Oldřich Unger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oldřich Unger
Narození 13. ledna 1934
České Budějovice
Úmrtí 16. července 2015 (ve věku 81 let)
Santa Ana
Aktivní roky 19671978
Významné role divadlo Járy Cimrmana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Unger (13. ledna 1934 České Budějovice[1]16. července 2015 Santa Ana, Kalifornie) byl český rozhlasový redaktor, reportér, hlasatel a herec Divadla Járy Cimrmana.[2]

Bohumil Kolář (uprostřed), Oldřich Unger (vpravo) a tři členové raketových modelářů z Dobříše při natáčení pořadu Meteor v listopadu 1971
Oldřich Unger - červen 1967
Oldřich Unger - Meteor

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Oldřich Unger byl prvním redaktorem rozhlasového pořadu Meteor. V letech 1949 až 1951 vystudoval Hospodářskou školu v Českých Budějovicích, v letech 1958 až 1962 pak Střední osvětovou školu v Praze, obor novinářství. Do redakce vědy a techniky pro mládež HRDM Československého rozhlasu v Praze nastoupil 1. ledna 1962 ze zpravodajské redakce krajské stanice v Českých Budějovicích, kde působil od 1. července 1951 jako redaktor a reportér zpravodajského oddělení, hlasatel a sportovní reportér. Účinkoval zde rovněž v rozhlasových hrách. V redakci převzal po redaktorce Ivě Vrbické pořad STOP magazín, (na němž se podíleli i někteří další členové redakce – Bohumil Kolář, Ota Ksandr, Kamil Horák, Milan Bauman a další). Přestěhování, práce v nové redakci, budování nových autorských kontaktů, a při tom ještě dálkové studium – muselo být pro něj dost náročné, ale Oldřich Unger vše zvládl. Své přednosti talentovaného reportéra a zaníceného milovníka přírody mohl však naplno uplatnit až v příštím roce (od září 1963), kdy se pořad Meteor poprvé ozval na rozhlasových vlnách. Připravoval ho až do 14. května 1973, kdy musel Československý rozhlas nedobrovolně opustit.

Rozhlasové reportáže a další žánry[editovat | editovat zdroj]

V pořadu Meteor (zpočátku monotématickém) odvysílal jako jeho odpovědný redaktor a reportér mnoho reportáží, rozhovorů a příspěvků řady dalších žánrů i forem. Na jejich zpracování spolupracoval nejen s kolegy v redakci (zejména dr. Josefem Kleiblem a Bohumilem Kolářem), ale i s mnoha vědci. Například v reportážích z hvězdárny v Ondřejově a v dalších programech o kosmu spolupracoval s Dr. Bohumilem Švestkou, Dr. Zdenkem Plavcem a Dr. Jiřím Grygarem. V seriálu Procházky přírodou s fytopatologem a básníkem profesorem Ctiborem Blattným. Připravil též pořady s cestovatelem Miloslavem Stinglem či etnografem Václavem Šolcem z Náprstkova muzea v Praze. K úspěšným počinům též patřily seriály z Pražské ZOO s Dr. Josefem Králem a ostatními zoology.

Zvukové archivy a další tvůrčí počiny[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 začal pracovat na vzniku Zvukové fonotéky hlasu a zvuku přírody (seriózních a vědecky vedených dokumentech). Tato zvuková databanka měla posloužit nejen Meteoru, ale také všem ostatním programovým složkám rozhlasu. Projekt později dostal název Zvukový atlas přírody Čs. rozhlasu. Ten brzy shromáždil stovky zvukových záznamů natočených na profesionální švýcarský magnetofon Nagra. S ním jako jediný mohl pracovat samostatně, bez spolupráce přenosových techniků. (Viz foto Alexandr Janovský). V roce 1965 projevila britská rozhlasová stanice BBC zájem o výměnu zvukových dokumentů (BBC Natural History Unit v Bristolu). Na tomto projektu spolupracoval s Johnem Burtonem a Jeffery Boswallem z BBC, ale též se Sveriges Radio ve Stokholmu, s rozhlasem Polska a Maďarska a Bulharska. Výměny zvukových záznamů probíhaly též na úrovni vědeckých institucí – například s Dr. Veprincevem z Akademie věd v Moskvě, s ornitology Maďarské akademie věd a dalšími. Fonotéka Zvukový Atlas umožnila realizovat řadu vynikajících rozhlasových programů. Například ptačí hitparádu Šest na bidýlku, seriál o biomuzikologii (s Dr. Petrem Szokem), dva tříměsíční seriály Hlas pro tento den (s Dr. Liborem Halíkem) v letech 1968 a 1969. Obchodní oddělení ČsRo ve spolupráci s Merkurem vydalo v roce 1972 zvukové záznamy s názvem Ptáci v lese a u vody 1972 a v roce 1973 druhý díl Ptáci lesa 1973. Byly opatřeny kartami s barevnými fotografiemi a stručným popisem ptáků. Na tomto projektu Unger spolupracoval s Dr. Jiřím Formánkem z Národního Muzea v Praze. S kolegou Bohumilem Kolářem připravil seriál o dobývání šestého "mokrého kontinentu" - o pronikání do hlubin světového oceánu. Ten se stal podkladem pro knihu Explorers Of The Deep (1976), která byla přeložena do angličtiny, francouzštiny a němčiny. Vydalo ji nakladatelství Artia ve spolupráci s nakladatelstvím Hamlyn ve Velké Británii.

Vinárna u pavouka a Cimrman[editovat | editovat zdroj]

V letech 1965 až 1969 působil v legendárním rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, u jehož zrodu byli tehdejší redaktoři Armádního vysílání Československého rozhlasu a pozdější zakladatelé Divadla Járy Cimrmana - Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek. Ve stálém týmu tohoto pořadu představoval postavu Inženýra Artuše Leflera - tvůrce zcela zbytečných technických vynálezů. (Unger pravidelně účinkoval i v dalších v rozhlasových hrách). Už 23. prosince 1966 roku byl v tomto pořadu, jehož mnozí posluchači věřili, že se jedná o skutečné živé přenosy z vinárny tohoto jména, oznámen smyšleným doktorem Evženem Hedvábným (vlastním jménem Karel Velebný) nález pozůstalosti doposud neznámého českého génia Járy Cimrmana. Prvotním autorem nápadu založit divadlo s touto fiktivní postavou byl Jiří Šebánek, který roku 1966 seznámil se svou myšlenkou Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. K projektu byli v jeho rané fázi přizváni ještě Karel Velebný, Jan Trtílek, Oldřich Unger a rozhlasová režisérka Helena Philippová. Když Jiří Šebánek přišel s myšlenkou vytvořit pro „českého génia Járu Cimrmana“ stálou divadelní scénu, Oldřich Unger se stal členem tohoto divadla. Prvním představením byl seminář o Cimrmanově životě a díle, přesněji řečeno hra autora Zdeňka Svěráka Akt, která měla nejprve zkušební premiéru pro rodiny a známé a teprve poté byla 4. října 1967 v Malostranské besedě v Praze představena veřejnosti. Unger v ní měl roli Bedřicha Siry. V roce 1978 Unger z jeviště DJC odešel.

Konec rozhlasové kariéry[editovat | editovat zdroj]

Ten začal vlastně už 9. května 1968, kdy Literární listy v 11. čísle zveřejnily článek Petra Chudožilova a Oldřicha Ungera "Viním Vás ze smrti svého muže." Unger pro něj natáčel rozhovor s bývalým vězeňským lékařem v Ruzyni Dr. Sommerem, který byl vězni označen za nelítostného sadistu.[3] Pod tlakem těchto svědectví, zveřejněných ve Večerní Praze a v jiných publikacích, Dr. Somer spáchal sebevraždu. Oba autoři článku byli v rozhlasovém komentáři B. Roháčka obviněni, že svým rozhovorem "...přinutili Dr. Somera ke zhroucení a pak k sebevraždě." 21. srpna 1968, v době okupace Československa, byl Unger od časných ranních hodin na svém pracovišti a natočil těsně před obsazením a vyklizením rozhlasu krátký záběr o situaci před budovou a uvnitř budovy. Záznam se mu podařilo vynést a později byl dokument několikrát použit ve vysílání. Dne 4. října 1972 přineslo komplexní hodnocení rozhlasové činnosti Oldřicha Ungera tento závěr: "Po urychleném najití náhrady propustit z Čs. rozhlasu." Podepsáni Bořivoj Horák a Svatopluk Dolejš.[zdroj?] Poslední část profesionálního působení Ungera nastala až po několika měsících intenzivního hledání nového zaměstnání, po propuštění z rozhlasu v květnu 1973.

Jiná působení [editovat | editovat zdroj]

Od 1. dubna 1976 pak pracoval jako samostatný odborný referent - specialista (zvukový režisér) v národním podniku Komenium se zaměřením na audiovizuální učební pomůcky. V období normalizace to byla až neuvěřitelná a zcela nová pracovní příležitost. Zasloužil se též o profesionální úroveň nahrávacího studia v Senovážné ulici v Praze. Realizoval jazykové kurzy anglického a ruského jazyka. Rovněž výukové programy z českých a světových dějin. Spolupracoval s Radovanem Lukavským, Václavem Voskou, Karlem Högrem, Otakarem Brouskem, Jiřím Adamírou, Petrem Haničincem, Jiřím Kepkou, Alfrédem Strejčkem, Dagmar Sedláčkovou či Klárou Jernekovou.

30. září 1978 byl z Komenia propuštěn, protože spolu s manželkou podepsali Chartu 77. Později podali žádost o vystěhování z ČSSR. Z funkce asistentky filmového střihu v Čs. televizi byla propuštěna i jeho manželka. Poté se po několik měsíců snažili získat povolení k vystěhování. 27. srpna 1979 byl Oldřich Unger "... propuštěn ze státního svazku Československé socialistické republiky. Propuštění se vztahuje i na manželku Ivanu, rozenou Janouškovou." Propuštěni byli též synové David, Daniel a Dominik."

Žádost o vystěhování byla nakonec kladně vyřízena a rodina odjela do Vídně 28. srpna 1979. Po zdejším krátkém pobytu odcestovali do USA. Oldřich Unger byl od roku 2013 trvale připoután na lůžko (dialýza ledvin) a zemřel ve městě Santa Ana  v americkém státě Kalifornie 16. července 2015 ve věku 81 let. Své tělesné ostatky odkázal vědě.

Role[editovat | editovat zdroj]

Divadelní[editovat | editovat zdroj]

Postavy sehrané ve hrách Divadla Járy Cimrmana:[2][4]

Filmové[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.csfd.cz/tvurce/41733-oldrich-unger/
  2. a b Oldřich Unger
  3. Viním vás ze smrti svého muže. Literární listy. 11/1968, s. 5-6. Dostupné online. 
  4. Jára Cimrman - génius na věčné časy: Oldřich Unger
  5. Dům pánů z Lipé: Báječní muži s klikou
  6. DVD: České válečné filmy: Kolekce (Atentát / Nebeští jezdci / Zbraně pro Prahu)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Archiv ČRo, vysílací plachty, programový týdeník 1963-1967 a telefonický rozhovor s O. Ungrem 12. září 2012.
  • Kleibl, J. In: Lidé rozhlasu, O. Unger s. 2.
  • Kleibl, J: Z historie Meteoru, 2001, s. 1-2. Archiv ČRo, osobní složka.
  • Rozhlasová žatva 1968 - studijní materiál. Sborník SO ČsRo, 1969, I. díl. s. 1 a 2, II. díl s. 440, 453.
  • Hlas pro tento den, Čs. rozhlas č. 12/1969, s. 20
  • (Kol) 6 na bidýlku... (s kresbou P. Tumlíře) Čs. roz­hlas č. 4/1970, 19. - 25. 1., s. 15.