který v roce 2010 upozornil ministra Schwarzenberga na předražené zakázky. Schwarzenberg nechal případ prošetřit inspekcí ministerstva zahraničí, která následně případ předala policii, ta však celou věc odložila. Odložení případu označil Schwarzenberg za šok. Klouzal tvrdí, že údajně inspekce MZV nepředala policii část originální dokumentace, kterou si prý od něho ani nikdy nevyzvedla.[103] Podle MF Dnes měl jasné doklady,[104] že ministerstvo zbytečně utratilo až 60 milionů korun. Klouzal poté dostal ocenění Nadačního fondu proti korupci.[105]

Začátkem roku 2008 se objevilo tvrzení, že Karel Schwarzenberg neumí dobře česky, pracně hledá slova, vypadává z větné vazby, plete si pádové koncovky nebo je vůbec nepoužívá. Uchyluje se jak ke knižním infinitivním tvarům, tak k výrazům hovorové češtiny.[106] Kritici i příznivci mu vytýkají (či až zesměšňují) též časté usínání na veřejnosti a málo srozumitelné vyjadřování, což mnozí dávají rovněž do souvislosti s jeho věkem nebo zdravotním stavem.[19][107] Petra Paroubková ve své knize napsala, že Schwarzenbergovi není rozumět, a to nejen v češtině, ale ani v jiných jazycích.[107][108]

Vystupování na veřejnosti[editovat | editovat zdroj]

Podle Novinek.cz přinesl Schwarzenberg do české politiky noblesu a rozhled evropského šlechtice i přímé a lidové vyjadřování lesníka a hostinského.[109] Píše klasickým inkoustovým perem a je sběratelem i uživatelem dýmek.[110] Jeho lidové až vulgární a zároveň archaické vyjadřování je častým předmětem pozornosti i kritiky. V květnu 2007 označil rakouské protijaderné aktivisty za magory, v listopadu 2009 označil ČSSD za povětrnou holku. V listopadu 2009 řekl, že při každé diskusi zaznamenává, že způsob, jak se u nás politika dělá, se většině lidí hnusí, nehledě na to, jestli ji dělá modrý pták, socan či černoprdelník. KDU-ČSL pak po něm za označení, které jí připadalo jako na ni mířené, vyžadovala omluvu. V lednu 2010 požadoval okamžité zbavení svéprávnosti pro toho, kdo v situaci ohrožení důchodového systému požaduje vyplácení třináctého důchodu.[109] V televizním diskusním pořadu v září 2011 řekl, že by Václav Klaus měl více dbát o svou pozici hlavy státu a nepůsobit ve světě jako někdy docela zábavný provokatér, což prezidentův mluvčí Radim Ochvat označil za hrubý osobní útok na prezidenta republiky. Václav Klaus označil Schwarzenbergův styl vyjadřování za smutný, neboť podle něj devastuje a ničí beztak chatrnou veřejnou diskusi a politickou kulturu v České republice.[111] V srpnu 2011 Schwarzenberg prohlásil, že umístění Ladislava Bátory v pozici ředitele personálního odboru ministerstva školství je rovná tomu, jako kdyby byl známý pedofil ustanoven ředitelem dívčí školy, a že Bátora s ohledem na své vystupování a názory patří na školství jako „pazdeří k jisté části těla“.[112] Když se Schwarzenberg zastával Alexandra Vondry v kauze ProMoPro, jednu chybu mu přesto vytkl: „Všichni makali jak barevní, a že někdo mohl kontrolovat všechno u sebe na ministerstvu? Kecy. (…) Tvrdit, že každou objednávku měl pod kontrolou, byla volovina. Hovno měl pod kontrolou – a taky mít nemohl.“[113] Podle Andrey Votrubové z časopisu Instinkt jeho trefným hláškám spolehlivě rozumí i mýtická bába Dymáková, avšak svou archaickou mluvou a způsoby gentlemana zároveň vyčnívá v moři politických vulgarit jako perla na smetišti.[107]

V roce 2011 mu německý novinář z tiskové agentury DPA u Evropského parlamentu špatně porozuměl a slova „keine Katastrophe“ pochopil jako „eine Katastrophe“, takže druhý den musel Schwarzenberg dementovat informaci, že Česká republika podporuje libyjského diktátora Kaddáfího. Redaktorka Buláková z agentury Presseurop se domnívá, že asi netřeba vinit německého novináře, protože Karlu Schwarzenbergovi je, snad kvůli jeho aristokratické “přešlechtěnosti”, čím dál obtížnější rozumět.[114] Za podobně zásadní považoval tento problém i Petr Holec v článku v časopise Reflex v únoru 2011. Podle něj lze Schwarzenbergovo “šišlání” interpretovat různě a „je vlastně jedno, co říká“. S mírnou nadsázkou pak uvažuje, že to je na jednu stranu výhoda, protože ho nikdo nemůže obvinit, že řekl něco hloupého, nepatřičného, případně rasistického, na druhou stranu to může být nevýhodou, pokud při nějakém rozhodování bude záležet na jeho hlasu anebo pokud by mohl třeba v OSN vzbudit dojem, že řekl, co vlastně neřekl, a „spustit něco, co spustit nechtěl“.[115]

Úředník ministerstva ministra školství Ladislav Bátora 9. srpna 2011 v reakci na urážlivý výrok Karla Schwarzenberga vůči své osobě v diskusi na svém facebookovém profilu napsal na adresu Karla Schwarzenberga: „Chudáček starej… To se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho přinejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj…“ Ministr Josef Dobeš se pak od těchto výroků distancoval a TOP 09 žádala Bátorovo nebo Dobešovo odvolání.[112][116]

Bohuslav Sobotka v srpnu 2012 v narážce na věk některých prezidentských kandidátů (z nich mezi nejstarší patřil právě Schwarzenberg) na svém facebookovém profilu poznamenal, že by nechtěl, aby někomu v prezidentských debatách vypadla v přímém přenosu zubní protéza jako jednomu pákistánskému politikovi. Později dovysvětlil, že si představil tu partičku mocichtivých sedmdesátníků deroucích se na Hrad a neudržel se. Karel Schwarzenberg poznamenal, že je mu z výroku smutno, že v době jeho mládí se stáří ctilo a mladík by tehdy dostal za takovýto výrok okamžitě facku a že T. G. Masaryk, na nějž se Sobotkova strana odvolává, nastoupil do funkce ve vysokém věku.[117] Jiří Paroubek Sobotku hájil tím, že Schwarzenberg je senilní a prý má vždy smysl pro humor, takže není důvod, aby se kvůli výroku urážel. Paroubek považoval Sobotkův výrok jen za nepovedený žert a projev Sobotkovy nižší sociální inteligence, nikoliv špatného vztahu k seniorům.[118] Sobotka označil námitky proti svému výroku za prudérní a za projev nedostatku smyslu pro humor a obhajoval se tím, že sám musel po čtyři roky svého působení v politice snášet vtipy kvůli fixním rovnátkům, ale nikdy by ho nenapadlo z toho dělat kauzu politické korektnosti, avšak debata o vysokém věku kandidátů je podle něj zcela legitimní.[118][119][120]

Své slabiny – usínání na veřejnosti a vady řeči – se Schwarzenberg snaží zlehčovat ve svých volebních kampaních. Jeho slogan z roku 2010 „Když se kecají blbosti, tak spím“ byl dokonce vyjádřeními odborníků oslovených redakcí iDnes.cz vyhodnocen jako nejlepší předvolební slogan. Bylo oceněno, jak slogan dokázal z jeho handicapu udělat téměř přednost a jak vystihuje, že Schwarzenberg rafinovaně míchá noblesu a jadrnou lidovost, což lingvistka Světla Čmejrková dokládala na pospisovnělém slovu „kecají“ místo normálního „kecaj“.[121] V roce 2012 se pokusil tento úspěch zopakovat použitím sloganů jako: „Není mi sice občas rozumět, ale mé názory jsou jasné.“[110] V kampani pro prezidentské volby 2012 podle kreativce Marka Prchala jeho volební tým především skvěle maskuje hlavní problém kandidáta, spočívající v tom, že mu často není rozumět, a to tak, že v klipech kandidát vůbec nemluví, ale mluví jen jeho příznivci.[122] Jeho pospávání není podle kritiků jen záležitostí domácí politiky, ale bylo zaznamenáno i ve světě. Podle zpráv Schwarzenberga přemohla dřímota na Bělehradském bezpečnostním fóru za přítomnosti sedmdesáti dalších státníků.[123][124]

Pocty, vyznamenání a členství[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SCHWARZENBERG, Karel Jan. Knížecí život. Praha : Portál, 2008. 216 s. ISBN 978-80-7367-459-5. (česky) 
  2. http://www.karelschwarzenberg.cz/zivotopis.html, 29.10.2013
  3. Rozhodnutí ministerstva vnitra o registraci kandidátní listiny Karla Schwarzenberga, 23. 11. 2012 („trvale bytem Sýkořice-Dřevíč 83, Nižbor“)
  4. "Unser Mann in Prag" (Náš muž v Praze), http://www.20min.ch/ausland/news/story/24569547 (německy).
  5. a b c d Životopis, Karel Schwarzenberg, oficiální stránky poslance
  6. a b c d Pavla Francová: Profil mladého Schwarzenberga: Velká hvězda vídeňských kavárenských diskuzí, zpravy.ihned.cz, 24. 1. 2013
  7. a b c d e Karel Hvížďala: HISTORIE: Karel Schwarzenberg, neviditelnypes.lidovky.cz, 23. 1. 2013
  8. ČT24: Karel Schwarzenberg – profil kandidáta, ceskatelevize.cz, 21. 11. 2012
  9. Rakouský tisk: Ministr Schwarzenberg se znovu oženil – článek na serveru Aktuálně.cz
  10. ČTK: Terezie je pro Karla Schwarzenberga osudovou ženou, ceskenoviny.cz, 12. 1. 2013
  11. FRAJTOVÁ, Marie. "Therese Schwarzenberg – Znovu na nohou", AZ Rodina
  12. SLAVÍK OBRAZEM: Tohle jste v TV neviděli! Kníže s tajemnou kráskou, Klus, Bartošová...
  13. Schwarzenberg (76) si ze Slavíků odvedl domů mladičkou Janičku!
  14. Téma - Jana Vopěnková
  15. http://www.tyden.cz/rubriky/to-je-romantika-karel-schwarzenberg-vyvedl-svou-mladounkou-milenku-do-restaurace_291671.html#.UrAzRdLuJjE
  16. http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/rodina-janicky-vopenkove-promluvila-co-na-schwarzenbergovu-pritelkyni-vytahli.html
  17. Karel Schwarzenberg > Interview s Karlem Schwarzenbergem, shekel.cz, 5. 1. 2013
  18. PECHÁČKOVÁ, Marcela. Setkání v lázních. Rozhovor s prezidentským kandidátem a předsedou TOP 09 Karlem Schwarzenbergem. Pátek Lidových novin. 2012-09-07, s. 6. Dostupné online.  
  19. a b Schwarzenberg má razítko, že je zdravý a schopný být prezidentem, iHNed.cz, 27. 12. 2012, jum, ČTK
  20. Karel Schwarzenberg: Jaký je můj zdravotní stav? Přesvědčte se..., blog.aktualne.cz, 27. 12. 2012
  21. ČTK. Schwarzenberg vyhrál spor s nevlastní sestrou. Zámky mu patří. Lidovky.cz [online]. 2012-11-08 [cit. 2012-11-27]. Dostupné online.  
  22. restitution.czZamítnutá restituce: Případ Adolfa Schwarzenberga – stránky Pezoldových
  23. Antonín Pelíšek: Rozděluje nás majetek, říká nevlastní sestra Karla Schwarzenberga, iDnes.cz, 11. 10. 2008
  24. ČTK. Schwarzenberg nemusí být jediným dědicem, rozhodl soud. Lidovky.cz [online]. 2012-11-21 [cit. 2012-11-27]. Dostupné online.  
  25. Zákon 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, částka 66/1947
  26. Postavení dědiců po Adolfu Schwarzenbergovi; formalistický postup obecného soudu při rozhodování o postavení stěžovatelky v dědickém řízení (náhradní dědička), Ústavní soud České republiky, I.ÚS 1332/10, soudce zpravodaj Ivana Janů
  27. a b Jan Kubita: Prezidentský dotazník: Mají se v Česku zvýšit daně? Fischer a Dlouhý jsou proti iHNed.cz, 10. 12. 2012
  28. a b c d e f g h Obchodní rejstřík: Karel Schwarzenberg, 18.01. – Obchodní rejstřík, penize.cz, 11. 1. 2013
  29. Obchodní rejstřík, justice.cz
  30. Karel Schwarzenberg, Naši politici.cz, 18. 1. 2010 (roj) aktualizace 31. 10. 2012 (yy)
  31. Obchodní rejstřík: Lesní správa Orlík nad Vltavou, penize.cz, 11. 1. 2013
  32. Obchodní rejstřík: Patria Finance, a.s., rejstrik.penize.cz, 21. 1. 2013
  33. Petr Vykoukal: Becherovka: likér z lékárny, penize.cz, 7. 9. 2006
  34. a b Obchodní rejstřík: Salb s.r.o., penize.cz, 11. 1. 2013
  35. ČTK: Salb splnil kritéria privatizace Becherovky, iDnes.cz, 7. 2. 2001
  36. Vladimír Urbánek: Privatizace Becherovky je ukončena, zpravy.kurzy.cz, 29. 11. 2001
  37. Libuše Kolářová: Co odkryl soudní spor schwarzenberské firmy, Magazín týdeníků Táborsko, Milevské noviny, Písecké postřehy, Strakonicko, 19. 5. 2010, str. 13 a 14
  38. Radek Kedroň: Rolník Schwarzenberg měl vrátit dotace, ministr Kalousek mu to prominul, iHNed.cz, 24. 8. 2011
  39. Obchodní rejstřík: Respekt Publishing a.s.
  40. http://www.firmen-oesterreich.de/firma,FU,1,fuerstlich-schwarzenberg-sche-familienstiftung-vaduz--niederlassung-oesterreich.html, německy.
  41. Majetkové poměry
  42. Jitka Zadražilová: PROFIL – Karel Schwarzenberg: kníže, který dobyl českou politiku, Mediafax, 7. 11. 2012
  43. Karel Schwarzenberg, Osobnosti.cz, nedatováno, autor neuveden
  44. respektinstitut,respektinstitut.cz, 11. 1. 2013
  45. Nadace Bohemiae neplatila daně
  46. Obchodní rejstřík: Nadace Bohemiae, penize.cz, 28. 1. 2013
  47. Obchodní rejstřík: Museum Kampa, penize.cz, 11. 1. 2013
  48. Obchodní rejstřík: Vize 97, penize.cz, 11. 1. 2013
  49. Poslanci žádají po Schwarzenbergovi vysvětlení tajemného setkání. Nám už ho dal IDNES.cz, Adam B. Bartoš, 14.6.2008.
  50. Karel Schwarzenberg: Hydepark: Karel Schwarzenberg, prezidentský kandidát ceskatelevize.cz, 20. 12. 2012
  51. Schwarzenberg zahájil šokující výstavu vídeňských akcionistů
  52. Dotaz voličům Karla
  53. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 25. 10.–26. 10. 2002, volby.cz, 11. 1. 2013
  54. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.11. – 6.11.2004, volby.cz, 11. 1. 2013
  55. Zpráva společnosti Kroll k šetření majetku J. Čunka, web Karla Schwarzenberga, 13. 7. 2008, již nedostupné, archivní verze
  56. General Assembly: GA/DIS/3357 concerned about high-alert status of nuclear weapons, general assembly would call for decrease in operational readiness by new draft approved in first comittee, United Nations, 1. 11. 2007
  57. Text dokumentu A/C.1/62/L.18/Rev.1 – Effects of the use of armaments and ammunitions containing depleted uranium, 31. 10. 2007
  58. Shrnutí 61. valného shromáždění OSN, United Nations, 2. 12. 2008
  59. Strana zelených: Stop zbraním z ochuzeného uranu, Strana zelených, 22. 5. 2008, text nedostupný, archivní verze
  60. Lubomír Lédl: Nihil nisi rectum?, Britské listy, 23. 5. 2008
  61. Česká republika uznala nezávislost Kosova, vláda České republiky, 21. 5. 2008
  62. Vojtěch Filip, Jiří Maštálka: Kosovo – krok, učiněný v rozporu s ústavním pořádkem ČR, Britské listy, 24. 5. 2008
  63. Demonstrace proti uznání samostatnosti Kosova a Metohie, Britské listy 31. 3. 2008
  64. Schwarzenberg byl jednomyslně zvolen předsedou TOP 09. Novinky.cz [online]. 2009-11-28 [cit. 2012-11-19]. Dostupné online.  
  65. Seznam všech platných kandidátů voleb do PSP ČR 2010 na volby.cz
  66. Schwarzenberg obhájil post šéfa TOP 09. Všechno u nás funguje, až na politiku, prohlásil [online]. Novinky.cz, 2013-12-08, [cit. 2013-12-08]. Dostupné online.  
  67. Volební web Karla Schwarzenberga pro prezidentské volby 2013
  68. a b Česká spořitelna:Transparentní účet 2840392309/0800 – Majitel Transparentního účtu: Karel Schwarzenberg
  69. Podporovatelé Karla Schwarzenberga [online]. www.volimkarla.cz, [cit. 2013-01-09]. Dostupné online.  
  70. Noc s Karlem [online]. www.nocskarlem.cz, [cit. 2012-10-29]. Dostupné online.  
  71. Volimkarla.cz: Koncert Karel na Hrad nabídne unikátní hudební zážitek Volimkarla.cz, 2. 1. 2013
  72. Karel na Hrad, volimkarla.cz, 8. 1. 2013
  73. Karel na Hrad – koncert za slušného prezidenta se vydařil facebook.com, 10. 1. 2013
  74. Centrum současného umění DOX: Než bude pozdě
  75. Ivo Vacík: Svaz skautů a skautek ČR volí Karla!, volimkarla.cz, 7. 1. 2013
  76. Roman Vaněk: Pražský kulinářský institut volí Karla!, youtube.com, 7. 1. 2013
  77. Hospody volí Karla, hospodyvolikarla.cz, 8. 1. 2013
  78. Karla Schwarzenberga doporučují přední média, volimkarla.cz, 11. 1. 2013
  79. Redakce: Kdo na Hrad, respekt.cz, 6. 1. 2013
  80. a b Volba prezidenta republiky konaná ve dnech 11.01. – 12.01.2013, volby.cz, 12. 1. 2013
  81. a b Výsledky hlasování za územní celky – zvláštní volební okrsky, volby.cz, 12. 1. 2013
  82. a b Výsledky hlasování za územní celky, Kraj: Hlavní město Praha, volby.cz, 12. 1. 2013
  83. Výsledky hlasování za územní celky, Kraj: Moravskoslezský kraj, volby.cz, 12. 1. 2013
  84. Martin Samek: Města chtějí na Hradě Schwarzenberga, venkov volil Zemana, lidovky.cz, 12. 1. 2013
  85. Miloslav Janík: Prezidentské sčítání budoucích hlasů vyzní pro..., Lidovky.cz, 13. 1. 2013
  86. Pavel Kasík: Za úspěch Schwarzenberga mohou sociální sítě. Karla je plný Facebook, technet.idnes.cz, 12. 1. 2013
  87. ČTK: Ovlivnil Facebook a Twitter výsledek voleb?, Lidovky.cz, 13. 1. 2013
  88. Volba prezidenta 2013 – volební studio, první kolo – nová média, ceskatelevize.cz, 12. 1. 2013
  89. Volba prezidenta 2013 – volební studio Michal Klíma, ceskatelevize.cz, 12. 1. 2013
  90. Zelené povede v Praze do voleb Liška, TOP 09 Schwarzenberg [online]. ČeskéNoviny.cz, 2013-08-23, [cit. 2013-08-29]. Dostupné online.  
  91. Předčasné volby 2013 – Celkové výsledky, aktualne.centrum.cz, 26. 10. 2013
  92. ČTK: Nejvíc preferenčních hlasů dostali Schwarzenberg a Němcová, tyden.cz, 26. 10. 2013
  93. Konzervativec Zeman, liberál Schwarzenberg?!
  94. Senát PČR: 4. schůze, 83. hlasování, 31.03.2005
  95. SCHWARZENBERG, Karel. Karel Schwarzenberg: Celý rozhovor [online]. stream.cz, 2012-11-25, [cit. 2012-11-26]. Dostupné online.  
  96. SCHWARZENBERG, Karel. Prezidentský program 2012/2013 [online]. volimkarla.cz, 2012, [cit. 2012-11-26]. Dostupné online.  
  97. SCHWARZENBERG, Karel. Jeden den a rozhovor s Karlem Schwarzenbergem [online]. YouTube, ČT, 2012-11-24, [cit. 2012-11-26]. Dostupné online.  
  98. ČTK. Schwarzenberg: Zemanovo chování připomíná uchopení moci nacisty v Německu. iHNED.cz [online]. 2013-07-14 [cit. 2013-07-15]. Dostupné online.  
  99. Schwarzenberg: Úplatek? Ne peníze, ale protislužba, Týden.cz, 9. 4. 2009
  100. Karel Schwarzenberg: Prezidentský duel 17. 1. 2013, ceskatelevize.cz, 17. 1. 2013
  101. Podnikatel Bakala poslal půl milionu na Schwarzenbergovu kandidaturu
  102. POLITIKA: Becherovka, koks a prachy, neviditelnypes.lidovky.cz, 6. srpna 2012
  103. Schwarzenberg připustil, že na ministerstvu řešil předražené zakázky. Bez efektu
  104. Zakázky se předražovaly i u Schwarzenberga. Státu utekly desítky milionů
  105. Odhalil korupci. Ze Schwarzenbergova úřadu musel odejít, teď dostal cenu
  106. Jakub Rolčík: Je ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg českým ministrem?, Britské listy, 28. 1. 2008
  107. a b c Andrea Votrubová: Mýtus Schwarzenberg: Přitahuje vás starý pan kníže? A proč?, Instikt.cz, 10. 2. 2011, tištěný Instinkt 6/2011 „Není mu téměř rozumět a bez pardonu usne, kam se hne.“
  108. Petra Paroubková: Schwarzenberg nám nabídl jen pár použitých jednohubek, Novinky.cz, 2. 12. 2010
  109. a b Luděk Fiala: Karel Schwarzenberg, Novinky.cz, profil
  110. a b Hledá se prezident: Český rozhlas strávil den s Karlem Schwarzenbergem, Český rozhlas, 21. 12. 2012
  111. Klaus odpovídá: Já že jsem provokatér? Vyjadřování Schwarzenberga je smutné, iHNed.cz, 5. 9. 2011, dom
  112. a b Schwarzenberg: Bátora na školství je jako pedofil v dívčí škole, iHNed.cz, 20. 8. 2011, ČTK
  113. Kníže o konci Saši Vondry: Hovno měl pod kontrolou, Parlamentní listy.cz, 20. 12. 2012
  114. Martina Buláková: Kdyby politikům nebylo rozumět..., Presseurop, 4. 3. 2011
  115. Petr Holec: Nemilá proměna Karla Schwarzenberga, Reflex, 24. 2. 2011
  116. Bátora o Schwarzenbergovi: Chudáček starej, to se mu to bezostyšně prská, Novinky.cz, 17. 8. 2011
  117. Martin Komárek: KOMENTÁŘ: Rovnátka v polévce a oslnivá pleš, iDnes.cz, 7. 8. 2012
  118. a b Málem fackovaný Sobotka: Když jsem měl rovnátka, také jste se mi smáli, Parlamentní listy, 7. 8. 2012
  119. Eva Hofrichterová: Také se mi smáli kvůli rovnátkům, brání Sobotka svůj výrok o stáří, Lidovky.cz, 7. 8. 2012
  120. Schwarzenberg: Za výroky o umělých zubech by Sobotka zasloužil facku, Novinky.cz, 6. 8. 2012
  121. Jakub Pokorný: Nejlepší slogan podle expertů: Když se kecají blbosti, tak spím, iDnes.cz, 21. 4. 2010
  122. Marek Prchal: Pohledem kreativce: Schwarzenberg skvěle maskuje svůj problém, nemluví, Lidovky.cz, 2. 1. 2013
  123. A Sleepy President For A Sleepy Central European Nation?
  124. Schwarzenberg usnul před diplomaty v Bělehradě. Skandál, říkají Srbové – zpravy.ihned.cz – Svět
  125. Ministerstvo zahraničních věcí – Ministr
  126. Karl Johannes Fürst zu Schwarzenberg, udělen 2. ledna 2009 (zdroj nedostupný)
  127. Seznam vyznamenaných – Pražský hrad
  128. Senator Karl Schwarzenberg erhält das Große Silberne Ehrenzeichen am Bande für Verdienste um die Republik Österreich, Dr. Heinz Fischer, Bundespräsident der Republik Österreich, 13. 9. 2005
  129. Tschechischer Außenminister Schwarzenberg erhält das Großkreuz des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland, Ministerstvo zahraničí SRN, 12. 12. 2008
  130. Tchechiens Außenminister Karel Schwarzenberg mit dem Marion-Dönhoff-Preis ausgezeichnet

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 577.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 121.  
  • TÓTH, Barbara. Karl von Schwarzenberg : die Biografie. Wien : Ueberreuter, 2005. 223 s. ISBN 3-8000-7119-3. (německy) 

Rozhovory[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Představitel rodu Schwarzenbergů (jako Karel I. v primogenituře, jako Karel VII. v sekundogenituře)
Předchůdce:
Josef III.
od 1979
Karel Schwarzenberg
Nástupce: