Inženýr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Inženýr (z franc. ingénieur, původně z lat. ingenium, resp. ingeniare) je akademický titul, v České republice udělovaný absolventům magisterského studia na technických, ekonomických, zemědělských vysokých školách a na technických směrech vysokých vojenských škol. Zkracuje se jako Ing. (dříve se užívala i zkratka ing. nebo inž.), pro oblasti architektury existuje varianta inženýr architekt (ingerum architectus) ve zkratce Ing. arch., přičemž obě varianty titulu se umísťují před jméno. Obecněji je inženýr označení (bez ohledu na vzdělání a titul) pro odborníka v oblasti nazývané inženýrství.

Udělování titulu inženýr se v České republice řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Získá ho absolvent 1–3letého (v případě studijního programu navazujícího na bakalářský studijní program) nebo 4–6letého studia (v případě souvislého magisterského studijního programu) na univerzitě, případně na jiné vysoké škole. Po jeho získání je možné též případně studovat v doktorském studijním programu (dříve postgraduální studium) a získat doktorské vzdělání (titul Ph.D.).

Magisterské (hovorově někdy také inženýrské) studium se řádné ukončuje státní závěrečnou zkouškou (státnice), jejíž součástí bývá povinně i obhajoba diplomové práce.

Zkratka titulu[editovat | editovat zdroj]

Kodifikovaná zkratka začíná vždy velkým písmenem, tedy „Ing.“[1] Takto byla v českém prostředí zavedena jakožto chráněné stavovské označení císařským nařízením č. 130 ř. z. ze dne 14. března 1917[2] a výnosem ministerstva školství a národní osvěty z 9. srpna 1926,[3] později byla takto určena všemi vysokoškolskými zákony od roku 1966.[4] Dříve však byla uváděna také ve tvaru „ing.“[5]

Různé akademické kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

V některých západních zemích se pojem inženýr používá pro označení středoškolského vzdělání technického směru (Německo – pro VŠ vzdělání příslušného směru se používá titul Dipl.-Ing., v Rakousku je ale použití titulu Ing. pro stavaře, kteří si dodělají po střední škole doplňující zkoušky po minimálně třech letech praxe a Dipl-Ing. se používá stejně jako v Německu), a v Polsku je na technických školách titulem udělovaným na úrovni bakaláře.

Některé univerzity v USA udělují titul Engineer v postgraduálním studiu (dvouletém) v oborech technických a ekonomických, namísto obvyklého magisterského titulu M.Sc., M.Eng. či M.Ph. Náročnost takového studia je někde mezi jednoletým magisterským studiem a Ph.D. studiem. Na rozdíl od Ph.D. studia je cílem připravit odborníka pro praktické povolání inženýra.

V Rusku lze po 11leté základní škole nastoupit na vysokoškolský 5- až 6letý obor Specialista, který odpovídá evropskému magisterskému vzdělání. Ten pak student absolvuje jako "Inženýr specialista". Nicméně v Rusku není zakotveno používání titulů před jménem a to ani vyšších. V Česku používaný titul Ing. odpovídá německému Dipl.-Ing. resp. Master of Science (Eng.) nebo anglosaskému Professional Engineer (P. E. nebo Pr. Eng.) nebo Chartered Engineer (CEng).

Další význam slova[editovat | editovat zdroj]

V dalším významu slova se jedná o člověka, který pracuje ve funkci inženýra (bez ohledu na jeho faktické vzdělání – např. hlavní inženýr, zde ve smyslu vedoucí výroby, hlavní technolog apod.), jedná se tedy o funkční zařazení respektive funkční systemizaci. V období před listopadem 1989 se tento význam slova používal ve státních podnicích, v současné době se používá zejména v podnicích se zahraničním managementem, převzato z anglického engineer.

Titul inženýr v umění[editovat | editovat zdroj]

Titul inženýr v místopisu[editovat | editovat zdroj]

Titul ing. se vyskytuje v názvu několika současných ulic, např. Ing. Kašpara (Havlíčkův Brod) nebo Ing. Straku (Spišská Nová Ves).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Master na německé Wikipedii.

  1. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky: Internetová jazyková příručka, inženýr
  2. Císařské nařízení č. 130/1917 ř. z., kterým se upravuje oprávnění ke stavovskému označení „inženýr“. Dostupné online.
  3. Komenského slovník naučný, Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného, Praha 1938, heslo Ing.
  4. § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách (dostupné online); § 41 odst. 2 zákona č. 39/1980 Sb., o vysokých školách (dostupné online); § 21 odst. 2 písm. b) zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách (dostupné online); § 46 odst. 4 písm. a) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dostupné online)
  5. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky: Internetová jazyková příručka, Zkratky akademických titulů, vojenských a policejních hodností

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]