Konzervatoř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Janáčkova konzervatoř v Ostravě.
Budova Pražské konzervatoře

Konzervatoř je vzdělávací instituce se zaměřením zejména na nevýtvarné umělecké vzdělání, tedy hudbu, zpěv, tanec a hudebně dramatické umění. V Česku má konzervatoř v současné době v rámci českého vzdělávacího systému obvykle postavení podobné jako vyšší odborná škola (VOŠ), resp. pokud jde o dosažený stupeň vzdělání (kvalifikace – blíže ISCED), nejedná se tedy o vysokou školu (VŠ). Nicméně podobně jako VOŠ, či VŠ, se i konzervatoře řadí mezi vzdělávací instituce, které poskytují terciární vzdělání.

Historické souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Výraz konzervatoř pochází z italského conservatorio (conservare – ochraňovat, uchovat apod.), který původně označoval sirotčince (zařízení pro ochranu dětí) nejprve v Neapoli a později v celé Itálii. V 16. století existovala čtyři taková zařízení, zřizovaná vesměs při kostelích. V těchto konservatořích získávali nejen chlapci, ale také dívky vzděláváni od nejlepších skladatelů ve městě, a to v oboru hudby a zpěvu. Ačkoli ženám bylo tehdy zapovězeno zpívat v kostele na kůru, stávaly se z nich první profesionální zpěvačky. Tímto způsobem se výraz konzervatoř rozšířil na všechna hudební vzdělávací zařízení.

Mnoho významných konzervatoří vzniklo na konci 18. století a především v 19. století:

  1. Pařížská konzervatoř (1795)
  2. Pražská konzervatoř (1808, resp. 1811)
  3. Vídeňská konzervatoř (1819)
  4. Královská hudební akademieLondýně (1822)
  5. Mozarteum (1841)
  6. Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku (1843)
  7. Mnichovská konzervatoř (1846)
  8. Berlínská Sternova konzervatoř (1850)
  9. Vysoká škola hudební v Kolíně nad Rýnem (1850)
  10. Drážďanská konzervatoř (1856)
  11. Stuttgartská konzervatoř (1857)
  12. Hochova konzervatoř ve Frankfurtu nad Mohanem (1878)
  13. Petrohradská konzervatoř (1862)
  14. Moskevská státní konzervatoř (1866)
  15. Budapešťská konzervatoř Ference Liszta (1875)

Vzdělávání na konzervatoři[editovat | editovat zdroj]

Vzdělávání na konzervatoři se v Česku řídí, stejně jako na VOŠ, školským zákonem (nikoliv vysokoškolským zákonem) a též úspěšní absolventi konzervatoře mohou od roku 2005 používat neakademický titul, či přesněji označení, diplomovaný specialista (ve zkratce DiS. uváděné za jménem, odděleno čárkou), stejně tak jako absolventi VOŠ. Vzdělávání na konzervatoři je zpravidla šestileté a je zakončeno (po čtyřech letech) středoškolským vzděláním (maturitou), resp. vyšším odborným vzděláním na konzervatoři (absolutoriem) – tedy opět obdobně jako na VOŠ. Existují různé typy konzervatoří, např. hudební a taneční.

Vzdělávání na konzervatořích je v Česku v současné době upraveno zmíněným školským zákonem, tedy zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, přičemž toto vzdělání má dle zákona za cíl rozvíjet znalosti, dovednosti a další schopnosti žáka získané v základním a v základním uměleckém vzdělávání, poskytuje všeobecné vzdělání a připravuje žáky pro výkon náročných uměleckých nebo uměleckých a umělecko-pedagogických činností, a to konkrétně v oborech hudba, tanec, zpěv a hudebně dramatické umění (herectví). Zákon dále uvádí, že vzdělávání na konzervatoři: vytváří další předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, pokračování ve vzdělávání a pro výkon pracovní činnosti.[1]

Většina hudebních konzervatoří, vedle klasického hudebního a pěveckého (praktického i teoretického) vzdělání, nabízí obvykle rovněž vzdělání v souvisejících oborech. Mezi povinné předměty pro všechny studenty hudebních oborů (netýká se oborů herectví) patří obligátní hodiny hry na klavír, hudební teorie a rytmus, dějiny hudby, sborový neboli ansámblový zpěv, pro hudebníky je obvykle povinná účast ve školním orchestru. Mezi základní předměty konzervatoří patří hlavní obor, tzn. konkrétní praktické zaměření: hudební nástroj, zpěv, případně hudební skladba, dirigentství či sbormistrovství či herectví atp., a mezi všeobecné předměty pak například patří výuka cizích jazyků, jevištní řeč a herectví (pro studenty pěveckých oborů), tělesná výchova a další předměty.

Vzdělávání na konzervatoři probíhá v určitých vzdělávacích programech, přičemž je pro přijetí nezbytné mít nejprve ukončenu základní školu a uspět u přijímacích zkoušek, které zde mají podobu talentové zkoušky.[1]

Absolutorium v konzervatoři[editovat | editovat zdroj]

Absolutorium v konzervatoři je komplexní odborná zkouška konaná před zkušební komisí, která se skládá z teoretické zkoušky z odborných předmětů stanovených rámcovým vzdělávacím programem (RVP), zkoušky z cizího jazyka, absolventské práce a její obhajoby, absolventského výkonu z jednoho nebo dvou hlavních oborů, popřípadě zkoušky z umělecko-pedagogické přípravy, pokud toto stanoví RVP.[1]

Konzervatoře v Česku[editovat | editovat zdroj]

Významné zahraniční konzervatoře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]