Lijavec
Lijavec | |
Autor | Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak |
---|---|
Premiéra | 22. ledna 1982 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lijavec je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 22. ledna 1982 v Divadle Járy Cimrmana v Praze-Braníku. Na příkaz ředitele Pražského kulturního střediska musela být následující rok stažena z repertoáru, takže poslední představení se konalo 23. října 1983.[1] Soubor ji mohl začít znovu hrát až po sametové revoluci.
Obsah představení[editovat | editovat zdroj]
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Většina představení Divadla Járy Cimrmana je složena ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části (po přestávce) pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla. U hry Lijavec je deklarovaná struktura odlišná ve smyslu, že místo semináře je „beseda o hře“, která je ale z důvodu udržení účasti „nově“ zařazena před samotnou hru. Jelikož ale dotazy od publika v takové situaci logicky nepřicházejí, přednášející si musí „vybrat z minulých dotazů“, na které pak odpovídají. Ve výsledku se tedy jedná o klasický seminář, jen jinak prezentovaný.
Referáty[editovat | editovat zdroj]
„Beseda“ sestává z následujících „reakcí na dotazy diváků“:
- Co je to herberk?
- Jak se Cimrman dostal do starobince?
- obsahuje mj. příběhy pro žebráky
- Byl Cimrman autorem všech anekdot za Rakouska-Uherska?
- obsahuje mj. „Vymýšlení anekdot“
- Byl Cimrman někdy ve vězení?
- O ženách v souboru divadla
- Jak to nyní vypadá ve frymburském starobinci, kde Cimrman hru napsal?
- rozhovor s mistrem sportu
- Co je léčebné divadlo?
- hra Nestyda Hausner
- Píseň Elektrický valčík (hudba Jaroslav Uhlíř, slova Zdeněk Svěrák)
Hra[editovat | editovat zdroj]
Následuje vlastní „hra s opravdovým deštěm“. Odehrává se v herberku (útulku pro pocestné), kde se jedné deštivé noci setkávají vrchní inspektor všech starobinců, porodní dědek Formánek, poručík Pihrt a mlynář, to vše za velmi neochotné asistence nerudné paní správcové. V průběhu hry vychází najevo, že divák nesleduje klasické divadelní představení, ale tzv. psychodrama, které sehrávají obyvatelé starobince pod Cimrmanovým vedením, přičemž občas vypadnou z role. Toto léčebné divadlo (Cimrmanův vynález) jim má pomoci vyrovnat se s jejich životními traumaty a neúspěchy. V závěru se odhalí, že roli inspektora starobinců napsal Cimrman sám sobě.
Citáty ze hry[editovat | editovat zdroj]
- Pihrt: „A já Karle ha, já Karle jsem na stropě.“
Správcová: „Tak ale okamžitě dolů!“
- Pihrt: „Třetí defenestrace. Vyhodili ho z okna. Tůnu!“
Formánek: „Tůnu? Tolik toho snad nebylo“
- Inspektor: „Štětináč!“
Správcová: „Kdo to řek?“
- Správcová: „No dobře, dobře, ještě hodinku si blbněte, ale v deset zhasnu a bude spát.“
Osoby a obsazení – současné i minulé[editovat | editovat zdroj]
- inspektor starobinců aneb Jára Cimrman (aneb „první dědek“) – Zdeněk Svěrák 1,2,3, (Ladislav Smoljak †, Jan Hraběta)
- správcová (vrchní světnicová) – Marek Šimon, (Jan Hraběta 1,2,3, Bořivoj Penc †, Jan Kašpar †)
- porodní dědek Alois Formánek aneb Fafejta (druhý dědek) – Petr Brukner, (Jaroslav Weigel † 1,2, Jaroslav Vozáb † 3, Andrej Krob)
- poručík Josef Pihrt aneb Karel Pejřil (třetí dědek) – Miloň Čepelka 1,2,3, Genadij Rumlena, (Pavel Vondruška †)
- mlynář (čtvrtý dědek) – Zdeněk Škrdlant (Marek Šimon, Michal Weigel Petr Brukner 1,2,3, Václav Kotek †)
1–obsazení z desky Supraphnou (1982)
2–obsazení z DVD (1997)
3–obsazení z amatérské nahrávky kolující po webu (1982)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ 50 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Cimrman.at [cit. 2017-10-04]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Lijavec na Kinoboxu.cz
- Informace o hře na cimrman.at