Jiří Menzel

Jiří Menzel
Jiří Menzel v roce 2013
Narození	23. února 1938 (81 let) Praha Československo Československo
Národnost	česká
Alma mater	FAMU
Povolání	režisér
Ocenění	Medaile Za zásluhy I. stupeň (1996)
Manžel(ka)	Olga Menzelová
Děti	Eva Maria Menzelová
Rodiče	Josef Menzel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Menzel (* 23. února 1938 Praha) je český režisér, herec a spisovatel.

Život

Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77. Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili.

V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana. Od sedmdesátých let se věnuje i divadelní režii (sám o sobě prohlašuje, že je hlavním povoláním divadelní režisér, který se jen pouhou náhodou dostal k filmování). Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracuje zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo.

Vyučoval na pražské FAMU a je zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury (Chevalier des Arts et Lettres). Stal se zakladatelem kabelové televize CS film.

Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou (* 25. ledna 1978). 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. Bulvární média přitom spekulovala, že jejím otcem není Menzel, nýbrž režisér Jaroslav Brabec.

V dubnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a ruským občanům, včetně příslušníků ruské menšiny v Česku, konkrétně „okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace od 1. 1. 2015, zmrazení kont ruských občanů v ČR s cílem prověřit legálnost těchto vkladů, zastavení vstupu ruského byznysu a kapitálu do ČR“.

Filmografie

Menzel převzal na mezinárodním filmovém festivalu v indickém Goa cenu za celoživotní přínos kinematografii

Jiří Menzel v německém Wiesbadenu v roce 2016.

Režijní

• 1963 – Umřel nám pan Foerster
• 1965 – Perličky na dně
• 1965 – Zločin v dívčí škole
• 1966 – Ostře sledované vlaky (Closely Watched Trains)
• 1968 – Zločin v šantánu
• 1968 – Rozmarné léto
• 1969 – Skřivánci na niti
• 1974 – Kdo hledá zlaté dno
• 1976 – Na samotě u lesa
• 1978 – Báječní muži s klikou
• 1980 – Postřižiny
• 1983 – Slavnosti sněženek
• 1985 – Čokoládoví čmuchalové
• 1985 – Vesničko má středisková (My Sweet Little Village)
• 1989 – Konec starých časů (End of Old Times)
• 1990 – Žebrácká opera (Beggar's Opera)
• 1994 – Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina
• 2002 – povídka One Moment v projektu Dalších deset minut (Ten Minutes Older)
• 2006 – Obsluhoval jsem anglického krále (I Served the King of England)
• 2013 – Donšajni (pracovní název Sukničkáři)

Herecká

• 1964 – Místo v houfu
• 1964 – Kdyby tisíc klarinetů
• 1964 – Každý den odvahu
• 1964 – Obžalovaný
• 1965 – Nikdo se nebude smát
• 1965 – Bloudění
• 1966 – Ostře sledované vlaky – lékař
• 1967 – Soukromá vichřice
• 1967 – Dita Saxová
• 1966 – Návrat ztraceného syna
• 1966 – Hotel pro cizince
• 1966 – Flám
• 1968 – Zločin v šantánu
• 1968 – Spalovač mrtvol
• 1968 – Rozmarné léto – kouzelník Arnoštek
• 1970 – Nevěsta
• 1973 – 30 panen a Pythagoras
• 1976 – Hra o jablko
• 1978 – Báječní muži s klikou
• 1979 – Modrá planeta
• 1979 – Hra na tělo
• 1981 – Buldoci a třešně
• 1981 – Upír z Feratu
• 1982 – Srdečný pozdrav ze zeměkoule
• 1983 – Fandy, ó fandy (režie Karel Kachyňa)
• 1986 – Utíkejme už jde
• 1989 – Něžný barbar (režie Petr Koliha)
• 1990 – Marta a já
• 1990 – Zvláštní bytosti
• 1991 – Obecná škola (režie Jan Svěrák)
• 1992 – Das lange Gespräch mit dem Vogel (režie Krzysztof Zanussi)
• 1993 – Petite Apocalypse (režie Costa-Gavras)
• 1994 – Joint Venture (režie Dieter Berner)
• 1995 – Má je pomsta (režie Lordan Zafranović)
• 1995 – Jak si zasloužit princeznu (režie Jan Schmidt)
• 1996 – Truck Stop (režie Michael Muschner)
• 1996 – Hospoda
• 1996 – Draculův švagr
• 1997 – Franciska vasárnapjai (režie Sándor Simó)
• 1998 – Ab ins Paradies (režie Iva Švarcová)
• 1999 – Všichni moji blízcí (režie Matej Mináč)
• 2000 – Sametová kocovina
• 2002 – Útěk do Budína (režie Miloslav Luther)
• 2002 – Potonulo groblje (režie Mladen Juran)
• 2007 – Medvídek
• 2009 – Operace Dunaj
• 2018 – Tlumočník

Knihy

• MENZEL, Jiří. Tak nevím. [s.l.]: Motto, 2011. 152 s. ISBN 978-80-7246-617-7. 
• MENZEL, Jiří. Tak nevím podruhé. [s.l.]: Motto, 1998. ISBN 80-85872-91-9. 
• MENZEL, Jiří. Rozmarná léta. [s.l.]: Slovart, 2013. 424 s. ISBN 978-80-7391-816-3. 

Odkazy

Literatura

• ČERMÁKOVÁ, Dana. Pábitel Jiří Menzel. Praha : Imagination of People, 2010. 216 s. ISBN 978-80-904214-8-6.
• FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 186–189. 
• GAVALIER, Peter. Hrabalovský svet očami Jiřího Menzla. Bratislava : Slovenský filmový ústav, 2012. 161 s. ISBN 978-80-85187-60-1.
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 601. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 419. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 457. 
• POŠOVÁ, Kateřina. Jiří Menzel. Praha : Český filmový ústav, 1992. 46 s. ISBN 80-7004-042-4.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 376–377. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Menzel ve Wikimedia Commons
• Osoba Jiří Menzel ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Menzel
• Jiří Menzel v archivu Národního divadla
• Jiří Menzel v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiří Menzel ve Filmové databázi
• Jiří Menzel na Kinoboxu.cz
• Jiří Menzel v Internet Movie Database (anglicky)
• Jiří Menzel ve Filmovém přehledu
• Smích je nejlepší způsob, jak poznávat svět – rozhovor s Jiřím Menzelem – oficiální portál České republiky
• Jiří Menzel na stránkách České televize
• Německé stránky o TV seriálech
• Jiří Menzel profil v rámci projektu Zlatá šedesátá
• Jiří Menzel v cyklu České televize Příběhy slavných

Autoritní data: AUT: jk01081260 | GND: 119270978 | ISNI: 0000 0001 0891 8607 | LCCN: n82138971 | VIAF: 268496119 | WorldcatID: lccn-n82138971

Portály: Film | Lidé | Televize | Umění