Kredit (školství)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kredit, přesněji kreditní bod je jednotka náročnosti, kterou se měří a oceňuje objem práce, který musí vysokoškolský student průměrně vynaložit na úspěšné zvládnutí kurzu, modulu nebo jiné části studia.

Kreditní systém studia[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od vysokoškolského studia, které přesně předepisovalo, které kurzy (přednášky, semináře, cvičení atd.) musí student během studia absolvovat, dává jim kreditový systém daleko větší volnost. Přitom ale nespoléhá úplně jen na vlastní píli studenta a zhruba měří objem jeho práce. Kromě toho se při rostoucí složitosti a specializaci vědních oborů nedá celý obor rozumně pokrýt ve stejné hloubce a studenti se musí více nebo méně specializovat už během studia. Na větších univerzitách si studenti mohou také volit z několika podobných kurzů podle toho, jaké podání a zaměření jim lépe vyhovuje.

Moderní vysokoškolské studium se obvykle skládá z několika povinných kurzů a velkého množství povinně volitelných a volitelných kurzů, přičemž povinný objem práce, kterou musí student vynaložit, se měří právě kredity.

ECTS[editovat | editovat zdroj]

Studentská mobilita pomáhá přenášet nové poznatky, myšlenky a přístupy a je tak z hlediska kvality studia i širšího rozhledu studentů žádoucí. V evropských zemích byla také od středověku až do poloviny 20. století běžná a v současnosti je pro prestižní univerzity nezbytná. Aby i v současných podmínkách mohl student část studia absolvovat na jiné univerzitě, bylo třeba zavést srovnatelné měření a hodnocení studentova výkonu.

Boloňská deklarace z roku 1999, k níž se (k 31. 12. 2012) připojilo 47 evropských i mimoevropských zemí, doporučila - vedle děleného studia - mezinárodně srovnatelný kreditní systém ECTS (z anglického European Credit Transfer and Accumulation System), který stanovuje, že požadovaný objem práce studenta za rok (asi 1500 až 1800 hodin) má odpovídat zhruba 60 kreditním bodům, takže jeden kreditní bod představuje studijní zátěž zhruba 25-30 hodin. Studijní zátěž přitom zahrnuje jak hodiny strávené v posluchárně nebo v laboratoři, tak vlastní studium v knihovně nebo doma. Student, který kurz úspěšně absolvoval, získává příslušný počet kreditních bodů bez ohledu na to, jakou dostal známku.

Konkrétní přiřazení kreditů kurzům, modulům a jiným částem studia je v pravomoci vysoké školy a zavedení ECTS je na vůli jednotlivých signatářských zemí. Evropská unie ani většina zemí včetně ČR ECTS nenařizuje, ale dobré vysoké školy samy se jej snaží zavádět a získávat tak osvědčení "ECTS label" právě kvůli podpoře mobility.

Roku 2010 se účastnické státy dohodly na vytváření "Evropského vysokoškolského prostoru" (European Higher Education Area, EHEA).

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

ECTS měří pracovní zátěž, neklasifikuje ale její výsledky. Klasifikační systém ECTS doporučuje klasifikovat výsledky studentů v sedmi stupních, které se podobají nejběžnějšímu známkování v USA a definují se jednak slovně, jednak tím, kolik procent studentů má být zhruba v jednotlivých stupních.

Stupeň  % studentů Definice
A 10 % Vynikající, jen s drobnými chybami
B 25 % Nadprůměrný, s jistými chybami
C 30 % Celkem dobrý, s řadou vážných chyb
D 25 % Slušný s významnými nedostatky
E 10 % Splňuje minimální kritéria
FX Neprospěl, kredit lze udělit jen po další práci
F Neprospěl, hodně další práce bude třeba

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Příručka pro uživatele ECTS (Evropského systému přenosu a akumulace kreditů). Praha: DZS MŠMT 2011
  • European credit transfer system: a guide for visiting students. Praha: Matfyzpres 2005

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.