Děkan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Děkan (anglicky dean; německy Dekan; francouzsky doyen; italsky a španělsky decano; řecky δεκανός, dekanos – vše z latinského termínu decanus, „hlava deseti“)[1][2][3][4][5] je funkce většinou používaná v církevním a univerzitním prostředí, resp. na vysokých školách, přesněji pak na fakultách – jedná se o nejvyššího představitele dané fakulty (tedy určité části univerzity), děkan pak bývá zpravidla přímo podřízen rektorovi. Kromě toho jde také o slangové poděkování (místo spisovného „děkuji“).[6]

V církvích[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolická[editovat | editovat zdroj]

Heraldický znak římskokatolického děkana

Nejprve se hodnost „desátníka“ objevila ve středověkých klášterech, kde tito muži dohlíželi vždy nad deseti mnichy a vyučovali je. V dnešní římskokatolické církvi se jako děkan označuje významnější farář (obdoba v pravoslavné církvi je protopop, protojerej neboli protopresbyter) a jeho farnost je pak děkanstvím (sídlo děkana). V rámci kardinálského sboru se za děkana označuje jeho předseda.

Děkani jsou také hodnostáři katedrálních nebo kolegiátních kapitul (v nichž jsou druhými v pořadí, po proboštech).

V českém prostředí má termín ještě další význam: v rámci Moravské církevní provincie je děkanem nazýván kněz, který spravuje děkanát, tj. sdružení většího počtu, obvykle zhruba deseti farností (v Čechách se kněz zastávající tento úřad nazývá okrskový vikář a obdobou děkanátu je zde vikariát).

Protestantské[editovat | editovat zdroj]

Anglikánská církev používá titulu děkana pro prvního faráře katedrální farnosti nebo kolegiátní kapituly. V některých evangelických církvích nesou titul děkana duchovní určitého většího okrsku zahrnujícího více sborů.

Ve školství[editovat | editovat zdroj]

Na univerzity a vysoké školy (univerzitního typu) přišel titul z církevního prostředí (středověké univerzity původně byly svého druhu církevními institucemi); děkan je tu akademický funkcionář, který jedná a rozhoduje o věcech fakulty. V případě jiných součástí univerzitních vysokých škol, krom fakult, které jsou hierarchicky na úrovni fakult, obdobnou funkci zpravidla vykonává ředitel – např. vysokoškolského ústavu. Děkan je jmenován a odvoláván na návrh fakultního akademického senátu rektorem. Děkan většinou jmenuje a odvolává své zástupce – proděkany.

Děkana oslovujeme formálně pane děkane, při slavnostních událostech, akademických obřadech, mu též přísluší oslovení spectabilis („slovutný“). Pokud děkana zastupuje proděkan, tedy jeho zástupce, požívá při těchto událostech stejného oslovení.

Postavení děkana v Česku[editovat | editovat zdroj]

V ČR je děkan nejvyšším představitelem součásti vysoké školy – fakulty, a má exekutivní, výkonné, tedy rozhodovací, pravomoci. Děkan má zpravidla možnost si sestavit svůj určitý tým nejbližších spolupracovníků, zástupců – proděkanů, ti ho mohou v jím vymezených oblastech zastupovat (podobně jako rektor a jeho zástupci – prorektoři). Děkanovi je také podřízen tajemník fakulty (obdobně jako kvestor rektorovi, vykonává též i obdobnou činnost). Děkan je také zpravidla ex officio předsedou vědecké rady fakulty. Jeho přímým nadřízeným je rektor (příp. určený prorektor). Jeho úřad se nazývá děkanát.

Rektor může dle zákona odvolat děkana z vlastního podnětu, a to pouze po předchozím vyjádření akademického senátu fakulty a se souhlasem akademického senátu veřejné vysoké školy v případě, kdy děkan závažným způsobem neplní své povinnosti nebo závažným způsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty. Funkční období děkana v ČR je čtyřleté a jedna osoba může tuto funkci vykonávat na téže fakultě nejvýše dvě po sobě bezprostředně jdoucí funkční období.[7] V současné době v ČR již fakulty nejsou samostatné právnické osoby, ale jedná se o nedílné součásti celku (vysoké školy univerzitního typu), proto jakožto statutární zástupce nerozhoduje děkan, ale rektor (příp. jím pověřený prorektor).

Známí děkani[editovat | editovat zdroj]

Přehled děkanů některých institucí:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Rejzek. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2004. ISBN 80-85927-85-3. S. 125.  
  2. http://www.etymonline.com/index.php?term=dean Navštíveno 6. 3. 2009
  3. http://www.etymonline.com/index.php?term=doyen Navštíveno 6. 3. 2009
  4. hesla Dekan a Doyen in: Duden – Deutsches Universalwörterbuch, 5. Aufl. Mannheim 2003 [CD-ROM].
  5. hesla dean a doyen in The Concise Oxford Dictionary of English Etymology. Ed. T. F. Hoad. Oxford University Press, 1996. Oxford Reference Online. Oxford University Press. Charles University. 6 March 2009 <http://www.oxfordreference.com.onelog3.ruk.cuni.cz/views/ENTRY.html?subview=Main&entry=t27.e3931>
  6. Jan Hugo a kol.: Slovník nespisovné češtiny, Maxdorf, 3. vydání, 2009
  7. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 28. Dostupné online.
  8. http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/dekan_malacka20070620.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo děkan ve Wikislovníku