Lijavec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lijavec
Autor Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak
Premiéra 22. ledna 1982
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lijavec je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 22. ledna 1982 v Divadle Járy Cimrmana v Praze-Braníku. Na příkaz ředitele Pražského kulturního střediska musela být následující rok stažena z repertoáru, takže poslední představení se konalo 23. října 1983.[1] Soubor ji mohl začít znovu hrát až po sametové revoluci.

Obsah představení[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Většina představení Divadla Járy Cimrmana je složena ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části (po přestávce) pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla. U hry Lijavec je deklarovaná struktura odlišná ve smyslu, že místo semináře je „beseda o hře“, která je ale z důvodu udržení účasti „nově“ zařazena před samotnou hru. Jelikož ale dotazy od publika v takové situaci logicky nepřicházejí, přednášející si musí „vybrat z minulých dotazů“, na které pak odpovídají. Ve výsledku se tedy jedná o klasický seminář, jen jinak prezentovaný.

Referáty[editovat | editovat zdroj]

„Beseda“ sestává z následujících „reakcí na dotazy diváků“:

  • Co je to herberk?
  • Jak se Cimrman dostal do starobince?
  • Byl Cimrman autorem všech anekdot za Rakouska-Uherska?
    • obsahuje mj. „Vymýšlení anekdot“
  • Byl Cimrman někdy ve vězení?
  • O ženách v souboru divadla
  • Jak to nyní vypadá ve frymburském starobinci, kde Cimrman hru napsal?
    • rozhovor s mistrem sportu
  • Co je léčebné divadlo?
    • hra Nestyda Hausner
  • Píseň Elektrický valčík (hudba Jaroslav Uhlíř, slova Zdeněk Svěrák)

Hra[editovat | editovat zdroj]

Následuje vlastní „hra s opravdovým deštěm“. Odehrává se v herberku (útulku pro pocestné), kde se jedné deštivé noci setkávají vrchní inspektor všech starobinců, porodní dědek Formánek, poručík Pihrt a mlynář, to vše za velmi neochotné asistence nerudné paní správcové. V průběhu hry vychází najevo, že divák nesleduje klasické divadelní představení, ale tzv. psychodrama, které sehrávají obyvatelé starobince pod Cimrmanovým vedením, přičemž občas vypadnou z role. Toto léčebné divadlo (Cimrmanův vynález) jim má pomoci vyrovnat se s jejich životními traumaty a neúspěchy. V závěru se odhalí, že roli inspektora starobinců napsal Cimrman sám sobě.

Citáty ze hry[editovat | editovat zdroj]

  • Pihrt: „A já Karle ha, já Karle jsem na stropě.“

Správcová: „Tak ale okamžitě dolů!“

  • Pihrt: „Třetí defenestrace. Vyhodili ho z okna. Tůnu!“

Formánek: „Tůnu? Tolik toho snad nebylo“

  • Inspektor: „Štětináč!“

Správcová: „Kdo to řek?“

  • Správcová: „No dobře, dobře, ještě hodinku si blbněte, ale v deset zhasnu a bude spát.“

Osoby a obsazení – současné i minulé[editovat | editovat zdroj]

1–obsazení z desky Supraphnou (1982)

2–obsazení z DVD (1997)

3–obsazení z amatérské nahrávky kolující po webu (1982)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 50 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Cimrman.at [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]