Jiří Menzel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Jiří Menzel
Jiří Menzel v roce 2017
Jiří Menzel v roce 2017
Narození23. února 1938
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. září 2020 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtícovid-19
BydlištěPraha
Alma materAMU v Praze
Povoláníherec, filmový režisér, pedagog, spisovatel, scenárista a divadelní režisér
OceněníOscar za nejlepší cizojazyčný film (1967)
Zlatý medvěd (1990)
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (1996)
Artis Bohemiae Amicis (2013)
Řád umění a literatury řul
ChoťOlga Menzelová (2004–2020)
DětiEva Menzelová
RodičeJosef Menzel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Menzel (23. února 1938 Praha – 5. září 2020[1][2] Praha) byl český režisér, herec a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77.[3] Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili.[4]

V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana.[5] Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii (sám o sobě prohlašoval, že je hlavním povoláním divadelní režisér, který se jen pouhou náhodou dostal k filmování). Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo.

Bývalý ministr Vladimír Dlouhý, Jiří Menzel a jeho manželka Olga na pohřbu Václava Havla

Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury (Chevalier des Arts et Lettres). Stal se zakladatelem kabelové televize CS film.

Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou (* 25. ledna 1978).[6] 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. V roce 2015 se narodila druhá dcera Eva Maria Menzelová.

V listopadu 2017 podstoupil náročnou operaci, která trvala několik hodin.[7] Zemřel dne 5. září 2020 ve věku 82 let[8] na komplikace virózy covid-19.[9]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Menzel převzal na mezinárodním filmovém festivalu v indickém Goa cenu za celoživotní přínos kinematografii
Jiří Menzel v německém Wiesbadenu v roce 2016

Režie[editovat | editovat zdroj]

Herec[editovat | editovat zdroj]

Divadlo Járy Cimrmana[editovat | editovat zdroj]

Jiří Menzel působil v letech 1977–1979 v Divadle Járy Cimrmana.

Jiří Menzel v divadle skončil, protože byl buď v cizině, nebo točil. Zdeněk Svěrák se k tomu vyjádřil v deníku: „Sezóna 1980/81 máme o dva muže míň. (Jsou myšleni Josef Koudelka, který emigroval do Západního Německa, a František Petiška, který zemřel na infarkt.) Ani Menzel nám není nic platný – buď je v cizině, nebo točí. Teď Postřižiny.“

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V osmdesáti dvou letech zemřel režisér Jiří Menzel. Deník N [online]. N Media, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ V 82 letech zemřel oscarový filmový režisér Jiří Menzel. CNN Prima News [online]. FTV Prima, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ Anticharta se podepisovala a podepisuje denně, říká režisér Jiří Menzel. Český rozhlas [online]. 2017-01-12 [cit. 2017-04-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Rozhovory: Za podpis Anticharty se nestydím, říká filmový režisér Jiří Menzel. Seznamzpravy.cz [online]. 3. dubna 2017. Dostupné online. 
  5. ↑ 50 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Cimrman.at [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ ČTK. Režisér Jiří Menzel se oženil. iDnes.cz [online]. 2004-11-24. Dostupné online. 
  7. ↑ Režisér Jiří Menzel se probral z umělého spánku. V listopadu podstoupil náročnou operaci hlavy. Lidovky.cz [online]. 24. prosince 2017. Dostupné online. 
  8. ↑ Zemřel Jiří Menzel. Novinky.cz [online]. 2020-09-06. Dostupné online. 
  9. ↑ SEZNAM.CZ. Covid byl pro Jiřího Menzela (✝82) poslední ranou. Vdova Olga popsala, jak se nejspíš nakazil. www.super.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERMÁKOVÁ, Dana. Pábitel Jiří Menzel. Praha : Imagination of People, 2010. 216 s. ISBN 978-80-904214-8-6.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 186–189. 
  • GAVALIER, Peter. Hrabalovský svet očami Jiřího Menzla. Bratislava : Slovenský filmový ústav, 2012. 161 s. ISBN 978-80-85187-60-1.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 601. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 419. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 457. 
  • POŠOVÁ, Kateřina. Jiří Menzel. Praha : Český filmový ústav, 1992. 46 s. ISBN 80-7004-042-4.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 376–377. 
  • HORÁKOVÁ, Daňa. O Pavlovi, Torst 2020, ISBN 9788072155927. S 284.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Filmy režírované Jiřím Menzelem
60. léta
70. léta
80. léta
90. léta
od roku 2000
Český lev za nejlepší režii
Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu
František Vláčil (1993) • Jan Švankmajer (1994) • Karel Kachyňa (1995) • Jiří Menzel (1996) • Miloš Forman (1997) • Jiří Krejčík (1998) • Miroslav Ondříček (1999) • Věra Chytilová (2000) • Otakar Vávra  (2001) • Juraj Jakubisko (2002) • Theodor Pištěk (2003) • Stella Zázvorková (2004) • Jan Němec (2005) • Ivan Passer (2006) • Vojtěch Jasný (2007) • Juraj Herz (2008) • Jana Brejchová (2009) • Zdeněk Svěrák (2010) • Josef Somr (2011) • Karel Černý (2012) • Vladimír Körner (2013) • Drahomíra Vihanová (2014) • Stanislav Milota (2015) • Eva Zaoralová a Jiří Bartoška (2016) • Alois Fišárek (2017) • Věra Plívová-Šimková (2018) • Jaromír Kallista (2019) • Hynek Bočan (2020) • Ivo Špalj (2021)
Jára Cimrman
Divadelní hry
Akt (1967) • Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967) • Domácí zabijačka (1968) (stažena z repertoáru 1969) • Hospoda Na mýtince (1969) • Vražda v salonním coupé (1970) • Němý Bobeš (1971) • Cimrman v říši hudby (1973) • Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974) • Posel z Liptákova (1977) • Lijavec (1982) • Dobytí severního pólu (1985) • Blaník (1990) • Záskok (1994) • Švestka (1997) • Afrika (2002) • České nebe (2008)
Současní herci
Bývalí herci (výběr)
Filmy
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Menzel&oldid=21233205“