Studijní program

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Studijní program je ucelená forma vysokoškolského studia. Případně se může členit na příslušné studijní obory. Vysoká škola uskutečňuje akreditované studijní programy, vedle toho může uskutečňovat například též programy celoživotního vzdělávání atd. Typ vysokoškolské vzdělávací činnosti je pak určen typem uskutečňovaných akreditovaných studijních programů. Vysokoškolské vzdělání se získává studiem v rámci akreditovaného studijního programu podle studijního plánu stanovenou formou studia.

Součástmi studijního programu jsou především jeho název, typ, forma, cíle studia, profil, standardní doba studia, délka praxe, typ státní zkoušky, udělovaný akademický titul, návaznost na další typy studijních programů, oblast vzdělávání apod.

Aby mohl být na nějaké vysoké škole příslušný studijní program vyučován a studenti v něm mohli získat vysokoškolské vzdělání i profesní kvalifikaci, musí mít oprávnění od příslušné instituce (musí být akreditován). Absolvováním studijního programu, tedy řádným ukončením příslušných předmětů, které jsou zahrnuty do jeho studijního plánu, a splněním dalších případných studijních povinností, typicky vykonáním příslušné státní zkoušky, je absolvována vysoká škola a získáno vysokoškolské vzdělání i předem určený akademický titul.

Typy studijních programů[editovat | editovat zdroj]

Vysokoškolský zákon v ČR (tedy zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů) rozlišuje dle typu (úrovně vysokoškolského vzdělání) různé studijní programy; v současnosti je tak standardní členění na typ bakalářský, magisterský a doktorský (Ph.D.).[1] Před Boloňským procesem do roku 1998 se dle tehdejšího vysokoškolského zákona z roku 1990 původně v Česku studium v bakalářském studijním programu označovalo jako „(obsahově) ucelená část vysokoškolského studia“, studium v magisterském studijním programu jako „vysokoškolské studium“ a studium v doktorském studijním programu jako „postgraduální studium“; toto bylo následně roku 1998 transformováno do uvedených studijních programů. Studijní programy je obecně nutno absolvovat stupňovitě, přičemž je též obecně třeba k přijetí úspěšně projít přijímacím řízením, respektive přijímacími zkouškami, rovněž je nezbytným předpokladem maturita. Úspěšné absolvování určitého typu studijního programu v jakékoli oblasti je obecným předpokladem přo případné studium v dalším programu (i z jiné oblasti).

Bakalářský studijní program[editovat | editovat zdroj]

Bakalářské studium (bakalářský cyklus) se uskutečňuje v bakalářském studijním programu (6 v ISCED; Bachelor's degree).

Ten je zaměřen především na přípravu k výkonu povolání a ke studiu v navazujícím magisterském studijním programu. Bezprostředně se v něm využívají soudobé poznatky a metody; obsahuje též v potřebném rozsahu teoretické poznatky. Standardní doba studia včetně praxe je 3–4 roky. Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce. Absolventi získávají akademický titul bakalář (Bc.), či bakalář umění (BcA.).[2]

Magisterský studijní program[editovat | editovat zdroj]

Magisterské studium (magisterský cyklus) se uskutečňuje v magisterském studijním programu (7 v ISCED; Master's degree).

Ten je zaměřen na získání teoretických poznatků i praktických poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace a na rozvinutí schopností k tvůrčí činnosti; v oblasti umění je zaměřen na náročnou uměleckou přípravu a rozvíjení talentu. Pokud navazuje na bakalářský studijní program, trvá standardně 1–3 roky. V případech, kdy to vyžaduje charakter studijního programu (např. právo, lékařství či umění), nenavazuje magisterský studijní program na bakalářský studijní program; v tomto případě je standardní doba (celistvého, resp. souvislého) studia 4–6 roků. (Čtyřleté obory mohou být typické pro některé umělecké obory, šestileté pro některé lékařské obory.) Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba diplomové práce. V oblasti všeobecného lékařství a zubního lékařství a veterinárního lékařství a veterinární hygieny se studium řádně ukončuje státní rigorózní zkouškou. Absolventi získávají akademické tituly magistr (Mgr.), magistr umění (MgA.), inženýr (Ing.), inženýr architekt (Ing. arch.), doktor medicíny (MUDr.), doktor zubního lékařství (MDDr.), nebo doktor veterinární medicíny (MVDr.); absolventi s titulem magistr (Mgr.) mohou navíc v téže oblasti studia vykonat rigorózní zkoušku (v takovém případě je její součástí obhajoba rigorózní práce) a tedy mohou následně získat titul doktor práv (JUDr.), doktor filozofie (PhDr.), doktor přírodních věd (RNDr.), doktor farmacie (PharmDr.), licenciát teologie (ThLic.), nebo doktor teologie (ThDr.).[3]

Doktorský studijní program[editovat | editovat zdroj]

Doktorské studium (doktorský cyklus) se uskutečňuje v doktorském studijním programu (8 v ISCED; Doctor's degree, Doctoral degree, Doctorate).

Ten je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo na samostatnou teoretickou a tvůrčí činnost v oblasti umění. Standardní doba studia je 3–4 roky. Studium v doktorském studijním programu probíhá podle individuálního studijního plánu (ISP) pod vedením školitele. Studium se řádně ukončuje státní doktorskou zkouškou a veřejnou obhajobou disertační práce, kterými se prokazuje schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo k samostatné teoretické a tvůrčí umělecké činnosti. Disertační práce musí obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění. Absolventům studia v doktorských studijních programech se uděluje akademický titul doktor (Ph.D.). (Uděluje se ve všech oborech, kupř. včetně umění či teologie.) Studium v doktorském studijním programu sleduje a hodnotí oborová rada ustavená podle vnitřního předpisu vysoké školy nebo její součásti, která má akreditovaný příslušný studijní program. Pro studijní programy ze stejné oblasti studia mohou vysoké školy nebo jejich součásti na základě dohody vytvořit společnou oborovou radu. Předsedou oborové rady je garant doktorského studijního programu.[4]

Formy studia[editovat | editovat zdroj]

Podle vysokoškolského zákona mohou mít studijní programy určitou formu studia, buďto prezenční (denní), distanční (dálkové), nebo jejich kombinaci (kombinované studium).[5] Pro zajímavost je možné zmínit, že oproti tomu školský zákon, tedy zákon (č. 561/2004 Sb.) o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, upravuje pět forem studia (resp. forem vzdělávání – např. i večerní).[6]

Profil studijního programu[editovat | editovat zdroj]

Profil bakalářského nebo magisterského studijního programu může být dle zákona:

  • profesně zaměřený (s důrazem na zvládnutí praktických dovedností potřebných k výkonu povolání podložených nezbytnými teoretickými znalostmi), nebo
  • akademicky zaměřený (s důrazem na získání teoretických znalostí potřebných pro výkon povolání včetně uplatnění v tvůrčí činnosti a poskytující rovněž prostor pro osvojení nezbytných praktických dovedností).

Za profil příslušného studijního programu zodpovídá jeho garant. Ten jej také vyhodnocuje, rozvíjí a koordinuje. Garantem magisterského studijního programu a doktorského studijního programu může být pouze docent, profesor nebo mimořádný profesor, který je zde zaměstnancem. Garantem bakalářského studijního programu může být i níže postavený akademický pracovník.

Státní zkoušky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Státní zkouška.

Akademické tituly[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Akademický titul.

Oblasti vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Oblast vzdělávání.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § ČÁST ČTVRTÁ - STUDIJNÍ PROGRAM , [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  2. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 45.  Dostupné online.
  3. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 46.  Dostupné online.
  4. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 47.  Dostupné online.
  5. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 44 odst. 4 , [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  6. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, § 25 , [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]