Vysoká škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vysoká škola je vzdělávací instituce poskytující terciární vzdělávání. Jedná se o nejvyšší článek vzdělávací soustavy. Studenti a pedagogové vysoké školy tvoří akademickou obec. Vysoká škola je jediná instituce, která má právo udělovat akademické tituly. Vysoké školy mohou být děleny na univerzitní a neuniverzitní. Univerzitní vysoké školy (univerzity) uskutečňují krom vzdělávací činnosti též výzkum.

Vysoké školy v Česku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam vysokých škol v Česku.

Vysoká škola (VŠ) uskutečňuje akreditované studijní programy (ty se dělí na jednotlivé studijní obory) a programy celoživotního vzdělávání. Typ vysokoškolské vzdělávací činnosti je určen typem uskutečňovaných akreditovaných studijních programů. Typy studijních programů jsou bakalářský, magisterský a doktorský.

Akreditace vysokých škol byla v působnosti (do roku 2016) Akreditační komise, nově pak Akreditačního úřadu.

Dle Ústavu pro informace ve vzdělávání v roce 2009 studovalo na českých vysokých školách celkem 394 855 studentů, z toho 333 580 na vysokých školách veřejných, 56 357 na soukromých a 4 918 na státních. V tomtéž roce absolvovalo na českých vysokých školách 81 672 studentů.

Podle typu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Reforma vysokých škol v Česku.

Vysoké školy v České republice se především dělí na univerzitní a neuniverzitní. Od roku 2008 se plánovalo zcela jinak diverzifikovat české vysoké školy, např. podle nakonec neuskutečněného záměru vlády z roku 2010 mělo vzniknout maximálně pět výzkumných univerzit (např. UK, MU, ČVUT, UP nebo VUT), nadstandardně financovaných a kromě klasické výuky měly být zaměřeny na kvalitní vědecký výzkum. Ostatní vysoké školy měly být zaměřeny jen na výuku studentů a jejich přípravu pro praxi (profesní orientaci),[1][2] kvůli tomu dokonce začaly ostravské veřejné vysoké školy (OU a VŠB–TUO) připravovat své sloučení, aby se do tohoto výběru elitních vysokých škol dostaly.[3][4] Později se však od tohoto záměru upustilo.

Univerzitního typu[editovat | editovat zdroj]

Univerzita (vysoká škola univerzitního typu) je vysoká škola, kde učitelé přednáší studentům o vědě ve více oborech. Univerzita vedle funkce vzdělávací (pedagogické) má i významnou funkci vědecko-badatelskou (tedy uskutečňuje výzkum). Vysoká škola univerzitní může uskutečňovat všechny typy studijních programů (tedy i doktorskéPh.D.) a v souvislosti s tím uskutečňuje vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Univerzity často též mohou uskutečňovat (získají-li k tomu akreditaci) případná rigorózní řízení, habilitační řízení či řízení ke jmenování profesorem.

Univerzitní vysoké školy se člení se na fakulty (např. lékařská, právnická, filozofická, přírodovědecká, matematicko-fyzikální apod.), vysokoškolské ústavy (např. matematický ústav apod.), jiná pracoviště pro vzdělávací a tvůrčí činnost nebo pro poskytování informačních služeb nebo převod technologií (např. rektorát) a dále na účelová zařízení pro kulturní a sportovní činnost, pro ubytování a stravování zejména členů akademické obce nebo k zajišťování provozu školy (např. menza, kolej, zemědělský či lesní statek apod.).

Tyto další součásti univerzity – typicky fakulty – se zpravidla dále člení kupř. na jednotlivé katedry, ústavy či instituty. U fakult zajišťujících výuku ve větším počtu se mohou ústavy nebo katedry též sdružovat do sekcí (např. sekce chemie, sekce fyziky nebo sekce věd o Zemi apod.).

Neuniverzitního typu[editovat | editovat zdroj]

Vysoké školy (resp. vysoká škola neuniverzitního typu) uskutečňuje především bakalářské studijních programy, ale mohou též uskutečňovat magisterské studijních programy a v souvislosti s tím tvůrčí činnost. Na rozdíl od univerzitních vysokých škol se nečlení na fakulty.

Podle právní formy[editovat | editovat zdroj]

Podle právní subjektivity existují v České republice vysoké školy veřejné, soukromé a státní (státní vysoké školy jsou pouze policejní a vojenské). Veřejné vysoké školy a soukromé vysoké školy jsou ze zákona právnickou osobou, státní vysoké školy jsou pak organizačními složkami státu (tedy nejsou právnickými osobami).

Veřejné vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Veřejné vysoké školy jsou zřizovány a rušeny zákonem. Většina z nich je univerzitního typu, pouze Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích a Vysoká škola polytechnická Jihlava jsou vysoké školy neuniverzitní. Veřejné vysoké školy jsou financovány především dotacemi ze státního rozpočtu (ministerstvo školství). Dalšími zdroji jejich financí mohou být poplatky spojené se studiem, výnosy z majetku, příjmy ze státních fondů a z rozpočtů obcí, výnosy z doplňkové činnosti a dary.

V České republice působí 26 veřejných vysokých škol.

Orgány veřejné vysoké školy jsou:

  1. Orgány akademické samosprávy:
  2. Další orgány veřejné vysoké školy:

Soukromé vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu EU, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu EU, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo školství udělilo státní souhlas. Oprávnění působit jako soukromá vysoká škola je nepřevoditelné a nepřechází na právní nástupce. Před rozhodnutím si ministerstvo vyžádá stanovisko Akreditačního úřadu k udělení státního souhlasu. Soukromá vysoká škola je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací činnost – obvykle se zde tedy, oproti veřejným a státním vysokým školám v Česku, platí školné. Ministerstvo též může poskytnout soukromé vysoké škole, která je veřejně prospěšnou právnickou osobou se statusem veřejné prospěšnosti zapsaným ve veřejném rejstříku, dotace.

V České republice takto působí 46 soukromých vysokých škol, 3 z nich jsou univerzitního typu.

Státní vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Státní vysoké školy jsou pouze policejní a vojenské. Jsou spravovány přímo příslušnými ministerstvy (vnitra a obrany). Je zde omezena vysokoškolská samospráva. Vojenské vysoké školy jsou financované ze státního rozpočtu, zejména z kapitoly Ministerstva obrany, policejní vysoké školy jsou financované z kapitoly Ministerstva vnitra; zpravidla se na ně vztahují obdobné regule jako na veřejné vysoké školy a též jim mohou být přiznány obdobně i finanční prostředky.

Orgány státní vysoké školy jsou obdobné jako na veřejné vysoké škole, krom správní rady; klíčovou roli zde sehrávají příslušná ministerstva.

V České republice působí 2 státní vysoké školy:

Obě jsou univerzitního typu.

Zahraniční vysoké školy v Česku[editovat | editovat zdroj]

Nově, od roku 2016, české právo (vysokoškolský zákon) též reguluje působnost zahraničních institucí, které na území České republiky poskytují vysokoškolské vzdělání. Do té doby zmiňují některé prameny skutečnost, že Česká republika je zemí s největším počtem soukromých vysokých škol v Evropě. Působnost zahraničních subjektů v Česku se též do té doby stala předmětem některých afér (blíže např. kauzy plzeňských práv).

Za zahraniční vysokou školu je považována každá právnická osoba ustavená podle právních předpisů jiného státu, která je v tomto cizím státě, podle jehož práva byla zřízena, součástí vysokoškolského vzdělávacího systému a která v tomto státě poskytuje vzdělávání, jehož absolvováním se podle jeho právních předpisů získává vzdělání vysokoškolské.

Evropské zahraniční vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Za evropské zahraniční vysoké školy v ČR jsou považovány všechny ty zahraniční vysoké školy, které mají sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého jiného členského státu Evropské unie, nebo které byly zřízeny nebo založeny podle práva (jurisdikce) některého jiného členského státu, a jsou oprávněny poskytovat na území ČR zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu, uskutečňované podle právních předpisů tohoto cizího státu, a to pouze pokud jsou v ČR přihlášeny k plnění příslušných informačních povinností.

Mimoevropské zahraniční vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Za mimoevropské zahraniční vysoké školy v ČR jsou považovány všechny ty zahraniční vysoké školy, které jsou oprávněny poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu, uskutečňované podle právních předpisů tohoto cizího státu, pouze pokud MŠMT udělí příslušné tuzemské povolení.

Pobočky evropských zahraničních vysokých škol[editovat | editovat zdroj]

Za pobočky evropských zahraničních vysokých škol v ČR jsou považovány všechny ty tuzemské právnické osoby, které hodlají na území ČR v rámci spolupráce s evropskou zahraniční vysokou školou poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu evropské zahraniční vysoké školy podle práva tohoto cizího státu evropské zahraniční vysoké školy a jsou oprávněny toto vzdělávání na území ČR uskutečňovat, pouze pokud se v ČR přihlásí k plnění příslušných informačních povinností.

Pobočky mimoevropských zahraničních vysokých škol[editovat | editovat zdroj]

Za pobočky mimoevropských zahraničních vysokých škol v ČR jsou považovány všechny ty tuzemské právnické osoby, které hodlají na území ČR v rámci spolupráce s mimoevropskou zahraniční vysokou školou poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu mimoevropské zahraniční vysoké školy podle práva domovského státu mimoevropské zahraniční vysoké školy a jsou oprávněny toto vzdělávání na území ČR poskytovat, pouze pokud jim MŠMT udělí příslušné tuzemské oprávnění.

Lidé působící na vysoké škole[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vysokoškolský pedagog.

Na vysoké škole je výuka prováděna a řízena především profesory a docenty. Kromě nich mohou vyučovat, zejména vést semináře i odborní asistenti či jen asistenti nebo lektoři. Pomoc při výuce je obvykle studijním plánem předepsána i doktorandům (dříve postgraduálním studentům, PhD studentům, tedy studentům v doktorských studijních programech).

V Česku musí student univerzity nejprve získat úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání, tedy maturitu. Před rokem 1998 platila výjimka z tohoto pravidla např. pro mimořádně nadané zájemce o studium uměleckého oboru. Dnes je maturita podmínkou pro studium jakéhokoliv oboru.

Studium na vysoké škole[editovat | editovat zdroj]

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Vysokoškolské zkoušky se zpravidla hodnotí na standardní klasifikační stupnici ECTS A-F, přičemž A (1) – výborně je na stupnici nejlepší hodnocení; dále B (1,5) – velmi dobře, C (2) – dobře, D (2,5) – uspokojivě, E (3) – vyhovující, F (4) – nevyhovující.

Zápočty se zpravidla hodnotí jako Splnil, či Nesplnil.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Studium může probíhat v prezenční (denní), distanční (dálkové) nebo kombinované (kombinace obou předchozích) formě studia. V rámci Boloňského procesu (vysokoškolským zákonem z roku 1998) přešly české vysoké školy zcela na jednotnou třístupňovou strukturu studia – do té doby se bakalářský studijní program nazýval (ucelená) část vysokoškolského studia, magisterský studijní program vysokoškolské studium a doktorský studijní program se nazýval postgraduální studium. Studijní programy se následně dělí na jednotlivé studijní obory.

Studijní programy[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé stupně vysokoškolského vzdělání, studijní programy, jsou uvedeny níže.

Bakalářské studium[editovat | editovat zdroj]

Bakalářské studium (bakalářský cyklus) se uskutečňuje v bakalářském studijním programu (6 v ISCED; Bachelor's degree).

  • je přípravou na studium v navazujícím magisterském programu nebo na výkon povolání
  • standardní doba studia je 3 až 4 roky
  • absolventům se uděluje titul Bc. (bakalář), nebo BcA. (bakalář umění)

Magisterské studium[editovat | editovat zdroj]

Magisterské studium (magisterský cyklus) se uskutečňuje v magisterském studijním programu (7 v ISCED; Master's degree).

Doktorské studium[editovat | editovat zdroj]

Doktorské studium (doktorský cyklus) se uskutečňuje v doktorském studijním programu (8 v ISCED; Doctor's degree, Doctoral degree, Doctorate).

  • je zaměřen na vědeckou a výzkumnou činnost, resp. na samostatnou tvůrčí činnost v oblasti umění
  • standardní délka studia jsou 3 až 4 roky
  • absolventům se uděluje titul Ph.D. (doktor) – uděluje se ve všech oborech (včetně umění či teologie)

Akademická práva a svobody[editovat | editovat zdroj]

Mezi základní akademická práva a akademické svobody patří:

  • svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků
  • svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům
  • právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce,
  • právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány,
  • právo používat akademické insignie a konat akademické obřady

Seznam oblastí vysokoškolského vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Vysokoškolský zákon ČR (ve své třetí příloze) vymezuje seznam možných oblastí vzdělávání, jedná se o následující oblasti, ve kterých je možné poskytovat vysokoškolské vzdělání v příslušném studijním programu (resp. oboru):

  1. Architektura a urbanismus
  2. Bezpečnostní obory
  3. Biologie, ekologie a životní prostředí
  4. Doprava
  5. Ekonomické obory
  6. Elektrotechnika
  7. Energetika
  8. Farmacie
  9. Filologie
  10. Filozofie, religionistika a teologie
  11. Fyzika
  12. Historické vědy
  13. Chemie
  14. Informatika
  15. Kybernetika
  16. Lesnictví a dřevařství
  17. Matematika
  18. Mediální a komunikační studia
  19. Neučitelská pedagogika
  20. Politické vědy
  21. Potravinářství
  22. Právo
  23. Psychologie
  24. Sociální práce
  25. Sociologie
  26. Stavebnictví
  27. Strojírenství, technologie a materiály
  28. Tělesná výchova a sport; kinantropologie
  29. Těžba a zpracování nerostných surovin
  30. Učitelství
  31. Umění
  32. Vědy o umění a kultuře
  33. Vědy o Zemi
  34. Veterinární lékařství, veterinární hygiena
  35. Všeobecné lékařství a zubní lékařství
  36. Zdravotnické obory
  37. Zemědělství

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vláda chystá proměnu univerzit, iHNed.cz, 13. května 2008
  2. Rektor ČVUT Václav Havlíček: Chceme mezi pětici elitních škol, Lidovky.cz, 17. února 2011
  3. Ostrava vybuduje do několika let velkou výzkumnou univerzitu, Rozhlas.cz, 24. ledna 2011
  4. Ostravská univerzita se sloučí s báňskou, Lidovky.cz, 12. ledna 2012
  5. http://www.msmt.cz/file/37521_1_1/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]