Milan Bauman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Milan Bauman
Foto Milan Bauman.jpg
Narození 27. března 1944 (75 let)
Oxford
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Foto Jovan Dezort
Milan Bauman - osmdesátá léta

Milan Bauman (* 27. března 1944 Oxford, Spojené království) je český rozhlasový redaktor, novinář, publicista a popularizátor vědy a techniky.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Již od dětství se zajímal o astronomii. Jeho koníčkem byly také romány Julese Verna a vědecko-fantastická literatura. Zájem o pozorování hvězdné oblohy se pak proměnil v konkrétní podobu při pravidelných středečních službách na Petřínské hvězdárně, kde jako astronom-amatér působil ve funkci demonstrátora. Astronomie a počáteční éra kosmonautiky ho v roce 1960 přivedla k prvnímu kontaktu s novinářskou praxí. Spolupracoval s redakcí časopisu ABC při vedení dětských tzv. raketových posádek. Později, již jako rozhlasový pracovník do spolupráce s časopisem ABC zapojil i další své kolegy.

Do Československého rozhlasu nastoupil na roční praxi 30. října 1961. Jako sedmnáctiletý elév pracoval v Hlavní redakci pro děti a mládež, v redakci vědy a techniky, jejímž vedoucím byl dr. Josef Kleibl. Zde se postupně seznamoval se základními konturami umění rozhlasového a novinářského řemesla. V únoru roku 1962 stál s ostatními kolegy z redakce u ideového zrodu proslulého přírodovědeckého magazínu pro mládež, (dnes populárně - vědeckého magazínu), pořadu Meteor, jehož pravidelné vysílání bylo zahájeno o rok později – v rámci nového školního roku v září 1963. Od 1. srpna 1962 pracoval (se zaměřením na vědu a techniku) v Redakci mezinárodní spolupráce (REMS) zahraničního vysílání. Po návratu z dvouleté vojenské prezenční služby opět nastoupil do zahraničního vysílání. V roce 1965 byl přijat k dálkovému studiu na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kde působil do roku 1970. Poté, v letech 1970-1972 pokračoval v dálkovém rigoróznímu studiu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. V době svého vysokoškolského studia zaměřil svou pozornost na psychologii a komunikaci. Jeho diplomová a rigorózní práce Psychologické faktory tvorby interviewu byla nakladatelstvím Novinář v roce 1973, za spoluautorství proděkana Fakulty žurnalistiky UK doc. Karla Štorkána, vydána pod názvem Umění interviewu jako vysokoškolská učebnice. V roce 1983 se dočkala 2. přepracovaného vydání. Před tím připravil též rozsáhlou publikaci Psychologie v novinářské praxi, která však již pro údajný „netřídní přístup“ nebyla v roce 1974 v době normalizace lektory povolena k vydání.

Po uvolnění pracovní pozice v rubrice vědy a techniky HRPV přešel 17. ledna 1966 ze zahraničního vysílání do této specializované redakce. Zde se mohl plně rozvinout jeho celoživotní zájem o vědeckotechnické poznatky - především z oblasti astronomie, fyziky, výpočetní techniky i řady přírodovědných a dalších oborů. Nemohl proto, kupříkladu spolu s vedoucím redakce Ivo Budilem a našimi předními odborníky na kosmonautiku, chybět v červenci 1969 při živě vysílané besedě k přistání amerických astronautů z mise Apollo 11 na Měsíci. Odvysílal rovněž pořady o první československé družici Magion.

Rozhlasové pořady[editovat | editovat zdroj]

V rozhlase působil 43 let. Jeho jméno je spojeno s tvorbou vědeckotechnických popularizačních pořadů, v nichž srozumitelnou formou přibližoval svět nejnovějších poznatků z oblasti vědy, techniky i exaktních věd. Žánrově se jednalo o relace nejrůznějších forem - poznámky, rozhovory, živé besedy, komentáře, reportáže, dokumenty, komponované pořady, pásma, dramatizace i náročné fíčry. Jeho jméno je spojeno především s vědeckotechnickými magazíny. Podílel se na pořadech Sputník, Sputník na sobotu, Spektrum, Svět, věda a my, Zahraniční věda před mikrofonem, Věda 1969, Člověk-věda-společnost, Pondělník vědy a techniky a v poslední době zejména připravoval a moderoval magazín Satelit, dlouhodobě vysílaný v Českém rozhlase 2 - Praha a Radiožurnálu. Častým hostem v něm byl i astronom dr. Jiří Grygar a další naši přední odborníci.

Svými příspěvky také obohacoval pořady Encyklopedie souvislostí, Kolotoč a Dobré jitro. Autorsky se podílel i na mnoha dílech cyklu A léta běží…. V pořadu Meteor se vysílaly dramatizace z jeho vědeckopopulárních knížek a další pásma.

Ceny a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svoji dlouholetou redaktorskou činnost obdržel několik desítek prestižních domácích i zahraničních uznání. Například Cenu Československé akademie věd za popularizaci vědy z roku 1976.

Aktivity[editovat | editovat zdroj]

Prosazoval zavedení počítačů do novinářské praxe v Československém rozhlase a v Dobříši organizoval v rámci Vědeckotechnické společnosti (VTS) a Československého svazu novinářů první kurzy základů informační techniky pro žurnalisty. Základy tehdejšího editoru WordPerfect přednášel na Fakultě žurnalistiky.

Z Českého rozhlasu odešel 20. dubna 2004. Nadále pracuje jako volný novinář se zaměřením na popularizaci vědy a techniky a spolupracuje s rozhlasem.

Další novinářská a literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Vědu a techniku popularizuje nejen na rozhlasových vlnách, ale také ve svých článcích a populárně vědeckých knihách - ''Záhady pro zítřek'' (první vydání - 1979, druhé zcela přepracované vydání - 1988 a slovenské vydání - 1988). ''Na prahu neznámých světů'' - 1981. ''Labyrint říše rozumu'' - 1985. (Knihy ''Zahady pro zítřek'' a ''Na prahu neznámých světů'' byly oceněny dvěma cenami nakladatelství Práce – v letech 1979 a 1981). V roce 2014 vyšla v nakladatelství Radioservis ve spolupráci s pořadem Meteor jeho kniha ''Pohyblivé obzory'' (Jevy, kterým ještě zcela nerozumíme). V listopadu 2018 kniha ''Štvanci touhy'' (Jak mozek ovlivňuje lásku, milování a sex. Co už víme či ještě nevíme?). V říjnu 2019 kniha ''Mozek, zázrak na pět'' (Neviditelné souvislosti dějů, které se odehrávají v naší hlavě). Byla oceněna grantem Nadace Českého literárního fondu.

Spolupracoval s Československou, později Českou televizí. Je autorem čtyřdílného televizního sci-fi seriálu pro nejmenší diváky Tunel Omega či třeba televizního dokumentu o záchraně Žďákovského mostu Akce Gemma.

Po konzultacích, k nimž byl koncem sedmdesátých let přizván Vzdělávací redakcí České televize, (tehdy sídlící v pražské Jindřišské ulici), navrhl místo devizově i jinak náročného mnohadílného projektu amerického televizních seriálu Carl Sagan: Cosmos do role odborného průvodce obdobného typu pořadu domácí produkce dr. Jiřího Grygara. Byl tak inspirátorem pozdějšího populárně naučného televizního seriálu Vzdělávací redakce Slovenské televize „Okna vesmíru dokořán“ (1981–1991), jejímž scenáristou byl budoucí ředitel televize TV NOVA, (tehdy po odchodu z Československé televize redaktor Technického magazínu a autor knihy o Halleyově kometě „Návraty staré dámy“), dr. Vladimír Železný. (Náměty jednotlivých dílů dr. Jiří Grygar).

Kromě klasické žurnalistiky se profesně věnoval také tvorbě firemních videí, televizní reklamě, stylizaci tiskových zpráv a „public relations“. Jeho články nalezneme v řadě časopisů - například po dobu rozhlasové práce v Týdeníku Rozhlas a na webu ČRo, v Technickém týdeníku, měsíčníku Technik, internetovém DigiWebu, Věda a lidé, Mladá Fronta plus, VTM, víkendovém magazínu Hospodářských novin, v Právu (rubrice VT), PC Worldu, Businessu Worldu, Reseller Magazínu, a v řadě dalších periodik.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů pod vedením Mgr. Evy Ješutové, "99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů", Radioservis, vydavatelství Českého rozhlasu, Praha 2013.
  • Kolektiv autorů, Svět rozhlasu č. 30, Meteor se zrodil z bolesti, str. 49-51, Český rozhlas, Praha, prosinec 2013.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]