Doktor farmacie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Doktor farmacie (z lat. pharmaciae doctor, zkratka PharmDr. psaná před jménem) je akademický titul, který je vysokými školami udělován v oblasti farmacie. Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (Mgr.) a složení rigorózní zkoušky ze zvoleného vědního oboru, jejíž součástí je i sepsání a obhájení rigorózní práce. Dnes se tak jedná o fakultativní zkoušku (nikoli o další formální studium) zpravidla spojenou s poplatky.[1]

Někdy se tituly získané rigorózní zkouškou (PhDr., JUDr. či právě PharmDr. apod.) obecně označují jako tzv. (fakultativní) malé doktoráty, protože titul PharmDr. není výsledkem doktorského studia (doktor – Ph.D., 8 v ISCED, doctor's degree), jedná se stále o magisterskou úroveň vysokoškolského vzdělání (7 v ISCED, master's degree), přičemž případné doktorské studium, resp. tzv. velký doktorát, je dosahován dalším, většinou čtyřletým, studiem v doktorském studijním programu.[2][3]

V současnosti PharmDr. může v Česku udělovat:

Lze jej získat po vykonání státní rigorózní zkoušky z vědního oboru, který je na fakultě předmětem státní závěrečné zkoušky, státní doktorské zkoušky nebo oborem habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Součástí rigorózní zkoušky je také obhájení rigorózní práce.

Přehled oborů[editovat | editovat zdroj]

Uvedené obory jsou pak následující:

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dříve jej mohl získat absolvent lékarnického studia, který získal titul magistra farmacie a také úspěšně prošel rigorózním řízením[4] (jako jeho zkratka je tehdy uváděna „DrPH.“[5]).

Do roku 1953[editovat | editovat zdroj]

Vedle v minulosti udílených doktorátů[6] bylo pro farmaceuty zachováno magisterium farmacie (PhMr.).[7]

Po roce 1953[editovat | editovat zdroj]

Po převzetí moci komunisty byla následně roku 1950 přijata nová legislativa, která od roku 1953 zrušila tituly a stavovská označení pro nové absolventy a těm tak byly nově udíleny pouze desítky tzv. profesních označení (např. typu promovaný právník, dřevařský inženýr, inženýr-zootechnik, inženýr-zemědělský mechanisátor, promovaný zubní lékař, promovaný dětský lékař, promovaný lékař, promovaný lékař-hygienik a mnohá další).[8] Farmaceuti tak po roce 1953 získavali pouze profesní označení „promovaný farmaceut“.[9] Od roku 1966 pak byla provedena určitá reforma a tituly byly opět udělovány. Zákon č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, pak později umožnil získat po dodatečné státní rigorózní zkoušce titul „doktor pedagogiky“ a právě též titul „doktor farmacie“ (ve zkratce PharmDr.).

Po roce 1990[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci byly novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 tzv. (fakultativní) malé doktoráty zrušeny, tedy PharmDr. udělován nebyl. Po absolvování „vysokoškolského studia“ (dnes magisterský studijní program) tak začal být udělován titul magistra (Mgr.),[10] obdobně jako v jiných zemích, kde jsou podmínky pro získání doktorátu, obtížnější. „Postgraduální studium“ (dnes doktorský studijní program) pak bylo spjato s titulem doktor (Dr.).

Boloňský proces následně sjednotil evropské vysokoškolské vzdělávání. Pro nesouhlas se stavem, kdy nebyly udělovány tzv. (fakultativní) malé doktoráty, byl od přijetí nového vysokoškolského zákona v roce 1998, titul „doktor farmacie“ (PharmDr.) znovu udělován, a to po dodatečné a zpoplatněné rigorózní zkoušce – jeho udělení tak nepředchází žádné další formální studium. Tento stav, kdy se uděluje jak PharmDr. (doktor farmacie), tak Mgr. (magistr), přičemž oba označují de facto stejnou kvalifikaci (magisterskou úroveň, 7 v ISCED, master's degree), však bývá předmětem kritiky.[11]

Vyšší kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) vhodnou primárně pro vědeckou činnost je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), přičemž mezi lety 1990-1998 se jednalo o zmíněné tzv. „postgraduální studium“ a v předchozím období (od roku 1953) šlo o tzv. „vědeckou aspiranturu“ (kandidát věd – CSc.).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  2. Marek Skovajsa: Velkovýroba malodoktorů v Česku, Lidové noviny, 24. října 2009
  3. Internetová jazyková příručka: Pořadí titulů [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.  
  4. § 3 odst. 2 zákona ze dne 20. července 1948, č. 190/1948 Sb., o lékárnickém studiu.
  5. § 2 odst. 2 vyhlášky ministerstva školství a kultury ze dne 27. dubna 1966, č. 27/1966 Sb., o přiznávání titulů absolventům, kteří ukončili studium před účinností zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách.
  6. Nařízení ze dne 15. dubna 1872, č. 57/1872 ř. z., kterýmž se vydávají nová ustanovení, jak lze nabýt doktorství na fakultách světských (rigorosní řád pro fakulty věd právních a státních, rigorosní řád fakulty lékařské, rigorosní řád fakulty filosofické), ve znění nařízení ze dne 16. března 1899, č. 56/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro filosofické fakulty, a ve znění nařízení ze dne 21. prosince 1899, č. 271/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro lékařské fakulty. Nařízení ze dne 8. dubna 1903, č. 97/1903 ř. z., jímž se vydávají nová ustanovení pro theologické fakulty.
  7. Nařízení ze dne 16. prosince 1889, č. 200/1889 ř. z., jímž se vydává nový studijní a zkušební řád farmaceutický
  8. § 21 a 30 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách. Dostupné online. § 17 odst. 3 a § 20 vládního nařízení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol. Dostupné online. Vyhláška ministra vysokých škol č. 248/1953 Ú.l., o označení absolventů vysokých škol. Dostupné online. (Později vyhláška č. 94/1961 Sb., o označování absolventů vysokých škol. Dostupné online.)
  9. Vyhláška ministra vysokých škol č. 248/1953 Ú.l., o označení absolventů vysokých škol. Dostupné online. Později vyhláška č. 94/1961 Sb., o označování absolventů vysokých škol. Dostupné online.
  10. § 18–25 a § 44 bod 3. a 4. zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  11. KVAČKOVÁ, Radka. RNDr., PhDr., MVDr... Česko v zajetí titulů. Není doktor jako doktor. idové noviny (Lidovky.cz) [online]. 2014-06-12. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]