Vysoká škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vysoká škola je právnická osoba,[1] vzdělávací instituce poskytující terciární vzdělávání. Jedná se o nejvyšší článek vzdělávací soustavy. Studenti a pedagogové vysoké školy tvoří akademickou obec. Vysoká škola je jediná instituce, která má právo udělovat akademické tituly. Vysoké školy mohou být děleny na univerzitní a neuniverzitní. Univerzitní vysoké školy (univerzity) uskutečňují krom vzdělávací činnosti též výzkum.

Vysoká škola (VŠ) uskutečňuje akreditované studijní programy (ty se dělí na jednotlivé studijní obory) a programy celoživotního vzdělávání. Typ vysokoškolské vzdělávací činnosti je určen typem uskutečňovaných akreditovaných studijních programů. Typy studijních programů jsou bakalářský, magisterský a doktorský. Akreditace vysokých škol byla (do roku 2016) v působnosti Akreditační komise, od 1. září 2016 (tedy od nového akademického roku 2016/17) je pak v působnosti samostatného Akreditačního úřadu.

Dle Ústavu pro informace ve vzdělávání v roce 2009 studovalo na českých vysokých školách celkem 394 855 studentů, z toho 333 580 na vysokých školách veřejných, 56 357 na soukromých a 4 918 na státních. V tomtéž roce absolvovalo na českých vysokých školách 81 672 studentů.

Dělení vysokých škol v Česku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam vysokých škol v Česku.

Podle typu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Reforma vysokých škol v Česku.

Vysoké školy v České republice se především dělí na univerzitní a neuniverzitní. Od roku 2008 se plánovalo zcela jinak diverzifikovat české vysoké školy, např. podle nakonec neuskutečněného záměru vlády z roku 2010 mělo vzniknout maximálně pět výzkumných univerzit (např. UK, MU, ČVUT, UP nebo VUT), nadstandardně financovaných a kromě klasické výuky měly být zaměřeny na kvalitní vědecký výzkum. Ostatní vysoké školy měly být zaměřeny jen na výuku studentů a jejich přípravu pro praxi (profesní orientaci),[2][3] kvůli tomu dokonce začaly ostravské veřejné vysoké školy (OU a VŠB–TUO) připravovat své sloučení, aby se do tohoto výběru elitních vysokých škol dostaly.[4][5] Později se však od tohoto záměru upustilo.

Univerzitního typu[editovat | editovat zdroj]

Univerzita (vysoká škola univerzitního typu) je vysoká škola, kde učitelé přednáší studentům o vědě ve více oborech. Univerzita vedle funkce vzdělávací (pedagogické) má i významnou funkci vědecko-badatelskou (tedy uskutečňuje výzkum). Vysoká škola univerzitní může uskutečňovat všechny typy studijních programů (tedy i doktorskéPh.D.) a v souvislosti s tím uskutečňuje vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Univerzity často též mohou uskutečňovat (získají-li k tomu akreditaci) případná rigorózní řízení, habilitační řízení či řízení ke jmenování profesorem.

Univerzitní vysoké školy se člení se na fakulty (např. lékařská, právnická, filozofická, přírodovědecká, matematicko-fyzikální apod.), vysokoškolské ústavy (např. matematický ústav apod.), jiná pracoviště pro vzdělávací a tvůrčí činnost nebo pro poskytování informačních služeb nebo převod technologií (např. rektorát) a dále na účelová zařízení pro kulturní a sportovní činnost, pro ubytování a stravování zejména členů akademické obce nebo k zajišťování provozu školy (např. menza, kolej, zemědělský či lesní statek apod.).

Tyto další součásti univerzity – typicky fakulty – se zpravidla dále člení kupř. na jednotlivé katedry, ústavy či instituty. U fakult zajišťujících výuku ve větším počtu se mohou ústavy nebo katedry též sdružovat do sekcí (např. sekce chemie, sekce fyziky nebo sekce věd o Zemi apod.).

Neuniverzitního typu[editovat | editovat zdroj]

Vysoké školy (resp. vysoká škola neuniverzitního typu) uskutečňuje především bakalářské studijních programy, ale mohou též uskutečňovat magisterské studijních programy a v souvislosti s tím tvůrčí činnost. Na rozdíl od univerzitních vysokých škol se nečlení na fakulty.

Podle právní formy[editovat | editovat zdroj]

Podle právní subjektivity existují v České republice vysoké školy veřejné, soukromé a státní (státní vysoké školy jsou pouze policejní a vojenské). Veřejné vysoké školy a soukromé vysoké školy jsou ze zákona právnickou osobou, státní vysoké školy jsou pak organizačními složkami státu (tedy nejsou právnickými osobami).

Veřejné vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Veřejné vysoké školy jsou zřizovány a rušeny zákonem. Většina z nich je univerzitního typu, pouze Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích a Vysoká škola polytechnická Jihlava jsou vysoké školy neuniverzitní. Veřejné vysoké školy jsou financovány především dotacemi ze státního rozpočtu (ministerstvo školství). Dalšími zdroji jejich financí mohou být poplatky spojené se studiem, výnosy z majetku, příjmy ze státních fondů a z rozpočtů obcí, výnosy z doplňkové činnosti a dary.

V České republice působí 26 veřejných vysokých škol.

Orgány veřejné vysoké školy jsou:

  1. Orgány akademické samosprávy:
  2. Další orgány veřejné vysoké školy:

Soukromé vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu EU, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu EU, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo školství udělilo státní souhlas. Oprávnění působit jako soukromá vysoká škola je nepřevoditelné a nepřechází na právní nástupce. Před rozhodnutím si ministerstvo vyžádá stanovisko Akreditačního úřadu k udělení státního souhlasu. Soukromá vysoká škola je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací činnost – obvykle se zde tedy, oproti veřejným a státním vysokým školám v Česku, platí školné. Ministerstvo též může poskytnout soukromé vysoké škole, která je veřejně prospěšnou právnickou osobou se statusem veřejné prospěšnosti zapsaným ve veřejném rejstříku, dotace.

V České republice takto působí 46 soukromých vysokých škol, 3 z nich jsou univerzitního typu.

Státní vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Státní vysoké školy jsou pouze policejní a vojenské. Jsou spravovány přímo příslušnými ministerstvy (vnitra a obrany). Je zde omezena vysokoškolská samospráva. Vojenské vysoké školy jsou financované ze státního rozpočtu, zejména z kapitoly Ministerstva obrany, policejní vysoké školy jsou financované z kapitoly Ministerstva vnitra; zpravidla se na ně vztahují obdobné regule jako na veřejné vysoké školy a též jim mohou být přiznány obdobně i finanční prostředky.

Orgány státní vysoké školy jsou obdobné jako na veřejné vysoké škole, krom správní rady; klíčovou roli zde sehrávají příslušná ministerstva.

V České republice působí 2 státní vysoké školy:

Obě jsou univerzitního typu.

Zahraniční vysoké školy v Česku[editovat | editovat zdroj]

Nově, od roku 2016, české právo (vysokoškolský zákon) též reguluje působnost zahraničních institucí, které na území České republiky poskytují vysokoškolské vzdělání. Do té doby zmiňují některé prameny skutečnost, že Česká republika je zemí s největším počtem soukromých vysokých škol (či přesněji soukromých subjektů poskytujících vysokoškolské vzdělávání) v Evropě. Působnost zahraničních subjektů v Česku se též do té doby stala předmětem některých afér (blíže např. kauzy plzeňských práv).

Za zahraniční vysokou školu je považována každá právnická osoba ustavená podle právních předpisů jiného státu, která je v tomto cizím státě, podle jehož práva byla zřízena, součástí vysokoškolského vzdělávacího systému a která v tomto státě poskytuje vzdělávání, jehož absolvováním se podle jeho právních předpisů získává vzdělání vysokoškolské.

Evropské zahraniční vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Za evropské zahraniční vysoké školy v ČR jsou považovány všechny ty zahraniční vysoké školy, které mají sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého jiného členského státu Evropské unie, nebo které byly zřízeny nebo založeny podle práva (jurisdikce) některého jiného členského státu, a jsou oprávněny poskytovat na území ČR zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu, uskutečňované podle právních předpisů tohoto cizího státu, a to pouze pokud jsou v ČR přihlášeny k plnění příslušných informačních povinností.

Mimoevropské zahraniční vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Za mimoevropské zahraniční vysoké školy v ČR jsou považovány všechny ty zahraniční vysoké školy, které jsou oprávněny poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu, uskutečňované podle právních předpisů tohoto cizího státu, pouze pokud MŠMT udělí příslušné tuzemské povolení.

Pobočky evropských zahraničních vysokých škol[editovat | editovat zdroj]

Za pobočky evropských zahraničních vysokých škol v ČR jsou považovány všechny ty tuzemské právnické osoby, které hodlají na území ČR v rámci spolupráce s evropskou zahraniční vysokou školou poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu evropské zahraniční vysoké školy podle práva tohoto cizího státu evropské zahraniční vysoké školy a jsou oprávněny toto vzdělávání na území ČR uskutečňovat, pouze pokud se v ČR přihlásí k plnění příslušných informačních povinností.

Pobočky mimoevropských zahraničních vysokých škol[editovat | editovat zdroj]

Za pobočky mimoevropských zahraničních vysokých škol v ČR jsou považovány všechny ty tuzemské právnické osoby, které hodlají na území ČR v rámci spolupráce s mimoevropskou zahraniční vysokou školou poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu mimoevropské zahraniční vysoké školy podle práva domovského státu mimoevropské zahraniční vysoké školy a jsou oprávněny toto vzdělávání na území ČR poskytovat, pouze pokud jim MŠMT udělí příslušné tuzemské oprávnění.

Lidé působící na vysoké škole[editovat | editovat zdroj]

Akademická obec je krom studentů tvořena též pedagogy; příslušní funkcionáři pak plní role jednotlivých orgánů školy.

Akademičtí pracovníci[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vysokoškolský pedagog.

Na vysoké škole je výuka prováděna a řízena především profesory a docenty. Kromě nich mohou vyučovat, zejména vést semináře, resp. cvičení, i odborní asistenti, případně jen asistenti nebo lektoři. Pomoc při výuce je obvykle studijním plánem předepsána i doktorandům (dříve postgraduálním studentům, PhD studentům, tedy studentům v doktorských studijních programech), či někdy též tzv. pomvědům – pomocným vědeckým silám (studentům určitých ročníků). Akademickými pracovníky jsou dále též i mimořádní profesoři, příp. někteří další vědečtí, výzkumní a vývojoví pracovníci, pokud vykonávají i pedagogickou činnost.

Na vysokoškolské výuce se mohou podílet i další odborníci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Vysokoškolský zákon též stanoví, že vnitřní předpis vysoké školy stanoví postavení hostujících profesorů a emeritních profesorů.

Akademičtí funkcionáři[editovat | editovat zdroj]

V čele vysoké školy stojí rektor, ten zpravidla jedná a rozhoduje ve věcech školy. Rektor je do jisté míry, zejména v některých klíčových otázkách týkajících se majetku školy, odpovědný správní radě vysoké školy. Rektor má právo vybrat si své zástupce, tedy jmenuje a odvolává prorektory. Rektor též jmenuje a odvolává kvestora, který má za úkol řídit hospodaření a vnitřní správu školy a rovněž také v určitém rozsahu zastupovat rektora.

V čele jednotlivých částí univerzity pak stojí děkan v případě fakult, případně ředitel, pokud jde o jinou část univerzity (např. vysokoškolský ústav) – tyto jmenuje a odvolává rektor. Děkan má právo vybrat si své zástupce, tedy jmenuje a odvolává proděkany. Děkan též jmenuje a odvolává tajemníka, který plní obdobnou funkci jako kvestor.

Studium na vysoké škole[editovat | editovat zdroj]

V Česku musí student VŠ nejprve získat úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání, tedy maturitu. Před rokem 1998 platila výjimka z tohoto pravidla např. pro mimořádně nadané zájemce o studium uměleckého oboru. Dnes je maturita podmínkou pro studium jakéhokoliv oboru.

Studentem vysoké školy se zpravidla dotyčný stává zápisem do studia. Akademický rok, jehož začátek stanoví rektor, trvá 12 kalendářních měsíců. Studium na vysoké škole je členěno na semestry, ročníky nebo bloky. Každý semestr, ročník nebo blok sestává z období výuky a zkoušek a z období prázdnin. Během studia na vysoké školy student plní své povinnosti, kupř. skládá zkoušky, zápočty, zpracovává semestrální či seminární práce, účastní se přednášek či seminářů apod. Studium se řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu, dnem ukončení studia je pak den, kdy byla vykonána státní zkouška. Student, resp. absolvent, též může být případně účasten i některých slavnostních akademických ceremoniálů (např. imatrikulace, promoce apod.).

Hodnocení studia[editovat | editovat zdroj]

Vysokoškolské zkoušky se zpravidla hodnotí na standardní klasifikační stupnici ECTS A-F, přičemž A (1) – výborně je na stupnici nejlepší hodnocení; dále B (1,5) – velmi dobře, C (2) – dobře, D (2,5) – uspokojivě, E (3) – vyhovující, F (4) – nevyhovující.

Zápočty se zpravidla hodnotí jako Splnil, či Nesplnil.

Organizace studia[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kredit (školství).

Organizace vysokoškolského studia probíhá po boloňském procesu dle tzv. kreditního systému studia (ECTS – European Credit Transfer and Accumulation System), což umožňuje členům akademické obce určitou mobilitu. Dle tohoto systému tak student plní určitý studijní plán, kde má do jisté míry možnost si jej přizpůsobit – ten se obvykle skládá z povinných kurzů, resp. předmětů (někdy též tzv. Áčkové předměty), určitého množství povinně volitelných kurzů/předmětů (někdy též tzv. Béčkové předměty) a také volitelných kurzů/předmětů (někdy též tzv. Céčkové předměty), přičemž povinný objem práce, kterou musí student vynaložit, se měří právě kredity.

Formy studia[editovat | editovat zdroj]

Studium může standardně probíhat v prezenční (denní), distanční (dálkové), nebo kombinované (kombinace obou předchozích) formě studia, případně též podle tzv. individuálního studijního plánu (ISP); ISP je typický zejména pro doktorské studijní programy (postgraduální studium).

Studijní programy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Studijní program.

Jednotlivé stupně vysokoškolského studia se člení dle typů studijních programů. V rámci Boloňského procesu (vysokoškolským zákonem z roku 1998) přešly české vysoké školy zcela na jednotnou třístupňovou strukturu studia – do té doby se bakalářský studijní program nazýval (ucelená) část vysokoškolského studia, magisterský studijní program vysokoškolské studium a doktorský studijní program se nazýval postgraduální studium.

Bakalářský studijní program[editovat | editovat zdroj]

Bakalářské studium (bakalářský cyklus) se uskutečňuje v bakalářském studijním programu (6 v ISCED; Bachelor's degree).

Ten je zaměřen především na přípravu k výkonu povolání a ke studiu v navazujícím magisterském studijním programu. Bezprostředně se v něm využívají soudobé poznatky a metody; obsahuje též v potřebném rozsahu teoretické poznatky. Standardní doba studia včetně praxe je 3–4 roky. Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce. Absolventi získávají akademický titul bakalář (Bc.), či bakalář umění (BcA.).

Magisterský studijní program[editovat | editovat zdroj]

Magisterské studium (magisterský cyklus) se uskutečňuje v magisterském studijním programu (7 v ISCED; Master's degree).

Ten je zaměřen na získání teoretických poznatků i praktických poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace a na rozvinutí schopností k tvůrčí činnosti; v oblasti umění je zaměřen na náročnou uměleckou přípravu a rozvíjení talentu. Pokud navazuje na bakalářský studijní program, trvá standardně 1–3 roky. V případech, kdy to vyžaduje charakter studijního programu (např. právo, lékařství či umění), nenavazuje magisterský studijní program na bakalářský studijní program; v tomto případě je standardní doba (celistvého, resp. souvislého) studia 4–6 roků. (Čtyřleté obory mohou být typické pro některé umělecké obory, šestileté pro některé lékařské obory). Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba diplomové práce. V oblasti všeobecného lékařství a zubního lékařství a veterinárního lékařství a veterinární hygieny se studium řádně ukončuje státní rigorózní zkouškou. Absolventi získávají akademické tituly magistr (Mgr.), magistr umění (MgA.), inženýr (Ing.), inženýr architekt (Ing. arch.), doktor medicíny (MUDr.), doktor zubního lékařství (MDDr.), nebo doktor veterinární medicíny (MVDr.); absolventi s titulem magistr (Mgr.) mohou navíc v téže oblasti studia vykonat rigorózní zkoušku (v takovém případě je její součástí obhajoba rigorózní práce) a tedy mohou následně získat titul doktor práv (JUDr.), doktor filozofie (PhDr.), doktor přírodních věd (RNDr.), doktor farmacie (PharmDr.), licenciát teologie (ThLic.), nebo doktor teologie (ThDr.).

Doktorský studijní program[editovat | editovat zdroj]

Doktorské studium (doktorský cyklus) se uskutečňuje v doktorském studijním programu (8 v ISCED; Doctor's degree, Doctoral degree, Doctorate).

Ten je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo na samostatnou teoretickou a tvůrčí činnost v oblasti umění. Standardní doba studia je 3–4 roky. Studium v doktorském studijním programu probíhá podle individuálního studijního plánu (ISP) pod vedením školitele. Studium se řádně ukončuje státní doktorskou zkouškou a veřejnou obhajobou disertační práce, kterými se prokazuje schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo k samostatné teoretické a tvůrčí umělecké činnosti. Disertační práce musí obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění. Absolventům studia v doktorských studijních programech se uděluje akademický titul doktor (Ph.D.). (Uděluje se ve všech oborech, kupř. včetně umění či teologie.) Studium v doktorském studijním programu sleduje a hodnotí oborová rada ustavená podle vnitřního předpisu vysoké školy nebo její součásti, která má akreditovaný příslušný studijní program. Pro studijní programy ze stejné oblasti studia mohou vysoké školy nebo jejich součásti na základě dohody vytvořit společnou oborovou radu. Předsedou oborové rady je garant doktorského studijního programu.

Programy celoživotního vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Celoživotní vzdělávání.

Vysoká škola uskutečňuje krom výše uvedených akreditovaných studijních programů též programy celoživotního vzdělávání. V rámci své vzdělávací činnosti může VŠ poskytovat (zpravidla za úplatu, ale i bezplatně) programy celoživotního vzdělávání (CŽV), které jsou orientované na výkon povolání, tedy profesně, nebo zájmově. Bližší podmínky celoživotního vzdělávání stanoví vnitřní předpis. O úspěšném absolvování studia v rámci programu celoživotního vzdělávání vydává VŠ jeho účastníkům příslušné osvědčení (nikoliv vysokoškolský diplom – účastníci CŽV nejsou studenty). Úspěšným absolventům v příslušných programech CŽV následně v rámci akreditovaných studijních programů, pokud se tedy později stanou studenty, může případně VŠ uznat kredity, které získali v programu CŽV, a to dle vysokoškolského zákona až do výše 60 % kreditů potřebných k řádnému ukončení studia. Vysoká škola též může uskutečňovat vzdělávání v určitých mezinárodně uznávaných kursech.

Univerzita třetího věku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Univerzita třetího věku.

Akademická práva a svobody[editovat | editovat zdroj]

Mezi základní akademická práva a akademické svobody patří:

  • svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků
  • svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům
  • právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce,
  • právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány,
  • právo používat akademické insignie a konat akademické obřady

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisůDostupné online.
  2. Vláda chystá proměnu univerzit, iHNed.cz, 13. května 2008
  3. Rektor ČVUT Václav Havlíček: Chceme mezi pětici elitních škol, Lidovky.cz, 17. února 2011
  4. Ostrava vybuduje do několika let velkou výzkumnou univerzitu, Rozhlas.cz, 24. ledna 2011
  5. Ostravská univerzita se sloučí s báňskou, Lidovky.cz, 12. ledna 2012

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]