Divadlo Járy Cimrmana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Žižkovské divadlo Járy Cimrmana
Divadlo Járy Cimrmana, dům ve Štítného ulici na Žižkově, v jehož suterénu je scéna divadla
Divadlo Járy Cimrmana, dům ve Štítného ulici na Žižkově, v jehož suterénu je scéna divadla
Základní informace
Stát ČeskoČesko Česko
Místo Praha 3-Žižkov
Typ divadla amatérské divadlo
Zaměření činohra
Scény Malostranská beseda, Reduta, divadlo Solidarita, divadlo Braník 41 dnes divadlo na Žižkově
Zkratka DJC
Budova
Otevření 24. listopadu 1967
Kód památky 100392 (PkMISSezObr)
Osobnosti
Ředitel Jana Rumlenová
Umělecký šéf Zdeněk Svěrák
Významní herci Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška,Genadij Rumlena, Petr Brukner, Jan Kašpar, Václav Kotek, Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Marek Šimon, Petr Reidinger, Jaroslav Weigel, Michal Weigel, Robert Bárta, Milan Svoboda, Andrej Krob, Miroslav Táborský, Ondřej Vetchý, Zdeněk Škrdlant, Jaroslav Vozáb, František Petiška, Oldřich Unger, Jiří Šebánek, Jiří Menzel, Josef Koudelka, Karel Velebný, Jindřich Holna
Další informace
Divadlo Járy Cimrmana (Praha)
Poloha divadla v Praze
Souřadnice
Adresa Žižkovské divadlo Járy Cimrmana
Štítného 520/5
13000 Praha 3-Žižkov
Ulice Štítného
Oficiální web http://www.zdjc.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadlo Járy Cimrmana (zkracované jako DJC), od roku 1992 oficiálně Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, p.o., je pražské divadlo fungující od konce 60. let. Těžiště jeho repertoáru tvoří komické hry Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka s tematikou fiktivního českého génia Járy Cimrmana (který je prohlašován za původního autora těchto her). V divadle tradičně hrají pouze muži a až na výjimky bez hereckého vzdělání. Jde o jedno z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších českých autorských divadel a českých poválečných divadel vůbec.

Historie divadla[editovat | editovat zdroj]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Prvotním autorem nápadu založit toto divadlo byl Jiří Šebánek, který roku 1966 seznámil se svou myšlenkou Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.[1] K projektu byli v jeho rané fázi přizváni ještě Karel Velebný, Jan Trtílek a Oldřich Unger jako účinkující, a Helena Philippová, která se ujala režie. Už 23. prosince toho roku pak byl v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka oznámen „doktorem Evženem Hedvábným“ (pseudonym Karla Velebného, později prohlašovaný za Svěrákova bratrance) nález pozůstalosti doposud neznámého českého génia Járy Cimrmana ve vesnici Liptákov v Pojizeří.

Podle původního plánu měly být při premiéře nového divadla uvedeny dvě jednoaktové hry, z nichž jednu měl napsat Zdeněk Svěrák a druhou Jiří Šebánek. Jelikož však Šebánkova hra Domácí zabijačka nebyla včas dokončena, bylo nutné plán změnit. Její místo vyplnil seminář o Cimrmanově životě a díle, přičemž tuto originální formu (seminář + hra) si udržela představení DJC dodnes. Po semináři následovala Svěrákova hra Akt, která měla nejprve zkušební premiéru pro rodiny a známé a teprve poté byla 4. října 1967 v Malostranské besedě představena široké veřejnosti.

Ještě téhož roku mělo premiéru Smoljakovo Vyšetřování ztráty třídní knihy a pak byla konečně uvedena i Domácí zabijačka. Ta byla ovšem roku 1969 z repertoáru stažena, a to na žádost autora, když divadlo (spolu s Helenou Philippovou) po uměleckých neshodách opustil (a později založil paralelní cyklus Salón Cimrman). Režisérem divadla se po Philippové stal Ladislav Smoljak.

70. a 80. léta[editovat | editovat zdroj]

Působení divadla v období normalizace se neslo ve znamení ustavičných neshod a bojů se státním aparátem, kulturními komisemi a cenzurou (které zachycuje i film Nejistá sezóna), kdy se divadlo muselo několikrát stěhovat, hrát na alternativních scénách v provizorních, často zcela nevyhovujících podmínkách, měnit obsah her (například sexuolog Pepa ze hry Akt byl původně příslušník Veřejné bezpečnosti) a svého času, v roce 1972, mělo dokonce zakázáno účinkovat na území Prahy.

Navzdory těmto problémům a překážkám se DJC během této doby stalo velmi populárním, Smoljak se Svěrákem psali (nyní už společně) další hry a tvorba divadla mohla vycházet i oficiálně knižně (scénáře) a na gramodeskách. Etabloval se „klasický“ (ne)herecký ansámbl, často doplňovaný z řad kulisáků nebo přátel stávajících herců. Kromě zakladatelů Svěráka, Smoljaka, Čepelky a Ungera (ten koncem 70. let emigroval) sem patřili Jaroslav Weigel (také výtvarník scén a doprovodných materiálů), Jaroslav Vozáb, Pavel Vondruška (také dirigent případné scénické hudby), Petr Brukner, František Petiška (zemřel roku 1980), později Václav Kotek (ten se posléze stal především manažerem a impresáriem divadla), Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Jan Kašpar a jiní. Krátce jako herci DJC vystupovali např. také režiséři Andrej Krob a Jiří Menzel. Významným členem byl ve své době i skladatel a herec Jan Klusák, autor hudby k představení Cimrman v říši hudby.

V 80. letech realizovali Smoljak se Svěrákem na cimrmanovská témata i několik filmů (jsouce tehdy už zavedenými a úspěšnými autory filmových komedií), konkrétně Jára Cimrman ležící, spící, rekonstruovaná Cimrmanova biografie popisovaná v seminářích, Rozpuštěný a vypuštěný na motivy hry Vražda v salónním coupé, a Nejistá sezóna, autobiograficky ztvárňující skutečný život divadla v té době a obsahující úryvky několika dalších her (zejména Vizionáře). Všechny tyto filmy režíroval Ladislav Smoljak a vystupovali v nich (mezi jinými) i herci DJC.

Roku 1988 postihla soubor DJC dvě neštěstí, když zemřel Jaroslav Vozáb a záhy nato se vážně zranil Jan Kašpar. Ten i přes své ochrnutí ale zůstal hercem divadla a autoři mu v dalších hrách psali na tělo „sedavé“ role.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Uvolnění po revoluci v roce 1989 přineslo nejen možnost uvést hru Blaník (o které se nevěřilo, že projde přes schvalovací komisi), ale i rozmach popularity osobnosti Járy Cimrmana. Byly po něm pojmenovány nejen ulice, ale i planetka objevená astronomem Zdeňkem Moravcem. V červnu 1995 dostává hra Záskok Cenu Alfréda Radoka jako hra roku 1994.

Postupně docházelo k přirozené generační obměně ansámblu, i když jen velmi zvolna, neboť stávající herci zpravidla účinkovali (nebo ještě účinkují) až do velmi vysokého věku, často doslova až do smrti. Z mladší generace se mezi kmenové herce zařadili Marek Šimon, Petr Reidinger nebo Robert Bárta.

Roku 2008 byla uvedena patnáctá hra České nebe, obecně chápaná jako poslední.

Významné personální ztráty postihly divadlo roku 2010, kdy ze zdravotních důvodů musel odejít Pavel Vondruška (jako dirigenta ho nahradil Milan Svoboda) a zejména zemřel Ladislav Smoljak, jedna z vůdčích osobností souboru. Roku 2013 po vleklé nemoci skonal i Jan Kašpar.

Další vlna úmrtí přišla koncem 10. let, kdy zemřeli Bořivoj Penc (2018), Jaroslav Weigel a Václav Kotek (oba 2019).

Působiště divadla[editovat | editovat zdroj]

  • K prvnímu zkušebnímu představení došlo 19. 6. 1967 v Malostranské besedě (pro rodiny a známé) a oficiálně pro veřejnost (4. 10. 1967) – šlo o hru Akt.
  • V lednu 1972 se DJC nastěhovalo a působilo v pražské Redutě.
  • Od října 1974 DJC vystupovalo bez kulis, kostýmů a rekvizit na alternativních scénách – strahovská Sedmička, kolej 5. května, Klub chemiků, Divadlo v Řeznické.
  • Od března 1975 divadlo působilo v Branické ulici č. 41 na Praze 4, kam se přestěhovalo po krátkém intermezzu v kulturním domě Novodvorská.
  • Od roku 1983 působilo Divadlo Járy Cimrmana v Divadle Solidarita (dnes Strašnické divadlo).
  • Od roku 1992 Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, příspěvková organizace sídlí na Štítného 520/5, 130 00, Praha 3 – Žižkov (dříve Žižkovské divadlo T. G. Masaryka).

Hry[editovat | editovat zdroj]

  1. Akt, 1967
  2. Vyšetřování ztráty třídní knihy, 1967
    Domácí zabijačka, 1968 (vypuštěna z repertoáru po odchodu autora z divadla)
  3. Hospoda Na mýtince, 1969
  4. Vražda v salonním coupé, 1970
  5. Němý Bobeš, 1971
  6. Cimrman v říši hudby, 1973
  7. Dlouhý, Široký a Krátkozraký, 1974
  8. Posel z Liptákova, 1977
  9. Lijavec, 1982
  10. Dobytí severního pólu, 1985
  11. Blaník, 1990
  12. Záskok, 1994
  13. Švestka, 1997
  14. Afrika, 2002
  15. České nebe, 2008

Herecký soubor[editovat | editovat zdroj]

Aktuální členové (2020)[editovat | editovat zdroj]

jako hosté[editovat | editovat zdroj]

Dřívější členové[editovat | editovat zdroj]

Někteří herci jako Petr Brukner, Jan Kašpar nebo Genadij Rumlena působili v divadle dřív jako kulisáci.

Od roku 2011 zde jako hosté účinkují profesionální herci Vojtěch Kotek, Josef Čepelka (oba Vražda v salónním coupé; akce „Synové pomáhají otcům“) a Miroslav Táborský (Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Záskok, České nebe). Roku 2019 se k nim přidal Ondřej Vetchý (náčelník ve hře Dobytí severního pólu).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 40 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Divadelní společnost, 2016 [cit. 2016-02-24]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]