Michael Kocáb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Michael Kocáb
Kocab-Michael.JPG

3. ministr pro lidská práva a národnostní menšiny ČR
Ve funkci:
23. ledna 2009 – 29. března 2010
Předseda vlády Mirek Topolánek
Jan Fischer
Předchůdce Džamila Stehlíková
Nástupce Jiří Dienstbier ml. (od 2014)

Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 4. června 1992

5. zmocněnec vlády pro lidská práva
Ve funkci:
20. dubna 2010[1] – 15. září 2010
Předchůdce Jan Litomiský
Nástupce Monika Šimůnková
Stranická příslušnost
Členství OF (1989–1991)
Nestraník
v české vládě za SZ (2009–2010)
do Senátu za SZ (2008)

Narození 28. července 1954 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Marsha Kocábová
Rodiče Alfréd Kocáb
Děti Natálie Kocábová
Michael Kocáb ml.
Jessica Kocábová
David
Profese politik, zpěvák, hudební skladatel a autor písní
Podpis Michael Kocáb, podpis
Commons Kategorie Michael Kocáb
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Michael Kocáb na Vinohradském vinobraní 2005

Michael Kocáb (* 28. července 1954 Praha)[2] je český hudební skladatel, zpěvák, občanský aktivista, politik a podnikatel.

V letech 2009–2010 byl ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny České republiky ve Fischerově vládě (nestraník nominován Stranou zelených), jediným, který zůstal ve funkci i po pádu předchozí druhé Topolánkovy vlády. Do září 2010 pracoval jako zmocněnec pro oblast lidských práv, spadající pod úřad vlády.[3]

Na počátku 90. let dvacátého století byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSFR a předsedou parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk[4] z území bývalého Československa.

Studia a hudební kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině evangelického faráře Alfréda Kocába a promované psycholožky, vyrůstal ve městě Zruč nad Sázavou. V roce 1973 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, o šest let později absolvoval pražskou konzervatoř v oboru skladba a varhany (skladbu u Ilji Hurníka, varhany u Jiřího Ropka)[5].

Ještě během studií v roce 1977 založil kultovní skupinu Pražský výběr. Skupina se až do roku 1989 pohybovala na pomezí mezi oficiální a neoficiální scénou. V roce 1980 byl Kocáb obviněn pro politickou provokaci a stíhání bylo ukončeno až díky prezidentské amnestii. Mezi roky 1982 a 1987 měla skupina zakázanou činnost. Často během koncertů vystupuje pod ikonickou maskou Artura Ropotáma, často na invalidním vozíku. Několik měsíců před revolucí v roce 1989 se podílel na natáčení filmu Pražákům, těm je tu hej (mj. zde byla scéna Kocábovy popravy natáčená v mauzoleu Klementa Gottwalda). Po rozpadu původní skupiny Pražský výběr Kocáb vytvořil roku 2006 projekt Pražský Výběr II (Michael Kocáb – klávesy a zpěv, Klaudius Kryšpín – bicí, Zlata Emily Kinská – zpěv, vokál, perkuse, Glenn Proudfoot – sólová kytara, vokál, Richard Scheufler – baskytara, zpěv, vokál). V roce 2012 na rodinném pohřbu bývalého českého prezidenta Václava Havla, který Kocáb na žádost Havlovy ženy Dagmar organizoval,[zdroj?] se usmířil s Michalem Pavlíčkem a dali kapelu Pražský výběr znovu dohromady.

Kocáb také působí jako autor písní, komorních děl i filmové hudby (mj. je držitelem Českého lva za rok 2004 za film Král zlodějů).

Politika[editovat | editovat zdroj]

Kocáb na jaře 1989 společně s Michalem Horáčkem založil iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami. Na podzim stejného roku se tato iniciativa podílela na zprostředkování všech rozhovorů mezi zástupci opozice a předsedou komunistické vlády Ladislavem Adamcem.

Po 17. listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra a členem krizového štábu koordinačního centra OF. Jednal s náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády Miroslavem Vackem a velitelem západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem o nezasahování armády do průběhu sametové revoluce.[zdroj?] Stejná jednání vedl i se zástupci sovětské armády umístěné v ČSSR.[zdroj?]

28. prosince 1989 byl kooptován do Federálního shromáždění ČSSR (volební obvod č. 1 – Praha 1, Praha 2) jako bezpartijní poslanec (respektive poslanec za Občanské fórum).[6][7] O den později byl na jeho návrh[zdroj?] zvolen prezidentem republiky Václav Havel.

Mandát obhájil ve volbách roku 1990, za OF.[8] Ve volbách v roce 1990 získal vysoký počet preferenčních hlasů (54 % – druhý nejpreferovanější kandidát po Alexandru Dubčekovi). V československém parlamentu byl členem zahraničního výboru, parlamentní komise prověřující spolehlivost generálů armády a členem komise pro kontrolu Federální bezpečnostní informační služby.

V roce 1991 navštívil společně s Dubčekem Sovětský svaz, kde promluvil na plénu Nejvyššího sovětu.

Obecnou popularitu Kocáb získal jako předseda parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z Československa, jejíž vznik inicioval.[9] Poté, co poslední sovětský voják opustil ČSFR (30. 3. 1991), rezignoval na veřejné politické funkce a začal se věnovat hudbě, podnikání a poradenství.

V roce 1992 organizoval společně s Pavlem Tigridem petici na podporu práva občanů Československa rozhodnout o případném rozdělení federacereferendu (více jak 2,5 milionu podpisů).

Mezi roky 19932003 působil jako externí poradce prezidenta Václava Havla. Na tuto činnost navázala spolupráce s Havlovou nadací a knihovnou.

V srpnu 2008 ohlásil svou kandidaturu v senátních volbách za Stranu zelených[10] v centrálním pražském volebním obvodu, který zahrnuje Prahu 1, Prahu 7, Prahu-Troja a menší části Prahy 2 a Prahy 6.[11] Na kandidátce SZ nahradil Jiřího Hromadu, který o měsíc dříve odstoupil ze zdravotních důvodů. Podle vlastních slov až na „dost důraznou přímluvu od exprezidenta Havla.“[12] Ve volbách se Kocáb umístil na třetím místě se ziskem 15,4 %, když zaostalo o 748 hlasů za druhou sociální demokratkou Blankou Haindlovou.[13]

V lednu 2009 byl nominován Stranou zelených na uvolněné místo ministra pro oblast lidských práv a národnostních menšin po odstupující Džamile Stehlíkové.[14] Do funkce byl jmenován 23. ledna 2009.[15]

Po vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě na jaře 2009 byl jediným úřadujícím ministrem, který se stal členem nadcházející vlády Jana Fischera jmenované 8. května 2009. 29. března 2010 podal demisi na členství ve vládě.[16] Poté, co Michael Kocáb rezignoval na funkci ministra pro lidská práva a řízení příslušného útvaru na Úřadu vlády ČR se ujal předseda vlády Jan Fischer, odvolal vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Litomiského a 19. dubna 2010 jmenoval do této funkce Michaela Kocába.[3] Ten si po nástupu premiéra Nečase stěžoval, že se vláda o činnost jeho útvaru nezajímá a nespolupracuje s ním, a nedlouho poté, co si Nečas za svého poradce pro oblast lidských práv zvolil křesťanského konzervativce Romana Jocha, za nejasných okolností pohrozil svou rezignací, což si Petr Nečas vyložil jako akt podání rezignace, a následně byl Kocáb vládou dne 15. září 2010 odvolán.[17][18] Zpočátku média spekulovala o tom, zda a kdo bude jmenován jeho nástupcem. Ačkoliv Petr Nečas deklaroval, že funkce zůstane zachována, zůstala několik měsíců neobsazena a činnost útvaru ještě více stagnovala, například vládní rada pro lidská práva přestala pracovat, protože ji nikdo v pravidelném termínu nesvolal.[19]

V březnu 2014 podepsal dopis adresovaný Sobotkově vládě, ve kterém požadoval tvrdší postup vůči Rusku a zásah proti příslušníkům ruské menšiny v Čechách, kteří mají ruské občanství, konkrétně okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace nebo zmrazení kont ruských občanů v ČR.[20]

Během evropské migrační krize v letech 2015 a 2016 byl zastáncem přijímání uprchlíků z Blízkého východu.[21]

Signální svazek Státní bezpečnosti[editovat | editovat zdroj]

V 80. letech komunistická Státní bezpečnost vedla na Kocába tzv. signální svazek s krycím jménem Míša.[22] Existence tohoto typu svazku prokazuje podezření StB, že se Kocáb dopouští porušování tehdy platných zákonů, samo o sobě však neukazuje na vědomou spolupráci.[23] Pro StB Michal Kocáb pouze vydal obecné prohlášení.[24]

Podnikatelské aktivity[editovat | editovat zdroj]

Výšková budova Montovaných staveb Praha, v jejichž představenstvu na jaře 1991 zasedl Michael Kocáb; v této budově sídlil i VIF TREND a společnosti, které ho spravovaly

V dubnu 1990 založil Michael Kocáb společně s Oldřichem Lichtenbergem a Miloslavem Zapletalem mediální a producentskou společnost Art Production K, ve které zastával funkci předsedy představenstva.[25] V květnu 1991 se stal členem představenstva akciové společnosti Montované stavby Praha, která vznikla transformací stejnojmenného státního podniku. Montované stavby Praha založily v lednu 1992 investiční fond TREND VIF, ve kterém se Kocáb stal předsedou představenstva.[25] Členem představenstva se stal také jeho švagr Martin Kratochvíl. TREND VIF se účastnil obou kol kupónové privatizace. Kocábova sestra Magdalena Kratochvílová spolu s dalšími lidmi přesvědčila svého bratra a svého manžela k osobní účasti v mediální kampani, pro kterou vymyslela slogan „Dívejte se naším směrem“.[26] V druhé vlně byl použit slogan „Vždy plníme slovo, to je náš TREND“.[27] Společnosti Art Production K, Bonton, Montované stavby a Bankovní dům SKALA založily v lednu 1993 společnost TRENDIS, která měla spravovat majetek VIF TREND.[25] V srpnu 1995 Kocáb s Kratochvílem prodali správcovskou společnost Královéhradecké brokerské společnosti. Podle bývalého ministra privatizace Tomáše Ježka tím umožnil vytunelování fondů.[28]

Noví majitelé jejím prostřednictvím TREND VIF vytunelovali a připravili drobné akcionáře o jejich vklady ve výši 1,4 miliardy .[29] Trestní řízení se skupinou podvodných manažerů v čele s Miroslavem Hálkem nebylo ani po deseti letech od podání obžaloby pravomocně uzavřeno.[30] V srpnu 2008 odsoudil královéhradecký soud Miroslava Hálka k sedmi letům vězení, po třech letech vězení dostali i další bývalí vrcholní manažeři. Součástí nepravomocného rozsudku byla také povinnost nahradit škodu a zákaz podnikat v managementu firem.[31] Po několika odvoláních nebyl pravomocný rozsudek vynesen ani na konci roku 2010 a hlavní líčení bylo odloženo na neurčito.[32]

Sám Kocáb tvrdí, že akcionáře nepoškodil a zisktransakce ve výši 36 milionů nepoužil k osobnímu obohacení.[33] 29 milionů korun však převedl do Nadace Michaela Kocába, která se zaměřila především na podporu týdeníku Literární noviny.[34] Spolu s Kocábem ve správní radě (které předsedá) této nadace sedí jeho rodiče Alfréd a Darja Kocábovi, dcera Natálie Kocábová, a Jan Nedvěd. Ředitelem nadace je po převzetí funkce od Jakuba Patočky od 1. 1. 2009 Vavřinec Hutka.[35] Podle policejního vyšetřovatele Václava Lásky pocházely peníze zaplacené kupcem z vytunelovaného fondu TREND.[36]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Petr Berounský: Michael Kocáb, Excalibur, Ta Fantastika

Od roku 1983 byl ženatý s Američankou Marshou Kocábovou. Mají spolu tři děti – dcery Natálii a Jessicu a syna Michaela. Natálie se také věnuje hudbě.[37] Od Natalie má vnuka Vincenta Marshalla a vnučku Miu.

Od roku 2009 do roku 2014 byla Kocábovou partnerkou jeho bývalá mluvčí Lejla Abbasová,[38][39] 13. prosince 2011 se jim narodil syn. Abbasová však podle jeho slov nebyla příčinou rozvodu, s manželkou již prý žili osm let odděleně ve společné domácnosti.[40] V reakci na medializaci poměru s Abbasovou nabídl Kocáb svou rezignaci, kterou premiér Fischer nepřijal. Lejla Abbasová pozici tiskové mluvčí sama opustila.[39]

Michael Kocáb měl podle údajů z roku 2008 trvalé bydliště v Praze 1, přechodně žije v Praze-Troji.[41]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zkomponoval více než 60 filmových skladeb:

hudba k celovečerním filmům:

  1. Straka v hrsti – Juraj Herz (1983)[42]
  2. Sladké starosti – Juraj Herz (1984)[43]
  3. Prodavač humoru – Jiří Krejčík (1984)[44]
  4. Zastihla mne noc – Juraj Herz (1985)[45]
  5. Hledám dům holubí – Věra Plívová Šimková (1985)[46]
  6. Vlčí bouda – Věra Chytilová (1986)[47]
  7. Devět kruhů pekla – Milan Muchna (1987)[48]
  8. Rausch der Verwandlung – Édouard Molinaro (1988)[49]
  9. Král zlodějů – Ivan Fíla (2004)[50]
  10. "Jan Hus" (2015)

a další

hudby k animovaným filmům:

  1. Bumerang – Jan Dudešek (1981)[51]
  2. Paní Bída – Vlasta Pospíšilová (1983)[52]
  3. Krysař – Jiří Bárta (1985)[53]
  4. Romance z temnot – Jacques Drouin, Břetislav Pojar (1987)[54]
  5. Poslední lup – Jiří Barta (1987)[55]
  6. Ako orechová škrupinka plávala na Vianočný ostrov – Jan Dudešek
  7. Ako vtáci na Vianoce spievali – Jan Dudešek

a dalším

hudby ke krátkým filmům:

  1. Odpady, které znamenají zisk (1979)
  2. Husitské trojměstí (1979)
  3. Oči modré, vlasy hnědé (1981)
  4. Priehody brušné (1981)
  5. Akvaráma (1981)
  6. Normální kluk (Ivan Lendl) (1982)
  7. Ruce – Setkání třetího druhu (1983)
  8. Potopa (1983)
  9. Mravenci chrání les (Václav Borovička)
  10. UNC-060 (1983)
  11. MS vlehké atletice – vytvořeno pro USA (1984)
  12. Praha – hledání ve zlatém městě (Artcentrum)
  13. Praha – neklidné srdce Evropy – Věra Chytilová[56]
  14. Jižní Čechy, aneb co Švejk neviděl (Artcentrum)
  15. Mucholapky na motýly – Václav Borovička (1985)
  16. Živí ochránci rostlin – Václav Borovička (1985)
  17. Zuřivý reportér (Egon Erwin Kisch – copr. DEFA) (1985)
  18. Portrait of Hope (znělka OSN) (1985)
  19. Jediná generace – rež. Hoffmeister (1985)
  20. Holzarchitektur – Sváťa Beneš (1985)
  21. Ikony – Sváťa Beneš
  22. Šťastný, šťastný swing – Milan Peer (1985)
  23. Každý metr zeleně – Josef Císařovský (1986)
  24. Kalkula – Miroslav Adamec (1986)
  25. Our Water our Lives – pro OSN (1987)
  26. Jost Burgi – Michal Havas (1988)

Kocáb se zabýval také hudebními kompozicemi k celé řadě audiovizuálních projektů a divadelních her, například:

audiovizuální projekty:

  1. EXPO 86 – český pavilón – Actorscop, Selektoráma, Rondovize (1986)
  2. EXPO 86 – kanadský pavilón (Roundhouse) – Vivat Edisoni (1986)

Laterna Magika:

  1. Československo – kvadrofonní ticho (1982)
  2. Odysseus (1986)
  3. Jednoho dne v Praze

divadelní hry:

  1. Ondina – L. Pistorius
  2. Skřivánek – Jean Anouilh – Západočeské divadlo (1984)
  3. Othello – Realistické divadlo (1987)

Sólová diskografie[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Usnesení vlády České republiky o odvolání a jmenování zmocněnce vlády pro lidská práva a předsedy Rady vlády České republiky pro lidská práva [DOC]. Vláda České republiky, 2010-04-20, rev. 2010-04-21 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. 
  2. Michael Kocáb na vlada.cz
  3. a b pdk; val; vrk. Kocáb je zmocněnec aneb Cesta tam a zase zpátky [online]. Praha: MAFRA, a.s., 2010-04-23 [cit. 2019-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-23. 
  4. Jiří Šedivý. The Withdrawal of Soviet Troops from Czechoslovakia. Archives. Czech Journal of International Relations [online]. Institute of International Relations Prague, 1993 [cit. 2019-12-21]. Roč. 28, čís. 3, s. 40–52. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 2570-9429. 
  5. Dáma britského impéria Gillian Weir vzdá hold Jiřímu Ropkovi [online]. literarky.cz [cit. 2013-04-06]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. 
  7. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [PDF]. mvcr.cz [cit. 2019-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. 
  9. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír, a kol. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 273. 
  10. Novinky; Právo. Kocáb bude kandidovat za Stranu zelených do Senátu. Domácí. Novinky.cz [online]. Praha: Borgis a.s., 2. srpen 2008 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. 
  11. http://www.senat.cz/volby/hledani/o_obvodu.php?ke_dni=03.08.2008&O=6&kod=27[nedostupný zdroj]
  12. Robert Čásenský. Kocáb: Návrat do politiky jsem neplánoval, zlomil mě až Havel. Fotografie David Port; Domácí. iDNES [online]. MAFRA, a.s., 8. srpen 2008, rev. 2008-08-09 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. 
  13. http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20081017&xobvod=27
  14. POBOŘILOVÁ, Adéla. Zelení žádájí výměnu ministrů u všech koaličních stran, Stehlíkovou má nahradit Kocáb. Domácí. ČT24 [online]. Česká televize, rev. 2009-01-11 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. 
  15. WIRNITZER, Jan; BARTOŠ, Adam B; POLÁKOVÁ, Lenka. Klaus jmenoval nové ministry. Nemáte sto dnů hájení, řekl jim. Fotografie Dan Materna, Michal Sváček, Michal Šula, Jiří Pruša, Petr Nikolaev; Domácí. iDNES [online]. MAFRA, a.s., 23. leden 2009, rev. 2009-01-23 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  16. Kocáb ve Fischerově vládě skončil. Fotografie Jana Benediktová; Domácí. ČT24 [online]. Česká televize, rev. 2010-03-29 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  17. HAVLOVÁ, Alžběta; MORAVCOVÁ, Květa; PIROCH, Jan; ROJÍK, Václav. Vláda odvolala Kocába z funkce zmocněnce pro lidská práva. Fotografie Jana Šustová; Domov. iRozhlas [online]. Český rozhlas, 15. září 2010 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  18. VÁLKOVÁ, Hana. Vláda odvolala Kocába. Chybí vám respekt k lidským právům, vzkázal. Fotografie Jiří Benák; Domácí. iDNES [online]. MAFRA, a.s., 15. září 2010, rev. 2010-09-15 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  19. VÁLKOVÁ, Hana; ŘÍHOVÁ, Barbora. Vláda odsouvá lidská práva na druhou kolej, sílí hlasy kritiků. Fotografie Jan Zátorský; Domácí. iDNES [online]. MAFRA, a.s., 6. listopad 2010 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  20. KOPECKÝ, Josef. Nedávejte Rusům víza, zmrazte jim konta, píší exministři Sobotkovi. Fotografie Reuters; Domácí. iDNES [online]. MAFRA, a.s., 15. březen 2014 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  21. TARDONOVÁ, Veronika. Natálie Kocábová: S otcem se o uprchlících už nebavím. Hádali jsme se. Fotografie Petr Florian, Marek Navrátil, FTV Prima, Dalibor Puchta, Lenka Hatašová; Revue. iDNES [online]. MAFRA, a.s., 4. březen 2016 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  22. Kocábův záznam v registru svazků StB
  23. Vysvětlení termínu signální svazek StB na webu KAN, červen 2006
  24. Petr Placák: Malý Muk, Necenzurované noviny 1. leden 1992
  25. a b c Obchodní rejstřík na justice.cz
  26. Trend. www.labea.cz [online]. 2007 [cit. 2019-12-22]. 10 kapitola - Hladce Obrace Nahodit Sejmout. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17. 
  27. or. Jak jsou na tom některé fondy, jež v kuponové privatizaci mohutně inzerovaly. Ekonomika. iDNES [online]. MAFRA, a. s., 28. březen 2000 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  28. TINL, Karel. Tomáš Ježek: Tunelování privatizovaných podniků způsobil jeden zpackaný zákon. Byznys. iHNed.cz [online]. Economia, a.s., 30. květen 2011 [cit. 2019-12-22]. Zpoplatněný obsah. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  29. hal. Vytunelované fondy budou ČR stát miliardy. Byznys. iHNed.cz [online]. Economia, a.s., 22. listopad 2005 [cit. 2019-12-22]. Zpoplatněný obsah. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  30. KUČERA, Tomáš. Trend jsem prodat nechtěl, řekl u soudu Kocáb. Fotografie Jan Strouhal; Ekonomika. iDNES [online]. MAFRA, a.s., 18. srpen 2006 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  31. PIRNEROVÁ, Helena; KUČERA, Tomáš. Manažeři z vytunelovaného fondu Trend jdou do vězení. Fotografie Ondřej Littera; Ekonomika. iDNES [online]. MAFRA, a.s., 18. srpen 2008 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  32. VAŇOUS, Petr. Kauza tunelu ve fondu Trend se vrátila k hradeckému soudu. Fotografie Ondřej Littera; Ekonomika. iDNES / Hradec Králové [online]. MAFRA, a.s., 4. listopad 2010 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  33. VENTURA, Tomáš. Kocáb vyvracel nařčení z tunelu. Ekonomika. iDNES [online]. MAFRA, a.s., 12. prosinec 2003 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  34. PEČINKA, Bohumil. Ručíš za svou hlavu?. Archív. Reflex [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 24. leden 2002 [cit. 2019-12-22]. Zpoplatněný obsah. Dostupné online. ISSN 0862-6634. 
  35. Podrobnosti o Nadaci Michaela Kocába [cit. 2019-12-22]
  36. LÁSKA, Václav. Trend beztrestnosti končí?. Ekonom [online]. 6. listopad 2003 [cit. 2019-12-22]. S. 30. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-11. ISSN 1210-0714. 
  37. Natalie Kocab. theta.nen.cz [online]. [cit. 2019-12-22]. Využívá technologii Adobe Flash. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-11. 
  38. ZÁRODŇANSKÝ, Rastislav. Lejla Abbasová a Michael Kocáb se po pěti letech rozešli. Fotografie Marek Navrátil, Václav Šlauf, Lenka Hatašová, Petr Kurečka; Revue. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 27. únor 2015 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  39. a b Kocáb chtěl kvůli poměru s Abbasovou rezignovat. Fischer to odmítl. Fotografie František Vlček; Domov. Lidové noviny. Praha: MAFRA, a.s., 10. březen 2010. Dostupné online [cit. 2019-12-22]. ISSN 1213-1385. 
  40. Prohlášení ministra pro lidská práva Michaela Kocába. Fotografie Ludvík Hradilek; Žena. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 10. březen 2010 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  41. Rozhovor s Michaelem Kocábem [online]. Senátní volby 2008. Strana zelených, 2008-08-12 [cit. 2019-12-22]. Zdroj: Český rozhlas Rádio Česko. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-03. 
  42. Straka v hrsti na ČSFD
  43. Sladké starosti na ČSFD
  44. Prodavač humoru na ČSFD
  45. Zastihla mne noc na ČSFD
  46. Hledám dům holubí na ČSFD
  47. Vlčí bouda na ČSFD
  48. Devět kruhů pekla na ČSFD
  49. Rausch der Verwandlung na ČSFD
  50. Král zlodějů na ČSFD
  51. Bumerang na ČSFD
  52. Paní Bída na ČSFD
  53. Krysař na ČSFD
  54. Romance z temnot na ČSFD
  55. Poslední lup na ČSFD
  56. Praha – neklidné srdce Evropy na ČSFD
  57. KOJZAR, Jaroslav. Oslavy proběhly ve znamení posilování legendy. Rozhovory. Naše pravda, příloha Haló novin. Futura, a.s., 25. listopad 2019, roč. 29, čís. 45, s. I. (3). Dostupné online [cit. 2019-11-25]. ISSN 1210-1494. 
  58. ČTK. Kiska vyznamenal Michala Kocába, Juraje Herze i Martina Huba. Zprávy. Deník.cz [online]. Bratislava: Vltava Labe Media a.s., 9. leden 2017 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]