Divadlo Járy Cimrmana

Divadlo Járy Cimrmana
Dům ve Štítného ulici na Žižkově, současné působiště Divadla Járy Cimrmana
Základní informace
Stát	Česko Česko
Typ divadla	profesionální divadlo
Zaměření	činohra,opereta
Vznik	1967
Počet scén	1
Scény	Malostranská beseda, Reduta, divadlo Solidarita, divadlo Braník 41, dnes Žižkovské divadlo Járy Cimrmana
Zkratka	DJC
Zřizovatel	Divadelní agentura Echo, spol. s r. o., založená Václavem Kotkem
Osobnosti
Umělecký šéf	Zdeněk Svěrák
Významní herci	Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Miroslav Táborský, Jaroslav Vozáb, Petr Reidinger, Marek Šimon, Robert Bárta a další
Pojmenováno po	Jára Cimrman
Další informace
Oficiální web	http://www.cimrman.at/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadlo Járy Cimrmana (zkracované jako DJC) je pražský divadelní soubor fungující od konce 60. let. Jeho repertoár tvoří komické hry Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka s tematikou fiktivního českého génia Járy Cimrmana, který je prohlašován za původního autora těchto her. V divadle tradičně hrají pouze muži, a to bez hereckého vzdělání – výjimku tvoří pouze profesionální posily Miroslav Táborský, Vojtěch Kotek, Josef Čepelka a Ondřej Vetchý, které byly obsazeny po sérii úmrtí několika kmenových herců souboru. Jde o jedno z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších českých autorských divadel a českých poválečných divadel vůbec.

Od roku 1992 působí soubor na půdě Žižkovského divadla Járy Cimrmana (ŽDJC), kde vystupuje i Cimrman English Theatre uvádějící hry Divadla Járy Cimrmana v anglickém jazyce. Ředitelkou ŽDJC bývala dlouhá léta Jana Rumlenová, manželka herce DJC Genadije Rumleny. Samotné Divadlo Járy Cimrmana není právním subjektem, je zastupováno Divadelní agenturou Echo s.r.o., v jejímž čele po smrti Václava Kotka stojí jeho žena Alena a syn Vojtěch (jediný podílník).

O technické zajištění představení souboru a jeho propagaci se stará společnost D J C s.r.o. vedená Robertem Bártou; jejím společníkem je i Michal Weigel, který má na starosti grafickou stránku propagace divadla. Dalšími společníky jsou Marek Šimon, Václav Verner a Genadij Rumlena.

Dějiny souboru a vůbec cimrmanologie soustavně mapuje historik a redaktor Českého rozhlasu Tomáš Maleček, který se se členy divadla přátelí a už i zaskočil v malé roli na scéně.

„	Člověk se musí rozhodnout, jestli dělat legraci pro chytrý nebo pro blbý. Přitom i v tom představení pro chytrý musí bejt tu a tam něco pro blbce. Takový dlaždice, po kterejch může ten blbec za tím představením kulhat.	“
— Jan Werich (o humoru Divadla Járy Cimrmana)

Historie

Začátky

Prvotním autorem nápadu založit toto divadlo byl Jiří Šebánek, který roku 1966 seznámil se svou myšlenkou své kolegy z rozhlasu Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. K projektu byli v jeho rané fázi přizváni ještě Karel Velebný, Jan Trtílek a Oldřich Unger jako účinkující a Helena Philippová, která se ujala režie. Už 23. prosince toho roku pak byl v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka oznámen „doktorem Evženem Hedvábným“ (pseudonym Karla Velebného, pod nímž byl později označován za Svěrákova bratrance) nález pozůstalosti doposud neznámého českého génia Járy Cimrmana ve (fiktivní) vesnici Liptákov v Pojizeří. Krátce po založení se k souboru připojili Ivan Štědrý, Josef Podaný, Vít Mach a Jiří Stivín, drobných rolí se ujali kulisáci Milan Papírník, Petr Čada, Jindřich Holna a František Malota.

Podle původního plánu měly být při premiéře nového divadla uvedeny dvě jednoaktové hry, z nichž jednu měl napsat Zdeněk Svěrák a druhou Jiří Šebánek. Jelikož však Šebánkova hra Domácí zabijačka nebyla včas dokončena, bylo nutné plán změnit. Její místo vyplnil seminář (série pseudovědeckých přednášek) o Cimrmanově životě a díle, přičemž tato originální forma (seminář + hra) měla takový úspěch, že se stala pro DJC typickou a divadlo se jí drží dodnes. Po semináři následovala Svěrákova hra Akt (lehce morbidní rodinná komedie, v podtitulu „hra se zpěvy a tanci“), která měla nejprve zkušební premiéru pro rodiny a známé, a teprve poté byla 4. října 1967 v Malostranské besedě představena široké veřejnosti.

Ještě téhož roku mělo premiéru Smoljakovo Vyšetřování ztráty třídní knihy (činohra žánru absurdní komedie), a pak byla konečně uvedena i Šebánkova Domácí zabijačka aneb Nebyl tady Bormann (podtitul „toiletní horor“). V té době už ale sílily osobní i umělecké neshody mezi Šebánkem a Philippovou na jedné straně a Smoljakem na straně druhé, které se postupně staly nepřekonatelnými. Zdeněk Svěrák se přiklonil na Smoljakovu stranu, což roku 1969 vedlo k odchodu Šebánka, Philippové a několika dalších členů, a ke stažení Domácí zabijačky z repertoáru. (Šebánek později založil paralelní cyklus Salón Cimrman, kde s ním z původních členů divadla účinkoval Karel Velebný a jako stálý host Miloň Čepelka.) Režisérem Divadla Járy Cimrmana se po Philippové stal právě Ladislav Smoljak.

V 70. a 80. letech

Působení divadla v období normalizace se neslo ve znamení ustavičných neshod a bojů se státním aparátem, kulturními komisemi a cenzurou (které zachycuje film Nejistá sezóna), kdy se divadlo muselo několikrát stěhovat, hrát na alternativních scénách v provizorních, často zcela nevyhovujících podmínkách, měnit obsah her (například sexuolog Pepa ze hry Akt byl původně příslušník Veřejné bezpečnosti) a svého času, v roce 1972, mělo dokonce zakázáno účinkovat na území Prahy. Největší problémy s cenzurou měla hra Lijavec (1982), která musela být už následujícího roku stažena a znovu mohla být uváděna až od roku 1986.

Navzdory těmto problémům a překážkám se DJC během této doby stalo velmi populárním, Smoljak se Svěrákem psali (nyní už společně) další hry a tvorba divadla mohla vycházet i oficiálně knižně (scénáře) a na gramodeskách. Etabloval se „klasický“ (ne)herecký ansámbl, obvykle doplňovaný z řad kulisáků nebo přátel stávajících herců. Kromě zakladatelů Svěráka, Smoljaka, Čepelky a Ungera (ten koncem 70. let emigroval) sem patřili Jaroslav Weigel (také výtvarník scén a doprovodných materiálů), Jaroslav Vozáb, Pavel Vondruška (také dirigent případné scénické hudby), Petr Brukner, František Petiška (zemřel roku 1980), později Václav Kotek (ten se posléze stal především manažerem a impresáriem divadla), Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Josef Koudelka a Jan Kašpar. Krátce jako herci DJC vystupovali např. také režiséři Andrej Krob a Jiří Menzel či skladatel Jaroslav Uhlíř. Významným členem byl ve své době i skladatel a herec Jan Klusák, autor hudby k představení Cimrman v říši hudby.

V 80. letech realizovali Smoljak se Svěrákem na cimrmanovská témata i několik filmů (jsouce tehdy už zavedenými a úspěšnými autory filmových komedií), konkrétně Jára Cimrman ležící, spící, rekonstruovaná Cimrmanova biografie popisovaná v seminářích, Rozpuštěný a vypuštěný na motivy hry Vražda v salonním coupé, a Nejistá sezóna, autobiograficky ztvárňující skutečný život divadla v té době a obsahující úryvky několika dalších her (zejména Vizionáře). Všechny tyto filmy režíroval Ladislav Smoljak a vystupovali v nich (mezi jinými) i herci DJC.

Roku 1988 postihla soubor DJC dvě neštěstí, když zemřel Jaroslav Vozáb a záhy nato se vážně zranil Jan Kašpar. Ten i přes své ochrnutí ale zůstal hercem divadla a autoři mu v dalších hrách psali na tělo „sedavé“ role (které pak přišly vhod i dalším stárnoucím hercům divadla).

Po roce 1989

Uvolnění po revoluci v roce 1989 přineslo nejen možnost uvést hru Blaník (o které se nevěřilo, že projde přes schvalovací komisi), ale i rozmach popularity cimrmanologie. Po Járovi Cimrmanovi byly pojmenovány nejen ulice, ale např. i planetka objevená astronomem Zdeňkem Moravcem. V červnu 1995 dostala hra Záskok Cenu Alfréda Radoka jako hra roku 1994.

Postupně docházelo k přirozené generační obměně ansámblu, i když jen velmi zvolna, neboť stávající herci zpravidla účinkovali (nebo ještě účinkují) až do velmi vysokého věku, často doslova až do smrti. Z mladší generace se mezi kmenové herce zařadili Marek Šimon, Petr Reidinger a Robert Bárta, původně kulisáci a technici. Menší role získal také Michal Weigel, syn Jaroslava Weigela, jinak primárně divadelní technik a grafik.

Roku 2008 byla uvedena patnáctá hra České nebe, obecně chápaná jako poslední. V ní se poprvé ve větší roli objevil Zdeněk Škrdlant, který nahradil Josefa Koudelku po jeho druhém odchodu.

Významné personální ztráty postihly divadlo roku 2010, kdy ze zdravotních důvodů musel odejít Pavel Vondruška, kterého v roli dirigenta nahradil Milan Svoboda – ten byl jedním z mála nových členů, kteří předtím nezastávali v DJC funkci technika, podobně jako Bořivoj Penc. Zejména však toho roku zemřel Ladislav Smoljak, jedna z vůdčích osobností a režisér souboru. Zdeněk Svěrák se po jeho smrti rozhodl poprvé přijmout do souboru profesionální posilu, herce Miroslava Táborského. Ten, stejně jako později další jeho kolegové (viz dále), si musel osvojit specifický civilně-ochotnický projev typický pro cimrmanovské (ne)herce.

Roku 2013 po vleklé nemoci skonal Jan Kašpar. Toho v roli praotce Čecha nahradil Andrej Krob, který se do divadla vrátil po 21 letech. Zmiňované ztráty byly částečně kompenzovány také skrze angažmá dvou potomků členů divadla, herců Josefa Čepelky a Vojtěcha Kotka, v rámci tzv. akce „synové pomáhají otcům“.

Další vlna úmrtí přišla koncem 10. let, kdy zemřeli Bořivoj Penc (2018), Jaroslav Weigel a Václav Kotek (oba 2019). Náhradou se jako další hostující profesionál k DJC připojil Ondřej Vetchý, který o vstup do divadla usiloval již dříve spolu s Michalem Suchánkem, a více prostoru dostali také někdejší kulisáci Robert Bárta a Zdeněk Škrdlant. Zvláště Robert Bárta je názornou ukázkou základního principu DJC, kdy se z kulisáků postupně stávají herci hlavních rolí – na rozdíl od ostatních herců, kteří si rovněž prošli tímto kariérním postupem, se však Bárta stále nevzdal práce kulisáka, dokonce zastává funkci hlavního technika. Zajímavou skutečností je, že v tomto období účinkovalo v divadle hned pět herců, kteří ztvárňovali pouze jednu roli – Vojtěch Kotek, Josef Čepelka, Milan Svoboda, Andrej Krob a Ondřej Vetchý.

V roce 2023 soubor opustil Andrej Krob a Vojtěchu Kotkovi byla svěřena hlavní role dr. Žáby ve hře Afrika. O rok později se Ondřej Vetchý začal uplatňovat v Poslu z Liptákova jako Standa a Smrtka (alternace se Zdeňkem Svěrákem) a Josef Čepelka byl obsazen do trojrole ženských postav ve hře Švestka.

Velkým projektem divadla bylo natočení cestopisného seriálu Stopy Járy Cimrmana v režii Patrika Ulricha, který odvysílala Česká televize na jaře roku 2023, následující rok byl uveden také dokumentární snímek Cimrmani zblízka Marka Šimona, který jako kmenový člen divadla časosběrným způsobem zaznamenával své kolegy a přátelé už od roku 2017. S finální podobou dokumentu mu pomáhal videotvůrce a režisér Filip Nesládek. Od roku 2025 se Vojtěch Kotek uplatňuje i jako učitel ve Vyšetřování ztráty třídní knihy, a v roli pocestného ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký začal před koncem sezény 2024/2025 zaskakovat Tomáš Maleček, redaktor Českého rozhlasu a dlouholetý příznivec, znalec a propagátor DJC.

Působiště divadla

• K prvnímu zkušebnímu představení došlo 19. 6. 1967 v Malostranské besedě (pro rodiny a známé) a oficiálně pro veřejnost (4. 10. 1967) – šlo o hru Akt.
• V lednu 1972 se DJC nastěhovalo do pražské Reduty.
• Od října 1974 DJC vystupovalo bez kulis, kostýmů a rekvizit na různých alternativních scénách – strahovská Sedmička, kolej 5. května, Klub chemiků, Divadlo v Řeznické.
• Od března 1975 divadlo působilo v Branické ulici č. 41 na Praze 4, kam se přestěhovalo po krátkém intermezzu v kulturním domě Novodvorská.
• Od roku 1983 působilo Divadlo Járy Cimrmana v Divadle Solidarita (dnes Strašnické divadlo).
• Od roku 1992 je domovskou scénou Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, p. o., které sídlí na Štítného 520/5, 130 00, Praha 3 – Žižkov (dříve Žižkovské divadlo T. G. Masaryka; budova stále nese název Masarykův dům).

Hry

Pojetí

Představení jsou koncipována jako vědecké semináře, v rámci kterých přítomní cimrmanologové zpravidla nejprve prezentují sérii referátů o životě a díle zapomenutého českého génia Járy Cimrmana, a následně (většinou po přestávce) amatérsky předvedou jeho vybranou divadelní hru, která zpravidla má nějakou souvislost s obsahem přednášek. Od této struktury se odlišuje zejména Němý Bobeš, kde je hra předváděna po částech, mezi jednotlivými referáty. Herci v průběhu přednášek vystupují pod svými skutečnými jmény, která však doplňují fiktivními akademickými tituly. V několika představeních se však na scéně objeví i postavy zcela fiktivní, konkrétně Josef Schmoranz v představení Posel z Liptákova (představovaný členem divadla, který jinak toho večera nehraje), uchazeč o práci technika Roman Měcháček v představení Dobytí severního pólu (hraný některým z techniků), nerudný asistent Plch v představení Afrika (hraný některým z techniků) a v letech 1967–1969 také doktor Evžen Hedvábný v představení Akt (alter ego Karla Velebného). Specifické jsou též postava studenta cimrmanologie v představení Hospoda Na Mýtince (hraná původně Petrem Bruknerem a aktuálně zejména Robertem Bártou, jinak vědcem s titulem inženýr) a postava zasloužilého mistra sportu v představení Lijavec (hraná aktuálně Zdeňkem Škrdlantem, jinak asistentem) – herci v těchto rolích sice vystupují pod svým jménem, nepoužívají však své obvyklé akademické tituly a je k nim přistupováno zcela odlišně než v ostatních představeních.

V přednáškové části plyne komika často nejen z obsahu čtených textů, ale i z interakce osob na scéně, jako je různé vzájemné pošťuchování vědců-cimrmanologů, obtížná komunikace s netečnými asistenty a techniky apod. Např. u semináře Cimrmana v říši hudby jsou výrazným motivem infantilní rušivé projevy dirigenta (původně Pavel Vondruška, poté Milan Svoboda). Ve dvou seminářích se též přímo pracuje s publikem – v Dobytí severního pólu se vytváří rozsáhlý živý obraz za účasti (vedle všech herců a dostupných techniků) 3 mužů a 1 ženy z publika, a během celého představení Afrika se pracuje s vybraným divákem z první řady, který má být neuvěřitelně podobný J. V. Sládkovi.

Seznam her

• 1. Akt. Rodinné drama se zpěvy a tanci (pův. Akt aneb Údiv žandára Kovandy), 1967 /Cimrman, Svěrák/: 5 herců a 1 kulisák
• 2. Vyšetřování ztráty třídní knihy. Činohra, 1967 /Cimrman, Smoljak/: 4 herci a 1 kulisák
• Domácí zabijačka aneb Nebyl tady Bormann. Toiletní horror, 1968 /Cimrman, Šebánek/ (vypuštěna z repertoáru po odchodu Jiřího Šebánka z divadla roku 1969) – 8 herců
• 3. Hospoda Na Mýtince. Opereta, 1969 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 4 herci
• 4. Vražda v salonním coupé. Detektivní hra, 1970 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 5 herců
• 5. Němý Bobeš aneb Český Tarzan, 1971 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 6 herců
• 6. Cimrman v říši hudby, 1973 /Cimrman, Klusák, Smoljak, Svěrák/: 5 herců (4 zpívající a 1 dirigent) a 1 kulisák + 6 hudebníků
• 7. Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Pohádka, která u dětí propadla, 1974 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 6 herců
• 8. Posel z Liptákova. Expedice do kraje Cimrmanova stáří, 1977 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 5 herců (včetně role v semináři) a 1 kulisák
• 9. Lijavec. Hra s opravdovým deštěm, 1982 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 5 herců
• 10. Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909. Severské drama, 1985 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 6 herců (včetně role v semináři) a 1 kulisák + 4 diváci
• 11. Blaník. Jevištní podoba historického mýtu, 1990 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 5 herců a 1 kulisák (role přímo ve hře)
• 12. Záskok. Cimrmanova hra o nešťastné premiéře hry Vlasta, 1994 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 6 herců
• 13. Švestka. Jevištní sklerotikon, 1997 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 7 herců
• 14. Afrika. Češi mezi lidožravci, 2002 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 7 herců a 1 kulisák + 1 divák
• 15. České nebe. Cimrmanův dramatický kšaft, 2008 /Cimrman, Smoljak, Svěrák/: 8 herců

Mimo Domácí zabijačky jsou všechny hry DJC stále na repertoáru.

Obsah her

Většina samotných her je koncipována tak, aby mohl být jejich autorem skutečně Jára Cimrman, tedy jejich děj je situován do období pozdního Rakouska-Uherska, resp. belle époque. První tři hry, které napsali samostatně tři zakladatelé divadla, se o tento charakter ještě nesnažily, což je v případě Aktu vysvětleno tím, že podle Cimrmanova přání měl restaurátor hry právo přizpůsobit postavy i děj své době, pokud zachová její myšlenku. Vyšetřování ztráty třídní knihy je samo o sobě umístěno časově neurčitě (dojem starého Rakouska byl později akcentován přejmenováním postavy ministra školství na zemského školního radu), a Šebánkova Domácí zabijačka byla evidentně zasazena dokonce do doby po druhé světové válce, ovšem brzy po premiéře se přestala uvádět a dnes je prakticky neznámá.

Pasáže některých her, pokud by je byl skutečně napsal Cimrman počátkem 20. století, by ovšem svědčily o skutečně věšteckých autorových schopnostech – to se týká zejména hry Vizionář, kde je „předpovězena“ komunistická revoluce a znárodnění dolů.

Děj jednotlivých her funguje samostatně, hry spolu navzájem nesouvisejí, místy jsou však mezi nimi styčné detaily. Např. postava policejního inspektora Trachty alias Ludvíka se vyskytuje jak v Hospodě Na Mýtince, tak ve Vraždě v salonním coupé, o poručíku Pihrtovi ze hry Lijavec se v jedné replice zmiňuje také šikovatel Vogeltanz v Záskoku, a ve hře Afrika se objevuje narážka na vtip pronesený ve hře Švestka – Motyčka ze Švestky se ptá Sváti Pulce, zda není jeho otcem nějaký doktor Žába, a rovněž ve hře Afrika se baron Ludwig (hraný zpravidla stejným hercem jako Motyčka) otáže dr. Emila Žáby, zda není otcem nějakého inženýra Pulce.

Zvláštní význam má zmínka o „doktoru Petiškovi z Brandýsa nad Labem“ v replice Faráře v Němém Bobši – inspirací byl zesnulý cimrmanovský herec František Petiška, v civilu lékař žijící v Brandýse nad Labem. Toto jméno se ovšem v textu objevilo až po Petiškově smrti roku 1980, do té doby šlo o „doktora Šubrta z Brodu“ a byl přejmenován právě na Petiškovu počest. Příjmení Šubrt pak posloužilo jako „krycí jméno“ postavy inspirované Petiškou ve filmu Nejistá sezóna (hrál ji Josef Vondráček). V Brandýse nad Labem žil i Petr Brukner (je o tom zmínka v semináři představení Hospoda Na mýtince, kde vystupuje jako dálkový student cimrmanologie), a po jistou dobu i Ladislav Smoljak, když učil na zdejším gymnáziu.

Filmy a seriál

Z iniciativy členů Divadla Járy Cimrmana vzniklo také několik filmů s cimrmanovskou tematikou. Ve všech ztvárňují soudobí herci divadla Járy Cimrmana alespoň epizodní role. V roce 2022 se začal natáčet také první seriál s cimrmanovskou tematikou.

• Stopa vede do Liptákova (pseudodokumentární krátký film, režie Ondrej Očenáš, 1969), účinkují: Z. Svěrák, K. Velebný, J. Šebánek, M. Čepelka;
• Jára Cimrman ležící, spící (hraný film, režie L, Smoljak, 1983), hrají: Z. Svěrák (titulní role), J. Vozáb, J. Weigel, L. Smoljak, P. Vondruška, P. Brukner, J. Hraběta, G. Rumlena, J. Kašpar;
• Rozpuštěný a vypuštěný (hraný film, L. Smoljak, 1984), hrají: J. Hraběta, J. Kašpar, Z. Svěrák, P. Brukner, J. Vozáb, Václav Kotek, J. Weigel, P. Vondruška, L. Smoljak, G. Rumlena;
• Nejistá sezóna (hraný film, L. Smoljak, 1988), hrají: Z. Svěrák, L. Smoljak, M. Čepelka, J. Weigel, J. Vozáb, J. Hraběta, P. Brukner, G. Rumlena, J. Kašpar, M. Weigel, V. Verner, R. Bárta, B. Penc, Václav Kotek;
• Expedice Altaj. Cimrman mezi jeleny (pseudodokumentární film, režie Vojtěch Kotek, 2007), účinkují: M. Čepelka, Václav Kotek, G. Rumlena, P. Reidinger, Z. Škrdlant, V. Verner, Vojtěch Kotek, Jiří Kalina, Luděk Minařík;
• Stopy Járy Cimrmana (šestidílný pseudodokumentární seriál, Patrik Ulrich, 2023), účinkují: M. Táborský, Z. Svěrák, M. Čepelka, P. Brukner, J. Hraběta, O. Vetchý, Vojtěch Kotek, M. Šimon, P. Reidinger, G. Rumlena, R. Bárta, Z. Škrdlant, M. Weigel, J. Čepelka, Tomáš Maleček;
• Cimrmani zblízka (dokumentární film, Filip Nesládek a Marek Šimon, 2024), účinkují M. Šimon, Z. Svěrák, M. Čepelka, P. Brukner, J. Hraběta, G. Rumlena, R. Bárta, P. Reidinger, M. Táborský, O. Vetchý, Z. Škrdlant, Vojtěch Kotek, L. Minařík, V. Verner, M. Svoboda, M. Weigel, J. Čepelka.

Členové divadla běžně dostávali malé role i v dalších filmech se Svěrákovým scénářem a/nebo Smoljakovou režií, které s Cimrmanem nijak nesouvisely (např. Jáchyme, hoď ho do stroje!, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk, Lotrando a Zubejda, Vratné lahve, Tři bratři, Betlémské světlo aj.). Prostřednictvím těchto filmů se k divadlu dostali herci Miroslav Táborský a Ondřej Vetchý. Herci DJC se objevují také v dokumentárních filmech o osobnostech DJC, např. ve filmech Tatínek či Štace Miloně Čepelky. Několik herců divadla účinkovalo rovněž v seriálu Horákovi.

Členové divadla

V následujících tabulkách jsou uvedeni současní i bývalí (zemřelí nebo odešlí) členové DJC.

Současní členové

Jméno a fiktivní titul	Portrét	Životní data	Doba působení v DJC	Původní profese
odb. as. / inženýr* Robert Bárta		*1958	1980–dosud (zároveň kulisák)	stavební inženýr
doktor Petr Brukner		*1943	1967–dosud (původně kulisák)	projektant
bakalář Josef Čepelka		*1975	2011–dosud (profesionální posila)	herec
profesor Miloň Čepelka		*1936	1967–dosud (zakládající člen, původně jako nehrající moderátor, později působil také v Salónu Cimrman)	učitel, rozhlasový redaktor
bakalář Vojtěch Kotek		*1988	2011–dosud (profesionální posila)	herec
doktor Petr Reidinger		*1968	1992–dosud (původně kulisák)	elektrikář
inženýr Genadij Rumlena		*1950	1974–dosud (původně kulisák)	skladník, průvodčí a kolportér
doktor (zoologie)* Zdeněk Svěrák		*1936	1967–dosud (zakládající člen a spoluautor)	učitel, rozhlasový redaktor
profesor Milan Svoboda		*1951	2010–dosud	dirigent a učitel
magistr Marek Šimon		*1952	1984–dosud (původně kulisák)	topič
Zdeněk Škrdlant		*1963	1994–dosud (zároveň kulisák)	horolezec
magistr* Miroslav Táborský		*1959	2010–dosud (profesionální posila)	herec a učitel
odb. as. / bakalář Ondřej Vetchý		*1962	2019–dosud (profesionální posila)	herec
Michal Weigel		*1954	1979–dosud (zároveň kulisák)	grafik

* Jsou nositeli tohoto titulu i ve skutečnosti. Robert Bárta je inženýrem (Ing.), Zdeněk Svěrák obdržel čestný doktorát (dr. h. c.) a Miroslav Táborský má dokonce dvojí titul – magistr (Mgr.) a magistr umění (MgA.)

Roli promítače ve hře Akt, roli asistenta v semináři hry Vyšetřování ztráty třídní knihy, roli asistenta v semináři hry Cimrman v říši hudby, roli asistenta v semináři hry Posel z Liptákova, dvojroli nezkušeného technika Romana Měcháčka a herce znázorňujícího pojištěného rolníka v semináři hry Dobytí severního pólu, roli jeskyňky ve hře Blaník a roli kulisáka Plcha v semináři hry Afrika tradičně ztvárňují aktivní kulisáci Divadla Járy Cimrmana.

V současné době v divadle jako kulisáci pracují:

• Dan Holomý, Jiří Kalina, Luděk Minařík, Dominik Štemberk, Václav Verner a Martin Weigel.
• (zároveň herci) Robert Bárta, Zdeněk Škrdlant a Michal Weigel.

Na chodu souboru se dále podílí manažerka Alena Kotková, kostymérka Naděžda Zachová a fotografky Veronika Matějková a Pavla Černá.

Bývalí členové

Jméno a fiktivní titul	Portrét	Životní data	Doba působení v DJC	Původní profese
Petr Čada		?	1968–1969 (zároveň kulisák, pouze ve stažené DZ)	technik
Jindřich Holna		1944–2021	1967–1976 (zároveň kulisák)	technik
doktor inženýr Jan Hraběta		1940–2026	1973–2026 (hercem od r. 1978 do smrti, původně osvětlovač)	elektromechanik
inženýr Jan Kašpar		1952–2013	1973–2013 (hercem do smrti; původně kulisák)	zámečník
doktor Jan Klusák		*1934	1969–1976 (zároveň skladatel hudby)	hudební skladatel
inženýr Václav Kotek		1953–2019	1974–2019 (do smrti; původně kulisák, později také manažer divadla)	technik
Josef Koudelka		*1948	1970–1980, 2006–2008 (původně kulisák)	fotograf
Andrej Krob		*1938	1973–1975, 1990–1992, 2013–2023 (původně kulisák)	režisér
Vít Mach		?	1968–1969 (pouze ve stažené Domácí zabijačce (DZ))	technik
František Malota		?	1967–1973 (zároveň kulisák)	technik
Jiří Menzel		1938–2020	1976–1980	režisér
Milan Papírník		*1939	1968–1969 (zároveň kulisák, pouze ve stažené DZ)	zvukař
doktor Bořivoj Penc		1936–2018	1983–2018 (hercem do smrti)	nástrojář
doktor (MUDr.) František Petiška		1934–1980	1970–1980	lékař a básník
Josef Podaný		1932–1987	1968–1969 (pouze ve stažené DZ)	novinář
profesor (filosofie) Ladislav Smoljak		1931–2010	1967–2010 (zakládající člen, hercem do smrti, zároveň spoluautor a režisér)	učitel
Jiří Stivín		*1942	1968–1969 (pouze ve stažené DZ)	hudebník
docent Jiří Šebánek		1930–2007	1967–1969 (zakládající člen, později vedl Salón Cimrman)	rozhlasový redaktor, scenárista
Ivan Štědrý		1934–2017	1968–1969 (pouze ve stažené DZ)	hudebník
ak. sochař profesor Jan Trtílek		*1938	1967–1968 (zakládající člen)	sochař
Jaroslav Uhlíř		*1945	1977, 1990–1992, 1994–1995 (zároveň skladatel hudby)	hudební skladatel
doktor inženýr Oldřich Unger		1934–2015	1967–1978 (zakládající člen)	rozhlasový redaktor a reportér
„doktor Evžen Hedvábný“ (Karel Velebný)		1931–1989	1967–1969 (zakládající člen, později působil v Salónu Cimrman)	hudebník
profesor Pavel Vondruška		1925–2011	1969–2010 (zároveň dirigent opery Úspěch českého inženýra v Indii)	dirigent
docent Jaroslav Vozáb		1919–1988	1968–1988 (hercem do smrti)	překladatel a tlumočník
docent Jaroslav Weigel		1931–2019	1970–2019 (hercem do smrti, zároveň výtvarník a scénograf)	výtvarník a učitel

V minulosti v divadle jako kulisáci pracovali:

• současní herci Petr Brukner, Jan Hraběta, Petr Reidinger, Genadij Rumlena a Marek Šimon,
• bývalí herci Petr Čada (kulisákem po celou dobu), Jindřich Holna (kulisákem po celou dobu), Jan Kašpar, Václav Kotek, Josef Koudelka, Andrej Krob, František Malota (kulisákem po celou dobu) a Milan Papírník (kulisákem po celou dobu)
• a dále Jiří Čelikovský, Aleš Duda, Petr Dvořák, Tomáš Edel, Petr Hecht, Ivan Hermel, Ivo Jahelka, Jiří Kočí, Karel Kučera, Jiří Kunc, Arnošt Kurell, Ivo Maurenc, Ladislav „Papoušek“, Dan Pokorný, Dan Řezníček, David Wünsch a Milan Zuščák.

V minulosti se na chodu divadla dále podílel manažer (a zároveň herec a dříve i kulisák) Václav Kotek. V jednom představení zaskakoval v roli plukovníka Colonel ve hře Cimrman v říši hudby Jiří Kalina (současný kulisák).

Sociální sítě

Divadlo Járy Cimrmana se do roku 2018 dalo volně pouštět na všech možných platformách typu Spotify, Apple Music a dalších. Poté však bylo, stejně jako většina mluveného slova, z platformy staženo. V roce 2016 se na YouTube objevil kanál Jára Cimrman, kde byly všechny videosnímky k dispozici volně. V červnu roku 2020 byl tento kanál smazán, a to v důsledku probíhajícího soudního sporu, v němž se Filip Smoljak, jeden ze čtyř potomků zesnulého spoluautora a režiséra divadla Ladislava Smoljaka, dožaduje po společnosti Originální videojournal určitých informací právě o nahrávkách Divadla Járy Cimrmana. Pražská firma Originální videojournal, kterou rovnými díly vlastní Pavel Kačírek, Jarmila Konířová, Andrej Krob a Olga Pešková, pořídila mnohé z nahrávek, které se na zmíněném kanálu na YouTube objevily. Byť firma své nahrávky nelicencovala, proti jejich použití na internetovém videokanálu dosud neprotestovala.^[zdroj?]

Velkou revoluci na YouTube provedl kanál Golem, který se zaměřil na raritní snímky vystoupení DJC ze staré i nové doby, vesměs v audio provedení. Mezi ně patří Lijavec s Jaroslavem Vozábem, Němý Bobeš s Oldřichem Ungerem nebo např. různá provedení hry Cimrman v říši hudby. Představení mají zpravidla vzácná obsazení a některá jsou ještě v dřevní podobě z konce 60. let (např. Akt nebo Vyšetřování ztráty třídní knihy). Zcela unikátní jsou záznamy vystoupení Františka Petišky nebo Jana Klusáka. Majitel kanálu tuto svou činnost zdůvodnil v odpovědi jednomu uživateli takto: „Podívejte se, Cimrman je pro mě národní klenot. Jenže já se narodil do doby, kdy se tento fenomén blíží ke konci bohužel. Nechci aby to tak bylo, ale je to prostě pravda. Když jsem byl poprvé v divadle už nežil ani Jaroslav Weigel. Ale právě to mě motivuje. Vozáb, Petiška, Unger, Vondruška, nechci, aby se na ně zapomnělo a na oficiálních záznamech nejsou. Proto to sbírám. Navíc já je mám rád a chci je slyšet ve všech jejich rolích a snažím se na to nějak najít. A když najdu, proč si to nechávat pro sebe, že? Proto to dělám.“^[zdroj?]

Související články

• Jára Cimrman
• Nejistá sezóna
• Jára Cimrman ležící, spící

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Divadlo Járy Cimrmana na Wikimedia Commons
• Divadlo Járy Cimrmana v České divadelní encyklopedii
• www.zdjc.cz – oficiální stránky divadla
• www.cimrman.at – oficiální stránky souboru
• Žižkovské divadlo Járy Cimrmana v databázi TACE (týká se budovy)
• http://www.divadlo-jary-cimrmana-fanklub.estranky.cz – fanklub divadla
• https://cimrmanproodborniky.webnode.cz Archivováno 18. 2. 2021 na Wayback Machine./: neoficiální stránky o divadle Járy Cimrmana
• Téma Plus: Jára Cimrman na portálu mujrozhlas.cz

Autoritní data	NKC: kn20010709253 ISNI: 0000 0001 0702 5022 LCCN: n88221978 MBA: 552015a4-8cd3-43c4-a7f1-449563fa1cea VIAF: 147858945

Portály: Praha | Umění