Právo (deník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Právo
Druh Denní tisk
Formát Leták
Majitel Borgis
Šéfredaktor Zdeněk Porybný
Manažer redakce Šimek Jaromír
Založení 1991
Vlastnictví Soukromé
Politické uspořádání středo-levicová, sociálně demokratická
Jazyk Čeština
Sídlo společnosti Slezská 2127/13,
121 50 Praha 2
Náklad 260 000 ks [1]
ISSN 1211-2119
Oficiální web
http://pravo.novinky.cz

Právo je český deník. Dříve vycházel pod názvem Rudé právo, čímž navazoval na stejnojmenný deník KSČ vydávaný do roku 1990.

Rudé právo[editovat | editovat zdroj]

Posledním komunistickým šéfredaktorem Rudého práva byl Zdeněk Hoření, jeho zástupcem pak současný šéfredaktor a většinový majitel Zdeněk Porybný, který předtím působil jako zpravodaj redakce ve Washingtonu.

Porybný Hořeního ve funkci nahradil krátce po sametové revoluci na podzim 1989 a současně převzal i vedení vydavatelství Rudé právo, později vydavatelství Florenc. V září 1990 pak založil akciovou společnost Borgis a část akcií nabídl členům tehdejší redakce Rudého práva. Díky své trojjediné roli ředitele vydavatelství Florenc, šéfredaktora Rudého práva a předsedy představenstva a. s. Borgis se mu podařilo společně s dalšími členy redakce realizovat sled právních kroků, v jejichž důsledku začal od 1. ledna 1991 vydávat Rudé právo sám jako soukromý vydavatel. Podtitul „Deník KSČ“ byl pouze nahrazen obecnějším „levicový list“.

Vydavatelství Florenc na Porybného za tuto operaci podalo trestní oznámení,[2] na jehož základě bylo proti němu zahájeno v roce 1992 trestní stíhání. Porybný byl okázale zatčen a transportován s pouty na rukou,[zdroj?] což okamžitě vyvolalo hlasitou kritiku nejen na stránkách Rudého práva (pro nějž se trestní stíhání jeho šéfredaktora stalo hlavní náplní několika dalších vydání), ale bylo i předmětem interpelace několika levicových poslanců na tehdejšího předsedu české vlády Petra Pitharta.[3] Porybný byl brzy propuštěn a o devět měsíců později bylo trestní stíhání zastaveno.

Zaměření listu se pod vedením Porybného hned od roku 1990 začalo vzdalovat jak KSČ, tak komunistické ideologii jako takové. Vymezení se vůči předlistopadové éře bylo viditelné zejména z nástupu nové generace novinářů a publicistů, často signatářů Charty 77 (Jiří Hanák, Petr Uhl, Pavel Dostál, Alexandr Kramer a další).

Dne 18. září 1995 pak vydavatel uskutečnil závěrečný transformační krok, který se již delší dobu očekával, a přejmenoval deník na Právo.[4][5]

Právo[editovat | editovat zdroj]

Právo se profiluje jako levicově orientovaný deník[zdroj?] a je považováno za noviny blízké sociální demokracii[zdroj?], což se projevilo například po policejním zásahu na taneční akci CzechTek 2005, kdy list jako jeden z mála hájil pozitivní stanovisko sociálnědemokratické vlády k postupu policie a naopak kritizoval pořadatele a návštěvníky akce.[zdroj?]

Současným šéfredaktorem je stále Zdeněk Porybný (který je tak nejdéle „sloužícím“ šéfredaktorem ze všech polistopadových tištěných masmédií vůbec), zástupcem šéfredaktora jsou Lubor Kazda, Robert Dengler, Vladimír Dušánek a Michal Rižák. Právo vychází ve vydavatelství Borgis. Podle průzkumu agentur GfK Praha a Median četlo Právo v druhé polovině roku 2007 denně 459 tisíc čtenářů.[6]

Zdeněk Porybný vlastní 91,4 % akcií společnosti[7] a z tohoto důvodu bylo Právo považováno za jediný deník v českých rukou až do roku 2008, kdy Zdeněk Bakala koupil většinový podíl ve vydavatelství Economia vydávající Hospodářské noviny.

Přílohy[editovat | editovat zdroj]

Novinky.cz[editovat | editovat zdroj]

Deník Právo se spolu s portálem Seznam.cz podílí na internetovém zpravodajském portálu Novinky.cz. Ty jsou v současné době nejnavštěvovanějším českým zpravodajský portálem v České republice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (česky) Náklad MF DNES
  2. Text trestního oznámení na Zdeňka Porybného
  3. Interpelace poslanců ČNR
  4. Záznam v databázi Národní knihovny o titulu Rudé právo
  5. Záznam v databázi Národní knihovny o titulu Právo
  6. ČTK: Lidé stále nejvíce čtou Blesk, Deník a MfD, Financninoviny.cz, 7. 2. 2008
  7. Milan Šmíd: Případová studie o vlivu vlastnictví médií na jejich nezávislost a pluralitu, INEKO, Bratislava, 20. 10. 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]